Nová pravice (New Right) Vzestup od 70. let 20. století - Margaret Thatcherová (UK) Ronald Reagan (USA) Kombinuje morální konzervativní hodnoty s liberální ideologií svobodné ekonomiky

Nová pravice (New Right) Frank S. Meyer – „fusionismus“ (konvergence libertarianismu a tradicionalismu) přesvědčení, že tyto dvě velké tradice nestojí v rozporu – cílem politického řádu je podle něj svoboda, zatímco cílem morálního řádu je ctnost. Nutit lidi ke ctnosti, jak by mohli považovat za žádoucí někteří tradicionalisté a autoritáři, nepovažoval Meyer za správný cíl politického řádu „Nová pravice chce budovat silný, avšak minimální stát – silný v oblasti prosazování práva, udržování pořádku, podpory národní jednoty a posilování obrany, slabý v oblasti ekonomické“

Neokonzervatismus Vychází z některých idejí klasického konzervatismu Zdůrazňuje význam politické autority, z obavy před oslabením morálních standardů a rozkladu společnosti. Klade proto důraz na právo, pořádek a morálku a to jak v soukromé, tak ve veřejné sféře, tradiční rodinné hodnoty a instituce Aktivistická zahraniční politika, vývoz demokracie Má v sobě i výrazný náboženský prvek, zejména v USA, dokonce se dá hovořit o „křesťanské Nové pravici“ (New Christian Right)

Neokonzervatismus „Od Miltona Friedmana se neokonzervatismus naučil docenit síly tržní ekonomiky jakožto motoru ekonomického růstu. Od Friedricha Hayeka se naučil docenit důležitou pravdu – totiž, že sociální instituce ač jsou produktem lidské činnosti, jen zřídka jsou člověkem vědomě vykonstruované. Od kulturních konzervativců a od politického filozofa Leo Strausse se naučil docenit význam předkapitalistické morálky a filozofických tradic“ . KRISTOL, Irving Reflections of a Neoconservative (1983)

Odpůrci trendů konvergence Kirk jako tradicionalista odmítá konvergence konzervatismu s libertarianismem a zcela odmítá přínos neokonzervatismu Kritizuje: ideologické myšlení kvazináboženskou propagaci demokracie a kapitalismu důraz na aktivistickou zahraniční politiku

Paleokonzervatismus Patrick J. Buchanan Tradicionalismus Vlastenectví Rodinné a křesťanské hodnoty Protekcionismus Izolacionismus

univerzální střet řádů „percepce-Bytí“ teorie univerzálního střetu liberalismu a konzervatismu člověk zakouší vlastní svobodu i odpovědnost za své bytí na světě, tvoří jedinečný řád světa, organizuje své schopnosti k vrcholnému vyjádření ve vlastní neopakovatelné existenci. Moralita jako EMPATIE člověk zakouší omezení této nekonečné svobody tvorby, pokoru ve vztahu k historii vlastního rodu (tradice) i k fenoménům přesahujícím jeho vůli (transcendence). Moralita jako MRAVNÍ SÍLA

sociálního liberalismu X demokratického konzervatismu Vždy jde o formu syntézy řádů, v minulosti to byl zejména střet nových a starých forem politického řádu, levice – pravice, v současnosti je to zejména střet sociálního liberalismu X demokratického konzervatismu Individualismus, odpovědnost, tradice, autorita, přirozenost, oprávněnost nerovnosti, sociální nederminovanost základní lidská práva, negativní svoboda, absolutní hodnoty, depolitizace morálky Egalitarismus, emancipace, všestranný rozvoj, seberealizace, blahobyt, spravedlivá distribuce nová lidská práva, pozitivní svoboda, relativita hodnot, politizace morálky

„Marxismus je všemocný, protože je pravdivý!“. (V. I. Lenin)

Socialismus „Každý podle svých schopností, Principy socialismu: - pospolitost - sociální rovnost - důraz na potřeby - společné vlastnictví - bratrství, společenská třída „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ (Marx)

Současné typy socialismu Sociální demokracie a Třetí cesta Rigidní stalinistické režimy Socialismus s čínskými rysy Socialismus 21. století (21st Century Socialism) Anarchosocialismus (část antiglobal. hnutí) Ekosocialismus Socialistický feminismus

Utopický socialismus I Sk 4,32 „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné“. Thomas MORE,Utopie, 1516 Vždyť když u jistých národů každý hledí pro sebe uchvátit, co jen může mohlo by být hmotných statků sebevětší bohatství, a přece si je celé mezi sebou rozdělí několik jednotlivců, kdežto ostatním bude ponechána bída. Proto jsem pevně přesvědčen, že se statky nemohou nijak správně a spravedlivě rozdělit a že nelze lidské poměry šťastně uspořádat, leč úplným odstraněním soukromého vlastnictví, naopak, dokud to zůstane, zůstane vždy u daleko největší a daleko nejlepší části lidí soužení a neuniknutelné břemeno chudoby a bídy. I když připouštím, že jí lze poněkud ulehčit, přece tvrdím, že úplně odstranit nelze.

