PŘEHLED ANTIBIOTIK VE VETERINÁRNÍ MEDICÍNĚ

Antimikrobiální látky Antibiotika jsou látky, které inhibují růst (množení) mikroorganizmů (navozují bakteriostázu), nebo je usmrcují (působí baktericidně). Jsou produkovány bakteriemi nebo houbami. Účinné jsou i jejich (semi) syntetické deriváty. Ze širšího hlediska se k  nim řadí i jiné antimikrobiální látky, tj. chemoterapeutika (syntetické substance) – sulfonamidy a chinolony. • jedna z nejvýznamnějších skupin farmak, která má zvláštní postavení ve farmakoterapii • nejčastěji předepisovány • iniciální léčba • antibiotická politika

S rozvojem poznatků o molekulárních mechanismech účinku antibiotik a o vzniku bakteriální rezistence vznikla klasifikace antimikrobiálních látek podle chemické struktury a předpokládaného mechanismu účinku. Mechanismus účinku • charakterizuje způsob zásahu antibiotika do systému bakteriální buňky 1) Inhibice syntézy bakteriální buněčné stěny Buněčná stěna udržuje tvar a zabezpečuje optimální nitrobuněčné prostředí. Její poškození nebo inhibice tvorby některé z komponent vede k poruše její funkce nebo až k lýze buňky (baktericidní účinek). - peniciliny, cefalosporiny, monobactamy, karbapenemy, glykopeptidy, bacitracin, novobiocin

2) Narušení cytoplazmatické membrány Dochází ke ztrátě selektivní permeability  únik endogenních látek extracelulárně  zánik buňky polyeny, polymyxiny 3) Inhibice syntézy nukleových kyselin Inhibice DNA-gyrázy, bez níž se nemůže transkribovat DNA (aminoglykosidy) Inhibice RNA-polymerázy (rifampicin)

4) Inhibice syntézy proteinů Vazba na ribosomy bakterií  snížení tvorby proteinu (makrolidy, tetracykliny, linkomycin) Zabránění vestavby aminokyselin do bílkoviny (chloramfenikol) 5) Inhibice metabolismu bakteriální buňky - sulfonamidy (antagonisté kys. paraaminobenzoové  brání tvorbě kyseliny listové) trimethoprim (interferuje s reduktázou kyseliny dihydrolistové)

Hodnocení antimikrobiálního účinku antibiotika se provádí in vitro stanovením minimální inhibiční koncentrace (MIC) a minimální baktericidní koncentrace (MBC). MIC je nejmenší naměřené množství (koncentrace) antibiotika, které inhibuje růst a množení bakterií v testovacím mediu. MBC odpovídá nejnižší naměřené koncentraci antibiotika in vitro, která usmrtí exponovanou bakteriální kulturu v průběhu 24 hod. Aby byl účinek antibiotika dostatečný, je třeba, aby minimální koncentrace antibiotika v cílových tkáních odpovídaly hodnotám MIC a MBC. Vysoké koncentrace nebývají pro terapeutický efekt přínosné, naopak zatěžují nemocného riziky nežádoucích a toxických reakcí. U většiny antibiotik je pro terapeutický efekt důležitá doba expozice.

Antibiotika: a) Primárně baktericidní = usmrcují bakteriální buňku – peniciliny, cefalosporiny, aminoglykosidy, polymyxiny, glykopeptidy, rifampicin, chinolony, kotrimoxazol b) Primárně bakteriostatická = zastavují růst a množení –tetracykliny, chloramfenikol, makrolidy, sulfonamidy, nitrofurany Významnou vlastností některých antibiotik (aminoglykosidy, beta-laktamy) je postantibiotický efekt. Tím se rozumí doba, po kterou přetrvává zástava množení bakterií za podmínek, kdy bakterie už nejsou vystaveny účinkům antibiotika (není měřitelná koncentrace antibiotika v tělesných tekutinách či tkáních). Podstata tohoto jevu není dosud spolehlivě vysvětlena.

