Historie evropské integrace Michal Částek

Integrační snahy před II. světovou válkou a v jejím průběhu Panevropské hnutí - hrabě Richard Nicolaus Coudenhove-Kalergi - 20. léta - myšlenka evropské federace (Panevropská unie) Aristide Briand - v roce 1930 rozeslal evropským vládám projekt na vytvoření evropské konfederace - „Memorandum organizace EU - liberalizace zboží, služeb… 30. Léta - hospodářská krize v USA a v Evropě- hospodářská izolace států Druhá světová válka s sebou přinesla myšlenku zpochybnění národního státu

Začátek studené války Červen 1947 - Marshallův plán - hosp. pomoc Evropě - vytvoření OEEC (1961 transformace na OECD) Rok 1948 - východní Evropa pod kontrolou SSSR - postupné rozdělování Německa říjen 1947 - (1.1. 1948) Všeobecná dohoda o clech a obchodu - GATT - od r. 1995 WTO - Světová obchodní organizace březen 1948 - Bruselský pakt - Benelux, Fr, VB - hosp., soc. a vojenská spolupráce - 1954 - ZEU duben 1949 - Organizace severoatlantické smlouvy-NATO - rozdělení světa na dva bloky

Rada Evropy - výsledek federalistického hnutí 1949 - setkání poslanců parlamentů evropských zemí v Londýně Westminsterská smlouva - vytvoření Rady Evropy (původně navrhovaný název byl Evropská unie) Mezivládní organizace - v současnosti se soustředí na lidská práva, ochranu menšin, vzdělávání, kulturu Evropský soud pro lidská práva - Štrasburk Velká Británie, Francie, Benelux, Dánsko, Norsko, Irsko, Itálie, Švédsko

Postavení Německa První snahy po skončení II. světové války byly Německo izolovat - izolace Německa po první světové válce se však neosvědčila Úsilí na integrování západního Německa do západní Evropy Adenauer navrhl v březnu 1950 hospodářskou a politickou unii, propojení parlamentů a dvojí občanství pro Francii a SRN Monnet předložil návrh memoranda o podřízení veškeré francouzsko-německé produkce uhlí a oceli pravomoci mezinárodního úřadu

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) 9. května 1950 Schuman předložil DEKLARACI vycházející z Monnetova návrhu Adenauer tento návrh přijal (možnost získání plnoprávného postavení Německa) Velká Británie svoji účast odmítla (omezení suverenity) 18. dubna 1951 - Smlouva o Evropském společenství uhlí a oceli - v platnosti od srpna 1952 (Francie, SRN, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko) - podepsána na 50 let (2002 vypršela její platnost)

ESUO Cíl: Dostat pod kontrolu německý těžký průmysl Hospodářsky SRN integrovat do Evropy Nadvýroba oceláren evropských zemí - hrozba vytvoření kartelu mezi podniky

Struktura ESUO Vysoký komisariát Evropské meziparlamentní shromáždění Nezávislí zástupci šesti členských zemí (9 členů) delegováni na čtyři roky neodvolatelní, vládám nezodpovědní nesměli přijímat doporučení nebo rady od vlád jeho rozhodnutí přímo aplikována na ekonomické subjekty bez souhlasu vlád zástupci delegováni národními parlamenty Vysoký komisariát Evropské meziparlamentní shromáždění

Monnetova teze Vyšší fáze integrace musí být „vynucena“ předchozí fází. Musí být jejím pokračováním. Tato gradualistická koncepce integrace je označována jako FUNKCIONALISMUS

Výsledky vzniku ESUO do poloviny 50. let Hospodářský růst členských zemí byl v průměru 8 - 10% vnitroevropský obchod se zdvojnásobil spolupráce se týkala pouze omezeného sektoru a to přinášelo problémy pro koordinaci domácích ekonomik

Evropské obranné společenství 1952 - návrh vybudování EOS integrace německých vojsk do evropské armády Důvody - Korejská válka, hrozba napadení ZE ze strany SSSR EOS - měla být evropským pilířem NATO 1953 - vytratily se hlavní důvody pro založení EOS 1954 - francouzské Národní shromáždění odmítlo vytvoření EOS

