I. světová válka

Stručná osnova vývoje války

Sarajevský atentát = 28. 6. 1914 František Ferdinand d´Este x monarchie nadšení a rozpaky z války pacifisti, srbští socialisti a ruští bolševici versus intelektuálové

Atentátník Gavrilo Princip Srbská teroristická organizace „Černá ruka“ ???Proč atentát???

Dlouholetý antagonismus Srbska proti Rakousku - Uhersku obavy o rozšíření vlivu na zbytku Balkánu Atentát byl tedy pouze „impulsem nesmiřitelnosti“

Bojující strany Centrální mocnosti x státy dohody Rakousko - Uhersko a Německo pozdější podpora Turecka a Bulharska proti Srbsko + Rusko, Francie a VB ostatní státy

USA a Itálie Zvláštní postavení hrála Itálie Trojspolek (c.m. + Itálie) - - neutralita 1915 - vstup do války na straně DOHODY role USA vystoupení Ruska - důsledek VŘSR

„Chtíče války“ Dobyvačný postoj všech států potvrzení či změna dosavadního rozložení sil kolonie, državy a trhy expanzivní politika Německa - „hledání místa na slunci“

Touhy Německa Hospodářský a mocenský vzestup nárůst námořní flotily nové kolonie vyrovnání se USA a hlavně Francii a VB

Fronty a válčiště 1) jižní fronta - Balkánský poloostrov Rakousko - Uhersko + německá vojska = útok na Srbsko přidává se i Bulharsko

Fronty a válčiště 2) východní fronta - Rusko versus Rakousko - Uhersko a) první fáze: špatné materiální vybavení Rusů, ale vyšší početní stavy armády - úspěch (Krakow) b) druhá fáze: demoralizace a dílčí neúspěchy - stáhnutí armády od Krakowa c) třetí fáze: revoluce v Rusku - rozložení armády

Fronty a válčiště 3) západní fronta - region západní Evropy Francie, VB a USA versus Německo účast Rakouska byla symbolická francouzské opevnění neutralita Belgie a Lucemburska - porušení obchvat a neúspěch v Paříži

Fronty a válčiště Významné bitvy a operace: a) bitva na řece Marně - zatlačení Němců bitva u Verdunu - francouzská obrana řeka Somma - nasazení tanků Brity město Ypres - Němci a bojový plyn

„Postřehy z války“ Zákopová válka použití neznámých zbraní překvapivé nasazení známých zbraní - ponorky, lodě, tanky atd. rozhodla technika a průmyslová výroba černý trh

Odboj a vznik Československa Krize politické scény x sílící česká kultura rozpačité postoje k průběhu a vedení války Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk Prosinec 1914 - emigrace beznadějný začátek - posměšky rakouského tisku „Mafie“ a Edvard Beneš Jejím úkolem bylo: „ udržení spojení, shromažďování špionážních informací a působení na domácí politiky“

Tomáš Garrigue Masaryk Pozvolný nárůst pochopení Masarykovy politiky u světových velmocí rusofil Dürich - Masarykovy potíže personální posílení odboje - konec roku 1915 E. Beneš, M.R. Štefánik - počátek úspěchu

Tomáš Garrigue Masaryk Rok 1916 - založení České, později Československé národní rady (ČNR) hlavní orgán protirakouského odboje větší ohlas od států Dohody teorie versus praxe - vznik legií (italská, francouzská a ruská) největší úspěchy legií - východní fronta (bitva u Zborova 1917)

Domácí odboj Kramář a jeho vize českého carství Mladočeši a jejich podpora rakouského státu - výměna za přání rakouského národa rok 1916 a vznik dvou organizací: 1) Český svaz - sdružoval poslance parlamentu ve Vídni 2) Národní výbor - domácí pol. scéna

Rok 1916 - nástup posledního monarchy (Karla I) sílící snahy Německa o potvrzení jednoznačné nadvlády německé buržoazie v Rakousku rok 1917 a rostoucí nepokoje v důsledku hospodářských krizí - předvoj konce války

Poslední měsíce války 30. 5. 1918 - Český svaz vydal prohlášení, žádající, aby byla habsburská monarchie upravena na spolkový stát svobodných a rovnoprávných národů nepřímé vyslovení i o společném státu Čechů a Slováků

Poslední měsíce války 13. 7. 1918 reorganizace Národního výboru z posledních voleb z roku 1911 motto N.V. - „nebude problém republiku vyhlásit, ale udržet“ 27. 10. Ministr zahraničí Julius Andrássy posílá nótu Spojeným států (snaha jeho vlády o ukončení války a uznání práv Čechoslováků a Jihoslovanů)

Poslední měsíce války 28. 10. 1918 - Václavské náměstí - vyhlášení republiky a její samostatnosti Národní výbor - Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, František Soukup a Vavro Šrobár)