Duhový most.
Potkám Tě na rohu ulice devátý, stopy kam šel jsi, jsou sněhem zavátý.
Počkám si na zázrak, osud to ví, schválně, co bude dál, mi nepoví.
Spolu a sami, uličkou zlatou, chytni mě za ruku, oči nás matou.
Podívej nahoru, začíná sněžit, v teplo, když se mnou jsi, musíš už věřit.
Vrátím se za Tebou, hledám už sama, najdu Tě, končím a začíná drama.
Úsměv slova zamotávaj, nemám sil dost, ze snů si uplétám duhový most.
Barvu si vyberu z očí Tvých sama, přejdu most, uvidíš, že už jsem dáma.
Vzdávám to, zapomeň, pusť mě a stůj, nakonec pochopíš ten život můj.
Nečekám na zázrak, osud se smál, štěstí si odešlo, tys mi ho vzal!
Pochopíš, poznáš se, naučíš chtít, svoje já možná - necháš už žít.
Bez Tebe zvládám snít, ty budeš sám, veselý oči mít, navždy je mám… (dál)…