Rizika antimikrobní terapie REZISTENCE Rezistence primární – geneticky podmíněná neciltivost na dané antibiotikum bez ohledu na eventuální předchozí kontakt s antibiotikem Rezistence sekundární - vzniká až v průběhu antibiotické terapie nebo následkem předchozího podávání antibiotika. Rychlost rozvoje sekundární rezistence závisí na frekvenci mutací a na množství bakterií s určitým stupněm rezistence.

Obecné mechanismy rezistence: omezená penetrace antibiotika do buňky  změna cílové struktury (receptoru)  metabolické změny v bakteriální buňce, které zabrání účinku antibiotika na cílových strukturách enzymatická inhibice/inaktivace antibiotika Zkřížená rezistence znamená současnou necitlivost mikroorganizmů na antibiotika, která mají podobnou chemickou strukturu a stejný mechanizmus účinku.

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY používání antibiotik Toxické účinky - vznikají po vysokých dávkách, vlivem vysokých plazmatických koncentrací, eventuálně při vyšší citlivosti hostitele nebo následkem špatné eliminace. Účinky: neurotoxické, hepatotoxické, nefrotoxické, ototoxické, hematotoxické, gastrointestinální, lokální Alergie - jsou vyvolány po předchozí senzibilizaci i malou dávkou antibiotika. Bývají časté u penicilinů. Nebezpečné formy jsou spojeny zejména s parenterálním podáním antibiotika. Mohou se projevit jako časné i pozdní reakce v průběhu léčby nebo i po jejím skončení. Biologické účinky - jsou způsobeny změnou přirozené bakteriální mikroflóry kůže nebo sliznic. Jsou zvláště časté při používání širokospektrých antibiotik – průjmy, kvasinkové infekce, hypovitaminóza B a K,…

Zásady správného používání antibiotik Podání antibiotik by se mělo uskutečnit jen na základě správně stanovené diagnózy bakteriálního onemocnění Původce infekce musí být in vitro k použitému antibiotiku citlivý (test citlivosti) V místě infekce musí být zajištěna dostatečná koncentrace antibiotika (alespoň MIC) Doba podávání antibiotika má být taková, aby bylo infekční agens dokonale inhibováno nebo usmrceno Podle možnosti dát přednost antibiotikům s užším spektrem a netoxickými účinky Je třeba mít na zřeteli individuální kontraindikace

BETA - LAKTÁMOVÁ ANTIBIOTIKA Chemická struktura všechny obsahují β-laktamový kruh, který může být enzymaticky narušen (beta-laktamázy = penicilinázy) nebo lze na něm provést substituci (např. z důvodu zajištění žádoucích farmakokinetických vlastností). za penicilináza-rezistentní se považují isoxazolylpeniciliny a také cefalosporiny (citlivé jsou vůči cefalosporináze)

Spektrum Úzkospektré: - benzylpeniciliny – zejména G+ koky - isoxazolylpeniciliny – G+ koky (i penicilinázu produkující zárodky) Širokospektré: - G+ i G- bakterie (enterobakterie), neúčinkují však na Ps. aeruginosa Cefalosporiny: - G+ koky, některé G-bakterie; cefalosporiny III. a vyšší generace účinkují i na Ps. aeruginosa Mechanismus účinku inhibice syntézy bakteriální buněčné stěny - úloha specifických penicilin vážících proteinů (PBP) BAKTERICIDNÍ

Rezistence značně rozšířená, existují různé mechanismy : 1) enzymatický (beta-laktamázy) 2) redukce cílové struktury 3) narušení průniku přes buněčnou stěnu Kinetika rychlá distribuce do většiny tkání extracelulární působení z organismu vyloučeny ledvinami Toxicita nízká, spíše nebezpečí anafylaxe

BETA - LAKTÁMOVÁ ANTIBIOTIKA podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně I . ÚZKOSPEKTRÁ BENZYLPENICILINY (včetně jejich solí a esterů) benzylpenicilin (PNC G), prokainbenzylpenicilin, benzatinpenicilin IZOXAZOLYLPENICILINY oxacilin, cloxacilin, dicloxacilin, nafcilin

