Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/01.0057.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Buňka.
Advertisements

Rostlinná buňka Josef Převor (Oktáva).
Prokaryotická a eukaryotická
1.E Biologie.
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
STRUKTURA BUŇKY.
BUŇKA JAKO ZÁKLAD VŠEHO ŽIVÉHO
Buňka základní stavební a funkční jednotka organismů funkce buňky:
BUŇKA 1 Učební materiál vznikl v rámci projektu INFORMACE – INSPIRACE – INOVACE, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem.
EUKARYOTA.
Anatomie rostlin s využitím následujících literárních zdrojů:
BUNĚČNÉ SOUSTAVY EUKARYOTNÍHO TYPU
EUKARYOTICKÁ BUŇKA Velikost – v mikrometrech (10–100, i větší)
Biologie E
OBECNÁ BIOLOGIE CYTOLOGIE
Buňka.
Základy přírodních věd
Tamara Komárová, Kristýna Hajíčková
Název školyIntegrovaná střední škola technická, Vysoké Mýto, Mládežnická 380 Číslo a název projektuCZ.1.07/1.5.00/ Inovace vzdělávacích metod EU.
Eukaryotická buňka.
Srovnání prokaryotických a eukaryotických buněk
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2VY_32_INOVACE_527.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Monika Chudárková ANOTACE Materiál seznamuje žáky s ději, k nimž dochází v buněčném.
Buňka - cellula Olga Bürgerová.
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
EUKARYOTA.
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
VY_32_INOVACE_03-01 Živočišná buňka
Buňka - základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
BIOLOGICKÉ VĚDY Podle zkoumaného organismu
Rozdělení buněk.
POVRCHY ROSTLIN Stavba rostlinné buňky
Aktivita č.4: Biologie pod mikroskopem
Základní struktura živých organismů
BUNĚČNÉ SOUSTAVY EUKARYOTNÍHO TYPU
Přírodní vědy aktivně a interaktivně
BUŇKA.
BUNĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ
Základní struktura živých organismů
Semiautonomní organely a cytoskelet
Stavba lidského těla.
BUŇKA.
Genetických pojmů EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Eukaryotická buňka I. Číslo vzdělávacího materiálu: ICT5/2 Šablona: III/2 Inovace.
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_05_BUŇKA.
Buňka - základní stavební a funkční jednotka živých organismů.
Buňka Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně.
BUŇKA – základ všech živých organismů
Buňka JE ZÁKLADNÍ STAVEBNÍ A FUNKČNÍ JEDNOTKOU
VY_32_INOVACE_07_Rostlinná buňka
Základní škola a mateřská škola J.A.Komenského
EKOLOGICKÝ PŘÍRODOPIS Tématický celek: GENETIKA Téma: BUŇKA
Porovnání eukaryotické a prokaryotické buňky
Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
STŘEDNÍ ŠKOLA STAVEBNÍ A TECHNICKÁ Ústí nad Labem, Čelakovského 5, příspěvková organizace Páteřní škola Ústeckého kraje BUŇKA VY_32_INOVACE_23_461 Projekt.
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
NÁZEV ŠKOLY: ZŠ Pardubice – Spořilov
Buněčná stěna, buněčné jádro
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Živočišná Buňka.
VY_52_INOVACE_24_Buňka rostlinná a živočišná
Buňka Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně.
Bi1BK_ZNP2 Živá a neživá příroda II Buněčná stavba živých organismů
Srovnání prokaryotické a eukaryotické buňky
4. Buňky.
Buňka Test.
Prokaryotická buňka.
Botanika Rostlinná Buňka.
Eukaryotní buňka Marcela Petrová 3.B
Transkript prezentace:

Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/01.0057

Eukaryotní buňka Vyskytuje se u složitějších organismů; U živočichu, rostlin a hub se liší stavbou; Zabývá se jimi obor zvaný Cytologie; Genetické informace se dědí z buňky na buňku;

Protoplazma: vyplňuje prostor buňky - voda, anorg. látky (ionty), org. látky (bílkoviny, sacharidy, lipidy aj.) - probíhají zde některé metabolické procesy není to pouhý roztok růz. látek, ale obsahuje řadu struktur (viz. cytoskelet) Pozn.: Pojem protoplazma se postupně (stejně jako cytolazma) přestává se používat. Ukazuje se, že kromě cytoskeletu je zde síť ještě drobnějších bílkovinných vláken (mikrotrabekul), která ještě tvoří trámčinu pro rozmístění ribozómů aj. organel, ale i molekul enzymů

cytoskelet jádro organely buněčné povrchy V porovnání s prokaryotní - je cca 10x větší; - probíhají u ní metabolismy; - má složitější stavbu. . Struktura eukaryotické buňky obsahuje protoplazmu cytoskelet jádro organely buněčné povrchy

