Skupina cFPH Zimní semestr 2013 23.10. N_RRFS cv. 2 3. - 4. Řízení bankovních rizik ( identifikace bankovního rizika, měření bankovního rizika a jeho hlavní metody, analýza příčin vzniku a rozměru bankovního rizika, strukturalizace procesu řízení hlavních bankovních rizik, přehled možných kroků směřujících k omezení hlavních forem bankovního rizika, vzájemná souvislost hlavních forem bankovního rizika, celkový proces řízení bankovních rizik, bankovní riziko a organizační struktura banky. Skupina cFPH Zimní semestr 2013 23.10.

Finanční rizika podle Jílka úvěrové – riziko přímé, vypořádací, úvěrových ekvivalentů a úvěrové angažovanosti, tržní – riziko úrokové, měnové, akciové, komoditní, korelační a riziko úvěrového rozpětí, likvidní – riziko financování a tržní likvidity, operační – riziko operačního řízení, transakční a riziko systémů, obchodní- riziko právní, změny úvěrového hodnocení, reputační riziko, daňové, pohromy, regulační a riziko měnové konvertibility. systémové - riziko v případě, kdy jakékoli jedno z pěti předchozích rizik (v kombinaci či pouze individuálně) způsobí subjektu potíže, které mají negativní dopad na mnoho dalších subjektů či v krajním případě i na větší část finančního systému.

Obecné zásady platné pro systémy řízení rizik (B. W. Clarke) 7 kroků, jak zlepšit celkový obecný systém řízení rizik (tzv. IMPROVE) I - identifikace (Identification) – důkladné prozkoumání typu expozice a vývoje protistrany v transakci. Je třeba ohodnotit nejen riziko samotné, ale i míru, v jaké je věřitel tomuto riziku vystaven; M - měření (Measurement) – určení výše expozice vůči jednotlivým klientům a stanovení možných problémů; P - projekce (Projection) – protože se ohodnocuje budoucí, potencionální riziko, je třeba plánovat, předvídat vývoj expozice, požadavky klienta a vývoj jeho finanční situace; R - ocenění rizik (Risk Assessment); O - přehodnocení možností (Options Review) – přehodnocení způsobů, jak čelit identifikovaným a oceněným rizikům; V - hodnocení (Valuation) – při hodnocení rizik je třeba vzít v úvahu také cíle, jakých chce management dosáhnout, a zvážit náklady a přínosy, tj. provést tzv. Cost-benefits analýzu; E - provedení (Execution) – uskutečnění konečného rozhodnutí, které je důsledkem provedené analýzy rizik.

Přístupy k řízení bankovních rizik Tradiční přístup: řízení rizik se soustřeďovalo na řízení aktiv a pasiv v bankovní bilanci (= banking book) Soudobý přístup: řízení rizik se více orientuje na podrozvahové položky (= trading book) - vysvětlení (?): - rozdílný vliv změny např. úrokové sazby na podrozvahové položky – inverzní vztah ceny dluhopisů a úrokové míry

Metody a techniky řízení rizik Nejčastěji využívané metody/techniky: Řízení aktiv a závazků (ALM = Asset-Liability Management) RAROC (= risk adjusted return on capital) Gapová analýza Analýza durace VaR (=Value at Risk) Analýza scénářů Zátěžové testy

Řízení aktiv a závazků ALM = Asset - Liability Management Soustřeďuje se tradičně na sledování úrokového rizika , tj. rizika změny úrokových sazeb Sleduje se výkonnost aktiv Čistý úrokový výnos = výnos půjčky - náklady na deposita

Asset Liability Management for Pension Funds

RAROC Risk adjusted return on capital (kapitálový výnos upravený s ohledem na riziko) Position´s Return Adjusted for Risk / Total Capital) kde Position´s return = výnos – náklady - očekávané ztráty a) řízení rizika jednotlivých organizačních útvarů v bance; b) hodnocení výkonnosti /performance/ ROA ani ROE neberou ohled na rozdíly v míře rizika spojeného s činností různých vnitrobankovních útvarů