Messinská konference v roce 1955 Pokračování v procesu integrace ve dvou směrech: jaderná energie (Francie) vznik společného trhu (Německo) „Je třeba pracovat na ustavení jednotné Evropy založením společných institucí, progresivním srůstáním národních ekonomik, vytvořením společného trhu a progresivní harmonizací sociální politiky“ Výbor zástupců evropských zemí v čele s Paul-Henri Spaakem - připravil náměty na další postup

Spaakův výbor Přeměnil se v mezivládní konferenci, která připravila návrhy smluv zakládajících: Evropské hospodářské společenství (European Economic Community) Euratom (European Atomic Energy Community) Velká Británie odmítla členství v EHS, ESAE, v r. 1960 založila ESVO Smlouvy byly podepsány 25. března 1957 v Římě, v platnosti od 1. ledna roku 1958. Tyto smlouvy jsou známé jako tzv.. Římské smlouvy

Instituce nových Společenství Komise Parlament Soudní dvůr Rada

Cíle EHS Vytvoření společného trhu (Common Market) čl. 2 Smlouvy o EHS Postupné odstraňování: cel mezi státy rozdílné celní politiky vůči třetím zemím množstevních omezení dovozu netarifní překážky (byrokratické překážky)

Podíl vzájemného obchodu členských zemí EHS Belgie/Lucembursko 55,4% 75,2% Francie 30,9% 58,1% SRN 37,9% 49,8% Itálie 34,5% 51,7% Nizozemsko 58,3% 72.6%

Slučovací smlouva 8. dubna 1965 byla podepsána Smlouva o sloučení institucí tří společenství v platnosti od 1. července 1967 Struktura vychází ze struktury EHS Všechny tři smlouvy (tedy smlouva o ESUO, Euratomu, EHS) existují do dnešního dne v novelizovaném znění.

Období stagnace -“Euroskleróza“ Jako důvody stagnace jsou označovány následující skutečnosti: politika Francie (De Gaulle) - 1966 Lucemburský kompromis - ochromení fungování ES společná zemědělská politika spojená se strukturou rozpočtu - růst zemědělské produkce - tlak na vyšší vývozy a subvencování vývozů ekonomická stagnace v 70. Letech - pokulhávání za USA a Japonskem

Rozšiřování ES 1973 přistoupení VB, Dánska a Irska (Gaulle v 60. letech 2xvetoval rozšíření), Norsko odmítlo v referendu 1981 vstup Řecka 1986 vstup Španělska, Portugalska 1995 přistoupení Rakouska, Finska a Švédska - Norsko odmítlo v referendu květen 2004 - rozšíření o 10 nových států leden 2007 rozšíření o Rumunsko a Bulharsko

Změny v tomto období 1970 - Evropská politická spolupráce 1979 - přímé volby do Evropského parlamentu 1985 - Komise předložila plán na dobudování vnitřního trhu do roku 1992 (Bílá kniha vnitřního trhu) 1986 - Jednotný evropský akt (první komplexní změny zakladatelských smluv - základ pro vytvoření Evropské unie)

Jednotný vnitřní trh - JVT Volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob - trh byl roztříštěn - zaváděny neviditelné překážky (standardy, normy, ověření kvality, státní pomoc, veřejné zakázky, kvalifikace) Bílá kniha téměř 300 legislativních opatření (směrnic) definovala překážky: technické, fyzické a daňové Vnitřní trh měl začít fungovat od 1.1. 1993

Jednotný evropský akt změna hlasovací procedury v Radě a ve vztahu - hlasování kvalifikovanou většinou, procedura spolupráce - realizace JVT rozšíření pravomocí ES do oblasti sociální, ochrany spotřebitele, životního prostředí, regionální politika snaha o prohloubení ekonomické a sociální soudržnosti

Politická a měnová unie 1988 - Rada pověřila Komisi přípravou návrhu na vytvoření hospodářské a měnové unie mezivládní konference o politické unii prosinec 1991 - přijetí textu Smlouvy o Evropské unii v Maastrichtu 7. 2. 1992 - podpis smlouvy (Maastrichtská smlouva, Smlouva o EU) platnost od listopadu 1993

