Světové hospodářství • propojení národních ekonomik prostřednictvím mezinárodních integrací • předpoklady rozvoje: světové ekonomické integrace světové trhy a finance mezinárodní dělba práce • hospodářská činnost lidí (zaměstnanost 2007) - 3-4 části (sektory → hospodářská odvětví) I. sektor (primér, prvovýroba; 40,5 %; ↓) - lov, rybolov, lesní a vodní hospodářství, zemědělství, těžba surovin II. sektor (sekundér, druhovýroba; 20,5 %; ↓ x RZ ↑) - průmysl, stavebnictví, nákladní doprava)

III. sektor (terciér, služby; 39 %; ↑) - osobní doprava, rekreace a cestovní ruch, školství, zdravotnictví u nejvyspělejších států světa vyčleňován: IV. sektor (kvartér - služby placené z veřejných rozpočtů) - věda, výzkum, vysoké školství • VS x RZ 2 hlediska: I. zaměstnanost v sektorech NH VS = převaha zaměstnanosti ve službách (vysoká mechanizace a automatizace v Z a P) x RZ = v Z II. hrubý domácí produkt (HDP) = celková hodnota vyrobeného zboží a služeb ve státě za rok (v USD / 1 obyvatele)

1. Lichtenštejnsko 118 000 1. Zimbabwe 200 (2008) 1. Lichtenštejnsko 118 000 1. Zimbabwe 200 2. Katar 103 000 - ropa 2. DR Kongo 300 3. Lucembursko 81 000 3. Burundi 400 4. Bermudy 69 900 - cest. ruch 4. Libérie 500 5. Kuvajt 57 400 5. Somálsko 600 6. Norsko 55 000 Guinea-Bissau 600 • jádrové oblasti = hospodářsky nejrozvinutější území (vysoká koncentrace P., O., služeb a dopravy), hospodářská a politická moc 3 centra: západní Evropa USA Japonsko + Izrael, RJA, Australský svaz = 70 % HDP (52 % průmyslu) x 38 % rozlohy souše, 20 % obyvatel - většinou na severní polokouli → „bohatý Sever“

• periferní oblasti = oblasti s nízkou hospodářskou vyspělostí území s nepříznivými přírodními podmínkami Střední Amerika, Balkánský poloostrov, subsaharská Afrika = „chudý Jih“ → 4. svět (nejchudší státy na jih od Sahary) → NIZ Asie, LA ČR → Praha a okolí, Ostravsko → Podkrkonoší, kraj Vysočina

• 3 typy ekonomiky I. zemědělská (agrární) → prvovýroba (samozásobitelské Z. - naturální) II. průmyslová (industriální) → průmyslová revoluce (18.-19. stol.) → vědecko-technická revoluce (druhá polovina 20. stol.) III. informační postindustriální → služby, věda, výzkum, vzdělání Současné světové hospodářství má průmyslově-zemědělský charakter.

• národní bohatství přírodní zdroje - přírodní složky krajiny, využívané pro potřeby lidí → obnovitelné (voda, sluneční záření, půda, rostlinstvo, geotermální a větrná energie) → neobnovitelné (uhlí, ropa, rudy) společenské zdroje - vytvořené prací lidí → hmotné (obydlí, vesnice a města, továrny, silnice, železnice) → nehmotné (vzdělání, kulturní služby, zdravotnictví, věda a výzkum, státní správa a samospráva)