Tamara Komárová, Kristýna Hajíčková BUŇKA Tamara Komárová, Kristýna Hajíčková

Definice buňky: Buňka(=cellula) je základní stavební a funkční jednotka všech živých organismů. Je to nejmenší útvar schopný samostatné existence a reprodukce. Obecné znaky buňky: má vlastní genetický a proteosyntetický aparát má vlastní energetický metabolismus je ohraničena membránou

Rozdělení:

Prokaryota (Procaryotae) Prokaryota je jednodušší než eukaryota. Obsahuje minimální množství biomembrán. Nikdy nevytváří mnohobuněčný organismus, nanejvýš kolonie. Jsou haploidní, množí se příčným dělením.

Struktura prokaryotické buňky: Buněčná stěna - tuhý obal buňky, uděluje tvar, mechanicky chrání. Je složena z peptidoglykanu (=dusíkatý polysacharid typický pro baktérie) Cytoplazmatická membrána – odděluje vnitřní prostředí od vnějšího, je polopropustná (=semipermeabilní), podílí se na replikaci chromozómu Cytoplazma – je viskózní, koncentrovaný roztok obsahující převážně bílkoviny Jádro (=nukleoid) – je tvořené dvouvláknovou kružnicovou molekulou DNA Ribozómy – drobná tělíska v cytoplazmě, skládají se z RNA a bílkovin

Eukaryota (Eucaryotae) Buňky mají typické individualizované a oblaněné jádro. Organely jsou diferencované a mají jednoduchou nebo dvojitou membránu.

Struktura rostlinné buňky: Rostlinná buňka má stejně jako živočišná buňka jádro, plazmatickou membránu a cytoplazmu. Liší se tím, že má narozdíl od živočišné vakuolu a plastidy. stavba rostlinné buňky

Stavba rostlinné buňky bs - buněčná stěna, cm - cytomplazmatická membrána, cy - cytomplazma, dr - drsné endoplazmatické retikulum, g - Golgiho komplex, hr - hladké endoplazmatické retikulum, ch - chloroplast, j - jádro, ja - jadérko, m - mitochondrie, p - póry v jaderné membráně, v - vakuola

Plazmatická membrána (biomembrána) - jedná se o plošný útvar, jehož základem je dvojvrstva z molekul fosfolipidů a bílkovin. funkce: odděluje buňku od okolí, umožňuje transport látek a vznikají z ní organely (vakuola) má charakter fluidní mozaiky. Fluidní znamená, že se složky neustále pohybují a mozaika proto, že bílkoviny jsou rozmístěny nepravidelně. Glykokalyx(buněčný plášť, povlak) je tenká vrstva glykoproteinů na vnější straně membrány. Jeho funkce: ochranná a přijímá informace z okolí (receptory). některé membrány jsou ohraničeny dvojitou biomembránou- dvojmembránové organely (chloroplasty, mitochondrie a jádro).

Jádro (nucleus, karyon) tvar kulovitý, oválný, méně často podkovovitý, segmentovaný od cytoplazmy je odděleno dvojitou biomembránou: jaderná membrána = karyolema. Ta je opatřena otvůrky – jadernými póry, které slouží k výměně makromolekulárních látek- RNA, bílkovin- mezi karyoplazmou a cytoplazmou Karyoplazma= polotekutá jaderná hmota uvnitř jádra nejcharakterističtější složkou jaderné hmoty je chromatin, složený z DNA a histonů(=zásaditých bílkovin) molekuly DNA jsou uspořádány do vláknitých útvarů – chromozomů. funkce jádra: genetická – přenos genetické informace z mateřské buňky na dceřinou tzv. replikací metabolická – probíhají zde některé syntézy (DNA, RNA, některých bílkovin, ATP aj.)

Cytoplazma tekutá složka buňky skládající se z koloidních roztoků má slabě kyselou až neutrální povahu, chemické složení je mírně proměnlivé, udržuje se stav dynamické rovnováhy dříve byla považována za bezstrukturní, pak byly objeveny elementy cytoskeletu a síť mikrotrabekulů, která spojuje všechny struktury a tvoří kostru buňky. Mezi trabekuly je tekutá fáze. funkce: je prostředím pro organely, probíhají v ní biochemické pochody.