RAROC Vypočtený ukazatel RAROC nutno porovnat s ukazatelem určeným jako standard (hurdle rate), - vážený průměr nákladů na prostředky banky včetně kapitálu Standard je minimální výnos na akcii požadovaný akcionářem Je-li ukazatel RAROC vyšší než standard investorova investice se vyplácí

RAROC Pro výpočet RAROC je nutno předem propočítat : a) očekávané a neočekávané riziko, b) intervaly spolehlivosti, c) časový horizont pro měření expozice riziku, d) pravděpodobnostní rozdělení potenciálních výsledků Ukazatel RAROC měří riziko spojené s každou činností, produktem nebo portfoliem Výhodou ukazatele RAROC je to, že může být použit pro každý typ rizika ( počínaje úvěrovým rizikem až po tržní riziko)

Výhody ukazatele RAROC 1.Na základě výpočtu RAROC lze rozhodnout, do kterých činností má banka alokovat více prostředků, a u kterých činností má prostředky omezit 2.Pomocí výpočtu RAROC banka může porovnávat výkonnost (performance) jednotlivých útvarů a různých činností.

Nedostatky ukazatele RAROC 1. rizikový faktor pro každou kategorii aktiv je propočítáván podle historické volatility jeho tržní ceny (za 2-3 měsíce a za 1 rok) 2. některá aktiva je obtížné ocenit 3. existují problémy se stanovením standardní sazby 4. RAROC slouží k internímu porovnávání výsledků; přitom se nepřihlíží ke struktuře výnosů banky jako celku

RAROC Z předchozího výčtu problémů lze vyvodit závěr, že výpočet ukazatele RAROC není zcela objektivním a přesným měřítkem pro skutečnou výši rizik (jeho výpočet závisí mj. na stanovení „standardů“) Proto není zcela vhodný pro velké finanční instituce se složitou strukturou Avšak: Lépe je rizika alespoň odhadovat, než je zcela ignorovat!

Gapová analýza GAP = rozdíl mezi aktivy a závazky citlivými na změnu úrokové sazby za určitý časový interval GAP = RSA – RSL RSA= Rate Sensitive Assets RSL= Rate Sensitive Liabilities

Gapová analýza Positivní gap = RSA větší než RSL = doba splatnosti aktiv je delší než doba splatnosti závazků Negativní gap = RSA menší než RSL = doba splatnosti aktiv je kratší než splatnost závazků

Gapová analýza Kumulovaný gap N = gap (N) + gap (N-1) Ukazatele: kumulovaný gap jako procento a) z celkových aktiv, b) z úročených aktiv, c) z kapitálu

Gapová analýza Každá položka je klasifikována podle doby,kdy je přeceňována Jsou sestavovány „časové koše“ aktiv a závazků (např. do 3 měsíců, 3-6 měsíců, nad 6 měsíců) Každá banka má kriteria pro zařazování položek do košů

Gapová analýza net interest income: (čistý úrokový výnos) NII = Δr x (RSA - RSL) Když GAP je pozitivní a tržní úrokové sazby rostou, bude dopad na zisk také pozitivní nebo čistý úrokový výnos roste. Jestli naopak úrokové sazby klesají, čistý úrokový výnos klesá. Jestliže GAP je negativní a tržní úrokové sazby rostou, dopad na zisk bude také negativní, čistý úrokový výnos klesá. naopak jestliže úrokové sazby klesají, tak čistý úrokový výnos zase roste. A jestliže GAP je nulový, tak změna tržní úrokové sazby nemá žádný vliv na čistý úrokový výnos.

