KROUŽKOVCI
červovitý tvar hmatový prstík homonomní segmentace - články 3 skupiny: Mnohoštětinatci Máloštětinatci Pijavice
MÁLOŠTĚTINATCI
Stavba těla na povrchu POKOŽKA : vylučuje KUTIKULU z pokožky vyrůstají ŠTĚTINKY: pod pokožkou vrstva SVALOVINY
Trávicí soustava prostředkem celého těla prochází TRÁVICÍ TRUBICE na začátku ÚSTNÍ OTVOR povrch střeva zvětšen střevní řasou živí se tlejícími zbytky rostlin
Dýchací soustava Vylučovací soustava dýchá celým povrchem těla v každém článku dvě METANEFRIDIE
Cévní soustava tělní tekutina proudí v CÉVÁCH: hřbetní a břišní uzavřená hemoglobin
Nervová soustava NERVOVÉ UZLINY- žebříčkovitá po celém povrchu těla jsou HMATOVÉ a SVĚTLOČIVNÉ BUŇKY
Příčný řez tělem. 1. střevo, 2. typhlosolis 3. štětinky, 4. kutikula, 5. krevní oběh, 6. příčná svalovina, 7. podélná svalovina, 8. septum, 9. sběrný kanálek, 10. metanefridie, 11. nervová páska
Rozmnožování pohlavní hermafroditi oplozená vajíčka ukládá do KOKONU: slizový obal kokon je vytvářen OPASKEM (clitellum) Jsou to hermafrodité, mají tedy jak samičí, tak samčí pohlavní orgány. Ke svému oplození ale potřebují sperma druhého jedince kvůli odlišné genetické informaci. Páří se většinou za teplých letních nocí na zemském povrchu, kdy partnera přilákají svými pachovými signály. Leží podélně přitisknuti s hlavami na opačných koncích. Spojeni hlenem si vyměňují sperma. Po odloučení si každý odnese část hlenu, vylučovaného opaskem (clittellum), z něhož vznikne hlenový obal. Ten postupně klouže směrem k přední části a bere s sebou vajíčka, která jsou oplozena spermiemi ze semenných váčků ve chvíli, když nad nimi opasek prochází. Po opadnutí z těla žížaly se z něj vytvoří kokon (hlenové pouzdro), které obsahuje až dvacet vajíček. Z uzavřeného kokonu, který vydrží i v extrémně nepříznivém počasí, se většinou vylíhne jen jediná žížala.
Význam provzdušňování půdy tvorba humusu zvyšují úrodnost půdy ukazatelé znečištění půdy potrava pro živočichy
Řád: žížaly 1-3 páry testes, 1-3 páry ovarií. U nás 46 druhů. Žížala hnojní (Eisenia foetida), 12 cm, Evropa, zavlečena po celém světě. Při podráždění vylučuje páchnoucí tekutinu
Řád: žížaly Žížala obecná (Lumbricus terrestris) je eurasijský kroužkovec. Má složené svaly ze dvou vrstev - příčných a podélných. Napnutím příčného svalstva se pohne dopředu přední část jejího těla. Vyvolané stahy svaloviny projdou celým tělem a umožní tak pohyb zadní části. Pak podélné svaly posunou ocasní částí. To už se ale napnulo příčné svalstvo a vše se znovu opakuje. Hlen, který vylučují její žlázy, jí usnadňuje dýchání a pohyb po nerovném povrchu a zabraňuje vysychání kůže. (Z tohoto důvodu se jí ale řada lidí štítí.) Na přídi těla má hmatový prstík, který jí slouží k snazší orientaci. Při jemném promnutí tenké pokožky jsou zřetelně cítit redukované štětinky. Dorůstá délky přibližně 9 až 30 cm. Její příbuzní však mohou dosahovat mnohem větších rozměrů. Většinou se vyskytuje v zásaditých nebo neutrálních půdách, mnohem méně už v kyselých půdách