Základy ekonomie BIVŠ - břeclav Petr Musil

1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF potřeba = pocit nedostatku – jde o subjektivní pocit každého jedince (spotřebitele), že mu něco chybí, pociťuje nějaký nedostatek potřebu lze uspokojit spotřebou spotřeba = užití nějakého statku nebo služby s cílem uspokojení potřeby statek = něco hmatatelného, nějaký výrobek, který slouží k uspokojování potřeby služba = činnost nebo úkon, který spotřebitel nakupuje, aby uspokojil svou potřebu

1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF statky a služby mohou být volné nebo soukromé volné = volně dostupné soukromé = dostupné za úplatu (např. směnou za peníze nebo jiný statek či službu) zdroj = cokoli, co se dá přeměnit ve statek či službu, sloužící k uspokojování potřeb zdrojem (výrobním faktorem) může být pracovní síla, kapitál, suroviny, úroveň technologie, vzdělání, zkušenosti, schopnosti apod.

1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF přírodní zdroj vs. ekonomický zdroj přírodní zdroj – jakýkoli zdroj, nalézající se v přírodě, a to nezávisle na člověku ekonomický zdroj – přírodní zdroj, který začíná být za daných podmínek využíván člověkem např.: ropa – přírodním zdrojem odjakživa, ekonomickým zdrojem od cca poloviny 19. století jak poznáme, zda jsou jakékoli zdroje, statky či služby vzácné?

1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF měřítkem vzácnosti je cena, přesněji relativní cena relativní cena = cena jednoho statku (služby, zdroje), vyjádřená v jednotkách jiného statku (služby, zdroje) příklad: 1 pivo stojí 20,- korun českých. poznám, zda je či není pivo vzácné? nikoli!...ale: 1 pivo stojí 20,- a zároveň půllitr vody stojí 5,- relativní cena piva vůči stejnému množství vody je 4:1, tj. pivo je 4x dražší než voda, je tedy vzácnější nebo také 1:4, tj. za 1 jednotku piva mohu získat 4 jednotky vody – stále platí, že pivo je 4x dražší než voda

1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF hranice výrobních možností = množina různých, maximálně dostupných, kombinací statků a služeb, které lze v dané ekonomice za daných podmínek vyrobit hranice výrobních možností (PPF – Production Possibility Frontier) je za daných podmínek nepřekročitelná její poloha je dána: množstvím zapojených zdrojů do výroby a efektivitou využití zapojených zdrojů

1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF sklon PPF je ovlivněn mezní produktivitou výrobních faktorů ve výrobě daného statku – zde platí, že na každou dodatečnou jednotku rohlíku je třeba obětovat stále větší množství másla – mezní produktivita VF při výrobě rohlíků je tedy klesající máslo PPF body na a pod PPF jsou za daných podmínek dostupné body pod křivkou PPF znamenají neplné využití zdrojů, a tedy neefektivní výrobu body napravo od PPF jsou nedostupné za daných podmínek rohlíky

1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF máslo PPF ' technologické zlepšení nebo zvýšení objemu zapojených VF do výroby PPF rohlíky

Trh, funkce trhu, rovnovážná cena trh = místo, kde se střetává nabídka s poptávkou na trhu se ustanovuje rovnováha, tj. rovnovážné množství a rovnovážná cena klíčovou funkcí trhu je funkce alokační tržní síly působí tak, že jsou zdroje alokovány (umisťovány) efektivně – neexistuje nedostatek ani nadbytek produkce onou silou, která zajistí vyrovnání nabídky s poptávkou je rovnovážná cena

Trh, funkce trhu, rovnovážná cena poptávka (D – demand) = množství zamýšlených nákupů při různých úrovních ceny existuje nepřímoúměrný vztah mezi cenou a poptávaným množstvím nabídka (S – supply) = množství zamýšlených prodejů při různých úrovních ceny existuje přímoúměrný vztah mezi cenou a nabízeným množstvím

Trh, funkce trhu, rovnovážná cena P D Rovnovážná cena je na úrovni P* - při této ceně je trh v rovnováze – vše, co je vyrobeno je i nakoupeno (Q*) S Pmin P* Stanoví-li stát minimální cenu na úrovni Pmin, pak se trh ocitne v nerovnováze, vznikne nadbytek produkce o rozměru Q2 – Q1 Pmax Nerovnováha nastane i při stanovení maximální ceny na úrovni Pmax – zde existuje nedostatek produkce (převis D nad S) o rozměru Q1 – Q2 Q1 Q* Q2 Q