BETA - LAKTÁMOVÁ ANTIBIOTIKA podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně II. ŠIROKOSPEKTRÁ AMINOPENICILINY ampicilin, amoxycilin INHIBITORY BETA LAKTAMÁZ v kombinaci s AMINOPENICILINY kyselina klavulanová ( + amoxycilin)

Penicilinová antibiotika Toxické příznaky u psů a koček jsou řídké. Rychlá i.v. injekce může vyvolat neurologické příznaky a záchvaty. Také bývají pozorovány hypersenzitivní reakce jako vyrážky, horečky, kloubní bolesti a anafylaxe (u psů i koček). Přecitlivělost k jednomu penicilinu odpovídá přecitlivělosti ke všem penicilinovým antibiotikům.

Interakce: Potrava a antacida snižují absorpci orálně podávaných penicilinů. Je vhodné aplikovat léčivo 1 hod. před a 2 hod. po krmení. Neomycin blokuje absorpci orálních penicilinů. Bakteriostatický účin chloramfenikolu, erytromycinu a tetracyklinů může být antagonizován baktericidní účinností penicilinů. Kyselina acetylosalicylová, indometacin a fenylbutazon zvyšují sérové hladiny penicilinů. Peniciliny se nesmí dávat s aminoglykosidy, protože se vzájemně inaktivují.

III. CEFALOSPORINY CEFALOSPORINY I. generace cefacetril, cefapirin, cefadroxil, cefalexin CEFALOSPORINY II. generace cefuroxim CEFALOSPORINY III. generace cefoperazon, ceftiofur ! indikační omezení CEFALOSPORINY IV. generace cefquinom, cefalonium ! indikační omezení

Cefalosporinová antibiotika Jako skupina jsou celkem bezpečná. Po orální aplikaci se může objevit vomitus nebo diarhoea. Aplikace spolu s krmivem snižuje nauzeu. Hlavně se vylučují ledvinami, a proto se tam zvýší jejich koncentrace a je nebezpečí poškození ledvin. Při parenterální aplikaci může být vyvolána flebitida, myositida (při i.v. nebo i.m. aplikaci). Alergické kožní reakce byly zjištěny po podání aceflexinu. Cephalotin může vyvolat bolestivost a sterilní absces v místě inj. aplikace. S peniciliny se může vyvolat křížová alergenicita. Při současné aplikaci s peniciliny, chloramfenikolem nebo s aminoglykosidy se vyvolá aditivní, resp. synergický efekt.

Interakce: Cefalosporinová antibiotika jsou potencionálně nefrotoxická a nedoporučuje se je aplikovat spolu s jinými léčivy jako jsou vankomycin, amfotericin B, aminoglykosidy nebo diuretika.

TETRACYKLINY Spektrum širokospektré G+ i G-, citlivá jsou i mykoplazmata Mechanismus účinku inhibice proteosyntézy -vazba na 30 S ribozomální podjednotku BAKTERIOSTATICKÉ Rezistence kódovaná plasmidy, v rámci skupiny úplná zkřížená mechanismy : snížení permeability b.s. efflux systém snížení reaktivnosti cíle

Kinetika velmi dobré vstřebávání z trávicího traktu (výjimka tvorba chelátů s II+ kationty (např. CaII+) vysoké koncentrace tkáně a orgány ukládání v místech aktivní osifikace ( + zuby) prakticky nemetabolizovány, vylučovány a aktivní formě Použití infekce systémové i lokální (bronchopneumonie, eneteritidy, metritidy, mastitidy, pyodermatitidy, …) keratokonjunktivitida u skotu chlamydióza a aktinobacilóza

Toxicita a nežádoucí účinky fotodermatózy u zvířat s nižší pigmentací ukládání v kostech a zubech (zejména při intrauterinním vývoji a u mláďat) poruchy oběhu při rychlé i.v. aplikaci poruchy trávení - ! Nepodávat per os přežvýkavcům ani koním

