PROBLEMATIKA BAKTERIÁLNÍ REZISTENCE NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY ANTIBIOTIK

Aplikace antibiotik je nedílnou součástí terapie bakteriálních infekcí, které lze zjednodušeně chápat jako „nefyziologickou interakci mezi bakteriálním agens a nemocným člověkem“.

Bakteriální infekce byly, jsou a s velkou pravděpodobností nadále budou jedním z nejzávažnějších problémů v medicíně. K hlavním důvodům patří skutečnost, že velká část těchto infekcí má endogenní charakter a vychází z vlastního terapeutického a diagnostického přístupu. Bakteriální infekce jsou významně asociovány s prodloužením hospitalizace, vyšší morbiditou a mortalitou.

K důležitým schopnostem bakterií patří zvyšování jejich odolnosti k antimikrobním přípravkům a z tohoto důvodu k velmi závažným nežádoucím projevům antibiotik patří vznik a šíření bakteriální rezistence.

Nežádoucí účinky antimikrobních přípravků lze schématicky rozdělit do dvou skupin: Nežádoucí účinky omezené na konkrétního pacienta: toxické, imunoalterační, nepřímé bioalterační, vznik rezistence a superinfekce.

Rozdělení nežádoucích účinků antimikrobních přípravků projevy toxické přímé toxické účinky (např. fyzikálně chemické - lokální iritace, krystalizace v tkáních) toxické projevy na velké orgánové systémy účinky neurotoxické (na VIII. mozkový nerv, neuromuskulární blokáda, periferní neuropatie) účinky nefrotoxické účinky hepatoxické účinky hematotoxické

Rozdělení nežádoucích účinků antimikrobních přípravků projevy imunoalterační (nejčastěji projevy alergické) nejčastější výskyt alergických reakcí je zaznamenán u penicilinových přípravků hlavní komponentou odpovědnou za tyto reakce je kyselina 6-aminopenicilanová tato alergie je většinou zkřížená nepřímé bioalterační projevy změny vyvolané bakteriolýzou (uvolnění bakteriálního endotoxinu) hypovitaminózy projevy plynoucí z rezistence a superinfekce

Nežádoucí účinky přesahující rámec konkrétního pacienta a ovlivňující celou populaci: vznik a šíření bakteriální rezistence v populaci (zvyšování rezervoáru multirezistentních bakteriálních patogenů), negativní ovlivnění přístupu odborné i laické veřejnosti k antimikrobním lékům.

Rezistence na antibiotika je v podstatě dvojí: přirozená či primární, Rezistence na antibiotikum je schopnost bakteriální populace přežít účinek inhibiční koncentrace příslušného antimikrobního přípravku (definice WHO). Rezistence na antibiotika je v podstatě dvojí: přirozená či primární, získaná či sekundární.

Přirozená (primární) rezistence Vrozená necitlivost bakteriálních druhů k určitému antibiotiku. Důvodem je absence cíle působení antimikrobiální látky nebo její inaktivace. Je to vlastnost typická pro všechny zástupce daného druhu, kódovaná chromozomálními geny a horizontálně nepřenosná.

Získaná (sekundární) rezistence Sekundární bakteriální rezistence patří v současné době k nejzávažnějším medicínským problémům. Sekundární rezistence může vzniknout dvěma způsoby: fenotypickou adaptací, genetickými změnami.

Genetická podstata rezistence bývá vysvětlována: Modifikací genu na chromozomu chromozomální (mutačně-selekční) rezistence tento způsob vzniku a šíření rezistence je méně významný, protože frekvence mutací je velmi nízká (10-6 - 10-9) spontánní mutanty jsou často navíc biologicky defektní, jejich růst je zpomalen a postrádají virulenci Převzetím genetického materiálu od rezistentních buněk tyto geny jsou nejčastěji lokalizovány extrachromozomálně extrachromozomální (plasmidová) rezistence

Mechanismy rezistence bakterií k antibiotikům Změna cílové struktury (receptoru) Snížená až zcela znemožněná penetrace ATB do bakteriální buňky Inhibice antibiotika pomocí enzymů, které mohou jak destruovat samotné antibiotikum, tak inhibovat mechanismus jeho účinku

Důležité pojmy Multirezistence Zkřížená rezistence Sdružená rezistence SLIDE 21. Resistance is becoming increasingly complicated. More and more isolates are multi-resistant to chemically unrelated antibiotics.

Příčiny vývoje bakteriální rezistence selekční tlak antibiotik rekombinační procesy vedoucí k výměně genetického materiálu klonální, horizontální šíření identického kmene

Neracionální přístup k antibiotické léčbě lze charakterizovat následujícími body: jedná se o bezpečné léky, které je lépe vždy podat aplikace pouze z důvodu identifikace potenciálně patogenní bakterie nebo titrů protilátek bez dalších klinických nebo laboratorních markerů, potvrzujících významnost mikrobiologických výsledků

Zásadní otázkou je indikace antibiotické léčby. Je nezbytné zdůraznit, že aplikace antibiotik je rizikovým faktorem z pohledu selekce bakteriálních kmenů s vyšší mírou přirozené rezistence a rovněž bakterií se sekundární, získanou rezistencí. Antibiotická léčba by měla být omezena pouze na klinicky prokázané bakteriální infekce, případně velmi pravděpodobné.

Se vznikem a šířením bakteriální rezistence je asociována neadekvátní antibiotická léčba.

Zásady antibiotické léčby bakteriálních infekcí Podat antibiotikum včas. Podat adekvátní antibiotickou léčbu na základě výsledků bakteriální surveillance, včetně rezistence k antimikrobním přípravkům. Podat antibiotikum s ohledem na PK/PD parametry. Podat antibiotikum s ohledem na klinický stav pacienta. Cílem je zajistit, aby antibiotická léčba: - vedla ke zlepšení prognózy pacientů - nevedla k nárůstu rezistence

Výskyt multirezistentních baktérií ve veterinárním lékařství – možnost ohrožení lidské populace