Shmuel Eisenstadt Immanuel Wallerstein

Shmuel Eisenstadt 1923 –2010 Od počátku své sociologické kariéry se věnoval historickým tématům, nahlížel je ovšem z perspektivy strukturního funkcionalismu (byl ovlivněn Talcottem Parsonsem) – nezajímal se tedy o „jednotlivosti“ ale o dlouhé etapy rozvoje celých říší a později států a v rámci toho o rozvoj institucionálních struktur, společenské stratifikace a kulturních formací u Eisenstadta je důležitá komparativní perspektiva kterou používá i proto, aby se vyhnul se vyhnul jak evolucionismu (tedy představě, že všechny společnosti jdou prakticky po stejné cestě) a současně historicismu, alespoň tomu jeho typu, který předpokládá, že každá společnost jde po své unikátní historické cestě a nelze ji srovnávat s žádnou jinou

V první fázi svého díla zkoumá především rozsah autonomie politiky (specializace a byrokratizace) a její diferenciace, způsob legitimace společenského řádu Kniha „Political systems of empires“ - (1963), jeho raná práce, se věnuje současně starému Egyptu, Řecku, Římu, Byzantské říši, Persii, Číně a Indii, tedy velkým historicko-byrokratickým říším minulosti. Zdůrazňuje v ní význam politických byrokratických struktur pro ustavení a udržení velkých politických útvarů. Jejich vznik i udržení ovšem zároveň předpokládá rozsáhlou diferenciaci, a racionalizace symbolického systému a vznik politické elity, která byla schopna prosazovat širší politické cíle

V pozdějších pracích Tradition, Change and Modernity (1973), Traditional Patrimonialism and Modern Neopatrimonialism (1973) a Revolution and the Transformation of Societies (1978) Eisenstadt zpochybňuje klasické strukturně funkcionalistické paradigma modernizace, které předpokládá, že všechny moderní společnosti jsou si v podstatě podobné a že jejich modernizace proběhla stejným (západním) způsobem.

V osmdesátých a devadesátých letech pak rozvíjí tuto svou myšlenku o různých modernitách a modernizacích, kdy evropský model rozvoje je pro něj pouze jedním z možných European Civilization in a Comparative Perspective (1987) Japanese Civilization - A Comparative View (1996)

Rozmanité modernity V 90´mimo jiné reagoval na Francise Fukuyamu a Samuela Huntingtona –Odmítl jak Fukuyamovu tezi o tom, že západní model (politiky, ekonomiky, společnosti i kultury) je jediný možný –Současně se postavil i Huntingtonovu přeceňování trvalosti a nepřekonatelnosti kulturních rozdílů Eisenstadtův výzkum významně přispěl porozumění toho, že evropská cesta modernizace není ta jediná. Je ovšem pravda, že Eisenstadt neustále zdůrazňuje, že evropská modernizace byla první a ty které přišly po ní ji nemohly opomíjet. To ale neznamená, že ji ve všem kopírovali

Immanuel Wallerstein narozen 1930 Wallerstein zahájil svou kariéru jako expert na post- koloniální Afriku, především na její ekonomický a sociální rozvoj Od sedmdesátých let se věnuje „světovému systému“ jako celku Postupně si získal pověst v akademickém prostředí (v letech 94 až 98 stál v čele Světové sociologické asociace) i ve veřejné sféře obecně - stal se globálním intelektuálem a významnou postavou „antiglobalizačního hnutí“. K tomuto veřejnému působení se váží také „popularizační“ texty „Utopistika“ nebo „Vzestup a pád americké moci“

Wallersteinova teorie světového systému vychází z toho, že ekonomickému a sociálnímu rozvoji (případně úpadku) jednotlivých společností nemůžeme porozumět bez toho, že bychom vzali do úvahy podobu kontextu ve kterém se nachází. Tímto kontextem je právě světový ekonomický systém, tedy struktura nerovných ekonomických vztahů mezi zeměmi. Základní jednotkou pro výzkum v sociologii by proto neměl být stát, ale světový systém. podle Wallersteina se od 15. století rozvíjí síť ekonomických vazeb mezi státy i celými regiony a postupně (nejpozději od konce 19. století) tato síť zasahuje celý svět. Předtím mohly existovat rozsáhlé ekonomicky propojené regiony, ty byly ale zároveň i regiony politickými – například Římská říše, Čínská říše, Turecká říše. Dnešní světový systém nepotřebuje být zároveň jednou politickou říší.

Wallerstein vycházel především z těchto autorů a teorií: Karl Marx (ekonomika a výrobní vztahy jako základ pro analýzu vývoje společností) Francouzský historik Fernand Braudel (se svým důrazem na dlouhé trvání historických procesů a stabilitu struktur a také svým nadstátním přístupem – historické zkoumání by se nemělo uzavírat do hranic států) Teorie závislosti snažící se vysvětlit nerovnoměrný rozvoj jednotlivých oblastí prostřednictvím závislého ekonomického postavení těchto oblastí. Vzal si z nich důraz na ekonomické faktory (podle některých kritiků jde o ekonomický determinismus), a v rámci těchto faktorů na vztahy (ekonomické) nerovnosti a závislosti. Zvláště v 70´ téměř ignoroval kulturní faktory Pravděpodobně byl inspirován i strukturním funkcionalismem (byl žákem Roberta Mertona)

Světový systém podle Wallersteina je „sociální systém, který má hranice, struktury, členské skupiny, pravidla legitimace a soudržnost. Jeho život je vytvářen vzájemně soupeřícími silami, které jej drží pohromadě tlakem a zároveň ho rozbíjejí, jak se každá skupina stále snaží jej změnit ve svůj vlastní prospěch. Má rysy organismu, který existuje po určitou dobu, během níž se některé jeho rysy mění a některé zůstávají stejné“

Světový systém Dělení světového systému: Jádro – vysoká technologická úroveň, produkce s vysokou přidanou hodnotou Semiperiférie Periférie – nízká úroveň technologií, produkce surovin a jednoduchých výrobků Podle Wallersteina toto dělení není jen přechodné (jak by navrhovala teorie modernizace), ale spíše velmi stabilní, právě proto že odpovídá principům kapitalistické ekonomiky Systém je založen na kapitalismu, jehož principem je snaha o neomezenou akumulaci kapitálu Wallerstein nahlíží vývoj světového systému spíše v dlouhých cyklech (Kondratěvovy cykly) trvajících desítky let. Ty popisují cyklický vývoj světového hospodářství – růst a krize Období krize jsou časem kdy je systém nestabilní a může se tedy relativně snadno transformovat (zatímco v období růstu by jeho změna byla extrémně obtížná

Od osmdesátých let se Wallerstein zabývá více i intelektuálními základy („strukturami vědění) světového systému, tedy vlastně ideologiemi, které jej udržují v současné podobě a na druhé straně možnou úlohou sociálních hnutí a sociálních věd pro změnu podoby systému –Kritizuje disciplinární roztříštěnost –Kritizuje eurocentrismus společenských věd