Cestovní ruch severní Evropy Střední odborná škola Otrokovice Cestovní ruch severní Evropy Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Markéta Kraváčková Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. www.zlinskedumy.cz

Charakteristika DUM Název školy a adresa Střední odborná škola Otrokovice, tř. T. Bati 1266, 76502 Otrokovice Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0445 /2 Autor Mgr. Markéta Kraváčková Označení DUM VY_32_INOVACE_SOSOTR-Mn-ZCR/2-PV-1/10 Název DUM Cestovní ruch severní Evropy Stupeň a typ vzdělávání Středoškolské vzdělávání Kód oboru RVP 63-41-M/01 Obor vzdělávání Management hotelových a turistických služeb Vyučovací předmět Zeměpis cestovního ruchu Druh učebního materiálu Výukový materiál Cílová skupina Žák, 16 – 17 let Anotace Výukový materiál je určený k frontální výuce učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem, náplň: Hlavní turistické destinace Norska, Švédska a Finska Vybavení, pomůcky Dataprojektor, atlas světa Klíčová slova Norsko, Oslo, Švédsko, Stockholm, Finsko, Helsinky, Suomenlinna Datum 5. 3. 2013

Cestovní ruch severní Evropy Náplň výuky Charakteristika cestovního ruchu Norsko Švédsko Finsko

Charakteristika cestovního ruchu (CR) pasivní CR, zdrojová oblast cestovního ruchu malá návštěvnost – dopravní odlehlost, chladnější a proměnlivější podnebí, dražší služby převládají poznávací zájezdy – po větších městech a památkách UNESCO atraktivní příroda – nejméně porušené životní prostředí v Evropě, tradice národních parků Pěší turistika, horolezectví, vodní turistika, sportovní a rekreační rybolov nejnavštěvovanější jsou Norsko a Švédsko do budoucna se předpokládá využití Baltského moře – letní sezóna je ale krátká, přímořské pobytové zájezdy spíše domácí turisté

Norsko Hlavní město: Oslo Státní zřízení: konstituční monarchie Jazyk: norština a sámština Měna: norská koruna obr. 1 385 199 km² 4 691 849 obyvatel

Oslo a okolí Poloostrov Bigdoy – poloostrov muzeí Vikingské muzeum – 3 lodě, život a umění Vikingů (nálezy z 10. století) Fram – muzeum věnováno polárním výpravám R. Amundsena – r. 1911 dobyl jižní pól   Kon-Tiki – název voru Thora Heyerdhala – pokusné plavby na primitivních lodích z papyru a dřeva na velké vzdálenosti v Pacifiku Norsk Folkemuseum – tradiční skanzen  Akershus – královská pevnost, slouží jako muzeum města a pro reprezentační účely  Královský palác – atraktivitou je střídání stráží  Radnice města – udělování Nobelových cen za mír  Okolí města: Hollmenkollen – lyžařský areál v zimě, skoky na lyžích Vigelandův park – nahé sochy – různé fáze života, nejcennější je sousoší uprostřed park = Koloběh života, Gustav Vigeland – významný sochař

Jiné turistické zajímavosti Bergen – UNESCO – přístavní historická část města Bryggen Hanzovní město – hanza (spolek obchodních, kupeckých měst, zajištěná ochrana, vznik ve 12. stol. Německo a zánik v 16. století)   Roros – UNESCO – původní dělnické domy, těžba mědi, bývalé hornické město Alta – UNESCO, jeskyně, prehistorické malby, asi 6000 let staré Lillehammer – norský skanzen (největší), známé lyžařské středisko (muzeum OH) NP Rondane – ledovcová činnost – ledovce, jezera, turistika Geirangenfjord, Nærøyfjord – ledovcové fjordy, UNESCO Trolí stezka – západ N. 11 serpentin, vodopády Urnes – skandinávský dřevěný kostel ze 12. století, UNESCO

obr. 4 Urnes obr. 3 Fjordy obr. 2 Bryggen

Švédsko 9 292 959 obyvatel Hlavní město: Stockholm Státní zřízení: konstituční monarchie Jazyk: švédština Měna: švédská koruna obr. 5 449 964 km² 9 292 959 obyvatel

Stockholm „Benátky severu“   Radnice – Zlatý sál – udělování Nobelových cen  Královský palác – reprezentativní sídlo krále, knihovna – i české knihy (kroniky)  Skanzen – nejstarší na světě – 1891, slovo švédského původu „hradby“ jezero Mälaren letní sídlo královské rodiny renesanční zámek Drottningholm barokní divadlo, letní divadelní slavnosti, zahrady – UNESCO archeoskanzen Birka a Hovgarden – UNESCO vikingská sídla – přelom 9. a 10. stol.

