Úvod do filosofie Barbora Řebíková 2012

Úvod do filosofie Filosofické otázky Zrod filosofie Předsókratovští filosofové Sókratés, Platón, Aristotelés Hellénistická filosofie Pozdní antika – Plótinos Novověk – objev vědomí Současnost

Filosofie Etymologická pomoc – filein sofos (milovat moudrost) Vznik filosofie se pojí se snahou o teoretický výklad světa a nikoli s pouhým praktickým vydobýváním si obživy apod. V okamžiku, kdy si člověk začal klást o světě otázky a hledat na ně odpovědi. Údiv a problematizace okolní skutečnosti Jak vznikl svět? Kdo jsem já? Co je to pravda? Jak poznáváme? Jaké druhy věcí se vyskytují ve světě?

Z čeho všeho se skládá svět? Ontologie Jaké kategorie jsoucen existují? Jaké druhy věcí se vyskytují ve světě? Alík, pes, Vladimír Hrubý, Šporkův palác, cylindromophus bohemicus, Eiffelova věž.. …jednoduše věci – živé a neživé, rostliny, živočichové, lidé, předměty.. Ale je to všechno, co tvoří skutečnost kolem nás?

dívka a květina Dívka čichající na louce ke květině Dívka ležící na louce u zlomené květiny Čím se liší tyto dvě situace?

… Liší se vlastnostmi zúčastněných objektů a vztahem mezi nimi. V prvním případě květina není zlomená, ve druhém je. V prvním případě dívka ke květině čichá, ve druhém vedle ní leží. Svět se v podstatném smyslu neskládá jen z věcí, ale také z jejich vlastností a ze vztahů mezi nimi.

Existují jen věci, vlastnosti a vztahy? První situace se liší od té druhé. Neměli bychom uznat i existenci situací? A co existence dějů – děj čichání dívky ke květině? Tytéž situace se mohou lišit časem a místem. Zastřešující pojem pro věci, vlastnosti, vztahy, situace, děje, čas, místo – jsoucno Existují tedy kategorie jsoucen

Členění jsoucen Aristoteles – deset základních kategorií Věc Kvantita Kvalita Vztah Místo Čas Poloha Stav Činnost Trpnost

Kde se tyto kategorie nacházejí? …aby člověk zjistil, že existují věci či vlastnosti musí se vypravit do světa a tam je najít? Těžko si představit, jak by měl svět bez nich vypadat. Jejich existence je neodmyslitelná od světa vůbec. Můžeme je zkoumat bez ohledu na to, co se ve světě fakticky děje. „To vedlo některé filosofy k závěru, že kategorie nejsou záležitostí světa, ale spíše nás, kdo tento svět poznáváme – že jsou dány strukturou našeho ,rozumu‘.“ Máme je tedy již a priori – před jakoukoli zkušeností se světem. Jsou to nástroje, kterými si náš rozum tento svět uspořádává. I. Kant – čisté formy názoru. Věc o sobě (Ding an sich) nemůžeme poznat. Jaroslav Peregrin, Filozofie pro normální lidi, 2008, s. 32.

… Filosofický přístup ke světu a teoretické vykládání světa se však neobjevilo rázem. Co filosofii předcházelo? Kde nalezneme první odpovědi a otázky? např. první výklady stvoření světa?

Mýtus Mythos x logos – různé způsoby uchopení skutečnosti Hlavním cílem nejstarších pokusů o výklad světa je popis vzniku světa, a to z jednoduchého a proto plně srozumitelného počátku.

… „Nebe je polokoule z pevného materiálu podobná číši“ „Přikrývá okrouhlou a plochou Zemi. Pod povrchem sahá Země hluboko dolů a má kořeny v Tartaru nebo nad ním.“ Homér, XVII,425

Mýtický výklad světa Nejprve byl Chaos a Noc a černý Erebos a širý Tartaros a nebyla Gé ani Aér ani Úranos. V bezmezných záhybech Erebu černokřídlá noc nejprve zrodila prvotní větrné vejce. Když se naplnila příslušná doba, vyklubal se z něho dychtivý Erós.