Gapová analýza Výsledkem gapové analýzy je formulace tzv. gapové zprávy, z které se vyvozují závěry pro rozhodování o řízení úrokového rizika Čím větší je gap splatnosti (maturity gap), tím citlivější je banka na změnu úrokového rizika

Gapová analýza RSA-RSL=0 IMUNIZACE Eliminace vlivu změny úrokové míry na aktiva a závazky banky

Nedostatky gapové analýzy 1.nebere v úvahu rozdíly uvnitř košů; 2.úrokové sazby z některých depositních účtů nejsou ovlivňovány pouze změnou úrokové sazby; 3.nepřihlíží se k expozici riziku spojeného s fixními úrokovými sazbami; 4.některé položky nelze vtěsnat do rámce gapové analýzy (např. podrozvahové položky aj.)

Gapová analýza Využití gapové analýzy: Měření a řízení rizika úrokové míry Měření a řízení rizika likvidity Nedostatky gapové analýzy vedou k nutnosti ji doplňovat dalšími metodami a technikami

Analýza durace Umožňuje vzít v úvahu možnost, že se „průměrný život“ (= trvání =durace) určitého aktiva nebo závazku liší od jejich doby splatnosti Analýza durace klade důraz na tržní hodnotu aktiv a závazků (nikoliv na účetní hodnotu jako při gapové analýze)

Analýza durace Durace = vážený aritmetický průměr doby splatnosti obligace, kde každé časové období je váženo současnou hodnotou příslušných příjmů v poměru k současné hodnotě obligace Durace je „citlivost kurzu obligace na změnu tržní úrokové sazby obligace“ neboli „střední doba životnosti obligace“ (Macauley, 1938).

Interpretace durace Na duraci lze pohlížet jako na průměrnou dobu k získání příjmů spojených s dluhopisem. Výpočet durace je vlastně vážený průměr dob jednotlivých kupónových plateb, kde vahami jsou jednotlivé diskontované kupónové platby. Bezkupónový dluhopis má tudíž duraci rovnou době do splatnosti. S růstem kupónové sazby durace klesá, jelikož těžiště plateb se posouvá směrem k počátku. příklad. Tříletá obligace s 10% kupónem se obchoduje za nominální hodnotu 1 mil. Kč. Průměrná doba hotovostního toku této obligace (její durace) činí 2,74 let.

Analýza durace Durace obligací je menší nebo rovna době splatnosti obligace, přičemž rovnost nastává pouze pro diskontované obligace Čím vyšší je kuponová sazba, tím nižší je durace Čím delší je doba splatnosti, tím nižší je durace Využití: Měření a řízení rizika úrokové míry Měření a řízení rizika likvidity

Value at Risk Hodnota VaR vyjadřuje potenciální možné ztráty portfolia, znehodnocení aktiv na určité hladině spolehlivosti za stanovený časový interval. V podstatě je to statistický odhad, že na určité hladině spolehlivosti nebude v určitém období překročena maximální pravděpodobná ztráta, kterou banka muže utrpět. Metoda měří jen ztrátu, ne zisk „Matematicky se VAR definuje jako jednostranný kvantil z rozdělení zisku a ztrát daného portfolia pro určitou dobu držení“. Například pokud banka zjistí měsíční VaR ve výši 100 mil. Kč při 1 % hladině spolehlivosti, znamená to, že v 99 % případů měsíční ztráta banky nebude převyšovat 100 mil. Kč vzhledem k tržním změnám

Křivka představuje funkci hustoty pravděpodobnosti hypotetických zisků a ztrát. Vychází z předpokladu normálního rozdělení pravděpodobnosti Zelená linka vyznačuje %ní hodnotu v riziku VaR

Value at Risk Typy potenciálních ztrát: 1. očekávaná ztráta 2. neočekávaná ztráta 3. mimořádná ztráta VaR lze vztáhnout k různým rizikům – k tržnímu riziku, k úvěrovému riziku aj. Ekonomický kapitál = kapitál definovaný s ohledem na riziko (risk-based capital) = kapitál nezbytný k absorbování potenciálních neočekávaných ztrát na předem stanovené úrovni statistické spolehlivosti

VaRx = Vx x dV/dP x ΔPt VaR Obecná definice VaR podle JP Morgan Kde Vx - tržní hodnota pozice, portfolia x dV /dP - citlivost na zmenu ceny (na 1 USD) ΔPt - nepríznivý vývoj cen v období t.