TETRACYKLINY podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně TETRACYKLINY ZÁKLADNÍ : tetracyklin chlortetracyklin oxytetracyklin TETRACYKLINY II. generace : doxycyklin

Tetracyklinová antibiotika TC se nedoporučují používat u pacientů s poškozením ledvin v důsledku prodloužené exkrece. TC inhibují proteinovou syntézu. Zjišťuje se nauzea, vomitus, diarhoea, poškození renálních tubulů a metabolická acidóza. Zbarvení zubů se zjišťuje, jsou-li léčeny březí feny v období 2-3 týdnů březosti nebo štěňata do 4 týdnů stáří. Při parenterální aplikaci lze pozorovat anafylaxi u psů i koček. Kočky jsou zvláště citlivé k těmto léčivům. Jsou pozorovány horečka, vomitus, diarhoea, deprese a anorexie.

Interakce: Snížená absorpce se zjišťuje při společné aplikaci s antacidy, protiprůjmovými léčivy, laxativy, železem, hliníkem a s kalciovými přípravky. TC potencují katabolický účinek glukokortikoidů a mohou tím působit kachexii. Jejich baktericidní účinek je snížen při společné aplikaci s baktericidními peniciliny, cefalosporiny a aminoglykosidy. Mohou potencovat antikoagulační účinek warfarinu. Vedlejší účinky na GIT mohou být potencovány theofilinem. TC mohou redukovat potřebu inzulinu u diabetických pacientů. TC inhibují hepatické mikrosomální enzymy a mohou prodlužovat eliminaci léčiv metabolizovaných v játrech.

POLYPEPTIDY - kolistin a bacitracin Spektrum spíše užší, bacitracin G+ zárodky, kolistin G- zárodky Mechanismus účinku zvýšení propustnosti cytoplazmatické membrány BAKTERICIDNÍ Rezistence vázaná většinou na změny v cytoplazmatické membráně nebo buněčné stěně

Kinetika per os podání - z trávicího traktu nejsou vstřebávány parenterální podání - dobrá distribuce do tkání a orgánů prakticky nemetabolizovány, z organismu vyloučeny ledvinami Použití u infekcí vyvolaných citlivými mikroby, bacitracin lokálně Toxicita poměrně vysoká neurotoxicita, nefrotoxicita, myorelaxace

AMINOGLYKOSIDY Spektrum úzkospektré (základní) streptomycin a dihydrostreptomycin (salmonely, leptospiry, mykobakteria) širokospektré (II. a III. generace) enterobaktérie, stafylokoky, pseudomonády Mechanismus účinku inhibice proteosyntézy vazba na 30 S i 50 S ribozomální podjednotku BAKTERICIDNÍ

Rezistence produkce enzymů (acetylázy, fosforylázy, adenylázy) omezení penetrace do buňky (kódováno pomocí plasmidů) vyvíjí se rychle u streptomycinu, pomaleji u ostatních Kinetika aplikace perorální - téměř nevstřebávají, vylučování trusem aplikace parenterální - vyšší absorpce, vylučování ledvinami

Použití celkové i lokální infekce vyvolané citlivými mikroby Toxicita vysoká nefrotoxicita a ototoxicita možnost kumulace toxického účinku Interakce výrazná synergie s betalaktámy

AMINOGLYKOSIDY podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně AMINOGLYKOSIDY ZÁKLADNÍ streptomycin, dihydrostreptomycin, neomycin, apramycin AMINOGLYKOSIDY II. generace kanamycin gentamicin ! indikační omezení AMINOGLYKOSIDY III. generace amikacin ! indikační omezení

Aminoglykosidová antibiotika Amikacin Dihydrostreptomycin Gentamycin Kanamycin Neomycin Streptomycin Tobramycin

NÚ: Nefrotoxicita, hluchota, vestibulární toxicita, respiratorní paralýza a kardiovaskulární deprese. Lépe nepoužívat u štěňat a koťat, mohou vyvolat poškození ledvin. Neomycin je nejvíce nefrotoxický, následuje gentamycin, tobramycin, kanamycin, amitracin a streptomycin (sestupně). Topické použití gentamycinu také může u koček vyvolat nefrotoxicitu (rány, laváže).