Hésiodovská kosmogonie Hésiodos – Theogonie, Práce a dni (7. stol. př. n. l.) Výklad zrodu světa, rodokmen bohů zpět až k počátku. Úranos, Gáia, titáni, bohové..

Hésiodos -Theogonie „Jako první ze všeho se zrodil Chaos, potom Gaia s širokou hrudí, navždy pevné sídlo všech věcí, a mlžný Tartaros v prohlubni Země s širokými cestami, a Erós, který je nejkrásnější z nesmrtelných bohů, uvolňovatel údů, jenž si podmaňuje mysl i rozvážnou vůli v prsou všech bohů i lidí…“

Projevy mýtu v současném myšlení …jeden z mnoha příkladů – hledání druhé poloviny.

Zrod filosofie Překonáním mytického výkladu světa Racionální výklad světa pomocí logu Logos – předmětné myšlení Předmět – před-metá výsek skutečnosti a nikoli její celek jako mýtus – teorie, postupně ohraničené oblasti otázek, jasné metody hledání odpovědí - věda Rozkouskování skutečnosti

První filosofie Proté filosofia – 7. stol. př. n. l . v Iónii. Snaha o racionální a systematický výklad světa Hledání pevného a neměnného základu všeho, co jest, jsoucna (to on – ontologie) Hledání pravého počátku, pralátky - arché

Iónští myslitelé Thalés z Milétu – voda Anaximandros z Milétu – apeiron Anaximénes z Milétu – vzduch Xenofanés z Kolofónu Herakleitos z Efesu - oheň

Filosofie na Západě Pythagoras ze Samu Parmenidés z Eleje Zénón z Eleje Empedoklés z Akragantu Filolaos z Krotónu Anaxagoras z Klazomen

… Snaha nalézt základ, z něhož vše vzniká a do něhož se vše opět vrací. (arché tedy není počátkem v pravém slova smyslu) Tímto základem mohlo být jen něco, co trvá uprostřed všech změn, něco věčně trvajícího, neměnného – pravá skutečnost. Pokud se někde objeví nějaká změna či pohyb nejedná se o tuto pravou skutečnost. Změna probíhá na jejím povrchu

Primordiální ontologická rovina ..a co když v základu všeho není neměnná entita – nějaký nový atom (nedělitelná částice hmoty), ale pohyb, roj událostí.. Postulování ens primi ordinis (jsoucno prvního řádu) a primus ordo (první řád) Co když na nejnižší úrovni vládne změna a nikoli trvání? Souvislá událost v čase a prostoru?

Řecká filosofie klasického období Sofisté Sókratés Platón Aristoteles

Sókratés Filosofie z nebe na zem, k člověku „Snesl filosofii z nebe na zem, do obcí a měst.“ Cicero dialegesthai – hledání odpovědí pomocí rozhovoru „rozebírání rozhovorem“, „věcná rozprava“ Poznání díky dialogu věda x filosofie – útrpné právo

Platón Pravá skutečnost x vnímatelná skutečnost Noésis x Aisthésis ideje mat. jsoucna obrazy ------------,------------,---------------,-------------

Platón - ideje Vliv na současné západní myšlení např. v lékařství – biomedicína, zaměření na člověka složeného z kostí, svalů, žil, nervů, obecně lidské psychiky… x východní, alternativní léčitelství léčí konkrétní Marky, Miloše a Jirky s jejich konkrétní dějinnou ukotveností - minulostí, přítomností, budoucností

Platón – poznání (pravda) Pravda – alétheia (7. list Listů) ..abychom něco poznali, potřebujeme k tomu: Onoma (jméno) Eidólon (obraz) Logos (výměr) Epistémé (poznání) Alétheia (pravda)

Platón - Ústava Zákon o lékařství „Nuže tedy, zařídíš patrně v obci i takové lékařství, jak jsme o něm mluvili, ve spojení s takovýmto soudnictvím; ta umění budou ti ošetřovati občany, kteří mají v základě zdravá těla i zdravé duše, avšak lidi nezdravé, pokud jsou nezdraví tělesně, nechají zemříti, ty pak, kteří mají duši v základě špatnou a nezhojitelnou, sami usmrtí.“ Platón, Ústava, 409e.

