Evropa ve 20. letech konference totalitní režimy PhDr. Jana Žáková

neschopnost Německa platit vysoké REPARACE Janovská konference 1922 -Francie nehodlala ustoupit z maximalistických požadavků na Německo i sovětské Rusko Německo a SSSR uzavřely RAPALLSKOU SMLOUVU - zřekly se vzájemných pohledávek a začaly hospodářsky spolupracovat 3. 1923 rúrská krize = Francie si chtěla vynutit pravidelné placení reparací, proto okupovala Porúří hospodářský krach Německa, stávky, inflace Evropa se obrátila proti Francii, což sblížilo VB, Itálii a Německo. 1924 americký Dawesův plán hospodářské pomoci Německu – nové technologie, stroje, potraviny, USA poskytly úvěr 800 mil.marek 1925 Locarnská konference - rýnský garanční pakt - nedotknutelnost německých hranic na západě, na východě možnost ponechání volnosti v případě agrese proti SSSR ČSR i Polsko se cítí ohroženy, Francie hájí jejich zájmy a nesouhlasí, proto Francie uzavřela spojenecké smlouvy s ČSR a Polskem. 1926 Německo přijato do Společnosti národů - postupně dosáhlo snížení reparací a okupace Porýní byla ukončena Francouzské snahy o hegemonii v Evropě sbližují Německo a Británii. 1928 Briand-Kellogův pakt – 15 států podepsalo závazek řešit problémy mírovou cestou

Německo ve 20. letech - výmarská republika podle sídla vlády - poměrně demokratický stát - v čele říšský prezident s poměrně velkými pravomocemi Republika měla odpůrce jak mezi komunisty, tak i mezi pravicovými nacionalisty a budoucími fašisty, kteří odmítali versailleskou smlouvu, žádali její revizi a vinili vládu z národní zrady 1923 byl potlačen pokus o fašistický puč Adolfa Hitlera Jeho strana NSDAP byla rozpuštěna, Hitler zatčen – Mein Kampf Německo v té době spolupracuje hospodářsky především s Ruskem, i tajně na zbrojním programu V Německu se rozvinuly různé umělecké směry, zejména avantgardní, jako dadaismus, kubismus, surrealismus Umělci protestovali proti válce, totalitě – Remarque, Mann.

ITÁLIE Po válce byla Itálie hospodářsky oslabena, válečné zisky byly mizivé, pod vlivem revolucí v Evropě i zde narůstají stávky Vedle toho se formuje i extrémní nacionalistická pravice, chce odstranit demokracii, nenávidí komunisty Do čela pravice se dostal Benito Mussolini - Původně levicový socialistický novinář, obdivovatel Lenina a Stalina Sliboval sociální reformy, práci, rozdělení půdy, zavedení pořádku, který není vláda schopna zajistit Pravice buduje tzv.bojové svazy (fasci di combattento = odtud fašisté), které svádějí bitky s ozbrojenými komunisty, policie jejich řádění tiše toleruje

Benito Mussolini

1922 fašisté zahájili tzv. pochod na Řím, kterým chtěli zastrašit vládu i krále a pokusit se o ozbrojený převrat postrašený král Viktor Emanuel III. svěřil sestavení vlády do rukou Mussoliniho = předseda vlády Postupně Mussolini začal odstraňovat své odpůrce (i vraždami – novinář Mateotti), od roku 1925 rozpustil všechny politické strany kromě fašistické Tak zničil demokracii, začal budovat kult vůdce (duce) V zahraniční politice hlásá válku, cílem je ovládnout Středomoří a obnovit říši římskou Hlavními cíli – Albánie, Jugoslávie a Řecko -zde se střetl se zájmy Británie

RUSKO Občanská válka v Rusku skončila vítězstvím bolševiků 1922 - Svaz sovětských socialistických republik (SSSR)- formálně šlo o federativní stát v čele s Ruskou federací Situace ve státě je špatná – hospodářský rozvrat, epidemie, hlad Roste nespokojenost obyvatel, objevují se i vzpoury proti komunistům. Lenin a komunisté připravili plán obnovy SSSR: GOELRO – plán elektrifikace Ruska NEP – 1921, nová hospodářská politika- z důvodu katastrofálního sucha a neúrody propukl hladomor (5 milionů mrtvých)- nutnost změnit přístup k hospodářství -NEP znamenal ústup od státem řízeného hospodářství, vzniká soukromý sektor, objevují se malovýrobci, soukromá družstva, mnohé továrny se vrací majitelům- díky tomu se obnovilo hospodářství a trh začal fungovat, stát kontroluje velkoobchod a finance Uvolnila se i politická situace, větší svoboda slova

1924 zemřel Lenin Po smrti Lenina se do čela komunistů dostal Josef Vissarionovič Stalin a jeho mocenská klika Stalin podporoval byrokratizaci režimu, řídil čistky ve straně proti Leninovým příznivcům a budoval režim osobní moci, začal opouštět NEP.

Od počátku 30. let začal Stalin realizovat své gigantické plány na okamžitou modernizaci státu: Kolektivizace – Stalin rozhodl násilím odebrat půdu soukromým rolníkům a sloučit je do družstev – kolchozů a sovchozů. Považoval totiž rolníky za nepřátele státu a jejich zlomením chtěl zvětšit výnosy. Bohaté rolníky (kulaky) poslal na Sibiř do pracovních táborů (gulagy – práce v lesích, na stavbách průplavů, v dolech, lomech…). Do roku 1932 vzniklo 5000 sovchozů a 200 000 kolchozů, obhospodařovaly 80% půdy. Družstva měla ale málo techniky, shora dosazení předsedové půdě vůbec nerozuměli a ti, co mohli poradit, byli na Sibiři. Proto paradoxně úroda klesala a navíc se musela celá odevzdat státu, který ji potřeboval pro obživu obyvatel měst a pracovníky v továrnách. Proto vypukl v letech 1933-1934 na venkově hladomor. Rolníci prchali z vesnic. Stalin je nechal připoutat k jejich vesnicím pracovními knížkami a zákazem stěhování (=novodobé znevolnění

Industrializace – Stalin vrhl veškeré prostředky na vybudování těžkého průmyslu v 15 letech (1928-1942) během tří pětiletých Vznikaly hutě, elektrárny, strojírenské podniky, gigantické průplavy (např. Baltsko- bělomořský kanál, volžsko-donský) – byly prokopány ručně(!!) prací tisíců vězňů, obrovské přehrady (dněpropetrovská elektrárna) 1936 Stalin vyhlásil dovršení socialismu SSSR se stal 2.největší průmyslovou velmocí světa, přestal být závislý na zahraničí, vybudoval silnou motorizovanou armádu Dosaženo toho bylo ale za cenu snížení životní úrovně obyvatel, chudoby, zaostává lehký a spotřební průmysl, rubl devalvuje