Trh, funkce trhu, rovnovážná cena funkce ceny: informační – informace o tom, jaké zboží je na trzích žádané alokační – vyplývá z cenové informace – co, kolik a pro koho vyrábět je-li omezena možnost volné tvorby ceny, pak trhy nemohou fungovat efektivně (viz cenová regulace)

Spotřebitel, užitek, rovnováha jaké chování spotřebitele je racionální? takové, které maximalizuje za daných podmínek jeho užitek užitek = míra uspokojení potřeby, tedy pocitu nedostatku – jde o subjektivní kategorii celkový užitek (TU – total utility) – celková míra uspokojení potřeby při spotřebě statku nebo služby mezní užitek (MU – marginal utility) – užitek, plynoucí spotřebiteli ze spotřeby dodatečné jednotky statku nebo služby

Spotřebitel, užitek, rovnováha mezní užitek s rostoucím spotřebovaným množstvím klesá (týká se opakované spotřeby) hlad – jídlo, žízeň – nápoj apod. – každá další jednotka jídla (nápoje) přináší menší míru uspokojení potřeby (menší přírůstek užitku, tj. mezní užitek) celkový užitek roste klesajícím tempem – důvodem je klesající mezní užitek velikost užitku je dána subjektivně a ovlivněna celou řadou faktorů (např. jiný pocit žízně v létě při +40°C a jiný v zimě při -20°C)

Spotřebitel, užitek, rovnováha spotřebitel volí mezi různými variantami, vybírá tu nejlepší (optimální) kdy se spotřebitel ocitne v optimu (rovnováze)? tehdy, pokud nemá důvod změnit své jednání, tj. tehdy, pokud maximalizuje za daných podmínek svůj užitek

Spotřebitel, užitek, rovnováha MU, P rovnováha spotřebitele při nákupu 1 druhu statku rovnováha spotřebitele se nachází v bodě E, proč? MU ochota spotřebitele zaplatit se odvíjí od jeho mezního užitku – za všechny předchozí jednotky je spotřebitel ochoten zaplatit vyšší cenu, než kterou skutečně zaplatit musí (25,-) – je tedy motivován zvyšovat svou spotřebu, neboť stále získává „něco navíc“ (přebytek) E pokud by překročil 5 spotřebovaných jednotek, obětuje více, než kolik získává – spotřebitel není motivován zvyšovat svou spotřebu nad 5 jednotek P=25 při 5. jednotce nezíská nic navíc ani nic neztrácí – zde maximalizuje svůj přebytek (rozdíl mezi ochotou zaplatit a nutností zaplatit), tj. zde maximalizuje ono „něco navíc“ 5 Q

Spotřebitel, užitek, rovnováha na funkci mezního užitku leží množina rovnovážných bodů spotřebitele při různých úrovních ceny daného statku, čili: funkci MU můžeme ztotožnit s funkcí poptávky spotřebitele po daném statku nebo službě jak se ale spotřebitel dostane do rovnováhy při spotřebě více druhů statků nebo služeb? opět porovnává ochotu (užitek) a své možnosti (rozpočet)

Spotřebitel, užitek, rovnováha spotřebitelské preference při rozhodování o nákupu více druhů zboží lze zakreslit pomocí indiferenční křivky (IC – indifference curve) indiferenční křivka = množina různých kombinací statků, které přinášejí spotřebiteli konstantní celkový užitek rozpočtová linie (BL – budget line) = množina všech spotřebiteli dostupných kombinací statků a služeb při daném disponibilním důchodu a cenách statků

Spotřebitel, užitek, rovnováha Y ve prospěch získání dodatečné jednotky statku X jsem ochoten vzdát se stále menšího množství statku Y – statek Y je stále vzácnější (mám ho stále méně) IC sklon IC představuje poměr, ve kterém je spotřebitel ochoten nahrazovat statky mezi sebou ve spotřebě – sklon IC se podél ní zpravidla mění (existují výjimky) X

Spotřebitel, užitek, rovnováha BL – vymezuje tzv. „komoditní prostor“, tj. množinu všech dostupných kombinací statků X a Y při daném důchodu a cenách Y sklon BL – vyjadřuje cenový poměr statků, tj. poměr, v jakém je spotřebitel schopen oba statky mezi sebou směňovat na trhu – sklon je zpravidla konstantní (nemění-li se ceny statků s měnícím se množstvím) BL zde platí, že statek X je cca 2x levnější než statek Y (viz vzdálenosti od počátku k bodům, kde BL protíná osy) X

