2. Vzpoury neklidných srdcí Se ctí jsem překonal nástrahy osudu, a nevím-li, kam jdu, vím aspoň, odkud jdu. Victor Hugo 2. Rebelové a buřiči 2. Vzpoury neklidných srdcí

Druhá generace francouzských romantiků Památné dni roku 1830, vyobrazení revolučních událostí v Evropě, vyvolaných červencovou revolucí (litografie) Ludvík Filip (vlevo) s La Fayettem Během červencové revoluce ve Francii byl svržen král Karel X. Monarchie však zůstala zachována: za krále byl zvolen Ludvík Filip Orleánský.

Druhá generace francouzských romantiků Rouget de Lisle zpívá Marseillaisu Za dramatických okolností se zrodila Marseillaisa (1792), již vytvořil Claude-Joseph Rouget de Lisle (1760 - 1836). Rukopis písně V etapě dramatických společenských proměn se zrodila francouzská revoluční píseň.

Druhá generace francouzských romantiků Marie-Joseph Chénier (1764 - 1811) Paul-Louis Courier (1772 - 1825)

Druhá generace francouzských romantiků Spojenečtí panovníci podporují Bourbony (rytina) Vládnoucím elitám jsou určeny texty o krutých vládcích, o kariéristech a snobských politicích. V nich všichni poznávali narážky na kruté panování Napoleona i navrátivších se Bourbonů. Pierre-Jean de Béranger Na tradiční prvky francouzského šansonu – schopnost bezprostřední reakce na danou skutečnost – navázal básník a písničkář Pierre-Jean de Béranger (1780 - 1857).

Victor Hugo Victor Hugo - karikatura od Honore Daumiera Básník, romanopisec, dramatik a esejista Victor Hugo (1802 - 1885)

Victor Hugo Manifestem, v němž Hugo veřejně ohlásil přechod k romantismu, se stala teoretická předmluva k dramatu Cromwell (1827). Nevyslovil v ní žádnou převratnou myšlenku, pouze zopakoval stanoviska svých předchůdců k svobodě umělecké tvorby, nesvázané žádným souborem pravidel a omezení. Autograf Victora Huga Oliver Cromwell – dobová podobizna

Victor Hugo Sarah Bernhardtová jako královna Scéna z představení Programové cíle romantismu tvůrčím způsobem naplnil veršovanou tragédií Hernani (1830). Ze střetnutí protikladů vzešla také historická tragédie Ruy Blas (1838).

Victor Hugo Ilustrace k románu z 19. století Chrám Matky Boží v Paříži (1831) zaujal barvitým líčením života středověké Francie v 15. století.

Victor Hugo Ludvík Napoleon Bonaparte Victor Hugo v exilu Po vojenského převratu v roce 1851 vystoupil proti samozvanému císaři a odešel do exilu. Z dobrovolného vyhnanství, které prožil v Belgii a na ostrovech v Lamanšském průlivu, Protestoval proti tyranii a obžaloval Napoleona III. z vážných zločinů.

Victor Hugo V. Hugo – ilustrace ke sbírce Tresty Do sbírek Tresty a Kontemplace vtělil úvahy nad svou lidskou i básnickou cestou.

Victor Hugo K zamyšlení ho přiměla bolest nad ztrátami i smutek z exilu. Jsou to reakce na okamžiky osobního štěstí či smutek z nepochopení a závisti: Zažil jsem vzestupy i pády, jed zklamání, květ nadějí, med přátelství i popel zrady; ten častěji. Padal jsem vášním do osidel, jimiž se srdce zneklidní; viděl jsem odlet snů i křídel, vichřic i dní. Nad hlavou krouží kormoráni; vše zní mi jako výčitka; korunu z trnů kolem skrání bolest mi tká. Na kusy život rozpad se mi, v srdci se šeří podzimně; je na čase jít. Pukni, zemi, a přijmi mě. Auguste de Chatillon: Leopoldine Hugo Tragická smrt milované dcery způsobily, že se básník na deset let odmlčel.

vytvořit velkou epopej Legenda věků (1859, 1877, 1883). Victor Hugo Fernand Cormon: Kain (ilustrace k Legendě věků) Z humanistické myšlenky sloužit pokroku a budoucnosti se pak během emigrace zrodil plán vytvořit velkou epopej Legenda věků (1859, 1877, 1883). Victor Hugo – rukopis Legendy věků

Victor Hugo Cossetta z originálu románu Bídníci 1862 (od Emila Bayarda) Obrana Paříže - ilustrace k románu

Victor Hugo New York: Imperial Theatre uváděl několik let slavný muzikál Les Miserables (2003)

Vlastní Hugova ilustrace k románu Victor Hugo Vlastní Hugova ilustrace k románu Dělníci moře (1866) Román Muž, který se směje (1869)

Victor Hugo Mapa vendeéského kraje, kde se román odehrával Podoba a znak venkovanů („šuanů“) K problematice francouzské revoluce se Hugo vyslovil v románu Devadesát tři (1874).

Victor Hugo Útok povstalců z Vendée proti městu Nantes 29. června 1793 Scéna z románu Devadesát tři

Victor Hugo Francisco Ricci: Církevní soud v Madridu Inkvizitor Torquemada Veršované drama Torquemada (1869) o vražedných metodách španělské inkvizice z 15. století

Victor Hugo Smrt Victora Huga oplakával celý národ a za účasti miliónu lidí byl pochován na místě národní slávy - v pařížském Pantheonu.

George Sandová (vlastním jménem Aurore Dupinová, 1804 - 1876) Mladá George Sandová George Sandová (vlastním jménem Aurore Dupinová, 1804 - 1876)

George Sandová Fryderik Chopin Jules Sandeau Blízcí přátelé: Alfréd de Musset Hmotnou situaci rodiny Sandová vylepšovala literární činností ve spolupráci s přítelem Julesem Sandeau - odtud pseudonym. Osudoví muži v životě George Sandové

Romantická dobrodružná próza Charles Nodier (1780 - 1844) Eugen Sue (vl. Jm. Marie-Joseph, 1804 - 1857) Jules Gabriel Janin (1804 - 1874)

Romantická dobrodružná próza Autorem zábavných dobrodružných příběhů byl i romanopisec Alexandre Dumas starší (vlastním jménem Davy de la Pailleterie,1802 - 1870). Vypravěčské mistrovství a schopnost kombinovat dramatické situace prokázal Dumas v mušketýrských příbězích z Francie v 17. století, zahájené Třemi mušketýry (1844).

Romantická dobrodružná próza Margarete z Valois, předobraz hrdinky románu Královna Margot (1846) Román Hrabě Monte Christo (1845) evokoval události napoleonského období. Zásluhou filmu jsou dnes známé i menší Dumasovy prózy, např. Královnin náhrdelník (1850).