PROKLETÍ BÁSNÍCI 1 Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

prokletí básníci = pojmenování pro francouzské básníky dekadence a symbolismu označení prokletí básníci prosazoval jejich mluvčí Paul Verlaine – velmi dobře jím vyjádřil osud, tvorbu i společenské postavení nové generace moderních umělců, která začala publikovat v 70. letech 19. století opovrhovali společenskými normami, nerespektovali maloměšťáckou morálku a žili bohémským životem +

také jejich básně byly značně nekonvenční, a proto je odmítala nejen dobová kritika, ale zprvu i čtenáři prokletí básníci měli rovněž velké problémy s publikováním svých textů, protože oficiální literární časopisy je nepřijímaly autory spojuje nepochopení dobovou společností a těžký osud neochota k životním i uměleckým kompromisům je vyvrhla na okraj společnosti, kde živořili na pokraji bídy průkopnictví prokletých básníků se ukázalo až po jejich smrti, kdy nová generace umělců trvale posunula estetická kritéria +

Charles Baudelaire (1821-1867) básník, lit. kritik, překladatel v 7 letech ztratil otce, otčíma nenáviděl žil bohémským životem a rozhazoval rodinné jmění proto se jeho příbuzní snažili, aby byl zbaven svéprávnosti – dosáhli svého a soud mu vnutil právní dohled musel zásadně omezit své výdaje a živořil na pokraji bídy drogy a syfilida ho nakonec zničily duševně i tělesně +

Tvorba: opovrhoval měšťáctvím, společenskými zvyky do poezie zapojil všechny smysly (vůně, barvy), užíval překvapivé metafory, probouzel citovost a vnímavost napsal básnické sbírky Květy zla a Umělé ráje (Báseň o hašiši, Pojídač opia), eseje Úvahy o některých mých současnících nebo osobní vyznání Mé srdce, tak jak je po vydání Květů zla byl Baudelaire odsouzen za poškozování dobrých mravů a urážku náboženské morálky. Musel zaplatit pokutu a vyřadit ze své sbírky básně Léthé, Klenoty, Té, jež je příliš veselá, Lesbos, Prokleté ženy a Proměny upírovy. posmrtně vyšly jeho Malé básně v próze překládal povídky E. A. Poea, jehož tvorbu obdivoval k Baudelairově uměleckému odkazu se hlásili hlavně dekadenti +

Květy zla básnická sbírka, poprvé vyšla roku 1857, Baudelaire ji ale stále rozšiřoval, až přesáhla počet 140 básní, většinou sonetů je rozdělená do oddílů Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura a Smrt Baudelaire rezignoval na líčení ideálů – dospěl k názoru, že dobro neexistuje, člověk nemůže dosáhnout štěstí normálním životem a najít ho v obyčejných věcech, ale najde ho ve zlých a odporných věcech, v ošklivosti, bídě, neřesti celou sbírku prostupuje otevřený erotismus, rouhání, zvrhlost, nicota a zvláštní pocit úzkosti, který autor nazývá splínem +

protiklady – krása x šerednost, radost x smutek, rozkoš x strádání, věrnost x nevěra, láska x zklamání jediným vysvobozením ze světa protikladů je smrt a Satan b. Zdechlina cynický obraz rozkladu a hniloby mrtvé dívky (přirovnává ji ke zdechlině, kterou se jednou také stane) báseň působí na smysly – zrak, čich, sluch +

Courbet – Charles Baudelaire

Prokletí básníci Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Elektronická učebnice literatury, © Abeceda, občanské sdružení wikipedia.cz