Soustava oběhová Tělní tekutiny

Tělní tekutiny 53% tělesné hmotnosti Voda, anorg.látky, org.látky zajišťují přenos látek a plynů Tělní tekutiny zajišťují přenos látek a plynů – v uzavřené oběhové soustavě se látky a plyny pohybují po těle s krví. Přenos látek a plynů směřuje vždy do vlásečnic – odtud se látky dostanou difúzí ke tkáňovým buňkám. Plocha stěn kapilár = plocha fotbalového hřiště.

Tělní tekutiny nitrobuněčná (intracelulární): K+, Mg2+ a PO43- mimobuněčná (extracelulární): Na+, Cl-, Ca2+, HCO3-, glukóza, mastné kyseliny, O2 , CO2 mezibuněčná tekutinu (tkáňový mok) tekutina proudící v cévách: krev a míza (lymfa) Krev a tkáňový mok jsou odděleny stěnami cév (vlásečnice umožňují průchod vody). Neliší se v obsahu solí, ale v obsahu bílkovin. Tkáňový mok neobsahuje velké bílkoviny (neprostoupí stěnou vlásečnic). Tkáňový mok, krev a lymfa jsou trofická pojiva, která vytváří vnitřní prostředí organismu. Každá jeho změna je upravována, tzn. udržuje se stálé prostředí neboli homeostázu. U všech živočichů je vnitřní prostředí přibližně stejné, obecně je vnitřním prostředím roztok solí (převládá chlorid sodný). Svým složením se podobá mořské vodě (organismy měly svůj počátek v moři). Větší poruchy (výchylka koncentrace H+, Ca2+, K+, Cl-, vody, pH, tělesné teploty, glukózy ad.) se projevují vážnými poruchami.

Tělní tekutiny Tkáňový mok spolu s krví tvoří vnitřní prostředí organismu Homeostáza

Krev – funkce a složení Transportní funkce Transport dýchacích plynů Rozvod živin Rozvod tepla Transport látek regulačních (hormonů) a metabolicky důležitých (vitaminů) Specifické funkce Homeostáza (udržování stálého vnitřního prostředí) Obranná funkce (imunita) Schopnost srážení

Vlastnosti krve Krev je červená vazká tekutina Tvoří asi 1/13 hmotnosti těla – 5-6 litrů.

Vlastnosti krve Ztráty krve: bez potíží do 550 ml náhlé ztráty nad 1500 ml ohrožují život pomalý úbytek organismus snáší až do 2500ml

Vlastnosti krve Složení krve: krevní plasma krevní buňky= elementy (muži 44% obj., ženy 39% obj.)

1 Plazma 2 Destičky 3 Bílé krvinky 4 Červené krvinky

Krevní plasma Anorganické látky krevní plasmy: soli (1%) – NaCl, Na2CO3, soli vápníku, fosforu, železa, draslíku, jodu Organické látky: Bílkoviny: albuminy, globuliny, fibrinogen glukoza lipidy dusíkaté látky nebílkovinné močovina,kyselina močová, aminokyseliny, kreatin, kreatinin bilirubin Látka vznikající ve svalech z kreatinu (aminokyselina, má význam pro energetický metabolismus svalu)

Krevní buňky Červené krvinky – erytrocyty Bílé krvinky – leukocyty Krevní destičky – trombocyty

Krevní buňky Červené krvinky – erytrocyty Pružné Bezjaderné Dvojduté Průměr 7,2 μm dvojduté (bikonkávní tvar - zvyšuje povrch krvinky o 1/3 až ½ oproti povrchu koule),

Pohled shora, pohled z boku

Krevní buňky Červené krvinky – erytrocyty Funkce: přenos O2 a CO2 počet 4-5 milionů/mm3 (4,5 – 5∙1012 na litr krve)