Interakce: Aminoglykosidy mohou potenciovat účin neuromuskulárních blokátorů, což vede k respirační depresi, apnea, svalová slabost zvl. u zvířat s renální insuficiencí. Gentamycin, dihydrostreptomycin, kanamycin, neomycin a streptomycin mohou snižovat srdeční výkon a vyvolat hypotenzi a bradykardii a neměly by se tedy používat u zvířat v šoku nebo s těžkou srdeční insuficiencí … Aminoglykosidy prostupují placentární bariérou a mohou vyvolat fetální intoxikaci a neměly by se aplikovat březím zvířatům. (Nepoužívat společně peniciliny a Aminoglykosidy – mohou inaktivovat aminoglykosidy)

MAKROLIDY Spektrum relativně široké G+ i G-, s výjimkou enterobakterií a pseudomonád Mechanismus účinku inhibice proteosyntézy -vazba na 50 S podjednotku ribozómů mohou pronikat i do intracelulárních prostor buněk BAKTERIOSTATICKÉ Rezistence u některých G+ rychle se vyvíjející zkřížená rezistence v rámci skupiny a s linkosamidy

Kinetika dobré vstřebávání a distribuce vylučování hepatobiliární cestou Použití celkové i lokální infekce vyvolané citlivými mikroby alternativa při alergii na betalaktámy u infekcí vyvolaných streptokoky a stafylokoky Toxicita nízká u malých zvířat může dojít k nežádoucím GIT účinkům (průjmy, zvracení, anorexie) bolestivost při intramuskulární aplikaci

MAKROLIDY podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně MAKROLIDY I. Generace erythromycin spiramycin tylosin MAKROLIDY II. generace josamycin tilmikosin

LINKOSAMIDY linkomycin Spektrum poměrně úzké, působí na G+ , mykoplazmata, anaeroby Mechanismus účinku inhibice proteosyntézy na ribozómech vazba na 50 S ribozomální podjednotku BAKTERIOSTATICKÉ Rezistence chromozomální i plasmidová zkřížená s makrolidy

Kinetika dobrá distribuce v organismu dobrý prostup buněčnými membránami a bariérami vylučování ledvinami a žlučí Toxicita velmi nízká nepodávat u koní – až letální kolitida Použití infekce vyvolané stafylokoky a streptokoky, dyzentérie prasat mykoplazmové infekce podává se často v kombinaci s gentamicinem nebo spektinomycinem

AMFENIKOLY Spektrum velmi široké G+ i G-, včetně anaerobů Mechanismus účinku inhibice proteosyntézy -vazba na 50 S podjednotku ribozómů zásah do metabolismu tuků BAKTERIOSTATICKÉ Rezistence častá rezistence (až 50%), často spojení s R na tetracykliny tvorba acetyltransferázy - kódováno plasmidem (přenosná) (florfenikol odolný k acetyltransferázám)

Kinetika dobrá distribuce a průnik do tkání i do buněk působí i intracelulárně vylučování především močí Použití chloramfenikol - sepse, orgánové infekce, ušní, oční a kožní infekce psů a koček florfenikol – respirační infekce skotu a prasat Chloramfenikol - zákaz použití u potravinových zvířat Toxicita chloramfenikol - poruchy hematopoetického systému (aplastická anémie) Zástupci ve veterinární medicíně: CHLORAMFENIKOL FLORFENIKOL

ANSAMYCINY Spektrum působí na G+ bakterie, mykobakteria Mechanismus účinku inhibice syntézy nukleových kyselin BAKTERICIDNÍ Rezistence tvorbou enzymu polymerázy rychle se vyvíjející (proto častá kombinace s jinými ATB)

Kinetika dobrá penetrace do tkání průnik intracelulárně Použití léčba mastitid krav Zástupci ve veterinární medicíně RIFAMYCIN ! indikační omezení RIFAXIMIN ! indikační omezení