Vakuola membránový váček většinou kulovitého tvaru, od cytoplazmy oddělena jednoduchou membránou - tonoplast Vakuom – soubor vakuol v buňce funkce: v buněčné šťávě uloženy zásobní látky(cukry, bílkoviny), meziprodukty metabolismu(krystaly šťavelanu vápenatého), látky toxické a odpadní(alkaloidy, třísloviny, glykozidy, barviva),enzymy, zásobárna vody.

Plastidy semiautonomní oranely charakteristické pro buňky rostlin. Mají dvojitou membránu. rozdělení: Leukoplasty – jsou bezbarvé a nacházejí se v neosvětlených částech rostlin(kořenky, oddenky, hlízy,…), na světle zelenají - funkce: hromadění zásobních látek - typy: - amyloplasty – škrob - proteoplasty – bílkoviny - oleoplasty – olej Chromoplasty – obsahují žlutá až červená barviva – karoteny a xantofyly. - výskyt: květy, plody i kořeny (např. mrkev) Chloroplasty – fotosynteticky aktivní plastidy s dvojitou biomembránou – semiautonomní organely. Uvnitř je složitý systém tylakoidů a grán, v nichž se nachází chlorofyl (zeleň listová) a ß – karoten - funkce: fotosyntéza

Struktura živočišné buňky: jádro biomembrána cytoplazma aj. stavba živočišné buňky

Stavba živočišné buňky ce - centriola, cm - cytomplazmatická membrána, cy - cytomplazma, dr - drsné endoplazmatické retikulum, g - Golgiho komplex, hr - hladké endoplazmatické retikulum, j - jádro, ja - jadérko, l - lysozóm, m - mitochondrie, p - póry v jaderné membráně

Jadérko uloženo uvnitř jádra, bývá jedno nebo dvě tvořeno RNA a bílkovinami není ohraničeno membránou funkce:produkce rRNA a následná tvorba podjednotek ribozómů z rRNA a bílkovin importovaných z cytoplazmy.

Endoplazmatické retikulum (ER) systém kanálků a váčků, které jsou navzájem propojeny. Navazují na jadernou membránu. rozlišujeme: - drsné (granulární) ER – na povrchu váčků jsou vázány ribozomy, syntéza bílkovin - hladké ER – bez ribozomů, syntéza lipidů a polysacharidů. - funkce:syntetické centrum buňky, přeprava látek v buňce, skladovací prostor produktů, regulační zařízení (řídí uvolňování látek ze svých váčků).

Golgiho komplex (GK) soustava oploštělých měchýřků, které jsou uloženy vedle sebe. podobá se ER, ale nikdy nenese ribozomy funkce:úprava produktů vyrobených v ER, jejich uvolňování do cytoplazmy nebo ven z buňky – exocytóza. Odškrcováním váčků z GA vznikají lysozómy.

Lysozómy kulovité váčky s jednotkovou biomemránou obsahují trávicí enzymy na štěpení bílkovin, lipidů, sacharidů funkce:vnitrobuněčné trávení

Mitochondrie většinou oválné až vláknité útvary velikost a počet jsou proměnlivé na povrchu jsou dvě biomembrány - vnější je hladká - vnitřní vytváří vychlípeniny dovnitř mitochondrie – kristy. Uvnitř krist je základní hmota – matrix s vlastní DNA, RNA, ribozomy a enzymy. řadíme je mezi semiautonomní organely funkce:oxidace živin

Cytoskelet hustá síť bílkovinných vláken a trubiček, která prostupuje cytoplazmu buňky. 2 základní typy: - Mikrotubuly – duté trubičky, tvořené bílkovinou tubulinem schopné rychlé přestavby - funkce: opěrná a pohybová, tvoří dělící vřeténko při mitóze - Mikrofilamenta – dvojité řetízky, tvořené bílkovinou aktinem, popř.myozinem - funkce: pohyb

Centriola jedná se o dvojici kolmo na sobě ležících válečků poblíž jádra každý váleček je složen z devíti trojic mikrotubulů uspořádaných v kruhu.

Buněčná inkluze (paraplazma) rezervní nebo odpadní látky, které se hromadí ve vakuolách nebo jsou volně v cytoplazmě. - zásobní látky – zrna glykogenu, kapénky tuků, krystalky bílkovin, roztoky cukrů, škrobová zrna - odpadní látky – krystalky minerálních solí, různé pigmenty (např. melanin v živočišných buňkách).