SVĚTELNÉ POLE = část prostoru, ve které probíhá přenos světelné energie Prokazatelně, tj. výpočtem nebo měřením některé světelně technické veličiny,

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Elektromagnetické vlny (optika)
Advertisements

- podstata, veličiny, jednotky
MARKOVSKÉ ŘETĚZCE.
Elektrostatika.
Počítačová grafika III - Cvičení Integrováví na jednotkové kouli
Obvody střídavého proudu
Elektrotechnická měření Výpočet umělého osvětlení - Wils
I. Statické elektrické pole ve vakuu
7.3 Elektrostatické pole ve vakuu Potenciál, napětí, elektrický dipól
Elektrostatika II Mgr. Andrea Cahelová Hlučín 2013.
VLNĚNÍ V IZOTROPNÍM PROSTŘEDÍ
Světlo - - podstata, lom, odraz
T.A. Edison Tajemství úspěchu v životě není v tom, že děláme, co se nám líbí, ale, že nacházíme zalíbení v tom, co děláme.
ELEKTRICKÝ POTENCIÁL A NAPĚTÍ
Magnetické pole.
Radiální elektrostatické pole Coulombův zákon
vlastnost elementárních částic
BODOVÁ METODA VÝPOČTU OSVĚTLENOSTI
18. Vlnové vlastnosti světla
Elektroenergetika 3 Obsah části Elektrické světlo A1B15EN3
3. KINEMATIKA (hmotný bod, vztažná soustava, polohový vektor, trajektorie, rychlost, zrychlení, druhy pohybů těles, pohyby rovnoměrné a rovnoměrně proměnné,
Co jsou ekvipotenciální plochy
SVĚTELNÉ POLE = část prostoru, ve které probíhá přenos světelné energie Prokazatelně, tj. výpočtem nebo měřením některé světelně technické veličiny,
Optika.
17. Elektromagnetické vlnění a kmitání
MAGNETICKÁ INDUKCE.
Počítačová grafika III Světlo, Radiometrie – Cvičení Jaroslav Křivánek, MFF UK
Počítačová grafika III – Cvičení 3 Jaroslav Křivánek, MFF UK
Pasivní (parametrické) snímače
VY_32_INOVACE_11-06 Mechanika II. Gravitační pole.
magnetické pole druh silového pole vzniká kolem: vodiče s proudem
Frenetův trojhran křivky
3. Základní, doplňkové a některé odvozené jednotky soustavy SI
CHARAKTERISTIKY PROSTOROVÝCH VLASTNOSTÍ OSVĚTLENÍ
Pavlína Valtrová, 3. C. Každá dvě tělesa se vzájemně přitahují stejně velkými gravitačními silami opačného směru. Velikost gravitační síly F g pro dvě.
Planparalelní destička
POSTUP NÁVRHU OSVĚTLOVACÍ SOUSTAVY
Ultrazvuk – vlnové vlastnosti
RF 4.1. Elementární difúzní teorie Elementární difúzní teorie je asymptotickým přiblížením jednorychlostní transportní teorie. Platí: v oblastech dostatečně.
15. NESTACIONÁRNÍ MAGNETICKÉ POLE
III/ Tento digitální učební materiál (DUM) vznikl na základě řešení projektu OPVK, registrační číslo CZ.1.07/1.5.00/ s názvem „Výuka na.
Diferenciální geometrie křivek
RF Dodatky 1.Účinné průřezy tepelných neutronůÚčinné průřezy tepelných neutronů 2.Besselovy funkceBesselovy funkce Obyčejné Besselovy funkce Modifikované.
ELEKTRICKÝ POTENCIÁL ELEKTRICKÉ NAPĚTÍ.
INTENZITA ELEKTRICKÉHO POLE
Kde je elektrické pole „silnější“
Světlo - - veličiny, jednotky
MAGNETICKÝ INDUKČNÍ TOK
Jaký je skalární součin vektorů
7.3 Elektrostatické pole ve vakuu Potenciál, napětí, elektrický dipól
4.2. Aplikace elementární difúzní teorie
VEKTORY.
Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
Obvody střídavého proudu
CHARAKTERISTIKY PROSTOROVÝCH VLASTNOSTÍ OSVĚTLENÍ
9.1 Magnetické pole ve vakuu 9.2 Zdroje magnetického pole
Koule těleso, tvořené množinou všech bodů prostoru, které mají od daného bodu S (střed) vzdálenost menší nebo rovnu r (poloměr)
MNOHONÁSOBNÉ ODRAZY 1. Činitel vazby 12 svíticí plochy 1 s osvětlovanou plochou 2 2. Činitel vlastní vazby 11 vnitřního povrchu duté plochy 3.
SVĚTLOMĚRNÉ PŘÍSTROJE
Magisterský studijní program Elekroenergetika
SVĚTELNÝ TOK VYZAŘOVANÝ SVÍTIDLEM
Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/
SKLÁDÁNÍ SIL.
CHARAKTERISTIKY PROSTOROVÝCH VLASTNOSTÍ OSVĚTLENÍ
Světelná technika Fotometrie.
změna tíhové potenciální energie = − práce tíhové síly
ELEKTRICKÝ POTENCIÁL ELEKTRICKÉ NAPĚTÍ.
MAGNETICKÝ INDUKČNÍ TOK
INTENZITA ELEKTRICKÉHO POLE.
Fyzikální veličiny Míry fyzikálních vlastností: X = x [X]
Transkript prezentace:

SVĚTELNÉ POLE = část prostoru, ve které probíhá přenos světelné energie Prokazatelně, tj. výpočtem nebo měřením některé světelně technické veličiny, lze změny v rozložení světelných toků v různých bodech prostoru dokumentovat Ve světelné technice se nezkoumá podstata záření či jeho přetržitost ani elektrické a magnetické síly, ale ▪ sleduje se v konečných časových intervalech rozdělení toků energie, ▪ počítá se s plynulou změnou světelných toků mezi uvažovanými body pole.

