Stará čínská moudrost (s hudbou)

Jedna starší čínská žena měla dvě velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích váhadla, které nosila zavěšené na ramenou. Jedna starší čínská žena měla dvě velké hliněné nádoby. Visely na obou koncích váhadla, které nosila zavěšené na ramenou.

V jedné nádobě byla prasklina, oproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy přinesla plnou míru vody. V jedné nádobě byla prasklina, oproti tomu ta druhá byla dokonalá a vždy přinesla plnou míru vody.

Na konci dlouhé ženiny cesty od potoku až k jejímu domovu zbyla v prasklé nádobě vždy jen polovina vody. Na konci dlouhé ženiny cesty od potoku až k jejímu domovu zbyla v prasklé nádobě vždy jen polovina vody.

Takto to chodilo po celé dva roky, Takto to chodilo po celé dva roky, žena donesla žena donesla každý den domů jen jeden a půl nádoby vody. každý den domů jen jeden a půl nádoby vody.

Dokonalá nádoba byla pyšná na Dokonalá nádoba byla pyšná na svůj výkon, svůj výkon, vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu. vždyť přinesla pokaždé všechnu vodu.

Zato chudáček prasklá nádoba se styděla za svou nedokonalost a cítila se uboze, že je schopna jen polovičního výkonu. Zato chudáček prasklá nádoba se styděla za svou nedokonalost a cítila se uboze, že je schopna jen polovičního výkonu..

„Stydím se, „Stydím se, moc mě mrzí, moc mě mrzí, že prasklinou vyteče cestou domů tolik vody.” že prasklinou vyteče cestou domů tolik vody.”

Ta stará žena jí s úsměvem odpověděla: s úsměvem odpověděla: „Všimla sis, že kytky rostou jen „Všimla sis, že kytky rostou jen na tvé straně chodníku, a ne na tvé straně chodníku, a ne na straně druhé? na straně druhé?

To proto, že jsem vždy věděla o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem To proto, že jsem vždy věděla o tvém nedostatku a na tuto stranu cesty jsem rozsévala rozsévala semena květin.” semena květin.”

To ty jsi je každý den zalévala, To ty jsi je každý den zalévala, když jsme když jsme se vracely se vracely od potoka domů. od potoka domů.

„Dva roky trhám tyto krásné květiny, abych si jimi ozdobila svůj stůl.” „Dva roky trhám tyto krásné květiny, abych si jimi ozdobila svůj stůl.”

„ Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla prozářit můj domov.“ „ Kdybys nebyla taková, jaká jsi, tak by tato krása nemohla prozářit můj domov.“

Všichni máme své osobité chyby, Všichni máme své osobité chyby, všichni jsme „prasklé hliněné nádoby.“ všichni jsme „prasklé hliněné nádoby.“

„ Právě tyto praskliny a chyby, které jsou „ Právě tyto praskliny a chyby, které jsou v každém z nás, dělají náš život tak zajímavým a vzácným.“ v každém z nás, dělají náš život tak zajímavým a vzácným.“

„ Jen musíme umět každého přijmout takového, jaký je a vidět v něm to dobré.“ „ Jen musíme umět každého přijmout takového, jaký je a vidět v něm to dobré.“

Přeji vše nejlepší všem „prasklým hliněným nádobám“- všem svým přátelům. Přeji vše nejlepší všem „prasklým hliněným nádobám“- všem svým přátelům.

Nezapome ň te si p ř ivon ě t ke kytkám, co jsou po stranách na vaší cest ě. Nezapome ň te si p ř ivon ě t ke kytkám, co jsou po stranách na vaší cest ě. Bhikkhuní Visuddhi Bhikkhuní Visuddhi