Drottningholm obr. 6

Jiné turistické destinace Uppsala – nejstarší univerzita v severní Evropě, 15. století  Karlskrona – UNESCO, námořní přístav, 17. století  Göteborg – 2 největší město   Gotland - ostrov v Baltském moři, přímořská rekreace hlavní město Visby – UNESCO – jedno z nejdochovalejších hanzovních měst severní Evropy, nejlepší opevnění středověkých měst, vila Vilekula – skanzen švédské spisovatelky A. Lindgrenové Öland – ostrov v Baltském moři, přímořská rekreace, UNESCO – jižní část, biosferická rezervace  jezera Vänern a Vattern – rybolov, vodní turistika STŘEDNÍ ŠVÉDSKO – lyžařská střediska Falun, Are   SEVERNÍ ŠVÉDSKO – nejmenší návštěvnost, NP Sarek, Abisko  Laponsko – země za polárním kruhem, UNESCO, kočovný život Laponců, chov sobů  

Finsko Státní zřízení: parlamentní republika Hlavní město: Helsinky Měna: euro Jazyk: finština (ugrofinský jazyk), švédština (souostroví Alandy – autonomie) Neutrální země, země saun, jezer obr. 7 338 145 km² 5 350 000 obyvatel

Helsinky bílé město severu“ – většina staveb je z bílé žuly a mramoru až od roku 1917 jsou hlavním městem – do té doby byly pod nadvládou Švédů a Rusů dřevěná architektura – několikrát vyhořely, památky až z 19.stol. – klasicismus a empír Senátní náměstí katedrála sv. Mikuláše, univerzita   Prezidentský palác Finlandia – kongresová hala ze 70.let 20.stol., kulturní akce  Sibeliův pomník – zasvěcen hudebnímu skladateli, tvar varhan Suomenlinna – UNESCO, vojenská námořní pevnost, 18.stol. „hrad Finů“, cihlová, ochrana Helsinského přístavu, námořní muzeum

Suomenlinna obr. 8

Jiné turistické destinace Finska Turku nejstarší finské město ze 13. stol., bývalé hlavní město hrad – gotika, sídelní hrad ze 13. stol.  Skanzen – dřevěná finská architektura   souostroví Alandy – v létě přímořská rekreace, hovoří se švédsky Tampere, Lahti, Rupa – střediska zimních lyžařských sportů, tratě pro běžkaře, skokanské můstky Rauma – UNESCO – historická část města s dřevěnou finskou architekturou Verla – papírenská manufaktura z 18. století, UNESCO Finská jezerní plošina 60 000 jezer ledovcového původu, největší je jezero Saimaa, jsou často propojena umělými kanály, vodní turistika, rekreační rybolov

Stará Rauma obr. 9

Spojovačka – Norsko 1. Roros a. Muzeum Amundsena 2. Alta b. Největší norský skanzen  3. Bergen c. Jeskynní malby  4. Urnes d. Národní park  5. Fram e. Severonorské ostrovy 6. Holmenkollen f. Muzeum Heyerdahla  7. Lillehammer g. Dřevěný kostel  8. Kon – Tiki h. Hanzovní město  9. Rondane i. Hornické město  10. Lofoty j. Lyžařský sportovní areál

Řešení: 1. i 2. c 3. h 4. g 5. a 6. j 7. b 8. f 9. d 10. e

Seznam obrázků: Obr. 1. anonym, [vid. 5. 3. 2013] dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d9/Flag_of_Norway.svg/110px-Flag_of_Norway.svg.png Obr. 2. anonym, [vid. 5. 3. 2013] dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/Bryggen_in_Bergen_Norway.jpg Obr. 3. anonym, [vid.5. 3. 2013] dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7f/207_Geirangerfjord.jpg/800px-207_Geirangerfjord.jpg Obr. 4. User Sveter [vid.5. 3. 2013] dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/36/Urnes_stavkirke_2009.JPG/398px-Urnes_stavkirke_2009.JPG Obr. 5. anonym, [vid. 5. 3. 2013] dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4c/Flag_of_Sweden.svg/110px-Flag_of_Sweden.svg.png Obr. 6. Mastad, [vid. 5. 3. 2013] dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7d/Drottningholm1.jpg/800px-Drottningholm1.jpg Obr. 7. anonym, [vid. 5. 3. 2013] dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bc/Flag_of_Finland.svg/110px-Flag_of_Finland.svg.png Obr. 8. Michal Pise, [vid. 5. 3. 2013] dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/da/Suomenlinna.jpg/798px-Suomenlinna.jpg Obr. 9. anonym, [vid. 5. 3. 2013] dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/30/Wanhaa_Raumaa_Old_Rauma.JPG/800px-Wanhaa_Raumaa_Old_Rauma.JPG

Seznam použité literatury: [1] Holeček M., Mariot P., Střída M. Zeměpis cestovního ruchu, Nakladatelství České geografické společnosti, Praha, 1999, ISBN 80-86034-39-9