Platónský trojúhelník Obr. Kritika zkušenosti

Aristotelés Etika samostatný obor Rozlišení lidské činnosti na tři typy: Theoria – nazírání Praxis – jednání (s druhými, etika) Poiésis - konání

Aristotelés - praxis Praxis – jednání s druhými Ke správnému jednání s druhými nám nestačí pouze sofia, neboť jednáme v čase a vždy jinak. Potřeba ještě jiné moudrosti.. sofia x fronésis chronos x kairos

Aristotelés Etika ctností

Hellénistická filosofie 4 - 1. stol. př. n. l. Filosofie získává institucionální ráz a stává se synonymem vyššího vzdělání Otázky nikoli po původu světa či arché, idejích či pravém poznání, ale po způsobu života, blaženosti, štěstí a slasti

Hellénistická filosofie Stoikové Epikurejci Skeptikové Samostatné systémy odpovědí – způsoby života Jak správně, šťastně žít?

Helénismus Stoicismus – ve světě vládne osud (fatum), prozřetelnost (providentia), postoj vyrovnanosti, nevzrušivosti (apatheia). Žít v souladu s přírodou, ve stoickém klidu (ataraxia), jako svobodní světoobčané.

Helénismus Skepticismus – Pyrrhón z Élidy, Sextos Empirikos „Skepsis je umění klást všemi možnými způsoby jevy a myšlenky navzájem proti sobě. Skrze rovnocennost protikladných věcí a argumentů pak dospíváme nejprve ke zdržení se soudu a pak k duševnímu klidu.“ Zdržení se úsudku (epoché) vede k duševnímu klidu, protože neklid pochází z touhy poznat věci.“

Filosofie pozdní antiky Filosofie novoplatonismu. Období od konce antiky po začátek středověku. Vliv na západní myšlení, literaturu, umění, politické postoje a společenské instituce zhruba do 17. století. Filosofie tohoto období je „všezahrnující aktivita týkající se všeho, co má nějaký význam pro dosažení konečného cíle lidského života.“ Silný důraz na etiku, sepětí mezi filosofií a náboženstvím

Plótinos Nauka o třech hypostazích . Dlouhá a spletitá tradice, jíž je Plótinos dědicem, je v jeho díle kriticky promyšlena a zpracována v originální filosofický systém. Osobní mystická zkušenost obsažená v jeho díle měla hluboký a rozsáhlý vliv na pozdější evropské myšlení a formování křesťanské teologie. Plótinos se tak stává jediným filosofem v dějinách pozdní řecké filosofie, jehož můžeme stavět po bok Platónovi a Aristotelovi.

Plótinos Jedno (hén) Intelekt (nús, duch) Duše (psyché)

Hen Tato nejvyšší rovina bytí se vzpírá každému určení a popisu. „Protože přirozenost Jedna vytváří všechny věci, nemůže být žádnou z nich. Není tedy ani něco, ani takové, ani tolik, ani v klidu, ani v místě, ani v čase, ‚nýbrž samo o sobě jednovité‘, spíše však bez vidu – každému vidu předchází, předchází i pohybu a klidu; ty se totiž týkají jsoucna a činí ho mnohostí.“[1] Plótinos zde i na jiných místech Jedno vymezuje negativně, protože v jistém smyslu je o něm snazší říci, čím není, než čím je. [1] Plótinos, Enn. VI 9, 3, 40-46, česky: Plótínos, O klidu, Rezek, Praha 1997.

Hen Hen je prvním principem, příčinou existence celého vesmíru i cílem, o nějž vše jsoucí v tomto světě usiluje. Je zdrojem života, tvůrčí neurčitostí a nekonečností, představuje svrchovanou skutečnost. Stojí výše než bytí, intelekt, dobro a jednota, tak jak je známe, protože je jejich zdrojem a nepodléhá jejich omezení. Je to věčný zdroj bytí, o který se opírá intelekt (Nús, Duch).