DITERPENY Spektrum mykoplazmata, spirochety Mechanismus účinku inhibice proteosyntézy -vazba na 50 S podjednotku ribozómů BAKTERIOSTATICKÉ Rezistence zkřížená rezistence s tylosinem pomalý nástup

Kinetika dobré vstřebávání vylučování ledvinami a žlučí Použití léčba dyzentérie prasat, enzootické pneumonie prasat, mykoplazmózy Kontraindikace tiamulin se nesmí podávat současně s : monensinem, salinomycinem, narazinem (deprese růstu, exity) Zástupce ve veterinární medicíně (v humánní se nepoužívají): TIAMULIN, VALNEMULIN

AMINOCYKLITOLY Spektrum mykoplasmata, G- bakterie Mechanismus účinku inhibice proteosyntézy v terapeut. koncentracích BAKTERIOSTATICKÉ Rezistence rychlá, jednostupňová zkřížená s erytromycinem, tylosinem

Kinetika viz aminoglykosidy Toxicita relativně netoxické pro zvířata Použití • při respiratorních infekcích eventuelně při infekcích GIT, léčba mykoplazmóz ve veterinární medicíně nejčastěji v kombinaci s linkomycinem (rozšíření spektra proti G+ bakteriím) Zástupce ve veterinární medicíně SPECTINOMYCIN

GLYKOPEPTIDY Spektrum úzké : G+ bakterie Mechanismus účinku inhibice syntézy buněčné stěny BAKTERICIDNÍ Rezistence není běžná, ale existují rezistentní enterokoky a stafylokoky Zástupce ve veterinární medicíně v současnosti není dříve AVOPARCIN - růstový stimulátor -zakázán z důvodu obav ze zkřížené R k záložním humánním ATB -vankomycinu a teikoplaninu

NITROFURANY Spektrum širokospektré - působí na G+ i G- mikroby Mechanismus účinku inhibice bakteriálních enzymu ovlivňujících metabolismus cukrů BAKTERIOSTATICKÉ Použití NITROFURANTOIN: infekce močových cest psů a koček ! zákaz použití u potravinových zvířat (z důvodu mutagenity a karcinogenity) Toxicita poruchy CNS

POLYÉTERY, IONOFORY Spektrum účinek proti kokcidiím MONENSIN SALINOMYCIN LASALOCID NARASIN MADURAMYCIN SEMDURAMYCIN Spektrum účinek proti kokcidiím zlepšení konverze krmiva Mechanismus účinku narušují buněčnou permeabilitu a energetickou bilanci buňky Použití jako antikokcidika (preventivně - doplňková látka do krmiva) některé jako stimulátory růstu (monensin, salinomycin)

Toxicita liší se mezi jednotlivými antikokcidiky i mezi druhy zvířat monensin, salinomycin - toxický pro equidy a přežvýkavce narasin - toxický pro nosnice, krůty

RŮZNÁ ANTIBIOTIKA NOVOBIOCIN Spektrum relativně úzké, působí na G+ mikroby Mechanismus účinku zásah do syntézy DNA BAKTERIOSTATICKÝ Použití v kombinaci s PNC se užívá při léčbě mastitid

RŮZNÁ ANTIBIOTIKA FLAVOFOSFOLIPOL stimulátor růstu u hospodářských zvířat AVILAMYCIN VIRGINIAMYCIN býval také používán jako stimulátor růstu u hospodářských zvířat, zakázán z důvodu obav z přenosu rezistence , která je zkřížená se záložními humánními streptograminy

CHINOLONY Spektrum širokospektré, zejména G- bakterie novější preparáty i G+ , například stafylokoky Mechanismus účinku inhibice syntézy nukleových kyselin bakterií Rezistence chromozomální u chinolonů I. generace rychlý vznik u přípravků fluorovaných pomalejší nástup, ale může vzniknout i v průběhu léčby

CHINOLONY - pokračování Kinetika lepší u fluorochinolonů - dobrá resorpce, distribuce, vysoké koncentrace ve tkáních vylučování močí, žlučí Toxicita poškozování kloubních chrupavek u rostoucích psů a koček (použití od 1 roku stáří) Použití celkové i lokální infekce způsobené citlivými mikroby