Value at Risk Význam VaR: odhaduje pravděpodobný maximální obnos, který může být ztracen z bankovního portfolia v důsledku změny rizikových faktorů, tj. ceny podkladových aktiv během specifického časového horizontu, a to v rámci intervalu statistické spolehlivosti umožňuje komplexní pohled na riziko bankovního portfolia měří ekonomický kapitál banky ohodnocuje rizika v peněžních jednotkách Model VaR slouží k měření tržního rizika banky; později byl přizpůsoben i pro měření úvěrového rizika banky od r.1996 se stal součástí požadavků BASEL 1. Má být propočítáván každých 10 dní na hladině 99%

Value at Risk Modely VaR týkající se tržního rizika se koncentrují na 4 podkladová aktiva a jejich ceny: 1.úrokové sazby při různé době splatnosti 2.měnové kurzy 3.ceny akcií 4.ceny komodit Využití analýzy Value at Risk (VaR): Měření a řízení tržního rizika banky Měření a řízení úvěrového rizika banky

3 přístupy VaR metoda variací a kovariancí (parametrická metoda nebo analytická metoda) metoda historické simulace (metoda empirické distribuce) metoda simulace Monte Carlo (stochastická simulace) Základem všech metod jsou tržní faktory, které mají vliv na cenu portfolia.

Parametrická metoda VaR Metoda variací a kovariancí využívá k odhadu potenciálních ztrát statisticky zpracované údaje o volatilitách těchto hodnot v minulosti a korelaci mezi změnami hodnot vychází z různých rozdělení pravděpodobnosti rizikových faktoru v minulosti a jejich vzájemné závislosti. Nejjednodušší forma této metody předpokládá, že rizikové faktory mají normální rozdělení a závislosti mezi těmito rizikovými faktory jsou stabilní.

Parametrická metoda VaR Předpokládá se parametrické rozdělení změn hodnot jednotlivých rizikových faktorů Jde o model dílčího hodnocení (partial valuation model), protože počítá pouze s lineárními závislostmi /delty/ a nepočítá s nelineárními faktory /např. gamma u opcí/

Nevýhody parametrické metody 1. není vhodná pro případy, kdy se skutečné rozdělení výnosů podstatně odchyluje od teoretického rozdělení 2. vyžaduje data za delší období (min. 1 rok), ale tato data nejsou vždy a ve všech zemích k dispozici 3. předpokládaná neměnnost volatilit a korelací snižuje spolehlivost odhadu 4. předpoklad lineární aproximace citlivosti hodnoty pozic na rizikové faktory omezuje aplikaci této metody v případě řízení složitějších opčních rizik (metoda nebere v úvahu rizika gamma, vega a theta)

Neparametrická metoda Využívá historické simulace rizikových faktorů výnosu. Nestanoví žádný předpoklad rozdělení výnosů. Vyžaduje údaje za delší období (Basilej 1=min.1 rok). Předpokládá se náhodnost a nezávislost jednotlivých cenových změn Pro zvolenou délku období se předpokládá neměnnost portfolia a zjišťuje se denní výnos (zisk resp. ztráta), který se řadí od největší ztráty po největší zisk. Hlavní výhody neparametrické metody: 1. relativní jednoduchost 2. vhodnost pro odhady rizika v krátkodobém časovém horizontu

Nevýhody neparametrické metody VaR 1.naprostá závislost na výběru časové řady 2. je nepoužitelná, pokud i jen jediný faktor v časové řadě vykazuje nespojitost 3. nepředpokládá kvalitativní změnu tržního prostředí

Metoda Monte Carlo simulační metoda nebo metoda statistických pokusů, založena na náhodném generování možných hodnot portfolia (ceny, výnosy, jiné rizikové faktory) pomocí počítačového programu. Tím vytváří velké množství scénářů, pomocí kterých simulace umožňuje určit zadané statistické parametry jako pravděpodobnostní rozdělení, volatilitu rizikových faktoru a jejich korelaci. Jako vstupní údaje pro simulace lze použít historické údaje nebo i nejnovejší informace na trhu. Je náročnější než obě předchozí metody, ale je přesnější Vyžaduje hlubší teoretickou přípravu a klade značné požadavky na výpočetní kapacitu Lze při ní využít parametrického i neparametrického přístupu

Konvexita (Conv) je definována jako druhá derivace podle úrokové míry, což je relativní křivost cenové křivky.

