Postoje Měření postojů

Zkoumání postojů ve výzkumech mínění Od 50. let 20. století – metodologická kritika výzkumů mínění: Validita výzkumů (platnost) – zda skutečně měří to, co si stanovily za cíl Jsou nedostatečné, pokud nedovedou zachytit postoje, na nichž mínění spočívá

Postoje Relativně stálé tendence k jednání Naučené Týkají se příznivých nebo nepříznivých reakcí Souvisí s jednáním a činností

Dimenze postojů Kognitivní -názory a myšlenky Afektivní (emocionální) – city, emocionální reakce Konativní (behaviorální) – sklony k chování či jednání

Postoje – hodnoty - názory Názory – neutrální výrok, předpoklad pravdivosti Postoje - emočně zabarvené, hodnotící Hodnoty – základní hodnotová soustava

Funkce postojů Hodnocení objektů – umožňuje orientaci v realitě Externalizace – spojování nevědomých motivů s vnějšími podmínkami Sociální přizpůsobení – sociální soudržnost, identifikace referenčních skupin

Znaky postojů Komplexnost -podíl kognitivní, emocionální, konativní složky Konzistence -pevnost, stálost, soudržnost Konsonance – souzvuk trsu postojů Intenzita Extrémnost Rezistence vůči změně Centrálnost/perifernost

Změna postojů Obtížná Usnadňuje ji, jestliže Probíhá pozvolna Týká se periferní oblasti postojů Týká se postojů málo vyhraněných Osoba je aktuálně emočně stabilní Tlak na změnu centrálního postoje vyvolává úzkost

Teorie kognitivní disonance Leon Festinger (1957) – postojové trsy Snaha dosáhnout konsonance, souladného vztahu mezi postoji Disonance postojů - důležitý zdroj jejich změny Dynamický proces, zahrnuje strukturu osobnosti, hodnocení vjemů a mediálních nosičů Výsledek – změna postoje nebo přidání dalšího, který umožňuje novou interpretaci

Námitky vůči teorii Kognitivní disonanci lze řešit i jinak než změnou postoje, např.: Ignorováním skutečnosti Diskreditací zdroje Účelovým výběrem informace

Model změny postojů založený na komunikaci Hodnocení komunikačního zdroje (jeho důvěryhodnost, snaha přesvědčit) Povaha informace (včetně jazyka, jistoty mluvčího apod.) Charakteristiky příjemce

Měření postojů – postojové škály Transformace kvalitativních údajů na souhrnné znaky (obvykle o stejných intervalech) Měřící stupnice (škály) vytvořené sadou položek, které tvoří určité kontinuum Stupnice umožňuje kvantitativní uspořádání od jednoho pólu ke druhému Z odpovědí na jednotlivé položky se stanovuje souhrnná hodnota (index) pro každou zkoumanou osobu

Požadavky na postojové škály Homogenita – jednorozměrnost Představa spojitého kontinua Linearita – stejné intervaly Validita – platnost (měří to, co chceme měřit?) Reliabilita – spolehlivost (při opakovaném měření získáme stejné výsledky?)

Škála etnické distance E. S. Bogardus (1925) 7 výroků odstupňované intenzity Seznam etnik (sociálních skupin) Dotázaný vyslovuje souhlas či nesouhlas ve vztahu k příslušníku etnika/skupiny

Výroky Sňatek blízkého příbuzného se členem skupiny Být členem stejného klubu Bydlet ve stejné ulici Pracovat na stejném pracovišti Být občanem naší země Být turistou v naší zemi Být vyhnán ze země

Intervalová škála L. L. Thurstone (1929) Soubor tvrzení vztahujících se k určitému jevu Vyslovují se soudy o jevu (oznam. způsob) Škála odpovědí 5-9 bodů se střední variantou (naprosto souhlasím, ….. „ani-ani“….. naprosto nesouhlasím) Apriorní škála (technika soudců - laiků) Nevýhoda – dlouhá přípravná fáze Výhoda – včasná eliminace nevhodných položek, relativní univerzálnost použití škály

Sumační škála R. Likert (1932) - bodová, škála sumovaných odhadů Měří intenzitu postojů Aposteriorní škála – tvoří se na již sebraném materiálu Výběr položek do rozlišující škály je vztažen jen ke zkoumané skupině 5bodová škála odpovědí (silně souhlasím … ani-ani…. silně nesouhlasím)

Skalogram L. Guttman (1950) Postupné přidávání vlastností, které vyjadřují intenzitu nějakého jevu Každá kladná odpověď v řadě obsahuje všechny předcházející kladné odpovědi Např. schopnost, znalost, stupeň identifikace

Příklad skalogramu: Schopnost číst v cizím jazyce Rozumí známým jménům, slovům a velmi jednoduchým větám. Umí číst krátké jednoduché texty. Rozumí textům, které obsahují slovní zásobu často užívanou v každodenním životě. Rozumí článkům a zprávám zabývajícím se současnými problémy. Rozumí dlouhým složitým textům. Snadno čte všechny formy písemného projevu.

Vícerozměrné přístupy Sémantický diferenciál – Ch. Osgood (1958) Faktorová analýza – R. C. Cattell (1952)

Sémantický diferenciál Osgood 1957 – subjektivní význam jako kód v sémantickém prostoru Sedmibodové škály, 5-24 položek Pro konstrukci škál nezbytný předvýzkum a faktorová analýza

Polaritní profil Zjednodušená varianta sémantického diferenciálu (bez faktorové analýzy, mnohdy i bez předvýzkumu) Vhodné pro zjišťování postojů, stereotypů Zaujme pozornost respondenta, zábavné

Faktorová analýza Cíl – identifikovat malý počet faktorů, které nahradí velký počet původních položek Vychází z analýzy korelační matice dat Faktorová zátěž – míra vztahu mezi položkou a faktorem Faktorový skór – vypočtená hodnota odpovědí v daném faktoru (pro jednotlivce, skupinu)