Krevní buňky Červené krvinky – erytrocyty Funkce: obsahují hemoglobin přenos kyslíku: Hb (hemoglobin) + O2 => HbO2 (oxyhemoglobin) Hb + CO2 => HbCO2 (karbaminohemoglobin) Hb + CO => HbCO (karbonylhemoglobin = karboxyhemoglobin) Červené krevní barvivo- hemoglobin, jeho barevná skupina hem obsahuje železo, na které se váže kyslík. tvořen bílkovinou (globinem), na který se váže nebílkovinná barevná skupina hem (obsahuje atom dvojmocného železa Fe2+, který má schopnost vázat kyslík) sloučenina kyslík+hemoglobin se nazývá oxyhemoglobin (popř. dioxygenhemoglobin) - má jasně červenou barvu po uvolnění O2 z této vazby vznikne redukovaný hemoglobin => tmavě červená barva krve vazba hemoglobinu s CO2 - karbaminohemoglobin obě vazby (s O2 i s CO2) málo pevné při otravě CO vytváří karbonylhemoglobin (= karboxyhemoglobin) - pevně vázaná sloučenina => hemoglobin ztrácí schopnost přenosu plynů v krvi (kuřáci - únava), při větším nasycení smrt chudokrevnost (anémie) - snížení hladiny hemoglobinu

Krevní buňky k tvorbě (erytropoéze) jsou potřeba: Červené krvinky – erytrocyty Vznik: v dřeni kostních epifýz v kostní dřeni kostí lebky a trupu z nediferenciovaných (kmenových) buněk (krvetvorných) žijí asi 120 dní erytropoetin - hormon, tvořen v ledvinách, hlavně při nedostatku kyslíku k tvorbě (erytropoéze) jsou potřeba: Fe - většinou využíváno z rozpadlých erytrocytů, zbytek je doplňován potravou (vejce, zelenina, játra, špenát,…) vitamín B12 - přítomný v kostní dřeni; z potravy kyselina listová erytropoetin - hormon, tvořen v ledvinách, hlavně při nedostatku kyslíku aminokyseliny porucha erytropoézy - anémie - nedostatek Fe nebo B12 během těhotenství již v plodu krvetvorba i v játrech a slezině

Krevní buňky Červené krvinky – erytrocyty Zánik: v buňkách sleziny a jater (vychytány fagocytujícími buňkami) hemolýza hemoglobin → bilirubin, biliverdin

Krevní buňky krev je pro ně pouze transportní prostředí Bílé krvinky – leukocyty 5-9 tisíc/mm3 (4-10 x 109 v litru) bezbarvé (průsvitné) mají jádro nepravidelný a proměnlivý tvar obsaženy v krvi, míze, tkáňovém moku i ve tkáních (brzlík, slezina) krev je pro ně pouze transportní prostředí schopnost leukocytů améboidního (měňavkovitého) pohybu - je to způsobeno stažitelnými bílkovinami uvnitř buňky - tím se dostane ke zdroji infekce diapedéza - schopnost leukocytů vystoupit stěnou z vlásečnic (kapilár) do mezibuněčných prostor a cestovat tkáněmi chemotaxe (pozitivní) - u všech leukocytů - chemické signály, tj. látky, které vznikají při metabolismu mikroorganismů (bakterií) fagocytóza (pohlcování choroboplodných zárodků) - leukocyt obklopí bakterii buněčnými výběžky, ty je uzavřou do vakuoly; vylučují proteolytické enzymy => rozklad bílkovin; velikost - 10-12 µm délka života leukocytů - různá, od několika hodin (neutrofily) do 100 dnů (monocyty a T-lymfocyty)

Krevní buňky Bílé krvinky – leukocyty Granulocyty Agranulocyty

Krevní buňky Granulocyty Rozdělení leukocytů: Bílé krvinky – leukocyty Granulocyty Fagocytóza neutrofilní (50-70%) eozinofilní (1-9%) bazofilní (0,5%) Rozdělení leukocytů: podle přítomnosti a velikosti barvitelných zrníček v cytoplazmě rozdělujeme leukocyty na: Granulocyty (přibližně 70 % všech leukocytů) Agranulocyty v cytoplazmě zrníčka (granula) z glykogenů a tuků, dají se barvit různými barvivy vznikají v červené kostní dřeni, jádra mají laločnatá nebo podkovovitá podle toho, jakými barvivy se zrnka barví, rozdělujeme granulocyty na: Eosinofilní granulocyty (1-9 % leukocytů) barví se kyselým barvivem eosinem pohybují se měňavkovitě, fagocytují granuly obsahují lyzozym (enzym rozrušující povrch bakterie) rozmnožují se při parazitických nemocích a alergiích Bazofilní granulocyty (1 % leukocytů) zrnka barvitelná zásaditými barvivy granuly obsahují heparin - protisrážlivou (antikoagulační) látku a histamin (při alergiích způsobuje otoky) uplatňuje se při zánětlivých a alergických projevech Neutrofilní granulocyty (60-70 % leukocytů - nejpočetnější) špatně barvitelné (pouze neutrálními barvivy) fagocytují, velmi pohyblivé, diapedéza => proteolytické enzymy, rozkládají bílkoviny (fagocytóza) jemné granuly s obsahem lyzozymů počet stoupá při infekcích, hodně obsaženy v hnisu

