d – P R V K Y

Energetické pořadí hladin 1s, 2s, 2p, 3s, 3p, 4s, 3d, 4p, 5s, 4d, 5p, 6s, 4f, 5d, 6p, 7s, 5f, 6d, 7p …

Energetické pořadí hladin

Vlastnosti d-prvků KOVY Fyzikální vlastnosti Krystalové mříže: pevný stav (až na rtuť), vysoký bod tání velká mechanická pevnost; kujnost a tažnost vysoká reflektivita (kovový lesk) velká tepelná a elektrická vodivost částečně zaplněné energetické pásy, EF magnetické vlastnosti (para, fero, feri, antiferi) Krystalové mříže: kubická plošně, tělesně centrovaná; hexagonální

Vlastnosti d-prvků – Teploty tání

Vlastnosti d-prvků – Atomové poloměry Postupné zmenšování poloměrů v periodě: Ti2+ 90 pm  Cu2+ 72 pm

Vlastnosti d-prvků – Hustota

Vlastnosti d-prvků Chemické vlastnosti Basicita Ag2O , amfoterita Zn2+ známá barevnost sloučenin a komplexů nejsou dostatečně elektropozitivní sloučeniny nejsou vyhraněnými zásadami naopak jsou amfoterní nebo kyselé (ve vyšším oxidačním stavu) Basicita Ag2O , amfoterita Zn2+ 1. přechodná řada Sc  Ni , Zn + H+  H2 + 2 M 2+

Vlastnosti d-prvků oxidační stavy – pestrost a proměnlivost [Mn(CO)5]– ; [Mn2(CO)10]; [Mn(H2O)6]2+ .... MnO4– –I 0 II+ VII+ ionizační E 1. 2. 3. Mg 737 1450 7731 Mn 717 1509 3259 podobnost ve skupinách – převládá v bloku d stálost vyšších oxidačních stavů – stoupá směrem dolů ! zásaditost roste s klesajícím oxidačním stavem zásaditost v daném ox. st. klesá s rostoucí velikostí prvku kyselost roste se vzrůstajícím oxidačním stavem Elektronegativita X ~ 1,7 Podíl kovalentní vazby ~ 50 % Soli ; hydráty

Vlastnosti d-prvků – Ionizační energie

Vlastnosti d-prvků – Elektronegativita

Koordinační sloučeniny (Komplexní sloučeniny, KOMPLEXY) POJMY: [ M (L1)x ... (Ln)z ]m M L1 L2 L3 L4 Ln centrální atom (M), ligand (L), donor (Lewisova báze – L), akceptor (Lewisova kyselina – M), koordinační číslo

Koordinační sloučeniny Alfred Werner 1893 – koordinační teorie Pt(NH3)6Cl4 5 iontů [Pt(NH3)6] Cl4 Pt(NH3)5Cl4 4 ionty [Pt(NH3)5Cl] Cl3 Pt(NH3)4Cl4 3 ionty [Pt(NH3)4Cl2] Cl2 Pt(NH3)3Cl4 2 ionty [Pt(NH3)3Cl3] Cl Pt(NH3)2Cl4 0 iontů [Pt(NH3)2Cl4] hlavní – vedlejší valence

Koordinační čísla – Tvary molekul Koordinační číslo 2, 3 – konfigurace d 10 – lineární Koordinace CN– skupin v K[Cu(CN)2] v pevném stavu

Koordinační čísla – Tvary molekul Koordinační číslo 4 – tetraedr, čtverec cis-[Pt(NH3)2Cl2] trans-[Pt(NH3)2Cl2]

Koordinační číslo 4 – tetraedrické molekuly

Koordinační číslo 4 – čtvercové molekuly

Koordinační číslo 5 trigonální bipyramida a tetragonální pyramida (a) Přechod trigonální bipyramidy (a) na tetragonální pyramidu (b)

Koordinace porfyrinu k železu (k. č. 5) Fe

Tetragonální distorze Koordinační číslo 6 OKTAEDR a trigonální prisma Tetragonální distorze na oktaedru

Tetragonální distorze na oktaedru

Koordinační okolí ve WS2 Koordinační číslo 6 Re Koordinační okolí ve WS2 – trigonální prisma [Re(S2C2(CF3)2)3]

Koordinační číslo 7 Koordinační sféry pro koordinační číslo 7, pentagonalní bipyramida a útvary odvozené od oktaedru a trigonálního prismatu

antiprisma a dodekaedr Koordinační číslo 8, 9 Koordinační číslo 8, antiprisma a dodekaedr

Koordinační číslo 12 Ce koordinace dusičnanu v [Ce(NO3)6]2–

Polymetalické komplexy Cr O 4+ Mn Struktura aniontu -oxo-bis(pentaamminchromitého) Struktura dekakarbonylu dimanganu

Polymetalické komplexy 2– Fe Fe Klecová struktura koordinačního útvaru Fe4S4 nalezeného v řadě enzymů Struktura [Fe4(CO)13]2– s vazbami Fe – Fe jako příklad klastru