1 Některé mýty a bludy okolo české penzijní reformy Seminář na VŠFS 10. prosince 2007

2 Stieglitz + Ország už před osmi lety napsali své desatero polemizující s mýty ohledně penzijních reforem ve světě I. Individuální příspěvkově definované penzijní plány zvyšují národní úspory, II. výnosová míra je vyšší u individuálních účtů, III. klesající výnosová míra průběžně financovaných systémů odráží základní problémy těchto systémů, IV. investice veřejných fondů do akcií nemají makroekonomické efekty, V. trh práce funguje lépe při existenci příspěvkově definovaných penzijních plánů, VI. dávkově definované penzijní plány podněcují k dřívějšímu odchodu do důchodu, VII. konkurence mezi různými soukromými příspěvkově definovanými penzijními plány zajistí nízké administrativní náklady, VIII. neefektivní vlády jsou důvodem pro zavedení individuálních penzijních plánů, IX. tlak na politiky hradit deficit důchodového systému ze státních prostředků je vyšší u veřejných dávkově definovaných penzijních plánů, X. investování veřejně spravovaných fondů je vždy nehospodárné.

3 Blud č. 1: Podíl ekonomicky aktivních lidí stále klesá a roste počet důchodců… Nezaměňuje se budoucnost a přítomnost?

4 Co ale říká statistika? Od srpna 2001 do srpna 2007 přibylo celkem poplatníků pojistného, což znamená nárůst o 6,4 %. Starobních důchodců bylo přitom v srpnu 2007 o více (nárůst o 4,4 %) než před šesti lety. Počet poplatníků pojistného tak roste rychleji než počet starobních důchodců.

5 Fakta tedy hovoří jinak: Žili jsme a dosud žijeme v dobách demografické hojnosti, bída teprve teď plíživě přichází…

6 Mají-li mít diskuze o reformě smysl, měly by se opírat o několik základních pilířů: 2. Důchodový systém musí být dlouhodobě finančně udržitelný To jistě, ale jde o podmínku nutnou, nikoliv postačující. Není lhostejné, zda příjmy a výdaje vybilancuji na 50 % (jako v roce 1990), nebo na 40 % (jako dnes), nebo na 20 – 25 % (jak ukazuje extrapolační prognóza)

7 Mají-li mít diskuze o reformě smysl, měly by se opírat o několik základních pilířů: 3. Není prostor pro výrazné zvyšování příjmů důchodového systému Kouzlo je i zde v detailu: Co se míní pod slovem „výrazné“? Je to + 1 p.b. za rok, za pět let nebo za 10 let? Stanovisko britské komise lordů je jasné – není možné si uzavřít kanál přílivu peněz do systému z titulu rostoucích odvodů

8 Mají-li mít diskuze o reformě smysl, měly by se opírat o několik základních pilířů: 4. Na míře solidarity musí být shoda Kouzlo je i zde v detailu: „Solidarita“ je přece historicky a regionálně proměnlivá veličina. Vysoká (mezigenerační i vnitrogenerační) bude v případě uspokojování bazálních potřeb, střední je dnes a zřejmě bude do budoucna klesat. V roce 1991 byl náhradový poměr 55 %, dnes je jen okolo 40 %. Extrémně nízká solidarita revolucionizuje, extrémně vysoká demotivuje.

9 Mají-li mít diskuze o reformě smysl, měly by se opírat o několik základních pilířů: 5. Shoda musí být i na míře mezigenerační solidarity, tj. nutno zajistit, aby po sobě jdoucí generace měly přibližně stejně vysoký (relativně) důchod. Relativně stejný důchod; Nuže dobrá, ale poměřováno k čemu? K podílu průměrného penzisty na HDP? Ke kupní síle starobního důchodu svých rodičů? K aktuální průměrné mzdě? Ke svému předchozímu pracovnímu příjmu, kdy by se tento poměr neměl výrazněji lišit od poměrů jeho rodičů?

10 Mají-li mít diskuze o reformě smysl, měly by se opírat o několik základních pilířů: 6. Dnešní početně nejsilnější ekonomicky aktivní generace nedokáže vytvářet dostatečný rezervní fond, který by spolufinancoval jejich budoucí důchody. Je to obecná vlastnost PAYG, že v zásadě netvoří rezervy. Při jeho dnešní vybilancovanosti jsou jen dvě cesty, jak zajistit trvalé přebytky: Buď zvýšit míru odvodu, či snížit náhradový poměr...

11 …a ještě sedmá teze: Buď bude povinný důchodový systém financovaný plně průběžnou metodou, nebo se diverzifikace rizik a krytí důchodových závazků do budoucna rozloží na průběžné i fondové financování prostřednictvím třípilířového penzijního systému (P.Ž., tamtéž) Zdánlivě nevinné konstatování, ale zas je ďábel v detailu: tzv. neplně průběžnou metodou se zřejmě myslí vyčlenění části průběžných příjmů (odvodů) jinam, než do důchodového účtu I. pilíře, třeba formou opt-out do II. pilíře. Ptejme se: Pokud se nezvýší míra odvodu, odvedeme peníze z I. pilíře i za cenu schodku? Jak se to shoduje se zásadou „finanční udržitelnosti“ Byl by to povinný, či dobrovolný II. pilíř? Pro zaměstnance i pro firmy? Kdo by ho spravoval, s jakými náklady a s jakou garancí? Rozšířily by dnešní penzijní fondy svou agendu i na II. pilíř, nebo by to byly jiné subjekty?

12 Děkuji za pozornost