Zvuková stránka jazyka Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Zvuková stránka jazyka zabývá se jí fonetika, fonologie základní jednotky = hlásky (fonémy) = základní zvuky lidské řeči, skládají se z nich slova (slovo škola – hlásky: [š], [k], [o], [l], [a]) hlásky se zaznamenávají písmeny (grafémy, literami) 

Soustava českých hlásek Samohlásky (vokály) – jsou to tóny (lze je vyzpívat), jsou libozvučné V češtině máme: 10 fonémů: 5 krátkých (a, e, i, o,u), 5 dlouhých (á, é, í, ó, ú) 14 grafémů (a,e, i, o, u, á, é, í, ó, ú, + y, ý, ů, ě) dvojhlásky: ou (slova domácí: mouka, louka aj.) au (citoslovce a slova přejatá – auto, aura aj.) eu (slova přejatá- eufonie, pseudonym aj.)

Vokalický trojúhelník Přední rty nezaokrouhleny Střední rty otevřeny Zadní rty zaokrouhleny Vysoké Středové Nízké Z hlediska svislého pohybu jazyka dělíme samohlásky na vysoké, středové a nízké; z hlediska vodorovného pohybu jazyka je dělíme na přední, střední a zadní.

Souhlásky (konsonanty) – jsou to šumy. V češtině je 25 souhlásek (b, c, č, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m, n, ň, p, r, ř, s, š, t, ť, v, z, ž ) Foném ch = spřežka ( c, h ) V přejatých slovech – grafémy: x, q, w Celkem se v češtině používá 42 písmen, 26 prostých, 15 s diakritickým znaménkem a jedna spřežka (ch).

Dělení souhlásek: a) podle činnosti hlasivek: znělé (hlasivky se rozkmitají ) neznělé (hlasivky se nerozkmitají) párové souhlásky: znělé: b, v, d, ď, z, ž, g, h neznělé: p, f, t, ť, s, š, k, ch   nepárové (jedinečné) souhlásky: jen znělé : m, n , ň, j, l, r ř – znělé (řezat, dřít), neznělé ( tříska, tvář) c, č – znělé (leckde [ledzgde], léčba [lédžba]), neznělé (noc, léčit)

b) podle místa tvoření retné: obouretné: p, b, m retozubné: f, v zubodásňové: přední: t, d, n, c, s, z, l, r, ř zadní: č, š, ž předopatrové: ť, ď, ň, j zadopatrové: k, g, ch hrtanové: h c) podle způsobu tvoření: závěrové: ústní: b, p, d, t, ď, ť, g, k nosové: m, n, ň polozávěrové: dz, dž, c, č úžinové: v, f, z, s, ž, š, j, ch, h, l, r, ř  

d) dělení z hlediska pravopisného: tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z

Seskupování hlásek Slabika (sylaba) – nejmenší mluvní jednotka. Základem je samohláska. Slabikotvorné souhlásky: r, l, m (zastupují samohlásky) Slabika otevřená (rá-no) : končí na samohlásku. Slabika zavřená (roz-hlas): končí na souhlásku. Dělení slov na konci řádku – rozdělovací znaménko klademe: mezi slabiky (ma-lo-va-ti), mezi části složeniny (země-koule), mezi předponu a slovní základ (od-dálit), mezi slovní základ a příponu (lesk-lý), tam, kde hranice slabik není zřetelná, můžeme skupiny souhlásek dělit různě(sest-ra, ses-tra, se-stra).

Zvuková stránka jazyka Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Mašková, Drahuše: Český jazyk – přehled středoškolského učiva, Petra Velanová, Třebíč 2005 Sochrová, Marie: Český jazyk v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 2007