EKG a něco málo kolem Gabča Styborová X33BMI

Srdíčko Srdeční sval je jedinou svalovinou,která pracuje nepřetržitě po celý život. Srdce se přitom stáhne zhruba 100 000krat denně, přečerpávajíce v klidu okolo 5 - 7 000 litru krve, při běžné zátěži až jednou tolik a při těžším cvičeni až 5krat tolik krve v průběhu 24 hodin Jeho úložiště je uprostřed hrudníku Srdce je malý dutý orgán Skládá se ze tří vrstev: Myokard,Epikard,Perikard Skládá se ze dvou síní a dvou komor

Parametry normálního srdce Norma systoly je 120-140 mmHg, norma diastoly 80-90 mmHg. Vysoký tlak krve - hypertenze je více jak 160/95 mmHg. Nízký krevní tlak - hypotenze je nižší než 100/60 mmHg Tepová frekvence určuje počet srdečních stahů – tepů za minutu. U dospělého člověka v klidu je 70 – 80 tepů za minutu. Tepový srdeční objem je množství krve vypuzené jednou srdeční systolou. Toto množství je v klidu asi 60-80 ml. Klidová hodnota minutového objemu je asi 5600 ml/min. (80ml x 70 tepů/min).

Jak funguje Srdíčko Neokysličená krev se přivádí horní dutou žilou z hlavy a těla a spodní dutou žilou z břicha a končetin Projde pravou síní a pak komorou a je vháněna do plic plicní tepnou na okysličení Okysličená krev je přiváděna do levé síně a pak komory plicní žilou a odtamtud do celého těla aortou

Co to vlastně EKG je… ElektroKardioGraf - přístroj pro sledování činnosti srdce na zásadě měření jeho elektrické aktivity. Srdeční činnost je provázená množstvím elektromagnetických a elektrických vzruchů, které se šíří do těla a dají se pomocí citlivé elektroniky snímat, zaznamenávat a vyhodnocovat. Případné odchylky od normální činnosti jsou jasně viditelné a specifické, tzn. že choroba nebo odchylka se projevuje stejnou změnou křivky na přístroji u každého pacienta. Vyšetření na EKG je rychlé, přesné, neinvazivní a bezbolestné.

Historie EKG Popis animální elektřiny Luigiem Galvanim (1783) a objev galvanometru Hansem Oerstadem (1819) odstartovaly éru experimentální elektrofyziologie. Elektrické změny závisející na srdeční akci jako první popsal italský fyzik Carlo Matteuci (1842) použitím reoskopické žáby. Termín elektrokardiogram použil jako první britský fyziolog Augustus D. Walter Do povědomí však vešel až přičiněním holanského fyziologa Willema Einthovena (1893). Einthoven sestrojil vláskový galvanometr (1901, Nobelova cena 1925), s jehož pomocí získal záznam již totožný s dnešním EKG, a popsal krivku PQRST (viz. nize). V roce 1906 již vydal atlas normálních a abnormálních EKG, v němž popsal např. pravou a levou komorovou hypertrofii, levou a pravou síňovou hypertrofii, vlnu U, flutter síní ad.

Princip EKG Elektrická aktivita srdce se projeví změnami elektrického napětí i na povrchu těla EKG z jednoho svodu je graf velikosti průmětu elektrického srdečního vektoru v závislosti na čase. Každá srdeční buňka tvoří při průběhu akčního potenciálu (AP) dipól - vektor o daném rozměru a směru. Buněčný vektor směřuje od depolarizované části k polarizované, tj. ve směru šíření AP. Je-li buňka zcela depolarizována (plató fáze) nebo polarizována (klidová fáze), vektor je nulový. Součtem všech buněčných vektorů v jednom časovém okamžiku vznikne vektor prezentující celé srdce v tomto časovém bodě - elektrický srdeční vektor (ESV) Jeho směr závisí na převládajícím směru šíření AP, velikost na počtu a strmosti nárůstu dipólů. Je pochopitelné, že v různých fázích srdeční revoluce bude ESV různý

Ukotvíme-li začátek všech ESV do jednoho místa (elektrický srdeční bod) a proložíme-li konci všech vektorů křivku, získáme 3 pravidelně se opakující smyčky (trajektorie) odpovídající jednotlivým fázím: depolarizace síní, depolarizace komor a repolarizace komor (repolarizace síní je přehlušena depolarizací komor)

Svody při snímání standardního EKG Místa snímáni potenciálu (svody) jsou nejčastěji na končetinách a na hrudníku - podle standardních metodik je jich celkem dvanáct a jsou rozděleny do 3 skupin. Existuji i jiná místa pro umístění svodu, jsou vsak většinou užívána pro speciální účely