rašelinišť Eurasie. Potravou je pro ní země obsahující organické látky, spadlé listí nebo drobní uhynulí živočichové. Vše si schovává ve svých spletitých chodbičkách. K neutralizaci, tedy vyrovnání pH, spolykané půdy má v jícnu vápenité žlázy. Svalnatý žaludek rozmělní potravu a její zbytky pak žížaly vynášejí na zemský povrch ve formě malých hromádek trusu, jehož hmotnost za několik let dosahuje až několika kilogramů. Žížala se sama stává obživou pro jiné živočichy, například kosy, drozdy a špačky, které je možné vidět, jak opatrně kráčejí po zemi, naklánějí se dopředu a loví nepozorné žížaly ukryté těsně pod povrchem. Jsou potravou i ježků, jezevců, vlků nebo krtků. Žížaly mají velkou regenerační schopnost. Když je nepřítel polapí, zůstane mu jen zadní část těla žížaly za opaskem (světlá, ztluštělá část v přední třetině těla, kde ústí četné žlázy). Opasek se nachází mezi 32. a 37. článkem. Konec těla žížale doroste. Pokud je ale přetržena přesně uprostřed, vždy zahyne. Žížala obecná (Lumbricus terrestris) 30 cm, mírný pás severní polokoule
ŽÍŽALA OBECNÁ 10článků za opaskem- přeříznutí přežije (pouze část s opaskem) Žížala obecná- 7let 2
Řád: žížaly Veležížala obrovská (Megascolides australis), 3 m, Austrálie, kokony měří 5 cm. Před nepřáteli se chrání vystřikováním páchnoucí tekutiny Eiseniella tetraedra, 5 cm, tělo na konci na průřezu čtyřhranné. Žije na březích vod
Řád: nitěnkovci Nitěnka větší (Tubifex tubifex) 5 cm, kosmopolit
Řád: nitěnkovci Roupice rodu Enchytraeus, 3 cm, podílejí se na rozkladu organické hmoty (např. spadaných listů ze stromů)
MNOHOŠTĚTINATCI pouze mořští tělo často hustě pokryté štětinkami na každém tělním článku mají PANOŽKY- parapodia dýchají žábrami gonochoristé Vývoj nepřímý - trochofora rozdíl
NEREIDKA 2
NEREIDKA
ROURNATEC
ROURNATEC
PÍSKOVNÍK RYBÁŘSKÝ
PIJAVICE Tělo bez štětin článkování na povrchu těla zmnožené na obou koncích těla PŘÍSAVKY živí se dravě nebo sají krev živočichů převážně vodní Ústní přísavka+chitinózní zuby-strouhání tkáně (viz.obrázek). Druhá přísavka-přichycovací fce. Střevo zřasené-velká zásoba krve-symbiotické bakterie-konzervují krev-déle vydrží
Pohyb pijavice po podlozce
DÚ Zjistěte informace o hirudinu Pijavka lékařská (Hirudo medicinalis) je vzácný zástupce z čeledi kroužkovců, který se dříve hojně užíval k odebírání krve a k zlepšení krevního oběhu. Dorůstá zpravidla velikosti 100 až 150 mm.[1] Vyskytuje se většinou v mělkých bahnitých nádržích, které jsou dobře vyhřívané sluncem. Preferuje oblasti s klidnou neproudící vodou. Její potravou je krev teplokrevných živočichů, jedná se o parazitického živočicha. Pro znecitlivění místa, kde se pijavka přichytí a zakousne do hostitele, využívá hirudin, který vypouští do rány.[1]
Chobotnatka rybí (Piscicola geometra) 3 cm, palearktická oblast, zavlečena i do Ameriky Ústní přísavky s vychlípitelným chobotovitým svalnatým hltanem, uzpůsobeným k sání
HLTANOVKA BAHENNÍ 2
Pijavka lékařská (Hirudo medicinalis)
KONEC
n š s t
u c n
r
r
m
z