(nucleus Jádro: (nucleus, karyon) -ohraničeno jadernou membránou -uvnitř protoplasma (karyoplazma), chromozómy a jadérko -Chromozóm: obsahuje několikrát stočenou makromolekulu DNA, spojenou bílkovinami (histony). Základní dědičná informace! - Soubor chromozómů (chromozómová sada): haploidní (n): od každého typu chromozómu 1 kus (zpravidla v jádrech pohl. buněk) dilpoidní (2n): od každého typu v jádrech tělových buněk) -Jadérko: 1 nebo více obsahuje RNA + bílkoviny

Organely: a) mitochnodrie: - oválné až vláknité, - 2 biomembrány - probíhá v nich uvolňování energie ( oxidativní fosforylace)

b) plastidy: - oválné, 2 biomembrány - jen u rostlin typy: Chloroplasty – zelené barvivo fotosyntéza Chromoplasty – žluté a červené Leukoplasty - bezbarvé., škrob

c) Golgiho komplex: - soustava cisteren a měchýřků úprava a transport látek d) Lysozomy: - kulovité válečky, na povrchu jediná biomembrána - uvnitř hl. tráv. enzymy - jsou hlavně u živočišných buněk

e) Ribozomy: - drobná zrníčka tvořena RNA a bílkovinami -syntéza bílkovin

f)endoplazmatické retikulum: - systém kanálků a válečků souvisejících biomembránou - transport látek typy: - drsné ER: má na povrchu ribozomy -hladké ER: syntéza lidů, sacharidů

g)vakuoly: - cisterny vzniklé z ER nebo GK obalené 1 membránou - obsahující rozpuštěné minerální látky, dále barviva, cukry aj. (většinou odpadní, odpadají ale i enzymy...) - vyplňuje 80% buňky - reguluje vnitřní napětí buňky (turgor)  

Cytoskelet   buněčná síť či kostra z vláken a trubiček (bílkoviny) složky: mikrotubuly mikrofilamenty intermediární filamenty

funkce: pohyb v buňce a z ní vycházející (řasinky, bičíky), ale i vytvář. panožek aj. výběžků strukturní („zavěšení“ organel, urč. tvaru buňky), u živočiš. b. udržuje tvar (nemají buněč. stěnu) informační (?) aj.   Pozn. úzká souvislost s mikrotrabekuly cytoplazmy, dále s bazálními tělísky bičíků, dělícím vřeténkem (dělení jádra), ale i s membránami.

Buněčné povrchy cytoplazmatická membrána biomembrána na povrchu protoplazmy (podobná na povrchu organel) fosfolipidy (lecitin) + bílkoviny proměnná struktura polopropustná – řídí transport látek je u všech buněk buněčná stěna vnější obal buňky – pevný tvar celulóza aj. polysacharidy + bílkoviny aj. propustná pro vodné roztoky jen u rostlin a hub (a Prokaryot)

štěpí makromolekuly živin na látky jednodušší (hydrolýza) stavební prvky: Eukaryota – organismu složený z eukaryotních buněk Celulóza – polysacharid – syntéza celulózové kostry buněčné stěny Organela – součást buňky s určitou funkcí Voda - rozpouštědlo, štěpí makromolekuly na menší (hydrolýza) Buněčná stěna – mechanický a antipatogenní ochranný obal v souvislosti s buňkou i orgánem (popř. celou rostlinou) Mitochondrie – syntéza ATP (+ vznik energie); semiautonomní (endosymbiotická) Vezikula – transport a trávení organických látek; vznik odloučením od jiné organely Golgiho aparát – transport bílkovin Plazmodezma – spojuje živé proplasty živých buněk Hladké ER – pouze transport, napomáhá syntéze lipidů a hormonů Hrubé ER – syntéza ribozomů Endoplazmatické retikulum – organela složená z hrubého ER a hladkého ER; „trávící soustava buňky“ Ribozomy – nejmenší organela tvořená RNA a bílkovinami Chloroplast - zelené barvivo, fotosyntéze Vakuola - ukládání a buněčných šťáv Cytoplazma - výplň buněčného prostoru, zdroj živin Peroxizom – zbavení buňky toxických látek voda - rozpouštědlo; štěpí makromolekuly živin na látky jednodušší (hydrolýza)

další stavební prvky: cytoskelet – tvořen mikrotubuly a mikrofilamenty, mechanická opora buňky chromoplasty - červená a žlutá barviva; doprovodný sběrač fotonů pro chloroplasty, neschopen fotosyntézy leukoplasty - barviva bez pigmentu, shromažďují zásoby karyoplazma - tekutina uvnitř jádra sestávající z DNA a bílkovin mitóza - dělení buněk 1.1) amitóza – přímé dělení 1.2) mitóza - fáze – profáze - metafáze - anafáze - telofáze - nepřímé dělení 2.1) meióza - pohlavní rozmnožování karyiokineze cytokineze mitóza

Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/01.0057