Mgr. Vendula Baboučková Oslabení smyslová Mgr. Vendula Baboučková

Zrak Prostřednictvím zraku vnímáme asi 80% podnětů z našeho okolí. Ztráta zraku je tak pro většinu lidí tím nejhorším smyslovým postižením.

Poruchy zraku K častým vadám patří krátkozrakost - tzv. myopie, kdy obrazové ohnisko oka leží před sítnicí. Projevuje se tím, že blízké předměty vidíme bez problémů, ale blízké předměty vidíme rozmazaně. Pro korekci se používají minusové čočky, tzv. rozptylky.

dalekozrakost - tzv. hypermetropie, kdy obrazové ohnisko oka leží za sítnicí. Dalekozrací lidé vidí špatně do dálky i na blízko. Pro korekci se používají plusové čočky, tzv. spojky

astigmatismus - Normálně má rohovka hladký, pravidelný tvar ve všech směrech a světlo vcházející do oka se lomí stejně ve všech směrech. Při astigmatismu je povrch rohovky zakřiven v jedné rovině více než ve druhé. Čočky, kterými se astigmatismus koriguje, se nazývají tórické a mají dodatečný parametr, nazývající se cylindr. Zakřivení těchto čoček vyrovnává zakřivení rohovky.

K vážným problémům, lze zařadit poruchy okohybných svalů, šeroslepost, poruchy barevného vidění, šedý a zelený zákal. Patologické změny na sítnici a na jejích cévách patří mezi nejzávažnější poruchy zraku, degenerativní onemocnění sítnice nezánětlivého původu, záněty sítnice, odchlípení sítnice, změny terče zrakového nervu, anomálie duhovky, absence čočky, vrozená vada cévnaté vrstvy - živnatky, vyklenutí, zašpičatění nebo ztenčení rohovky či některá nádorová onemocnění.

Příčiny vady zraku K příčinám poruchy a ztráty zraku samozřejmě patří úrazy oka. Jedná se často o mechanické poškození, poškození zářením, teplem, elektrickým proudem, poleptání kyselinami a louhem nebo poškození slzotvornými látkami. Při tupém poranění dochází ke zvýšení nitroočního tlaku během komprese, napínání a pohmoždění očních tkání a vzniku cévních křečí. Podle stupně postižení dojde k dočasné a v horším případě trvalé ztrátě vidění. Jestliže obaly nevydrží zevní tlak, dojde k úplné destrukci oka.

Kromě úrazů se může jednat i o dědičná onemocnění, či poškození rohovky v důsledku různých zánětů, případně postupnou degeneraci této původně čiré tkáně, která vedla k jejímu úplnému zkalení Mezi již běžně prováděné nitrooční operace patří např. odstranění pacientovy nezkalené čočky a implantace umělé nitrooční čočky.

Oprava zrakového orgánu V případě, že nelze příslušnou zrakovou vadu ovlivnit podáváním medikamentů, případně korekcí pomocí běžných optických pomůcek, jako jsou brýle nebo kontaktní čočky a kde také nepomůže ambulantně prováděná korekce zraku pomocí laseru, zbývá již jen klasický chirurgický zákrok. Při poškození rohovky, které spočívá v jejím zdeformování, ztenčení či její změně po úrazu, kdy se již žádnou léčbou nedá její stav ovlivnit, je poslední možností jak navrátit zrak transplantace rohovky.

Sluch Sluch je po zraku druhým nejdůležitějším smyslem. Umožňuje nejen vnímání zvuků a komunikaci s ostatními lidmi, ale i prostorovou orientaci. Sluchový orgán je složité ústrojí, které je citlivé na řadu vnitřních i vnějších vlivů a je z tohoto důvodu také velmi zranitelné.Zajišťuje také polohu a rovnováhu.

Sluchový orgán Sluch je schopnost vnímat zvuky smyslovým orgánem - uchem Zvuk který prochází zvukovodem naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku.

Poškození sluchu Vady sluchu můžeme dělit podle: - období vzniku na vrozené a získané - místa poškození. Při postižení zevního ucha se může jednat o deformaci nebo nevyvinutí boltce a zevního zvukovodu. Nedostatečný vývoj středního a vnitřního ucha má za následek nedoslýchavost až hluchotu.

Získané sluchové vady vznikají po těžších zánětech středního ucha, v důsledku porušení sluchového nervu např. spálovým bacilem nebo virem. To může být např. vir chřipky, spalniček nebo příušnic. K poškození také někdy dochází po zánětu mozkových blan, po úrazech, případně vlivem léků, které mohou poškodit sluchový nerv. Závažným nebezpečím je tzv. akustické trauma v důsledku výbuchu nebo výstřelu v bezprostřední blízkosti ucha, nebo také vlivem poslechu hlučné hudby. stárnutí

Úrazy ucha Úrazy mohou postihovat zevní, střední i vnitřní ucho. Úrazy středního ucha postihují nejčastěji bubínek, vzácněji sluchové kůstky Známkou poranění je bolest a zhoršení sluchu. Pokud je prasknutí menšího rozsahu dojde zpravidla k samovolnému zhojení a sluch se ve většině případů upraví k normě po zacelení perforace. Pokud je, ale tohle poškození většího rozsahu, je nutný chirurgický zákrok. Úrazy vnitřního ucha jsou součástí větších poranění hlavy, spojených se zlomeninou spánkové kosti

Náprava sluchu I když je poškození sluchu často trvalé a nevratné, v některých případech lékařská věda přesto vítězí nad přírodou. Skutečné navrácení sluchu je velkým úspěchem bioniky, jedná se o skutečný bionický prvek voperovaný do lidské hlavy – tzv. kochleární implantát. Ten představuje elektronickou funkční smyslovou náhradu, která zprostředkuje sluchové vjemy přímou elektrickou stimulací sluchového nervu uvnitř hlemýždě vnitřního ucha.