1. Bipolární končetinové svody podle Einthovena označované I, II, III měří změny potenciálu mezi dvěma příslušnými elektrodami 2. Unipolární zvětšené končetinové svody podle Goldbergera označované aVL, aVR, aVF měří změny potenciálu mezi danou elektrodou a svorkou vzniklou spojením dvou protilehlých elektrod 3. Unipolární hrudní svody podle Wilsona

Unipolární hrudní svody podle Wilsona Zatímco končetinové svody zobrazují elektrickou aktivitu srdce do frontální projekce, unipolární hrudní svody sledují elektrickou aktivitu srdce v horizontální rovině. Dohromady tedy umožňují určitou prostorovou představu o elektrickém poli srdečním Referenční elektroda je vytvořena spojením tří končetinových svodů přes odpor 5 kΩ a aktivní snímací elektroda je umístěna na jednom ze šesti specifických míst na hrudníku. Elektrody se označují V1-V6 jsou umístěny následovně Svod aktivní elektroda referenční elektroda V1 4. mezižebří parasternálně vpravo Wilsonova svorka V2 4. mezižebří parasternálně vlevo Wilsonova svorka V3 mezi V2 a V4 Wilsonova svorka V4 5. mezižebří medioklavikulárně vlevo Wilsonova svorka V5 mezi V4 a V6 Wilsonova svorka V6 5. mezižebří ve střední axil. čáře vlevo Wilsonova svorka

Popis PQRST křivky Popis PQRST křivky: P - depolarizace síní; QRS - depolarizace komor; T - repolarizace komor; (U - repolarizace Purkyněho vláken)

VLNA P (positivní výchylka) Vzruch vychází ze sinoatriálního uzlu a vlna depolarizace se rozšíří svalovinou předsíní. Výsledný směr okamžitého vektoru je dolů a doleva, amplituda je relativně malá, neboť tenká stěna předsíní obsahuje poměrně málo svalové hmoty. Na EKG záznamu se píše vlna P. Její délka je 80 – 100 ms

ÚSEK PQ Když dospěje vlna depolarizace do atrioventrikulárního uzlu, dojde ke zbrzdění jejího dalšího postupu. Pomalý přesun podráždění z předsíní na komory je dán strukturou atrioventrikulárního uzlu, který vede vzruch nejpomaleji z celého myokardu. Význam tohoto zpomalení změny podráždění je v oddělení systoly síní od systoly komor. Na EKG se píše izoelektrická linie úseku PQ.

KOMPLEX QRS Po zdržení v atrioventrikulárním uzlu přejde vzruch Hisovým svazkem a Tawarovými raménky na myokard mezikomorového septa a vyvolá jeho depolarizaci ve směru od levé komory k pravé. Okamžitý vektor míří doprava dolů ( v I. A II. svodu se tedy píše negativní Q kmit, ve III. Svodu pak pozitivní R kmit ). Vzruch mezitím postupuje dále po převodním systému a vyvolává depolarizaci myokardu v oblasti srdečního hrotu, okamžitý vektor se otáčí dolů a doleva. Ve všech třech bipolárních svodech se píše pozitivní kmit R. Vlna depolarizace pak pokračuje po svalovině komor, a to od endokardu k epikardu, přičemž směr okamžitého vektoru ( nahoru a doleva ) je dán především depolarizací myokardu mohutnější levé komory a míří tedy doleva. Doba trvání 60 – 100 ms

ÚSEK ST Když se rozšíří depolarizace po celé svalovině komor, je po krátkou dobu elektrická aktivita srdce nulová ( srdeční vlákna komor jsou ve fázi plató, mají tedy stejný elektrický náboj a nikde netečou žádné elektrické proudy ).Na EKG záznamu se píše izoelektrický úsek ST.

VLNA T Na EKG záznamu se během repolarizace komor píše vlna T. Za vlnou T následuje někdy tzv. vlna U, což je plochá vlna ne zcela jasného původu. Nejspíše je způsobena repolarizací Purkyňových vláken, která mají nápadně delší fázi plató ve srovnání s okolním myokardem. Purkyňova vlákna fungují jako „jednocestný filtr“, který pustí vzruch jen jedním směrem ( z převodní soustavy na pracovní myokard ), ale ne zpět. Doba trvání 200 ms

Přístroje na měření EKG

Odkazy http://www.zzs.cz/frame2.htm http://www.lf3.cuni.cz/physio/Physiology/education/materialy/praktika/ekg.htm http://www.zdravotnici.cz/modules/dictionary/detail.php?id=261 http://gerstner.felk.cvut.cz/biolab/X33BMI/slides/cviceni_3_EKG_pozn.pdf http://gerstner.felk.cvut.cz/biolab/X33BMI/slides/cviceni_3_EKG.pdf http://www.medicina.cz/verejne/clanek.dss?s_id=5483&s_rub=0&s_sv=6&s_ts=38389,2703472222 http://www.zdrava-rodina.cz/med/med0102/med0119.html