Hen Základ Plótinovy originální metafyziky tkví práce zde – v líčení prvního principu vymykajícího se každému určení a popisu. Jeho myšlenka nerozlišitelného Jedna je vypracována v koherentní nauku, jež nemá v období jeho středoplatónských předchůdců obdoby.

Hen Plótinos umísťuje první princip – Jedno zcela mimo i nejvyšší pochopitelné omezení a určení. Jedno tak není v žádném smyslu jsoucno. Není jsoucí. Jsoucno je omezeno tím, že je – bytností a formou. Jsoucno bez formy je vyloučeno a absolutní jsoucno, sjednocený celek všech forem, je dle Plótina intelekt. To, co se vymyká omezení formy, se vymyká i bytí. Jedno se vymyká bytí. Je to neomezený princip prost všech určení.

Zrod další hypostaze - tolma Z Jedna vychází další skutečnosti mající od něj své bytí, aniž by však Jedno bylo jakkoli postiženo či ho nějak ubylo. K emanaci dochází bezprostředně a spontánně. Ze strany Jedna zde není žádný záměrný skutek, žádná vůle ani plán a následná starost o vzniklé jsoucno. Přesto však musí existovat touha k bytí, k oddělení od Dobra, i když je to touha po něčem menším, než je Dobro. Tento první krok k oddělené existenci Plótinos nazývá tolma – neoprávněné sebeprosazování. Pozdější křesťanská tradice v tolmě analogicky spatřuje prvotní hřích.

intelekt V intelektu jsou obsaženy ideje, skutečná jsoucna. I pro Plótina platí, že čím je jsoucno určenější a zformovanější, tím je lepší. Ideje jsou ta nejlepší jsoucna, jediná skutečně jsoucí, zcela určená a zformovaná. Intelekt je totožný se skutečným bytím v platónském smyslu, tj. s bytím idejí. Ideje tak Plótinos klade na rozdíl od Platóna na nižší rovinu skutečnosti, neboť nejvyšší princip, z něhož veškerá skutečnost pramení je Jedno a nikoli intelekt.

intelekt Při popisu intelektu klade Plótinos důraz na to, aby ukázal na úzké sepětí mezi bytím, životem a myšlením. Zde se přímo nabízí srovnání s Parmenidovým: „myšlení a bytí je totéž“. Bytí a myšlení představují zásadní charakteristiku druhé hypostaze, světa idejí, celého vesmíru skutečného bytí, jež je spontánním uspořádáním proudu života vycházejícího z Dobra. V intelektu je každá skutečnost, každé jsoucno zcela jasné, průzračné a zřejmé. Není zde nedorozumění Plótinem popisované jako temnota, nic zde neklade odpor a všechno je zde zjevné. Ve světě intelektu se nevyskytuje žádné strádání či jiné nemohoucnosti, vše je zde naplněno životem plynoucím z Jedna. Intelekt je možné popsat i jako neskrytost, pravdu (alétheia), jež umožňuje porozumění světu a zjevuje všechna jsoucna v jejich pravé podobě.[1] [1] Beierwaltes, W., Das Wahre Selbst, Klostermann, Frankfurt am Main, 2001, s. 30.

duše Duše plní funkci prostředníka mezi světem smyslového vnímání a intelektem a je zodpovědná za naše rozhodování a usuzování z premis na závěry. Má ale také schopnost povznést se a podílet se na intuitivním, bezprostředním myšlení intelektu.

duše Život intelektu spočívá ve věčnosti, v níž vládne současná přítomnost všech věcí. Je to život myšlení navěky uchopujícího své předměty. Z duše pramenící touha po oddělení vede k opuštění věčného života a nástupu času, v němž jedna věc následuje po druhé. V duši nejsou všechny věci zároveň, ale postupují jedna k druhé. Tento neklid, život souvislého sledu, je podle Plótina čas. V tomto čase duše formuje a uspořádává hmotný vesmír. Duše je tedy jakýmsi činným formativním principem, který na nižší rovině bytí vytváří obrazy principů obsažených ve vyšších rovinách.