Fagocytóza bakterie neutrofilním leukocytem: Leuokocyt se přiblíží k bakterii, zachytí ji na svém povrchu, obklopí a uzavře, nakonec enzymaticky rozloží

Krevní buňky agranulocyty Agranulocyty Bílé krvinky – leukocyty agranulocyty lymfocyty (20-40%)……..…T-lymfocyty, B-lymfocyty monocyty (2-8%)………………..makrofágy Agranulocyty nemají v cytoplazmě granuly, dělí se na: Monocyty (2-8 %, průměrně 5 %) nezralé krevní buňky největší leukocyty s ledvinovitým jádrem až 10 µm vznikají v kostní dřeni z krevního oběhu vstupují do tkání, kde se mění na fagocytující makrofágy => jsou roztroušeny všude, kde hrozí infekce (plíce, vazivo, trávící trubice) - odstraňují cizorodé látky z tkání tkáně, kde se nacházejí: lymfatické uzliny slezina - makrofágy odstraňují staré erytrocyty játra - Kupfferovy buňky vazivo (z histiocytů) retikuloendoteliární soustava (RES) - soustava fagocytujících makrofágů ve tkáních; endotelové výstelky uvedených orgánů a histiocyty vaziva, v nichž jsou makrofágy monocyty při dozrávání v makrofágy až 5x zvětšují průměr (až 80 µm) => dají se pozorovat i okem makrofágy vnikají do nádorů - čím je jich víc, tím hůř se nádory metastázují (rozsévají) v organismu Lymfocyty (20-40 %) vznikají v kostní dřeni z krvetvorných kmenových buněk nefagocytují okrouhlé buňky s velkým okrouhlým jádrem mají málo cytoplazmy účastní se imunitních reakcí dělí se na 2 skupiny: T-lymfocyty dozrávají v brzlíku (thymus), zde "školeny" proti cizorodým buňkám 80 % lymfocytů vykonávají buněčnou imunitu namířená proti buňkám transplantovaných tkání - (jsou potlačovány imunosupresivními látkami při transplantacích) proti nádorovým buňkám proti buňkám napadených viry - napadenou buňku zničí supresorové T-lymfocyty regulují imunitní reakce => brání přehnaným imunitním odpovědím (autoimunitní napadení vlastní tkáně - např. pojiva), které by organismus poškodily tzv. pomocné T-lymfocyty pomáhají při tvorbě protilátek a zesilují aktivitu makrofágů T4-lymfocyty jsou ničeny virem HIV - mají na svém povrchu receptory pro cizorodé antigeny, jejich ničením se ničí celá imunita B-lymfocyty 10-20 % lymfocytů odpovídají za látkovou (humorální) imunitu antigeny - látky cizorodé (bakterie, viry, cizí bílkoviny, vlastní odumřelé buňky, transplantáty), které jsou schopny vyvolat tvorbu protilátek (obranné bílkoviny) - tozn. vyvolávají imunitní odpověď B-lymfocyty tvoří protilátky, když se setkají s cizorodou částicí (antigenem) mají na svém povrchu receptory pro vazbu antigenu antigen byl B-lymfocytu předán od makrofágu, který předtím cizorodou částici fagocytoval a částečně strávil když nastane chemická vazba mezi antigenem a povrchem B-lymfocytu, lymfocyt se zvětšuje, dělí se (proliferace) a přeměňuje ve 2 typy lymfocytů: plazmatické buňky zajišťují primární imunitní reakci (první setkání s antigenem, hladina protilátek brzy klesá) zralé plazmatické buňky produkují protilátky (imunoglobuliny - existuje jich 5 základních skupin) tohle probíhá v lymfatické tkáni, lymfatickými cévami jsou protilátky přenášeny do krve (protilátky jsou v krevní plazmě, mateřském mléku, sekretu některých žláz) protilátky se buď váží na antigen (obsonizace) - usnadňuje jeho fagocytózu nebo protilátky aktivují komplement nebo ničí jedy bakterií paměťové buňky imunologická paměť B-lymfocyty se po aktivaci antigenem: rozmnožují, dlouho žijí rychle reagují na opětovný výskyt stejného antigenu nebo patogenu reagují rychle i po delší době a ve větším množství (sekundární imunitní reakce)

