Evropská integrace 1984-1992 Dějiny EU

Klíčové problémy Společenství na poč. 80. let Institucionální Posílení exekutivní role Komise Posílení role Evropského parlamentu v legislativním procesu hlasování v Radě ministrů (překonání lucemburského kompromisu) Rozvoj společných politik a EPS Rozpočet nárůst výdajů na CAP, vyřešení britské vratky, přistoupení Španělska a Portugalska

Návrhy rozvoje Společenství 1975 – Tindemansova zpráva Rada – posílení většinového hlasování Posílení exekutivních pravomocí Komise a posílení role předsedy Komise Rozšíření pravomocí ESD Zapojení EP zvoleného v přímých volbách více do legislativního procesu 1976 – jednání ER v Haagu, zde fakticky odmítnuta 1981 – Genscher-Colombův plán Navrhl, aby vlády přijaly tzv. evropský akt, ve kterém by vlády potvrdily, že chtějí rozvoj a posílení Společenství Rozvoj společné zahraniční politiky Posílení mezivládní spolupráce ve Společenství

Návrhy rozvoje Společenství Slavnostní deklarace o Evropské unii (Stuttgart, 1983) Nejvýznamnější vyústění jednotlivých návrhů, deklarace se opírala zejména o Genscher-Colombův plán Nezávazná deklarace Rozvoj hospodářských politik – společná obchodní politika, CAP, EMS, rozvoj regionální a sociální politiky EPS – prohloubení konzultací, definice společných zájmů Institucionální otázky – posílení konzultací EP, častější delegace kompetencí na Komisi, překonání Lucemburského kompromisu v Radě V otázce Lucemburského kompromisu se objevily nejvýznamnější rozpory mezi členskými státy Dánsko, VB, Francie, Irsko a Řecko ho chtěly zachovat Zbývající země naopak prosazovaly většinové hlasování

Návrhy rozvoje Společenství Projekt Evropské unie (přijat v r. 1984 Evropským parlamentem) A. Spinelli Alternativní návrh rozvoje Společenství Návrh federální ústavy, která by spojila všechny tři zákládající smlouvy Komise = exekutiva, posílení nezávislost na státech Rada a Parlament = legislativa Rada – Komora států, kde by hlasovalo většinově Parlament – Komora národů Princip subsidiarity – Společenství bude řešit jen ty otázky, u nichž není možné efektivní řešení na nižší úrovni Vymezení kompetencí mezi Společenstvím a státy Výlučné a konkurenční Vlády o tomto návrhu nejednaly

Jednání ER ve Fontainebleau (1984) Odblokování rozvoje Společenství Politické změny V r. 1981 se francouzským prezidentem stává socialista Francois Mitterand 1982 se německým kancléřem stává křesťanský demokrat Helmut Kohl I přes ideologické rozdíly se vytváří tandem Mitterand-Kohl

Jednání ER ve Fontainebleau (1984) Vyřešení rozpočtového problému (francouzsko-německá dohoda) Zvýšení odvodu z DPH z 1 na 1,4 % Ústupky Francie v CAP – zavedení kvót (mléčné kvóty), zavedení zásady rozpočtové disciplíny Britská vratka – 2/3 rozdílu mezi odvody na DPH a jejími příjmy z rozpočtu Snížil se příspěvek Německa, zvýšil se příspěvek Francie Ustavení Adonninova výboru Otázka evropské identity a demokratického deficitu Ustavení Doogeova výboru – reforma institucí, Doogeova zpráva Návrh na vytvoření Evropské unie dokončení vnitřního trhu vytvoření společné zahraniční politiky (institucionalizace) Rada – překonat Lucemburský kompromis a realizovat praxi většinového hlasování (x odpor VB, Dánska a Řecka) Komise – posílení exekutivních pravomocí pro dokončení vnitřního trhu EP – spolurozhodování s Radou

Jednání ER ve Fontainebleau (1984) Vlády se rozcházely v otázce, zda vypracovat novou smlouvu, revidovat stávající smlouvy nebo si vystačit se stávajícími smlouvami Revize odmítala zejména VB – návrh gentlemanských dohod mezi vládami, které by zlepšily spolupráci mezi vládami Naopak revizi smluv chtěla Itálie a země Beneluxu Otázka Lucemburského kompromisu – proti VB, Dánsko, Řecko Jednání ER v Miláně v 6/1985 Rozhodnutí o svolání mezivládní konference Všichni pro s výjimkou VB, Dánska a Řecka, ale nakonec se mezivládní konference zúčastnily