duše na své nejvyšší rovině podílí na bytí intelektu a na té nejnižší formuje těla v hmotném světě. Svým sebepřekonáním může spolu s intelektem dospět až ke sjednocení s Hen. Toto sebepřekonání se děje pomocí mravní a náboženské očisty, jež nás žene až za nejvyšší inteligibilní dokonalost. „Má-li nitro nalézt Dobro, musí se očistit od své filosofie. Nejvyšší výkon intelektu spočívá v tom, že sám sebe opustí.“[1] Přiznáním nejvyšší dokonalosti principu, který je až za či nad intelektem, dochází k nejvyššímu stupni zření, ke sjednocení s Dobrem, až cestou opuštění intelektu. Zároveň však skrze něj. Očista, která duši umožní spojení s nejvyšším zdrojem bytí, s Dobrem, musí být podle Plótina nejen promyšlena, ale i prožita. [1] Armstrong, s. 276.

Novověk - objev vědomí René Descartes základní význam lidského vědomí, ve vědomí se filosofie odehrává, mimo vědomí není se žádná filosofie nenachází. „Objev“ vědomí v novověku – René Descartes

Objev vědomí původní stav – člověk si uvědomuje různé skutečnosti – věci, stavy, vlastnosti a zkoumá je. První filosofie = Zaměření myšlení (vědomí) na tyto věci, zaměření předmětné později obrácení pozornosti k vědomí samému, schopnost vědomí učinit samo sebe svým předmětem = reflexe. Cestou pochybnosti o světě. Existuje skutečně svět? Neklame mě nějaký zlý duch? sen..

René Descartes „Co je však jisté? Abych mohl bezpečně postupovat kupředu, nebudu zprvu pokládat za jisté nic. Budu pochybovat o všem, abych zjistil, co obstojí před touto radikální pochybností. Pochybovat musím nejen o všem, co jsem se naučil ve školách, z knih anebo stykem s lidmi, nýbrž i o tom, zda tento svět, který mne obklopuje, skutečně existuje, anebo je pouhým výmyslem, a zda jej vnímám takový, jaký je - vždyť vím, že člověk je často obětí mnohých smyslových klamů..“

René Descartes “Když jsme tedy takto zpochybnili všechno, o čem můžeme nějak pochybovat, a dokonce předstírali, že to není pravda, můžeme předpokládat, že není Bůh, ani nebe, ani tělesa; že sami nemáme ruce ani nohy ani celé tělo. Nemůžeme však předpokládat, že nejsme my sami, kteří to myslíme. Nelze tvrdit, že by to, co myslí, v té chvíli, kdy to myslí, neexistovalo. Takže tato myšlenka: Myslím, tedy jsem („Ego cogito, ergo sum“), je ze všech první a nejjistější, jaká každému řádně filosofujícímu přijde.“

… Pochybovat mohu naprosto o všem, jen ne o tom, že myslím.

dualismus res cogitans x res extensa

… integrita, jednota lidské osobnosti je založena schopností obracet se k sobě, ke svému vědomí, zůstávat při sobě. zůstávat sebou samým v průběhu změn.

Filosofie je ve vědomí doma Tři roviny vědomí „Filosofie může začít žít a pracovat teprve tam, kde se uplatňuje tato třetí rovina lidského vědomí, rovina, na níž nejen dochází k rozdílu mezi vědomím (a myšlením, poznáním atd.) pravdivým a mylným, ale kde je tento rozdíl rozpoznáván, zaznamenáván a kde mohou být také formulovány důvody, proč je nějaký názor (soud, pojetí, učení, teorii) atd. možno považovat za pravdivý a proč je jiný nepravdivý a mylný. Na této třetí rovině vědomí jsou konstruovány filosofické systémy,tady je filosofie doma.“ Ladislav Hejdánek, Úvod do filosofování, 2012

Současná situace Ve 20. stol. „obrat k jazyku“ – analytická filosofie Schizma – kontinentální x analytická

Gnóthi seauthón

… děkuji za pozornost