Charakteristiky světelného pole vektorová veličina Světelný vektor Střední hodnoty osvětleností povrchů různých typů modelových přijímačů Skalární charakteristiky Modelový přijímač ve tvaru povrchu : koule krychle pláště válečku půlkoule pláště půlválce střední kulová osvětlenost střední krychlová osvětlenost střední válcová osvětlenost střední polokulová osvětlenost Střední poloválcová osvětlenost  Skalární charakteristiky vystihují určité prostorové vlastnosti světelného pole v daném bodě souhrnně (integrálně) jedinou hodnotou a proto se nazývají integrální charakteristiky světelného pole

Světelný vektor [analogie Poyntingova vektoru v elmag. poli] velikost – energie prošlá za jednotku času jednotkovou plochou kolmou na směr šíření záření = rozdíl normálových osvětleností obou stran plošky kolmé ke směru šíření záření orientovaný směr – směr přenosu světelné energie v daném bodě Obecně :

Světelný vektor v poli jediného bodového zdroje EdA = e1 · cosb V bodě P v poli jediného bodového zdroje Z : velikost sv. vektoru = EN normálová osvětlenost osvětlenost plošky dAN kolmé k l Osvětlenost EdA v bodě P plošky dA [normála N´dA natočena od vektoru o úhel b ] EdA = e1 · cosb EdA EdA = průmět vektoru do normály N´dA

Pole elementárního světelného zdroje Z bodového zdroje dopadají do bodu P (na obr. střed koule) paprsky charakterizované jasem LJz v mezích prostor. úhlu dWJz Světelné pole bodového zdroje v bodě P popisuje světelný vektor

Obecná skalární integrální charakteristika C = střední hodnota osvětlenosti povrchu modelového přijímače elementárních rozměrů definice C v limitním tvaru definice C v integrálním tvaru fp - funkce popisující přijímací charakteristiku modelového přijímače L · d = normálová osvětlenost (lx)

STŘEDNÍ KULOVÁ OSVĚTLENOST E4 = střední hodnota osvětlenosti povrchu elementární koule umístěné do kontrolního bodu P E4 =  / ( · D2) (1) Tok d z elementárního zdroje na povrch koule d = L · d · App = L · d · (¼) ·  · D2 (2) kde App je rovno ploše kruhu o průměru D , tj. App = (¼) ·  · D2 Tok  dopadající na povrch koule od všech zdrojů v okolí bodu P je roven (3) Střední kulová osvětlenost E4 = = čtvrtina součtu všech normálových osvětleností v daném bodě (4) (lx)

STŘEDNÍ VÁLCOVÁ OSVĚTLENOST EZ = stř. hodnota osvětlenosti povrchu pláště element. válečku svisle umístěného do bodu P EZ =  / (2 ·  · r · h ) =  / ( · D · h ) (5) Tok d z element. zdroje na povrch pláště válečku d = L · d · App = L · d · 2 · r · h · sin (6) kde App je rovno ploše obdélníku o rozměrech 2.r ; h.sin App = 2 · r · h · sin = D · h · sin Tok  dopadající na povrch pláště válečku od všech zdrojů v okolí bodu P (7) Střední válcová osvětlenost EZ = podílu toku  a velikosti ( · D · h ) povrchu pláště modelového válečku o průměru D základny (8)

Střední poloválcová osvětlenost Esc Střední polokulové osvětlenost Ehs = střední hodnota osvětlenosti povrchu půlkoule Střední poloválcová osvětlenost Esc = střední hodnota osvětlenosti povrchu pláště půlválce

Střední osvětlenost rovinné plošky EPr = stř. hodnota osvětlenosti v bodě uvažované roviny Střední krychlová osvětlenost E06 = stř. hodnota osvětlenosti šesti stěn modelové krychle

VÝPOČET INTEGRÁLNÍCH CHARAKTERISTIK V POLI SVÍTIDLA BODOVÉHO TYPU Největší rozměr Rm svíticí plochy svítidla a chyba výpočtu : Rm  (1/3) . l  chyba výp.  10 % Rm  (1/5) . l  chyba výp.  5 % Osvětlenost v bodě P roviny  (lx; cd, m, m) Osvětlenost v bodě P roviny o   o , h // N ,  =  Osvětlenost v bodě P roviny vk vk ┴ o , vk ┴  (ZPB)  = (/2)  

VÝPOČET INTEGRÁLNÍCH CHARAKTERISTIK V POLI SVÍTIDLA BODOVÉHO TYPU Střední kulová osvětlenost E4 v bodě P Střední válcová osvětlenost EZ v bodě P h

DĚKUJI VÁM ZA POZORNOST