Spotřebitel, užitek, rovnováha rovnováha spotřebitele – tam, kde je při daném důchodu a cenách maximalizován celkový užitek spotřebitele, respektive tam, kde lze daného užitku dosáhnout s minimálním disponibilním důchodem Y bod A – představuje nerovnovážnou situaci, neboť stejného užitku lze dosáhnout s nižšími výdaji (BL a nikoli s BL‘) IC A optimum (rovnováha) spotřebitele E Y* BL' BL X* X

Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita tržní poptávka = poptávka všech spotřebitelů po jednom druhu statku nebo služby tržní poptávka představuje součet poptávek individuálních, tj. poptávek jednotlivých spotřebitelů tržní poptávka – celkové zamýšlené nákupy daného statku nebo služby při různých cenách tohoto statku nebo služby je to klesající funkce ceny, tj. s klesající cenou roste poptávané množství

Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita změna poptávky vs. změna poptávaného množství změna poptávky = posun poptávkové křivky, a to v důsledku: změny preferencí spotřebitelů, změny nominálního disponibilního důchodu, substitučního efektu změna poptávaného množství = posun po poptávkové křivce, a to v důsledku změny ceny zboží – prosazuje se důchodový efekt

Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita substituční efekt – nahrazování statku relativně dražšího statkem relativně levnějším – projeví se jako posun tržní poptávky důchodový efekt – plyne ze změny ceny zboží a s tím související změny reálného důchodu spotřebitele – projeví se posunem po křivce tržní poptávky

Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita jak se na obou poptávkách projeví zdražení Coca-Coly? P P poptávka po Coca-Cole poptávka po Pepsi D D důchodový efekt substituční efekt D' Q Q zdražení Coca-Coly se projeví posune po křivce poptávky po Coca-Cole, reálný důchod spotřebitelů klesne, a proto budou kupovat méně Coca-Coly (důchodový efekt) Pepsi je substitut vůči Coca-Cole, a proto po zdražení C-C se část výdajů spotřebitelů přesune směrem k Pepsi – vzroste poptávka po Pepsi (substituční efekt

Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita cenová elasticita poptávky = relativní změna poptávaného množství vyvolaná relativní změnou ceny statku nebo služby cenová elasticita poptávky není totéž, co sklon poptávky – sklon poměřuje absolutní změny cen a množství

Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita stejný sklon, různá elasticita různý sklon, stejná elasticita D2 D1 D1 D2 Q Q

Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita sklon se mění, elasticita zůstává stejná sklon se nemění, mění se elasticita P P D D Q Q

Produkční funkce, náklady firmy produkční funkce = vztah mezi množstvím vstupů (výrobních faktorů) a objemem výstupu (produkcí) krátkodobá produkční funkce – pouze jeden variabilní VF, a to práce dlouhodobá produkční funkce – všechny VF jsou variabilní výrobní faktory: práce (L), kapitál (K)

Produkční funkce, náklady firmy krátkodobá produkční funkce dlouhodobá produkční funkce Q K Q Q2 Q1 L L

Produkční funkce, náklady firmy celkový produkt = celkový objem produkce, vyprodukovaný s určitým množstvím vstupů: Q=f(K,L) průměrný produkt = objem produkce na jednotku daného VF průměrný produkt práce: APL = Q/L průměrný produkt kapitálu: APK = Q/K mezní produkt = přírůstek objemu produkce v důsledku zapojení dodatečné jednotky VF mezní produkt práce: MPL = ∆Q/∆L mezní produkt kapitálu: MPK = ∆Q/∆K

Produkční funkce, náklady firmy Q Q A – maximum MPL – do tohoto bodu se prosazují rostoucí výnosy z variabilního vstupu B – maximum APL – do tohoto bodu roste průměrný produkt práce C – maximum Q – v tomto bodě dosahuje celkový produkt svého maxima, MPL je nulový Q A L B APL MPL C L

Produkční funkce, náklady firmy náklady = prostředky, které firma vynakládá na nákup výrobních faktorů náklady explicitní (účetní) – skutečně vynaložené prostředky – „jsou vidět“ v účetnictví náklady implicitní (alternativní) – náklady plynoucí firmě z toho, že se rozhodla právě pro danou činnost a obětovala možné příjmy z alternativní činnost – náklady obětované příležitosti fixní náklady (FC – fixed costs) – náklady jejichž velikost se s objemem produkce nemění – např. náklady na kapitál variabilní náklady (VC – variable costs) – náklady měnící se s objemem produkce – zpravidla náklady na práci