Čich Čich je stejně jako chuť chemickým smyslem, kterým neustále monitorujeme své okolí. Prostřednictvím čichu jsme při dýchání informováni o  aktuální kvalitě okolního ovzduší a o případném hrozícím nebezpečí. Čich je též významnou součástí dalšího základního smyslu, kterým je chuť.

Poškození čichu Čichový smysl může být poškozen kouřením, dočasně porušen nachlazením, případně alergií. Ztráta čichu (anosmie) nebo jeho oslabení (hyposmie) se objevuje přechodně velice často, prakticky při každé akutní rýmě. Zduřelá nosní sliznice znemožňuje, aby se prchavé látky s vdechovaným vzduchem dostaly do nejvyšší části nosní dutiny, kde se nacházejí čichové buňky. V takovém případě se jedná o tzv. respirační anosmii nebo hyposmii.

V některých případech však náhlá ztráta čichu v průběhu akutní rýmy, byť mírné, může znamenat ztrátu trvalou, a to díky chřipkovým virům. Trvalou ztrátu čichu mohou způsobit výpary některých chemických látek, poškození nervu, v souvislosti s poraněním lebky, po těžkých zlomeninách nosu a obličejových kostí. Ztráta čichu může být způsobena i cévní chorobou postihující tu část mozku, která interpretuje čichové pocity.

Náprava čichu Léčba poruch čichu závisí na příčině. Tzv. respirační anosmii lze úspěšně zvládnout podáváním léků, které působí splasknutí nosní sliznice, případně antialergik a vakcín u alergické rýmy nebo chirurgicky. Chirurgické řešení spočívá např. v odstranění polypů, korektuře nosní přepážky či sanaci zánětu vedlejších dutin nosních. Léčba poruch chřipkového původu bývá v mnoha případech obtížnější, protože zahrnuje lokální i celkovou léčbu kortikoidy a postiženému bývají podávány vitaminy E, A, B1, B6, B12 a zinek. Ztráta čichu může být trvalá nebo se čich upraví jen částečně, což představuje změněnou kvalitu vnímání. Úprava čichu bývá v některých případech pozvolná a může trvat jeden až dva roky. Pro osoby postižené ztrátou čichu prakticky neexistují žádné kompenzační pomůcky.

Chuť Ačkoliv se to na první pohled možná nezdá, chuť je velmi úzce propojena s čichem. Chuť má ovšem menší citlivost než čich. Ztráta čichu tak může způsobit omezení či dokonce ztrátu vnímání chuti. Podobný efekt mají ovšem i některé léky a ke ztrátě chuti též může dojít vlivem nedostatku zinku v organismu. 

Příčina ztráty chuti Omezení či přímo ztráta vnímání chuti může mít několik příčin. Prvotní příčina může být lokalizována buď přímo v ústech nebo v jiné, relativně vzdálené části těla – např. v středoušní dutině či krční páteři. Z místních příčin se může jednat o celou řadu rozličných zánětů jazyka. Nepříjemné jsou i alergické reakce na různé léky či ústní vody a nebo infekce, které však bývají většinou součástí rozsáhlejšího procesu. Vnímání chuti jídla a pocit požitku z jídla může též významně ovlivnit závislost na nikotinu, tj, silné kuřáctví. Úbytek citlivosti chuťových vjemů a zároveň také výraznější větší úbytek citlivosti čichových vjemů je možné pozorovat u jinak zdravých osob ve věku kolem šedesáti let, přičemž tento fakt se může projevit sníženým zájmem o příjem potravy.

Hmat Ze všech lidských smyslů je k poznávání okolního světa pravděpodobně nejlépe vybaven hmat. Čidla pro vnímání hmatu jsou totiž rozmístěna po celém těle. Tepelná čidla reagují na pocity horka či chladu a dávají tak znamení mozku, aby upravil tělesnou teplotu.

Ztráta citu Pocit hmatu může být zhoršen místním poškozením zakončení kožních nervů po zranění, po nemoci poškozující nervová vlákna nebo v případě zánětu, který poškozuje mozek či nervový systém. Mezi zranění, která výrazně omezují vnímání hmatu patří především popáleniny i poleptání kůže různými žíravinami. K poškození nervových vláken dochází např. při roztroušené skleróze, meningitidě nebo při lymské borelióze. Hmat funguje jako citlivý poplašný systém, protože pocit tepla nebo bolesti obvykle varuje náš mozek dříve, než si stačíme ublížit.

Náprava hmatového ústrojí Zatím žádná umělá pokožka vyrobená z dosud známých materiálů nemůže zcela nahradit lidskou pokožku. Je to proto, že pokožka obsahuje velké množství nervových buněk a zakončení, která předávají mozku informace o okolí, chrání všechny orgány a působí jako regulátor teploty. Při léčení těžkých popálenin jsou jako náhrada kůže využívány především prasečí kožní štěpy Hlavní úloha dočasné náhrady kůže: o Bránit ztrátám tekutin,solí a bílkovin o Zmenšit vstupní bránu infekce o Usnadnit pohyblivost nemocného o Snížit bakteriální kontaminaci ploch o Podpořit spontánní epitelizaci o Bránit dehydrataci ploch a tím prohloubení poškození.