Krevní buňky Krevní destičky – trombocyty nejmenší krevní tělíska (2-4 µm) nepravidelného tvaru bez jádra nejsou to buňky, ale bezbarvé úlomky buněk kostní dřeně (megakaryocytů) vzniklé odškrcováním cytoplazmy vyplavovány odtud do krve Zástava krvácení při poranění cév zúžení (konstrikce) cév v místě poranění - stah hladké svaloviny rychlý pokles tlaku krve v místě poranění při poranění cévy se trombocyty na vzduchu rozpadají a uvolňují enzym trombokinázu, která za přítomnosti Ca2+ iontů přeměňuje protrombin (bílkovina tvořící se v játrech za přítomnosti vitamínu K) v krevní plazmě na trombin trombin sráží v plazmě rozpuštěné bílkoviny fibrinogenu ve vláknitý nerozpustný fibrin vlákna fibrinu zachycují krevní buňky, tak vznikne sraženina červené barvy (krevní koláč) => céva se uzavře stahováním vlákenek fibrinu se z krevního koláče vytlačuje nažloutlá kapalina - krevní sérum (plazma bez fibrinogenu) po uzavření cévy začnou působit protisrážlivé faktory - zastaví srážení, aby v krvi stále kolovala tekutá krev (antitrombin, protein C, plazminogen); nedostatek těchto inhibitorů srážení krve může být příčinou trombóz trombus - sražená krev v cévě (tvoří se v cévách s porušeným hladkým vnitřním povrchem - sklerotické cévy) embolie - trombus ucpe cévu zásobující určitý orgán (plicní, srdeční, mozková) embolus - utrhnutý trombus embolizace - může být způsobena i uvolněním tukových buněk ze zlomených dřeňových dutin poškozených kostí) hemofilie - nepřítomnost určitého faktoru pro tvorbu fibrinu => krev se sráží pomalu; geneticky podmíněno žijí jen několik dnů (2-4 dny v krvi) v 1 mm3 200 000-300 000 trombocytů (největší počet mají novorozenci), po narození se počet snižuje mají význam při srážení krve (hemokoagulaci) = zástava krvácení (nastane tehdy, když se krev dostane mimo uzavřený oběh)

Krevní buňky Krevní destičky – trombocyty zástava krvácení shlukování, rozpad, zátka nebo serotonin – zúžení cév trombocyty se rozpadají-enzym trombokináza za přítomnosti Ca2+ protrombin trombin fibrinogen → fibrin krevní koláč krevní sérum Zástava krvácení při poranění cév zúžení (konstrikce) cév v místě poranění - stah hladké svaloviny rychlý pokles tlaku krve v místě poranění při poranění cévy se trombocyty na vzduchu rozpadají a uvolňují enzym trombokinázu, která za přítomnosti Ca2+ iontů přeměňuje protrombin (bílkovina tvořící se v játrech za přítomnosti vitamínu K) v krevní plazmě na trombin trombin sráží v plazmě rozpuštěné bílkoviny fibrinogenu ve vláknitý nerozpustný fibrin vlákna fibrinu zachycují krevní buňky, tak vznikne sraženina červené barvy (krevní koláč) => céva se uzavře stahováním vlákenek fibrinu se z krevního koláče vytlačuje nažloutlá kapalina - krevní sérum (plazma bez fibrinogenu) po uzavření cévy začnou působit protisrážlivé faktory - zastaví srážení, aby v krvi stále kolovala tekutá krev (antitrombin, protein C, plazminogen); nedostatek těchto inhibitorů srážení krve může být příčinou trombóz trombus - sražená krev v cévě (tvoří se v cévách s porušeným hladkým vnitřním povrchem - sklerotické cévy) embolie - trombus ucpe cévu zásobující určitý orgán (plicní, srdeční, mozková) embolus - utrhnutý trombus embolizace - může být způsobena i uvolněním tukových buněk ze zlomených dřeňových dutin poškozených kostí) hemofilie - nepřítomnost určitého faktoru pro tvorbu fibrinu => krev se sráží pomalu; geneticky podmíněno