Produkční funkce, náklady firmy celkové náklady (TC – total costs) = VC + FC = w.L + r.K, kde w- mzdová sazba, r-úrok průměrné náklady (AC – average costs) = náklady na jednotku produkce = TC/Q = AVC+AFC = VC/Q + FC/Q mezní náklady (MC – marginal costs) = přírůstek celkových nákladů v důsledku výroby dodatečné jednotky produkce = ∆TC/∆Q krátkodobé náklady – rozlišujeme na fixní a variabilní, neboť krátkodobě existují fixní a variabilní výrobní faktory dlouhodobé náklady – všechny jejich složky jsou variabilní

Produkční funkce, náklady firmy krátkodobé celkové nákladové veličiny dlouhodobé celkové náklady TC TC STC LTC VC FC Q Q

Produkční funkce, náklady firmy AC MC AC MC SAC LMC AVC LAC MC AFC Q Q mezní náklady jsou ovlivněny charakterem výnosů z variabilního vstupu (v krátkém období), respektive výnosů z rozsahu (v dlouhém období)

6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha firma = subjekt, jehož vrcholovým cílem je maximalizace zisku zisk – účetní vs. ekonomické pojetí účetní zisk = příjmy – explicitní náklady ekonomický zisk = příjmy – explicitní náklady – implicitní náklady bude-li řeč o zisku, míní se tím zisk v ekonomickém pojetí kdy firma maximalizuje zisk? pokud je maximální rozdíl mezi celkovými příjmy (TR – total revenues) a celkovými náklady (TC)

6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha nákladové funkce, viz předchozí analýza příjmové funkce – jejich průběh závislý na typu konkurence na trhu výstupu: dokonale vs. nedokonale konkurenční prostředí dokonale konkurenční prostředí – firma není schopna ovlivnit cenu své produkce, tj. prodává každé další Q za stejnou cenu – celkové příjmy rostou s rostoucím Q lineárně nedokonale konkurenční prostředí – firma ovlivňuje cenu své produkce – chce-li zvýšit prodané Q, musí snížit cenu – TR nejprve rostou a poté klesají

6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha celkové příjmy (TR) = P.Q průměrné příjmy (AR – average revenues) = příjmy na jednotku produkce = TR/Q mezní příjmy (MR – marginal revenues) = přírůstek celkový příjmů v důsledku prodeje dodatečné jednotky produkce = ∆TR/∆Q

6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha celkové, průměrné a mezní příjmy dokonale konkurenční firmy P.Q P TR P=AR=MR=d Q Q

6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha celkové, průměrné a mezní příjmy nedokonale konkurenční firmy max. TR P.Q P TR AR=d MR Q Q max. TR →MR=0

6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha MR MC TR TC TR rovnováha firmy MC TC MR Q – max. ztráta Q – max. zisk Q Q – max. ztráta Q – max. zisk Q

Nabídka doko. firmy, char.doko. Charakteristika dokonale konkurenčního tržního prostředí: velký počet firem, nabízejících svou produkci každá má zanedbatelný tržní podíl – nemůže ovlivnit tržní cenu cena je vůči firmě objektivní, je dána trhem, na základě střetu S a D – firma je „price taker“ poptávka po produkci firmy je horizontální na úrovni tržní ceny dokonalá informovanost o cenách a kvalitě produkce produkce je homogenní neexistují bariéry pro vstup do odvětví a výstup z něj

Nabídka doko. firmy, char.doko. cílem firmy je maximalizace zisku, tj. firma bude chtít prodávat takové Q, při kterém platí rovnost MR a MC (MC protíná MR zdola) mění-li se tržní cena, mění se také rovnováha firmy rovnovážné body firmy se nacházejí na funkci MC MC zachycuje jednoznačný vztah mezi tržní cenou a nabízeným množstvím produkce firmou – funkci MC lze ztotožnit s funkcí nabídky, ale: pouze její rostoucí část (souvisí s viz výše) celá rostoucí část funkce MC?

Nabídka doko. firmy, char.doko. MR MC P D'' S bod ukončení činnosti D' MC S D MR P3 MR P2 AVC MR P1 MR D Q1 Q2 Q3 Q Q Firma musí svými příjmy pokrývat alespoň variabilní náklady, tj. pokud cena klesne na úroveň minima AVC, pak je pro firmu výhodnější ukončit činnost, protože: 1. je ve ztrátě, 2. velikost ztráty odpovídá velikosti FC, 3. firma svými příjmy pokrývá pouze VC, a tudíž vyjde nastejno zda bude pokračovat nebo ukončí činnost – v obou případech velikost ztráty odpovídá velikosti FC

Nabídka doko. firmy, char.doko. funkce nabídky doko. firmy = rostoucí část funkce MC zdola ohraničenou minimem funkce AVC