Mezivládní konference a Jednotný evropský akt Od 9/1985 – 2/1986 (Lucemburk) Aktivita lucemburského předsednictví a Komise, které předsedal Jacques Delors Komise prosazovala závěry Bílé knihy o vnitřním trhu (lord Cockfield, 1985) Vytvořit „prostor bez hranic“, skutečné naplnění 4 svobod Popis stávajícího stavu a identifikace překážek (279 překážek), které brání jeho dokončení Zároveň je nutné vyřešit institucionální otázky Zájem o vytvoření vnitřního trhu překonal odmítavé stanovisko Velké Británie a Dánska k institucionálním reformám

Mezivládní konference a Jednotný evropský akt JEA podepsalo v 2/1986 9 z 12 zemí (Benelux, Německo, Francie, Velká Británie, Irsko, Španělsko a Portugalsko) Ostatní: Dánsko – referendum, protože dánský parlament s podpisem JEA nesouhlasil Itálie – nutný souhlas parlamentu s podpisem Řecko – čekalo na výsledek dánského referenda Irsko – Nejvyšší soud rozhodl, že JEA odporuje irské ústavě Referendum 5/1987 – většina občanů pro

Jednotný evropský akt Institucionální otázky Rada – používání praxe většinového hlasování (překonání LK), jednomyslnost ale byla v některých případech zachována Komise – posílení exekutivních pravomocí na základě delegace Radou (delegovaná legislativní pravomoc) Posílení tzv. komitologie – systém výborů, ve kterých zástupci členských zemí kontrolují výkon delegovaných pravomocí EP – zavedena procedura spolupráce (posílení, ale nezískal právo veta) a souhlasu (např. přijímání nových členských států)

Jednotný evropský akt Zahraniční politika Vnitřní trh jako prostor bez hranic Odstranění fyzických bariér = odstranění kontroly pohybu osob a zboží na hranicích členských států Slaďování technických norem Sbližování v daňové oblasti Impuls k vytvoření HMU Rozvoj politik – sociální, regionální, průmyslová, životní prostředí Zahraniční politika Institucionalizace EPS, ale nepokročila dále

Realizace vnitřního trhu Odstranění fyzických překážek 1985 – tzv. Schengenská dohoda o volném pohybu osob Francie, Německo, Benelux Harmonizace vízové politiky (udělování víz příchozím ze třetích zemí, aby jedna země neměla slabší opatření než jiná) Boj proti ilegální imigraci Právo na azyl (odmítnutí v jednom státě znamená odmítnutí i v dalších) 1990 – schválena aplikační dohoda K dohodě později přistupují Itálie, Řecko, Španělsko a Portugalsko, mimo zůstaly Velká Británie, Dánsko a Irsko

Realizace vnitřního trhu Slaďování technických norem Volný osob – uznávání kvalifikací, usazování osob Volný pohyb zboží – stanovení společných standardů na průmyslové zboží (výrobní normy), normy pro ochranu spotřebitele (zdraví, bezpečnost) a životní prostředí Rozhodnutí ESD z r. 1979 (Cassis de Dijon) Produkt, který se vyrobí a se kterým se obchoduje v jedné členské zemi, nesmí být odmítnut v jiném členském státu Rozvoj politiky hospodářské soutěže Společenství (x státy zvyklé na státní zásahy do hospodářství a protekcionismus – Francie, Itálie, Španělsko) Odstranění překážek pro poskytování finančních služeb

Realizace vnitřního trhu Slaďování daní (odstraňování fiskálních bariér) Harmonizace nepřímých daní, zejména DPH Státy se dohodly, že budou usilovat o sblížení DPH v letech 1992-1997 a stanoví minimální sazby Společný boj proti fiskálním podvodům Cíl, aby se kapitál nepřeléval ze zemí, kde je zdaněný více, do zemí, kde je zdaněný méně (x Lucembursko Rozpočtové reformy Delorsův balík 1 (1988) Období 1988-1992 Přijetí dalšího zdroje financování (podíl z HDP jednotlivých zemí) Stropy na výdaje politik – omezení výdajů na CAP, zvýšení naopak u regionální politiky