Sedimentace rychlost klesání krvinek v nesrážlivé krvi ke dnu zkumavky

Sedimentace - rychlost klesání krvinek v nesrážlivé krvi ke dnu zkumavky nesrážlivá krev - do krve přidán citrát sodný nebo kyselina citronová => vysráží se Ca2+ ionty odečítá se po 1-2 hodinách u zdravých lidí je sedimentace pomalá u muže 2-5 mm/hod, u žen 3-8 mm/hod rychlost sedimentace závisí na složení krevní plazmy (na bílkovinách krevní plazmy (globulinu a fibrinogenu - více při infekcích)) => rychlost sedimentace se zvyšuje při infekčních a zánětlivých onemocněních a informuje o vzniku či ústupu onemocnění hematokrit - objemový podíl červených krvinek v krvi (procento erytrocytů), má hodnotu asi 45 %; je výsledkem úplné sedimentace krve Hematokrit je poměr mezi objemem červených krvinek a krevní plazmy. Normální hodnoty objemu krvinek jsou 46 % (0,46) u mužů a 41 % (0,41) u žen. Při odstřeďování nesražené krve dochází k usazování červených krvinek, leukocytů a krevních destiček (podle hustoty). Nad nimi zůstane vrstva plazmy. Protože červených krvinek je nejvíce (krevních destiček a leukocytů je zanedbatelné množství), hodnota hematokritu závisí na poměru červených krvinek a plazmy. Například při hemodiluci - zředění krve např. při anémii (chudokrevnosti), infúzích se hematokrit snižuje. Naopak při hemokoncentraci - dehydrataci, polyglobulii (zmnožení červených krvinek) se zvýší.

Hematokrit poměr mezi objemem červených krvinek a plné krve Většinou v procentech

Krevní skupiny

Shlukování erytrocytů Aglutinace Antigeny…………………..…aglutinogeny A a B Specifická protilátka……..…aglutinin anti-A nebo anti-B

Krevní skupiny Označení krevní skupiny Obsahuje aglutinogen Obsahuje aglutinin (v krevní plazmě) Skupina A A anti-B Skupina B B Anti-A Skupina AB A a B - Skupina O Anti-A a anti-B osoba krevní skupiny 0 je univerzální dárce, naopak lidé skupiny 0 mohou dostat jen skupinu 0, lidé skupiny A mohou dostat jen A nebo 0, lidé skupiny B zase jen B nebo 0. Osoby skupiny AB jsou univerzálním příjemcem.

osoba krevní skupiny 0 je univerzální dárce Osoba skupiny AB je univerzálním příjemcem

5–7 % populace má krevní skupinu AB 45 % populace má skupinu A 30–35 % skupinu 0 15–20 % skupinu B 5–7 % populace má krevní skupinu AB V české populaci je nejčastější krevní skupina A (45 % populace) dále skupina 0 (30–35 %), B (15–20 %) a AB (5–7 %). Zhruba 90 % české populace je Rh pozitivní, Rh+.

Dědičnost krevních skupin Matka\Otec A B AB 0, A 0, B A, B 0, A, B, AB A, B, AB Rodiče A X A - Dítě - A nebo 0 Rodiče A X B - Dítě - A, B, AB nebo 0 Rodiče B X B - Dítě - B nebo 0 Rodiče A X 0 - Dítě - A nebo 0 Rodiče B X 0 - Dítě - B nebo 0 Rodiče AB X AB - Dítě - A, B nebo AB Rodiče AB X A - Dítě - A, B nebo AB Rodiče AB X B - Dítě - A, B nebo AB Rodiče AB X 0 - Dítě - A nebo B Rodiče 0 X 0 - Dítě - pouze 0

Kromě aglutinogenů A a B mohou ještě v membránách erytrocytů existovat další antigeny Rh- faktor Jako Rh pozitivní (Rh+) – antigen D + -90% populace - - 10% populace Rh faktor V Rh systému rozlišujeme zda je krev Rh+ (pozitivní), nebo Rh- (negativní). Negativita či pozitivita je dána přítomností nebo chyběním antigenu D a d. Rh+ na krvinkách je antigen D Rh- na krvinkách je antigen d Stejně jako u ABO systému je tento fakt velmi důležitý při krevních transfůzích. Např. pacient Rh- v žádném případě nesmí dostat krev Rh+, protože jinak by si pacientova krev vytvořila protilátky anti-D, které by způsobily rozpad krvinek dárcovy krve, což by velmi poškodilo zdraví pacienta (může nastat i smrt). Lidé Rh+ mohou dostat při transfůzi krev Rh+ i Rh-. V systému Rh neexistují v krevní plazmě přirozené protilátky. Protilátky vznikají teprve imunizací (při neshodě antigenů dárce a příjemce). Vážné až smrtelné onemocnění vzniká při neshodě Rh systému matky a vyvíjejícího se plodu. v těhotenství matka - a dítě má + = v 1. těhotenství se nic neděje, při porodu je matka senzibilizována krví plodu, vznikají protilátky u matky, v dalších těhotenstvích působí protilátky + na plod - ->dojde k hemolýze, smrti, těžká novorozenecké žloutenka !!! matce je podána antiDprotilátka