Rovnováha doko. firmy a odvětví krátkodobá vs. dlouhodobá rovnováha doko. firmy v krátkém období může firma vykazovat ekonomický zisk či ztrátu dlouhodobě tendence k nulovému ekonomickému zisku – vyplývá z neexistence bariér vstupu do odvětví a výstupu z něj

Rovnováha doko. firmy a odvětví MR MC kladný ekonomický zisk firma je krátkodobě v zisku MC tato skutečnost přiláká další firmy do odvětví SAC poroste nabídka v odvětví a za jinak stejných okolností bude klesat tržní cena a tedy funkce MR dosud ziskových firem MR=AR=P=d AVC dlouhodobá rovnováha firmy se ustanoví při nulovém ekonomickém zisku Q* Q

Rovnováha doko. firmy a odvětví MR MC ztráta firmy jsou-li v odvětví ztrátové firmy, pak jej opustí ty nejslabší, tj. ty, které se nacházejí v bodě ukončení činnosti nebo pod ním MC SAC nabídka odvětví bude klesat a za jinak stejných okolností poroste tržní cena a funkce MR přeživších firem AVC MR=AR=P=d dlouhodobá rovnováha se ustanoví při nulovém ekonomickém zisku firem a tedy i celého odvětví Q* Q

Rovnováha doko. firmy a odvětví MR MC LMC dlouhodobá rovnováha firmy při nulovém ekonomickém zisku LAC MR=AR=P=d Q* Q

Rovnováha doko. firmy a odvětví alokační efektivnost dokonale konkurenčního odvětví doko. trh je alokačně efektivní, neboť všichni, kteří chtějí při dané ceně nakoupit, tak nakoupí a všichni, kteří chtějí při dané ceně prodat, prodají P S D za daných podmínek nelze dosáhnout lepšího řešení, spotřebitelé i výrobci maximalizují své přebytky P* Q Q*

Rovnováha doko. firmy a odvětví výrobní efektivnost se posuzuje podle schopnosti vyrábět rovnovážné množství produkce při minimálních průměrných nákladech splnění výrobní efektivnosti závisí na tom, zda firma realizuje kladný zisk nebo ztrátu, nebo zda realizuje nulový ekonomický zisk výrobní efektivnost je splněna pouze při nulovém ekonomickém zisku, tj. vždy v dlouhém období v krátkém období firma nemusí být výrobně efektivní

Nedokonalá konkurence, char. nedokonalá konkurence jako důsledek koncentrace v jednotlivých odvětvích proč vznikla? přirozená tendence dokonale konkurenčních trhů doko.: vratká pozice každé firmy na trhu, snaha to nějak řešit, snaha upevnit postavení → spojování kapitálu, koncentrace firem typy nedoko.: monopol, oligopol, monopolistická konkurence

Nedokonalá konkurence, char. Charakteristika nedoko.: existence jedné (monopol), nebo více (oligopol), či větší skupiny (monopolistická konkurence) firem každá firma je schopna více či méně ovlivnit cenu své produkce existence větších či menších bariér pro vstup do odvětví a výstup z něj firmy jsou tzv. „price makers“ – tvůrci ceny důsledkem nedoko. je určitý stupeň neefektivnosti – alokační i výrobní v určitých podmínkách lze realizovat kladný zisk i dlouhodobě produkce je heterogenní

Monopol, rovnováha, regulace monopol = jediná firma nabízející produkci příčiny vzniku: přirozeně (přirozený monopol), vlastnictvím přírodního zdroje (přírodní monopol), státními zásahy (administrativní monopol) určuje cenu produkce, ale nemůže ignorovat poptávku po své produkci – nemůže cenu stanovovat libovolně příklady: vodovody a kanalizace na území města (obce), Česká pošta u listovních zásilek apod.

Monopol, rovnováha, regulace monopolní zisk náklady mrtvé váhy (DWL – dead weight loss MC DWL – projev alokační neefektivnosti monopolu – jde o nerealizované části přebytku výrobců a spotřebitelů – je vyráběno menší Q za vyšší P než by odpovídalo podmínkám doko. P* AC AR=d Q* Q MR

Monopol, rovnováha, regulace regulace monopolu – zpravidla cenová cílem cenové regulace je eliminace DWL snaha stanovit regulovanou cenu na úroveň doko. ceny, tj. na úroveň průsečíku MC a AR problém: jak v praxi tento průsečík zjistit? přehnaná regulace vede k nedostatku zboží na trhu

Monopol, rovnováha, regulace příliš nízko stanovená regulovaná cena aplikace doko.ceny na podmínky monopolu MC MC MR AC AC Preg Preg AR=d AR=d Q* Q QS QD Q MR nedostatek zboží na trhu