Hospodářská a měnová unie V druhé polovině 80. let opět návrhy na zavedení společné měny (Francie) X Německo – nechtělo se vzdát silné marky, ochotno ustoupit za předpokladu, že evropská měna bude spravována nezávislou institucí po vzoru Bundesbanky HMU projednávána zvláštní skupinou guvernérů centrálních bank členských států a Komise Doporučení měnové konvergence a nakonec zavedení společné měny Výhody: měnová stabilita, silnější pozice ve vztahu k dolaru, cenová stabilita, zvýšení investic a hospodářský růst

Hospodářská a měnová unie 6/1989 – zasedání ER v Madridu zahájení první etapy HMU od 7/1989 = příprava mezivládní konference, jejímž výsledkem by měla být smlouva o HMU Velká Británie odmítla smlouvu o HMU, ale nebyla proti mezivládní konferenci 12/1989 - ER ve Štrasburku v 12/1989 Rozhodla o konání mezivládní konference v 12/1990 Vytvoření HMU Institucionální otázky Společná zahraniční politika

Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii Změny v politické situaci Znovusjednocení Německa 3. 10. 1990, konference 2+4 – smlouva, ve které velmoci uznaly sjednocení Německa Rozšíření ES, ale beze změny smluv 1990 – změna politické reprezentace ve Velké Británii - nástup Johna Majora (příznivěji nakloněn evropské integraci) Pro jednání významné iniciativy Mitteranda a Kohla První v 4/1990 – témata, o kterých by se mělo diskutovat Druhá v 11/1990 – nástin politické unie, která měla směřovat k federaci Rozšíření pravomocí Společenství – rozvoj politik, nové politiky Zavedení evropského občanství EP – spolurozhodování Evropská rada – orgán rozhodující o strategických směřováních EU Rada – kvalifikovaná většina Zahraniční politika – vazba na ZEU (evropská obrana) Průběh od r. 1991 do 2/1992, lucemburské a nizozemské předsednictví Vyjednávání Smlouvy o Evropské unii

Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii Lucemburský návrh tzv. chrámu Evropské společenství (komunitární model) Zahraniční politika (mezivládní model) Justice a vnitro (mezivládní model)

Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii Model chrámu kritizován Komisí i některými členskými státy (Belgie, Nizozemsko, Řecko) obavy, aby se Unie nerozpadla na oddělené oblasti Naopak VB, Francie, Dánsko a Portugalsko preferovaly oddělení ZP V 6/1991 byl ER v Lucemburku schválen model chrámu jako základ pro další jednání ZP i justice a vnitro se mohly časem komunitarizovat, tj. posunout do prvního pilíře

Mezivládní konference o Smlouvě o Evropské unii Nizozemské předsednictví Konkurenční model stromu Odmítnutí pilířů EHS – kmen stromu, ze kterého vyrůstají nové větve (nové oblasti spolupráce) Odmítnuto Klíčová témata: Zahraniční politika – role ZEU jako obranné složky EU, vazba na NATO Spory mezi atlanticisty (VB, Dánsko, Portugalsko, Nizozemsko) a evropeisty (Francie, Španělsko, Německo, Belgie, Lucembursko, Řecko) HMU – přechod do druhé a třetí fáze, nutnost splnit konvergenční kritéria VB – odmítla jednotnou měnu, Dánsko chtělo o otázce rozhodnout v referendu Sociální politika – Sociální charta a Protokol o sociální politice x VB Institucionální otázky – hlasování kvalifikovanou většinou v Radě (na které oblasti se bude vztahovat jednomyslnost) 7. 2. 1992 – podpis Maastrichtské smlouvy

Smlouva o Evropské unii Hybridní charakter EU kombinace nadnárodního a mezivládního modelu Nemohlo být zmíněno úsilí o federalizaci EU x VB (= centralizace) EU nezískala právní subjektivitu, nemohla vystupovat v mezinárodních vztazích Právní subjektivitu mělo pouze ES Definován institucionální rámec tak, jak jej v podstatě známe dnes 3 pilíře ES klíčové zahrnutí HMU Vyjasnění kompetencí Společenství a členských států v jednotlivých politikách Princip subsidiarity Evropské občanství – práva pro občany členských států (např. právo svobodně se pohybovat a usazovat v členských státech, právo volit a být voleb – EP, místní volby atd.)

