ZLÍNSKÝ KRAJ KONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ DĚJINY HUDBY Název školyKonzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ AutorMgr. Miloslav Bubeníček Název šablonyIII/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMuVY_32_INOVACE_DEH_0219 Stupeň a typ vzděláváníStřední odborné vzdělání v konzervatoři Vzdělávací oblastSpolečný odborný základ Vzdělávací obor82-44-P/01 Hudba, P/01 Zpěv Tematický okruh19. Rokoko Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, 16 – 19 let Anotace Výukový materiál určen k frontální prezentaci učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem. Vybavení, pomůckyDataprojektor Klíčová slovaRokoko, forma, rondo, Couperin, clavecin Datum – datum ověření ve výuce

Text s názvem Rokoko slouží jako pomocný text při výuce předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Předpokládá se doplnění informací výkladem pedagoga, ale lze jej použít jako vstupní osnovu pro další samostudium studentů.

Otázky k ověření znalostí Rokoko je umělecký sloh let 1735 – Uzavírá dlouhou etapu barokního umění. Pojem rokoko je používán především ve výtvarném umění. Někdy se hovoří spíše o pozdním baroku ve vztahu ke střední Evropě, jindy, například v hudbě, je užíván termín sloh galantní. Ve výtvarném umění se rokoko projevilo jako ozdobný, dekorativní styl, jenž svými ornamenty a vzdušností reaguje na pompézní baroko.

Použití „kudrlinek“ motivů rostlin, bílé barvy a zlata se rozvíjí kolem roku 1730, v našich zemích asi o 10 let později. Tato ornamentika je nejen v architektuře a malířství, ale třeba i v uměleckém kovářství. Po honosné nádheře doby Ludvíka XIV. Přichází do módy odlehčenost a úsměv, miniatura ozdob. Je to éra Ludvíka XV. (1715 – 1774).

Hudební rokoko se pak projevilo stejnými rysy. Oblíbená byla zpěvnost, ornamentika v melodii přinesla provzdušnění a celkové odlehčení hudby. Opustilo se polyfonní vedení hlasů a téměř stoprocentně se jedná o styl melodicko- harmonický, doprovázený jednohlas. Basová linka nepředstavovala protiklad k vedoucí melodii, ale stala se jen harmonickým základem.

Uvedené změny se nejprve objevily v loutnové literatuře, ve Francii reprezentované jménem Denis Gaultier. Žil mezi léty 1603 (někdy se uvádí 1597) až Psal cykly tanců a dával jim programní názvy. Klavírní skladby Němce Gottlieba Muffata (1690 – 1770) jsou pokračováním hudby jeho otce Georga Muffata (1653 – 1704), představitele německého baroka.

1. Georg Muffat

Nejvíce však do vývoje galantního stylu zasáhla francouzská clavecinová škola. Jejím zakladatelem byl Jacques Champion de Chambonniéres (1602 – 1672), první clavecinista u Ludvíka XIV., virtuos a pedagog, autor Piéses de clavecin. Jeho žákem byl, kromě jiných, Robert Cambert, narozen roku 1628 v Paříži, zemřel r.1677 v Londýně, francouzský varhaník a skladatel.

R. Cambert nejprve působil jako varhaník v kostele St. Honoré. Roku 1672 ztroskotaly jeho operní snahy na privilegiích Lullyho, a tak o rok později odjel do Londýna. Tam se podílel na založení Royal Academy of Music. Je autorem například opery Pastorale, na libreto Pierra Perrina (1620 – 1675). Jeho dcera Marie-Anna Cambertová byla cembalistka a manželka houslisty M. Farinela.

Nejvýznamnějším byl ale nesporně François Couperin, zvaný „Le Grand“. Narodil se 10.listopadu 1668 v Paříži, zemřel 11. září 1733 tamtéž. Byl jediným dítětem v muzikantské rodině, otec byl varhaník v chrámu St. Gervais, toto místo se u Couperinů dědilo, a ten také dal svému synovi první hudební základy. Po jeho smrti se učil hudbě u varhaníka Jacquese Thomelina.

2. Francois Couperin v roce 1695

V roce 1690 dostal Couperin povolení zveřejňovat své skladby. Po zesnulém Thomelinovi získal místo varhaníka a Ludvík XIV. Jej osobně jmenoval dvorním varhaníkem. Náplní jeho práce bylo od ledna do března plnit povinnosti varhaníka ve Versailes a učit královské děti na cembalo. Dostal titul „Maître de clavecin des enfants de France“. V chrámu St. Gervais hrál až do roku 1723.

Po třech letech u dvora byl Couperinovi udělen šlechtický titul, erb a mohl se podepisovat „ le Chevalier Couperin“. Od roku 1730 začaly zdravotní problémy, u dvora jej musela zastoupit dcera Marguerite-Antoniette. Po třech lete Fr. Couperin zemřel. Dílo: chrámová hudba – motety, žalmy, varhanní skladby, písně a další.

Hudba pro clavecin – charakteristická je ozdobovaná melodie, periodicita ve stavbě, poetika. Skladby měly své programní názvy. Typickou formou bylo malé rondo. Napsal 220 skladeb, seřadil je do 27 suit. Jsou ve čtyřech knihách s názvem Piéces de clavecin. Schéma allemande – courante – sarabande - gigue není již určeno primárně k tanci.

Galantní styl je vlastní řadě Couperinových následovníků. K mimořádně významným lze počítat například Louis-Claude Daquina, varhaníka a virtuosa na clavecin. narodil se 4. července 1694 a zemřel 15. června Od šesti let hrál pro Ludvíka XIV., od dvanácti byl varhaníkem v kostele Sainte-Chapelle v Paříži. Roku 1755 byl jmenován vrchním varhaníkem v Notre Dame. Nejznámějším dílem je Kukačka.

2. Louis-Claude Daquin

Galantní styl uzavírá jméno Jean Philippe Rameau (1683 – 1764). Své skladby seřadil do sbírky Pieces de clavecin, v letech 1703 – 1731 pak vydal 4 řady sólových suit. Také u Rameaua jsou skladby označovány programními názvy, ale stejně jako u Couperina to není programovost ve smyslu programovosti např. romantismu, ale spíše o pojmenování oblíbené skladby pro orientaci v množství dalších oblíbených.

Doporučený poslech: J. P. Rameau: Pieces de clavecin - výběr

Otázky pro ověření znalostí: 1.Co je rokoko? 2.Na co reagovalo rokoko a jak? 3.Který klávesový nástroj je typický pro Francii té doby? 4.Jak se jmenuje sbírka skladeb pro tento nástroj, jejímž autorem je Fr. Couperin?

Doporučená literatura: 1. Kačic, Ladislav: Dějiny hudby III, Baroko, Euromedia Group – Ikar, Praha Smolka, Jaroslav: TOGGA, Praha Šafařík, Jiří: Dějiny hudby I., Votobia 2002

Seznam vyobrazení: 1.Georg Muffat Francois Couperin v roce Louis-Claude Daquin