Obranný imunitní systém

Fce chrání tělo před cizorodými makromolekulárními látkami Imunita: schopnost organismu odolávat napadení a působení cizorodých látek a patogenů

Nespecifická imunita Specifická imunita

Nespecifická imunita Neutrofilní granulocyty, monocyty a makrofágy……fagocytóza Schopnost buněk napadených viry uvolňovat bílkoviny (interferony), které brání množení virů

Fagocytóza bakterie neutrofilním leukocytem: Leuokocyt se přiblíží k bakterii, zachytí ji na svém povrchu, obklopí a uzavře, nakonec enzymaticky rozloží

Specifická imunita Antigen Protilátka…..imunoglobuliny Obranyschopnost (imunita) organismu schopnost organismu bránit se proti cizorodým látkám a patogenům Specifická imunita - zprostředkovaná T-lymfocyty a B-lymfocyty Nespecifická imunita (vrozená) působí proti širokému spektru antigenů, projevuje se také fagocytózou leukocytů a makrofágů zabezpečuje ji kůže - působí baktericidně (močovina, soli, organické kyseliny v potu) => desinfekce sliny - baktericidně působí enzym lyzozym kyselé prostředí žaludku - HCl interferony - bílkovinné látky, produkované buňkami napadenými viry, vážou se na membrány napadených buněk => tyto buňky jsou rezistentní vůči virům působením pyrogenů - jsou uvolňovány některými leukocyty => zvýšení teploty => ničení patogenů Alergie hypersenzitivní reakce organismu na opakované působení antigenu

Specifická imunita Lymfocyty B-lymfocyty: proliferace na: paměťové buňky a plazmatické buňky (tvorba protilátek) Obranyschopnost (imunita) organismu schopnost organismu bránit se proti cizorodým látkám a patogenům Specifická imunita - zprostředkovaná T-lymfocyty a B-lymfocyty Nespecifická imunita (vrozená) působí proti širokému spektru antigenů, projevuje se také fagocytózou leukocytů a makrofágů zabezpečuje ji kůže - působí baktericidně (močovina, soli, organické kyseliny v potu) => desinfekce sliny - baktericidně působí enzym lyzozym kyselé prostředí žaludku - HCl interferony - bílkovinné látky, produkované buňkami napadenými viry, vážou se na membrány napadených buněk => tyto buňky jsou rezistentní vůči virům působením pyrogenů - jsou uvolňovány některými leukocyty => zvýšení teploty => ničení patogenů Alergie hypersenzitivní reakce organismu na opakované působení antigenu

Specifická imunita Lymfocyty T-lymfocyty: zneškodňují cizorodé buňky signál k apoptóze Problém při transplantacích Obranyschopnost (imunita) organismu schopnost organismu bránit se proti cizorodým látkám a patogenům Specifická imunita - zprostředkovaná T-lymfocyty a B-lymfocyty Nespecifická imunita (vrozená) působí proti širokému spektru antigenů, projevuje se také fagocytózou leukocytů a makrofágů zabezpečuje ji kůže - působí baktericidně (močovina, soli, organické kyseliny v potu) => desinfekce sliny - baktericidně působí enzym lyzozym kyselé prostředí žaludku - HCl interferony - bílkovinné látky, produkované buňkami napadenými viry, vážou se na membrány napadených buněk => tyto buňky jsou rezistentní vůči virům působením pyrogenů - jsou uvolňovány některými leukocyty => zvýšení teploty => ničení patogenů Alergie hypersenzitivní reakce organismu na opakované působení antigenu

Očkování Aktivní imunizace….usmrcené, oslabené mikroorganismy Pasivní imunizace….protilátky

Onemocnění Leukémie Anémie Hemofilie Alergie: přecitlivělost na určitý antigen (přehnaná obranná reakce organismu) AIDS