J.J. ROUSSEAU O původu nerovnosti mezi lidmi „Onen člověk, který si obsadil jistý kus pozemku a prohlásil: «Tohle je mé!» a našel dosti prostoduchých lidí, kteří mu to uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské společnosti. Kolika zločinů, válek, vražd, běd a hrůz by bylo lidstvo ušetřeno, kdyby byl někdo vytrhl kůly, zasypal příkopy a zavolal ne své druhy: chraňte se poslouchat toho podvodníka; jste ztraceni, jestliže zapomenete, že ovoce patří všem a země žádnému“.

Utopický socialismus II Saint-Simon (1760-1825) Robert Owen (1771-1858) Charles Fourier (1772-1837) Utopické komuny založené na spolupráci a lásce (Fourier – 1800 obyvatel, Owen – New Harmony v Indianě, dodnes kibucy v Izraeli – od 1909)

„Vědecký“ komunismus Karel Marx (1818-1883) Kritizuje utopisty, inspirace Hegelem, dialektický a historický materialismus „Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit“ Dělnická třída - revoluce

KAREL MARX - BEDŘICH ENGELS MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY, Londýn 1848 …… Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá. V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření : 1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu. 2. Silně progresívní daň. 3. Zrušení dědického práva. 4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů. 5. Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem. 6. Soustřední dopravy v rukou státu. 7. Zvýšení potu národních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu. 8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství. 9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem. 10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd.

Kolektiv jako Bůh? G. W. F. HEGEL,Základy filosofie práva „Stát je jakožto skutečnost substanciální vůle, kterou má ve zvláštním sebevědomí povýšeném do své obecnosti, tím, co je o sobě a pro sebe rozumné. Tato substanciální jednota je absolutní nehybný samoúčel, ve kterém svoboda dospívá ke svému nejvyššímu právu, tak jako tento konečný účel má nejvyšší právo vůči jednotlivcům, jejichž nejvyšší povinností je být členy státu.“ „Stát je božská vůle jakožto přítomný, ke skutečné podobě a organizaci světa se rozvíjející duch.“

Pozitivní svoboda? G. W. F. HEGEL,Základy filosofie práva „Určení individuální vůle jsou státem dovedena do objektivního jsoucna a dospívají teprve jeho prostřednictvím ke své pravdě a ke svému uskutečnění. Stát je jediná podmínka dosažení zvláštního účelu a blaha.“ „Idea státu v nové době má tu zvláštní povahu, že stát je uskutečněním svobody nikoli podle subjektivní libosti, nýbrž podle pojmu vůle, to znamená podle její obecnosti a božskosti“.

Cesty k socialismu Revoluční socialismus Není jiná cesta, násilí je nezbytné Realizoval se pouze v chudých nezápadních zemích (aspekt kolonialismu) Př. Rusko 1917, Čína 1949, Kuba 1959, Kambodža 1975 Evoluční socialismus Problém – postupné rozšiřování volebního práva Fabiánský socialismus – pokojná cesta, spojení politické aktivity a vzdělání Sociální demokracie – sociální stát, Keynesianismus

Problémy Nenaplněná proroctví a „vědecké prognózy“ Volební právo Růst blahobytu Růst středních vrstev Zánik dělnické třídy

„Stará“ sociální demokracie Akceptace demokracie Kapitalismus je třeba ovládnout Rezignace na zespolečenštění výrobních prostředků Keynesianismus Sociální stát Zlaté poválečné období – př. Británie, Německo

Keynesianismus John Maynard Keynes (1883-1946) Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936) (neo)klasická ekonomie – volný trh je autoregulační, státní zásahy škodí X státní rozpočtová stimulace poptávky v dobách deprese a krytí jejího schodku v době konjunktury, v době ekonomické prosperity stát vytváří přebytky, kterými pak stimuluje ekonomiku v době krize, kdy ekonomika stagnuje

Krize socialismu recese v 70. a 80. letech neoliberální a neokonzervativní reakce globalizační tlaky (ztráta kontroly nad národními ekonomikami, tlak na snižování výdajů) úpadek socialistických režimů, rozpad socialistického bloku (1989, 1991)

Třetí cesta Bill Clinton „Noví Demokraté“ Tony Blair „New Labour“.

Třetí cesta Hledá alternativu k: staré sociální demokracii nastupujícímu neoliberalismu Uznání nezbytnosti existence kapitalistické ekonomiky Důležitá ekonomická a sociální role státu Opuštění socialistického rovnostářství Osvojení si liberální ideje rovnosti příležitostí a meritokracie