Substantiva 1. deklinace Oběšený, anatomicky preparovaný člověk - ilustrace z Vesaliovy De humani corporis fabrica

Substantiva 1. deklinace Slovníkový tvar substantiv 1. deklinace: Znamená to tedy: -a -ae f. nom. sg. má koncovku -a gen. sg. má koncovku -ae rod zpravidla femininum výjimečně masculinum

Substantiva 1. a 2. deklinace Slovníkový tvar substantiv 1. deklinace: Rozhodující pro zařazení do deklinace je koncovka genitivu singuláru –ae. Srovnej: -a -ae f. vēna, ae, f. (žíla) X diaphragma, atis, n. (bránice)

Substantiva 1. deklinace Vzor pro substantiva 1. deklinace je „tepna“: Slovníkový tvar čteme: vēna, vēnae, femininum Substantiva 1. deklinace mají tyto tvary: vēna, ae, f. sg. pl. nom. vēn-a vēn-ae gen. vēn-ārum akuz. vēn-am vēn-ās abl. vēn-ā vēn-īs

Substantiva 1. deklinace Nyní budeme pracovat s těmito substantivy 1. deklinace: incīsūra, ae, f. (zářez, rýha) scapula, ae, f. (lopatka) spīna, ae, f. (hřeben) vertebra, ae, f. (obratel) columna, ae, f. (sloup, val) rūga, ae, f. (řasa)

Substantiva 1. deklinace Příklad 1: Na horním okraji lopatky je zářez, který se nazývá „zářez lopatky“. Řídící substantivum „zářez“ je tedy specifikováno jiným substantivem „lopatka“. Lopatka je přívlastek neshodný, a proto musí být v genitivu. Protože řešíme pouze jeden zářez na jedné lopatce, jsou obě substantiva v singuláru. Výsledek vypadá takto: incīsūra scapulae.

Substantiva 1. deklinace Příklad 2: Podobně pojmenujeme hřeben (spīna) na lopatce. Výsledek vypadá takto: spīna scapulae. Scapula Incīsūra scapulae Spīna scapulae

Substantiva 1. deklinace Příklad 3: Víme, že obratel je latinsky „vertebra“. Pokud budeme chtít vyjádřit více obratlů, tedy „obratle“, tvoříme nom. pl., který bude znít: vertebrae. Poznámka: Tvar nominativu plurálu je u substantiv 1. deklinace shodný s tvarem genitivu singuláru. incīsūra scapulae (zářez lopatky) X scapulae (lopatky – nom. pl.)

Substantiva 1. deklinace Příklad 4: Na poševních stěnách jsou příčné řasy (rūgae), které tvoří dva (přední a zadní) tzv. podélné valy (columnae). Jeden val označíme slovem „columna“. Tento val skládá z mnoha řas, budeme proto tvořit spojení „val řas“. „Řasy“ jsou přívlastek neshodný, budou tedy v genitivu. Spojení bude znít: columna rūgārum

Substantiva 1. deklinace Příklad 4: Spojení bude znít: columna rūgārum („val řas“) Příklad 5: Protože jsou podélné valy dva, můžeme je pojmenovat souhrnně, tedy „valy řas“. Spojení bude znít: columnae rūgārum

Adjektiva 1. a 2. deklinace Slovníkový tvar Slovníkový tvar adjektiv 1. a 2. deklinace se skládá z tvarů nom. sg. a vypadá následovně: Příklady: trānsversus, a, um (příčný) longus, a, um (dlouhý) dexter, a, um (pravý) sinister, a, um (levý) -us -a -um nebo: -er -a -um

Adjektiva 1. a 2. deklinace Slovníkový tvar Popis slovníkového tvaru: Tvar na –us, -er je tvar pro maskulina: mūsculus trānsversus (příčný sval) Tvar na –a je tvar pro feminina: artēria trānsversa (příčná tepna) Tvar na –um je tvar pro neutra: cōlon trānsversum (příčný tračník)

Adjektiva 1. a 2. deklinace Slovníkový tvar Vzhledem k tomu, že všechna substantiva 1. deklinace jsou většinou ženského rodu, budeme prozatím pracovat pouze s adjektivy v ženském rodě. Adjektiva 1. a 2. deklinace mají v ženském rodě stejné koncovky jako substantiva 1. deklinace (tj. jako vzor vena).

Adjektiva 1. a 2. deklinace Příklad skloňování substantivum + adjektivum („hluboká tepna“): Sg. Pl. Nom. vēn–a profund-a vēn –ae profund-ae Gen. vēn–ae profund-ae vēn–ārum profund-ārum Akuz. vēn–am profund-am vēn–ās profund-ās Abl. vēn–ā profund-ā vēn–īs profund-īs

Adjektiva 1. a 2. deklinace Příklady Prvních sedm žeber, která jsou spojena svými chrupavčitými úseky s hrudní kostí (sternum) nazýváme „žebra pravá“. Dalších pět žeber, která nemají přímé spojení s kostí hrudní nazýváme „žebra nepravá“. Latinské termíny znějí: Costae vērae Costae spuriae Costae verae Costae spuriae

Adjektiva 1. a 2. deklinace Řadové číslovky V anatomii se vyskytuje 12 hlavových nervů (nervī crāniālēs) 12 hrudních obratlů (vertebrae thōrācicae) 12 žeber (costae) Bude tedy stačit, když se naučíme řadové číslovky 1-12. Řadové číslovky se řídí zcela stejnými pravidly jako adjektiva 1. a 2. deklinace a mají stejné slovníkové tvary. 1. první prīmus, a, um 2. druhý secundus, a, um 3. třetí tertius, a, um 4. čtvrtý quārtus, a, um 5. pátý quīntus, a, um 6. šestý sextus, a, um 7. sedmý septimus, a, um 8. osmý octāvus, a, um 9. devátý nōnus, a, um 10. desátý decimus, a, um 11. jedenáctý ūndecimus, a, um 12. dvanáctý duodecimus, a, um

Předložky Předložky určují časoprostorové, příčinné a účelové vztahy. Latinské předložky se dělí na dva typy: Akuzativní – pojí se s akuzativem Ablativní – pojí se s ablativem Předložky in a sub se pojí s oběma pády.

Předložky S akuzativem se pojí tyto předložky: Předložka Česky Předpona Vazba īnfrā pod infraspinatus podhřebenový infra spinam pod hřebenem suprā nad supraspinatus nadhřebenový Supra spinam Nad hřeben intrā uvnitř intravenosus nitrožilní intra venam uvnitř žíly extrā vně, mimo extravenosus mimožilní extra venam vně žíly

Předložky S akuzativem se pojí tyto předložky: Předložka Česky Předpona Vazba ante před antebrachium předloktí ante systolam před systolou post po posthaermorrhagicus pokrvácivý post haemorrhagiam po krvácení inter mezi interosseus, a, um mezikostní inter costas mezi žebry

Předložky Předložky sub a in se pojí s akuzativem i s ablativem. Na otázku kam? - akuzativ In tībiam – do kosti holenní Sub clāviculam – pod klíční kost Na otázku kde? - ablativ In tībiā – na kosti holenní Sub clāviculā – pod klíční kostí

Předložky In jako předpona: Sub jako předpona: Infusio – vlití Implantatio – vsazení Illuminatio – nasvícení Irrigatio – vstřikování Sub jako předpona: Subcutaneus – podkožní Suffusio – podlitina Suspicio - podezření