Mízní (lymfatická) soustava

Mízní soustava Není součástí oběhové soustavy Jednosměrná dráha: mezibuněčné prostory srdce

Funkce mízní soustavy odvádí přebytek tkáňového moku vrací bílkoviny zpět do krevního řečiště Přivádějí do krve vstřebané tuky ze střeva obranný mechanismus - mízní uzliny odvádí z těla produkty metabolismu (škodlivé, nepotřebné látky) Všechny krevní kapiláry obklopuje řídká pojivová tkáň, která obsahuje tkáňový mok. Ten vzniká filtrací krve přes kapilární stěnu a skládá se z malých molekul krevní plazmy, včetně vody, různých iontů, živin a dýchacích plynů. Množství „tkáňového moku“, které opouští tepenné kapiláry je větší, než kolik se ho vrací žilními. Tkáňový mok je mezibuněčná tekutina v těle mnohobuněčných živočichů. Je to hlavní část mimobuněčné (extracelulární) tekutiny, do níž patří rovněž krev a míza (lymfa). Hlavní funkcí tkáňového moku je zásobování buněk živinami a transport odpadních látek. Tkáňový mok je roztok vody. Obsahuje aminokyseliny, cukry, mastné kyseliny, koenzymy, hormony, neurotransmittery, soli a odpadní produkty buněk. Lidské tělo obsahuje průměrně 11 litrů tkáňového moku.

Mízní soustava Kapiláry sběrné lymfatické cévy lymfatické uzliny lymfatické kmeny

Lymfatické kmeny ústí do žil v dolní části krku Největším kmenem mízovodem je hrudní mízovod- sbírá mízu z dolní a levé poloviny těla Lymfatické kmeny ústí do žil v dolní části krku Lymfatické cévy se vyvíjí z lymfatických vaků, které provázejí žíly plodu Thymus vzniká z hltanoveho entodermu a ostatní lymf.organy z mezenchymu

Stavba Kapiláry: Slepě zakončené Jedna vrstva endoteliálních buněk Vysoká propustnost, záklopky Umožní odvod velkého množství tkáňového moku a bílkovin Propustnost je ale i pro patogenní zárodky Chybí pouze v kostech, zubech, v kostní dřeni a v celém centrálním nervovém systému- zde se přebytečný mok odvádí nervovou tkání do mozkomíšního moku

Stavba Sběrné lymfatické cévy: Stavba jako u krevních cév akorát tenčí Množství chlopní

Lymfatické uzliny Fce: zbavit lymfu patogenů Okolo 500 uzlin Velké množství makrofágů Hromadění lymfocytů T, B

Lymfa proudí velmi pomalu

Lymfatické orgány Lymfatické uzliny Slezina Brzlík Mandle Shluky lymf.uzlíků ve střevě Appendix

Slezina Největší lymfatický orgán Fce: Slezina není pro život nezbytná Imunitní Místo rozpadu starých či poškozených erytrocytů Zásobárna krevních destiček Slezina není pro život nezbytná ak a k čemu slouží Slezina slouží jako síto pro červené krvinky, třídí zdravé od poškozených. Poškozené krvinky se totiž nedokážou prodrat trámčinou červené pulpy, zachytí se v ní a zanikají. Pro lidský plod je slezina orgánem krvetvorby. Bílá pulpa hraje důležitou roli v obranyschopnosti organismu. Podílí se na tvorbě a dozrávání některých druhů bílých krvinek a na tvorbě protilátek. Když nefunguje Poranění sleziny bývá provázeno závažným krvácením. Při sepsi, neboli „otravě krve“, se slezina aktivuje, zvětšuje se až na několikanásobek své velikosti a její struktura se zcela stírá, vzniká septická slezina. Zvětšení sleziny se odborně nazývá splenomegalie. Slezina se zvětšuje také při městnání krve a některých chorobách krvetvorby, jako je např. leukemie, Hodgkinův lymfom, pravá polycytémie, a jater, např. při hepatitidě, infekční mononukleóze či jaterní cirhóze. Jak se porucha projeví Při krvácení ze sleziny, které nejčastěji vzniká po úrazu (stačí pád nebo náraz!), postižený jedinec bledne, zrychluje se mu tep, může se rozvinout až šok. Bývají přítomny bolesti v levém podžebří z napínání pouzdra sleziny. Splenomegalie nemusí mít žádné klinické příznaky, leda pokud slezina tlačí na okolní orgány, může se to projevit např. poruchami trávení, jako je nadýmání, zácpa nebo průjem, bolesti břicha. Onemocnění sleziny bývají doprovázena únavou. Slezina není pro život nezbytná, takže je možno ji např. při silném krvácení odstranit.

Slezina 2 typy tkáně: červená a bílá dřeň odpovídá za odstraňování erytrocytů odpovídá za imunitní fci

Brzlík (thymus) Těsně za hrudní kostí hlavním orgánem pro diferenciaci a funkční dozrávání T lymfocytů (pouze) V pozdější fázi dospívání je jeho funkční tkáň nahrazována tukovou- zmenšuje se Jak a k čemu slouží V brzlíku probíhá dozrávání určitých bílých krvinek, lymfocytů, ve speciální T – lymfocyty. Lymfocyty se zde, pravděpodobně s pomocí paprsčitých buněk učí rozeznávat znaky „svého“ organismu. Paprsčité buňky navíc kontrolují, zda „své“ a „cizí“ dokážou vyškolené T – lymfocyty bezpečně rozlišit. Ty, které to nedokážou, zlikvidují. Vyzrálé T – lymfocyty pak putují do celého těla a zúčastňují se obranných reakcí proti cizorodým činitelům. Bojují např. proti nitrobuněčným mikroorganismům, nádorově změněným buňkám a bohužel i transplantované tkáni. V Hassalových tělíscích se tvoří hormon thymosin, který patrně spolupůsobí při vývoji mízních uzlin, sleziny a appendixu. Když nefunguje Pokud se brzlík nevytvoří vůbec, prakticky nedozrávají T – lymfocyty a je narušen vývoj dalších lymfatických  orgánů. Buňky brzlíku mohou být postiženy také zhoubným bujením, vzniká nádor, thymom. Další porucha thymu vede k nekontrolovanému a nesprávnému označování buněk vlastního těla T – lymfocyty jako cizorodých. To je podkladem některých autoimunitních chorob. Jak se porucha projeví Chybění brzlíku se projeví častými a závažnými virovými, plísňovými i bakteriálními infekcemi. Thymom tlačí na okolní tkáně a způsobuje tím především dechové a oběhové obtíže. Asi nejznámější autoimunitní chorobou vázanou na brzlík je myastenia gravis, nadměrná svalová unavitelnost vznikající následkem poškození nervosvalového přenosu autoprotilátkami namířenými proti nervosvalové ploténce. Pozn. V dospělosti není brzlík pro život nezbytný, je proto možné jeho odstranění, což se využívá v léčbě myastenie.

Jediný lymfatický orgán, který nesvádí přímý boj s antigeny Brzlík (thymus) Jediný lymfatický orgán, který nesvádí přímý boj s antigeny

Mandle (tonzily) Zduřelá sliznice vystýlající hltan Zachycují a odstraňují mnohé patogeny vstupující do hltanu vdechnutým vzduchem a polykanou potravou

Appendix Červovitý výběžek slepého střeva