Smlouva o Evropské unii Institucionální rámec (1. pilíř) Rada – rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, ale zároveň v mnoha oblastech zachována jednomyslnost (zájmy jednotlivých zemí) EP Kontrolní pravomoci – možnost odvolat Komisi jako celek, schvalování Komise Rozšíření procedury spolupráce Zavedení procedury spolurozhodování – omezený počet oblastí HMU – nejvýznamnější změna Klíčová úloha RM, konzultace EP Hospodářská politika – dodržování společných pravidel, tzv. konvergenční kritéria, bylo možné udělit sankce, když stát neplní konvergenční kritéria, ale zároveň finanční pomoc v případě hospodářských problémů Měnová politika – udržení cenové stability 1994-1996 – druhá etapa HMU, splnění konvergenčních kritérií Přechod ke třetí etapě od r. 1996 nebo nejpozději k 1.1. 1999 ECB – nezávislý orgán jak na vládách, tak na komunitárních institucích Propojení s národními centrálními bankami (= Evropský systém centrálních bank) Emise jednotné měny, udržení cenové stability (protiinflační politiky – zájem hlavně Německo)

Smlouva o Evropské unii SZBP – mezivládní charakter ER – strategické směry, aktuální problémy Rada – jednomyslnost, společné pozice a společné akce Minimální pravomoci pro Komisi a EP, ESD žádné pravomoci Předsednictví zajišťovalo reprezentaci Unie navenek Deklarace o ZEU – společná obrana Justice a vnitro – mezivládní charakter Ochrana vnějších hranic, posílení spolupráce mezi justičními a policejními orgány, azylová politika, imigrační politika, vízová politika, boj s organizovaným zločinem a další Rada – členské státy se vzájemně informují a konzultují, společná stanoviska se přijímají na základě jednomyslnosti, společné akce Omezená role Komise, konzultace EP, žádné pravomoci pro ESD

Ratifikace Maastrichtské smlouvy Dánsko – první země, kde ratifikace probíhala Folketing nedosáhl 5/6 nutných pro schválení smlouvy, proto bylo nutné vyhlásit referendum Zamítnutí smlouvy, překvapivé (83 % účast, 50,7 % proti, 49,3 % pro) Příčiny: nesouhlas se vznikem politické unie, ale ano hospodářské unii Zasedání ER v Edinbourghu v 12/1992 (Edinbourghské záruky) Výjimka ze vstupu do 3. fáze HMU a přijetí jednotné měny (VB a Dánsko má trvalou výjimku z přijetí jednotné měny) Výjimka z podílu na evropské obraně, ale nebude bránit jejímu rozvoji U spolupráce v justičních a vnitřních záležitostech bude přesun suverenity vyžadovat 5/6 většinu ve Folketingu Potvrzení, že evropské občanství nenahrazuje dánské občanství 5/1993 druhé referendum (56,8 % hlasů pro a 43,2 % hlasů proti)

Ratifikace Maastrichtské smlouvy Francie Prezident Mitterand rozhodl o konání referenda Ne – gaullisté i někteří socialisté, Národní fronta, KS Stavěli na dánském odmítnutí smlouvy, kladli důraz na národní suverenitu, vyvolávali obavy, že vláda nebude schopná řídit francouzské hospodářství, hovořili o dominanci Bruselu a bruselské technokracii Ekonomická krize ve Francii - vina svalena na Evropu Ano – v defenzívě 9/1992 – referendum – účast téměř 70 % Ano – 51 %, ne – 49 % - velmi těsné Prezidentovi Mitterandovi vyčítáno, že referendum vůbec vyhlásil, nebylo to nutné

Ratifikace Maastrichtské smlouvy Německo Kritika týkající se vytvoření HMU - ztráta silné německé marky, příliš velké dotace Německa do rozpočtu Společenství Požadavek větší demokratické legitimity EU Spolkové země kritizovaly přesun některých pravomocí na nadnárodní instituce – revize ústavy, která dala spolkovým zemím právo dohledu na evropskou politiku Smlouva byla přijata parlamentem, ale někteří ji předložili k jednání německému ústavnímu soudu, aby posoudil slučitelnost se Základním zákonem Rozhodnutí až v 10/1993 – označil ji za slučitelnou Smlouva o EU vstoupila v platnost k 1. 11. 1993