Instinkty Petr Krol

Instinkt označuje vnitřní dispozice nebo vnitřní mechanismy, základy chování Jeho popisem i výkladem se zabývali etologové i psychologové

Historie Jak před Darwinem tak i po něm bylo chování zvířat často vysvětlováno jako instinkt Předpokládalo se, že instinkt umožňuje zvířeti „jednat rozumně, ale bez uvažování“ Whitman a Heinroth popsali ritualizované pohyby při námluvách kachen dospěli k závěru, že pohybové vzorce ptáků jsou druhově typické (bez potřeby zkušenosti). Heinroth je nazval „Druhově typické pudové jednání“

První etologové pojímali behaviorální vzorce jako funkční celky, a až později bylo analyzováno, že instinkt je samotný behaviorální akt, který má funkční základ, a je tedy jen částí celku Pojmem instinkt se zabývali také někteří psychologové, ale ve 30. až 40. letech 20. století se od tohoto začalo upouštět Pokračujícím etologický výzkum však přinesl poznatky, které přispěly k hlubšímu pochopení mechanismů chování živočichů

Definice a terminologie Instinktivní chování je považováno etology za projev vrozených automatismů. Tinbergen je definuje jako „hierarchicky organizovaný nervový mechanismus, který reaguje na určité signální spouštěcí a směrované podněty endogenního nebo exogenního charakteru. Reakce spočívá v koordinované sérii pohybů, které přispívají k zachování jedince a druhu“ Např. K. Lorenz zavedl termín „vrozená koordinace“.

V české etologické literatuře se setkáváme s termíny jako: dědičné fixované koordinační schéma, vrozený automatismus, vrozené instinktivní automatismy aj. Podle amerického etologa M. Konishi se jedná o „časově a prostorově uspořádané následky svalových stahů, které představují biologicky významné pohybové vzorce chování“

Charakteristika instinktů Vybavitelnost – instinktivní vzorce chování se vybavují ihned po narození nebo později v závislosti na maturaci struktur CNS a hormonálního systému. Zpravidla jde o úplný, hotový program. U vyšších organismů může docházet ke změnám v závislosti na zkušenostech.

Vrozenost – jedná se o vrozené chování, kterému se živočich neučí v průběhu života. Důkazy vrozenosti byly získány hlavně na pokusech s uměle odchovanými zvířaty. Metoda izolace se nazývá „Kaspar Hauser“ a rozlišují se postupy: 1. Kaspar Hauser I. řádu – podmínky pokusu vylučují jakýkoliv kontakt s prostředím. 2. K. H. II. řádu – izolace zvířat od příslušníků vlastního druhu ihned po narození. 3. K. H. III. řádu – izolace až od doby, kdy začínají fungovat senzorické systémy (zrak, sluch, čich)

Stabilita a druhová příznačnost – instinktivní činnost je charakteristikou, která od sebe odděluje blízké i vzdálené druhy, ale v rámci druhu je stálá a málo proměnlivá. Druhová specializace má výhody v rozpoznání příslušníka stejného druhu. Rozdíly v chování při námluvách brání nežádoucímu křížení. K identifikaci slouží různé vrozené automatismy jako akustické projevy, feromony, ale také složitější formy chování.

Vnitrodruhová specializace – Instinktivní činnost může být v rámci jednoho druhu specializovaná. U včel a mravenců je dělba činnosti doprovázena morfologickými rozdíly, které určují specializaci instinktivní činnosti. U vyšších živočichů existuje specializace úkonu, obvykle na základě pohlaví nebo stáří jedince, u sociálně žijících druhů i v závislosti na postavení v sociální hierarchii (příkladem je péče o mláďata).

Stereotypnost a konstantnost sledu pohybů – Jde vždy o řetězec aktivit, které na sebe navazují v určité posloupnosti, kterou obvykle nelze měnit. Jako příklad může sloužit sled projevů při lovu potravy u pavouků z čeledi Salticidae (skákavkovití).

Hierarchie instinktů – vrozené automatismy se skládají z určitých funkčních jednotek, které jsou vždy pod kontrolou vyššího koordinačního centra. Zákon „Vše nebo nic“ – pro většinu vrozených automatismů tento zákon neplatí. Úplnost instinktivního řetězce záleží na úrovni vnitřní stimulace - hlad (viz. pavouk Skákavka). To znamená že: - na nejnižším stupni intenzity není vyvolána žádná reakce - na dalším stupni se živočich orientuje na kořist - při vysoké hladině hladu přechází postupně z jednoho vzorce na druhý

Závěr – kritika koncepcí instinktů Někteří etologové se termínu instinkty vyhýbají pro jeho mnohoznačnost. Varují před jeho automatickou aplikací tam, kde chybí vysvětlení pro mechanismus chování a kdy se problém odbývá tím, že se jedná o jakýsi instinkt. Tím se nevysvětlí příčina ani mechanismus pozorovaného chování.

Literatura a zdroje: Fraňková, S., Bičík, V.: Srovnávací psychologie a základy etologie. Praha, Karolinum, 1999. http://cs.wikipedia.org/wiki/Instinkt