Hlavní body Smlouvy o EU Další stupeň - politické integrace - II. a III. pilíř Konkretizace právní úpravy hospodářské a měnové unie v I. pilíři. Byl vytvořen soubor podmínek, institucionální základ a harmonogram fungování měnové unie Zavedeno občanství Unie Procedura spolurozhodování - posílení EP Využívání principu subsidiarity EU nemá právní subjektivitu

Struktura Evropské unie

Neustálá potřeba reforem Prohlubování integrace ve 2. a 3. pilíři a proces vytváření hospodářské a měnové unie s sebou přinesl nutnost dalších reforem Mezivládní konference probíhající od roku 1996, která vyústila v přijetí novely Smlouvy o EU a Smlouvy o ES v roce 1997 Amsterodamská smlouva - v platnosti od 1. května 1999

Amsterodamská smlouva změna v rozhodovací proceduře - více ke spolurozhodování základní principy EU - zásady svobody, demokracie, právního státu, lidská práva zaměstnanost přesun kompetencí v rámci jednotlivých pilířů - vízová, azylová a přistěhovalecká politika šla do I. pilíře - 5-leté přechodné období zavedení principu flexibility - možnost užší spolupráce mezi členskými státy - HMU konstruktivní absence - II. pilíř SZBP

Smlouva z Nice Niceská smlouva Příprava pro rozšíření? Upravila základní principy pro rozšíření EU na východ Institucionální reforma - počet zástupců v EP, počet hlasů při hlasování kvalifikovanou většinou v Radě ministrů (ČR má 24 poslanců v EP, 1 komisaře, 12 hlasů) podpis v únoru 2001, vstup v platnost 1. únor 2003

Konvent o budoucnosti EU Potřeba komplexní reformy EU - posílit její akceschopnost po rozšíření problém demokratického deficitu EU Konvent - shromáždění představitelů členských i kandidátských států EU 2 členové za parlament a 1 za vládu (vláda J. Kohout (L. Rovná), Zahradil (Nečas), Zieleniec (Kroupa).

Smlouva o Ústavě vs. Lisabonská smlouva Smlouva o Ústavě podpis v říjnu 2004 v Římě ratifikace v členských státech: Květen-červen 2005 Francie a Nizozemsko odmítly- doba reflexe - německé předsednictví (jaro 2007) obnovilo debaty o reformě EU Lisabonská smlouva: schválena - říjen 2007, podpis v prosinci 2007 přináší aktualizace smluv: v drtivé většina vychází z textu Smlouvy o Ústavě (bez ústavněprávní symboliky)

Reformní smlouva Právní subjektivita EU, Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU EU nahrazuje ES, přesnější vymezení pravomocí - EU vs. členské státy, Posilují národní parlamenty- právo vyjadřovat se k legislativním aktům Unie – možné i legislativní návrh Unie zamítnout Soudní spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce – posílená spolupráce (dvourychlostní EU-min 9 států) – lepší boj s terorismem, obchod s lidmi

Reformní smlouva Hlasování v Radě ministrů kvalifikovanou většinou: 55% členských států (15 z 27) a zastupující 65 % občanů EU. Evropský parlament: posílení pravomocí – procedura spolurozhodování Počet poslanců EP – max 751 (max. 96, min 6) Komise: od r. 2014: 2/3 členských států - rotace předseda Evropské rady na 2,5 roku- představitel EU – v současné době předseda vlády předsednického státu Vysoký představitel pro zahr. a bezp. Politiku- také místopředsedou Komise

Ratifikace Lisabonské smlouvy V současné době probíhá ratifikace: pět zemí již ratifikovalo (Mad, Slovinsko, Malta,Rum, Fr) –předpokládaný vstup v platnost 1/2009 Vláda ČR – předala již Poslanecké sněmovně a Senátu PČR Lisabonskou smlouvu k ratifikaci (požádala taky Ústavní soud o přezkum) – schválení se očekává na podzim 2008