Konvexita vztah mezi tržní hodnotou a durací je pouze aproximací, pokud se úrokové sazby mění o velké hodnoty, závěr analýzy muže být zavádějící. Při velké změně úrokových sazeb hrozí bankám i riziko vtělené opce týkající se předčasného vybírání vkladu nebo splácení úvěru, které není zahrnuto při výpočtu. Proto se kromě durace gap analýzy používá ještě tzv. konvexita.

Analýzy scénářů a zátěžové testy VaR neumí dobře podchytit takové strategie, které s velkou pravděpodobností vedou k malým ziskům a s malou pravděpodobností pak k obrovským ztrátám Banky, které používají vnitrní modely VaR k měření rizika a stanovení kapitálového požadavku, musí pravidelně provádět zpětné testování modelu (backtesting) a stresové testování. Doplňují předchozí metody tím, že zkoumají extrémní situace (při nichž jsou narušeny obvyklé tržní podmínky) Slouží k odhalování rizik, která nejsou zahrnuta v používaných modelech Slouží ke kvantifikaci rizik pro delší časová období

Analýzy scénářů a zátěžové testy Stresové testování modelů je doplněk VaR. VaR neumí zobrazit obrovské ztráty s malou pravděpodobnosti, naopak stresové scénáře vývoje úrokových měr, akciových cen, měnových kurzu atd. umožňuje zobrazit ty méně pravděpodobné, ale velké ztráty. Banka musí brát tyto výsledky v úvahu pro stanovení postupu a limitu tržního rizika, aby byla schopna krýt ztráty při nepříznivých podmínkách, neohrozila svou platební schopnost a udržela kapitálovou priměřenost. Stresové testy podle vyhlášky 123/2007 Sb. musí být prováděny minimálně jednou za tři měsíce a o jejich výsledcích musí být pravidelně informováno vrcholové vedení banky.

Management rizika Chování subjektů s ohledem na riziko Přijatelné – retence (zadržování rizika), situace, kdy je banka připravena vypořádat se s následky výskytu rizika (ztráty) z vlastních zdrojů (rezerv, zisku) Nepřijatelné - je třeba rozhodnout o dalším postupu

Přijatelnost rizika Posouzení závisí na : Riziková kapacita banky – nejvyšší finanční ztráta, kterou je banka schopna přežít, která neovlivní její existenci Velikost přijatelného rizika , tolerovaného, představuje určitou výši ztráty, kterou je banka ochotna přijmout v rámci své rizikové kapacity.

Rozhodnutí o velikosti přijatelného rizika Požadavky a očekávání stakeholderů (věřitelé, regulátor, ratingové agentury, stát, aj.) Postoj managementu k riziku : Averze k riziku Sklon k riziku Neutrální postoj Ovlivněn osobnostními charakteristikami, založením osobnosti, minulými zkušenostmi, systém řízení firmy

Postup v případě nepřijatelného rizika Dva základní přístupy Risk Aviodance – vyhnutí se riziku, ne vždy lze úspěšně a dlouhodobě praktikovat, některá rizika jsou nevyhnutelná Risk Mitigation – snížení, zmírnění rizika, je třeba zvolit vhodnou strategii: Eliminace, resp. oslabení příčin vzniku rizika (prevence rizika) Snižování negativních dopadů rizika Transfer rizika přesunem na jiné subjekty (pojišťovnu) Většina opatření ke snížení rizika vyvolává určité náklady (pojištění) , je třeba posoudit nejen snížení rizika, ale i vyvolané náklady na toto snížení