CHINOLONY Zástupci ve veterinární medicíně: CHINOLONY NEFLUOROVANÉ : kyselina oxolinová CHINOLONY FLUOROVANÉ : enrofloxacin norfloxacin danofloxacin difloxacin flumequin u přípravků fluorochinolonů ! indikační omezení

Fluorochinolonová antibiotika Zřídka se objevuje vomitus a diarhoea. Rychlá i.v. injekce u anestezovaných psů nebo koček může způsobit hypotenzi vzhledem k uvolnění histaminu. Vysoké dávky mohou škodit ledvinám krystalurií nebo depozicí krystalů v renálních tubulech. Proto může být sníženo dávkování u pacientů s onemocněním ledvin. Také mohou vyvolat erose na chrupavkách a kulhání u mladých zvířat, a proto se nedoporučují mezi 2-8 měsícem věku u malých a středních plemen psů a do roku u velkých plemen a do 18 měsíců u obřích plemen. Nepodávat také u laktujících fen. Jsou potencionálně teratogenní, a proto se nedoporučují u březích zvířat.

Interakce: Potrava škodí absorpci a také jí brání antacida, multivitamíny a dvou a třívalentní substance železa, hliníku, kalcia, magnesia a zinku. Nitrofurany poškozují jejich farmakologickou účinnost. Mohou exacerbovat nefrotoxicitu cyklosporinu. Synergismus se projevuje při aplikaci s aminoglykosidy, cefalosporiny 3. generace a s peniciliny s rozšířeným spektrem.

SULFONAMIDY Chemicky se jedná o sulfanilamidy, obsahující : benzolové jádro s aminoskupinou NH2 sulfamidovou skupinou (SO2 NH2 ) Spektrum poměrně široké, působí na G+ i G- mikroby Mechanismus účinku zásah do metabolismu kyseliny listové BAKTERIOSTATICKÝ Rezistence chromozomální i plasmidová mezi sulfonamidy existuje úplná zkřížená rezistence

SULFONAMIDY - pokračování Kinetika: běžné sulfonamidy se po perorální aplikaci dobře vstřebávají ze žaludku i tenkého střeva vylučování převážně ledvinami, minimálně trusem u sulfonamidů s prodlouženým účinkem existuje ještě proces reabsorpce z moči Použití septikémie, pyémie, infekce mláďat, červenka, kokcidióza infekce močových cest Toxicita změny v místě i.m. aplikace, lehké trávicí poruchy, prodloužení srážení krve (ovlivnění tvorby vitamínu K)

SULFONAMIDY podskupiny a zástupci ve veterinární medicíně SULFONAMIDY KLASICKÉ sulfadimidin, sulfadiazin, sulfametoxazol, sulfafurazol, sulfaklozin, sulfathiazol, sulfamonomethoxin SULFONAMIDY S PROTRAHOVANÝM ÚČINKEM sulfadimetoxin, sulfadoxin SULFONAMIDY S POTENCOVANÝM ANTIMIKROBNÍM ÚČINKEM + trimetoprim + diaveridin

Sulfonamidy NÚ: Precipitace a krystaleurie všeobecně u malých zvířat nečiní problémy, ale sulfonamidy není vhodné používat u poškozených ledvin. U psů mohou vyvolat vysoké dávky cystickou urolithiázu. Při dlouhodobém používání je problémem vznik potenciálně ireversibilní suché keratokonjunktivity, stejně tak jako pruritus, fotosenzibilizace a alopecie; dále polyartritis, kopřivka, horečka, polydipsie, polyurie, hepatitida, vomitus, diarhoea, anorexie, záchvaty, hypersensitivita a anafylaxe.

Interakce: Antacida snižují absorpci sulfonamidů. Methenamin a další acidifikující látky zvyšují riziko krystalizace sulfonamidů v moči. Kyselina paraaminobenzoová a lokální anestetika antagonizují účinek sulfonamidů. Fenothiaziny mohou zvyšovat toxický účin sulfonamidů.