Neželezné kovy a jejich slitiny I (doplnění a rozšíření přednášky

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ.
Advertisements

HLINÍK a jeho slitiny.
Hořčík a jeho slitiny.
Kovy a slitiny s nízkou teplotou tání
SKLO Skelný stav.
Pracovní list VY_32_INOVACE_41_06
Výukový matriál byl zpracován v rámci projektu OPVK 1.5
Výukový matriál byl zpracován v rámci projektu OPVK 1.5
ŽELEZO Železo je polymorfní kov, který se vyskytuje ve více modifikacích.
Neželezné kovy a jejich slitiny II (doplnění a rozšíření přednášky
Integrovaná střední škola, Slaný
Technické železo Surová železa nekujná Železa kujná Litiny Oceli
Korozivzdorné a žáruvzdorné oceli
VY_52_INOVACE_02/1/21_Chemie
Chemické složení slitin železa
elektronová konfigurace
Využití multimediálních nástrojů pro rozvoj klíčových kompetencí žáků ZŠ Brodek u Konice reg. č.: CZ.1.07/1.1.04/ Předmět :Chemie Ročník : 8. Téma.
přehled základních technologii zpracování kovů
KOVY.
Název šablony Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název VM 8. ročník- Člověk a příroda – Chemie - periodická soustava prvků Autor VM Gabriela.
Chemie 8. ročník Kovy.
Kovy Chemie 8. třída.
5.4 Většinu prvků tvoří kovy
Kovy Mgr. Helena Roubalová
Další kovy Sn, Pb, Ca, Cr, Ni, Hg, Ti, U, Pt.
MĚĎ a její slitiny přírodní měď svitek měděného plechu.
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Monika Chudárková ANOTACEMateriál seznamuje žáky s vlastnostmi a využitím železa,
Projekt Anglicky v odborných předmětech, CZ.1.07/1.3.09/
Strojírenství Strojírenská technologie Technické materiály (ST 9)
Prášková metalurgie Spékané materiály.
Kovy Z prvních 92 prvků (po uran) je 70 kovů a pouze 22 polokovů a nekovů. Nejrozšířenějším kovem v zemské kůře je hliník, následovaný železem.
Integrovaná střední škola, Slaný
Pracovní list VY_32_INOVACE_41_04
Strojírenství Strojírenská technologie Výroba spékaných výrobků (ST30)
Výroba a použití telluru
Tepelné zpracování v praxi
Slitiny titanu Charakteristika slitin titanu Rozdělení slitin titanu
Vysokoteplotní slitiny
ZÁKLADNÍ ŠKOLA BENÁTKY NAD JIZEROU, PRAŽSKÁ 135 projekt v rámci operačního programu VZDĚLÁVÁNÍ PRO KONKURENCESCHOPNOST Šablona číslo: V/2 Název: Využívání.
ŽELEZNÉ RUDY A JEJICH TĚŽBA
Rozdělení ocelí podle použití
SE ZVLÁŠTNÍMI VLASTNOSTMI
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Marcela Koubová. Dostupné z Metodického portálu ISSN Provozuje.
Název operačního programu: OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost
ŽÍHÁNÍ Je způsob tepelného zpracování. Podle teploty žíhání rozlišujeme žíhání na : a. S překrystalizací – nad 727°C. b. Bez překrystalizace.
NÁZEV ŠKOLY: Masarykova základní škola a mateřská škola Melč, okres Opava, příspěvková organizace ČÍSLO PROJEKTU:CZ.1.07/1.4.00/ AUTOR:Mgr. Tomáš.
Neželezné kovy a jejich slitiny Al, Cu, Ti, Mg, Ni, Mo, Sn, Pb a jejich slitiny.
ELEKTROTECHNICKÉ MATERIÁLY. Název projektu: Nové ICT rozvíjí matematické a odborné kompetence Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Název školy: Střední.
ELEKTROTECHNOLOGIE ODPOROVÉ MATERIÁLY.
Projekt:OP VK Číslo projektu:CZ.1.07/1.4.00/ Autor:Mgr. Alena Přibíková Číslo DUM:Ch Datum ověření ve výuce: Ročník:8.
Projekt MŠMTEU peníze středním školám Název projektu školyICT do života školy Registrační číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ ŠablonaIII/2 Sada09 AnotaceTechnické.
ELEKTROTECHNICKÉ MATERIÁLY. Název projektu: Nové ICT rozvíjí matematické a odborné kompetence Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Název školy: Střední.
ŘEMESLO - TRADICE A BUDOUCNOST
Druhy a vlastnosti ele.materiálů
Výroba ocelí Ocel se vyrábí zkujňováním.
LEHKÉ NEŽELEZNÉ KOVY A JEJICH SLITINY
Výukový materiál zpracován v rámci projektu
ŘEMESLO - TRADICE A BUDOUCNOST
VÝROBA A ZNAČENÍ LITIN Litiny jsou slitiny Fe s C + další prvky,
Rozdělení ocelí podle použití
Materiály používané v technické praxi
Technické materiály - neželezné kovy, cín, olovo ....
Základy slévárenské technologie a výroby odlitků
SLITINY ŽELEZA NA ODLITKY vypracovala: Ing
Autor: Mgr. M. Vejražková
Materiály používané v technické praxi
Kovy a slitiny s nízkou teplotou tání
Koroze.
Odlitky.
Tepelné zpracování v praxi. Tepelné zpracování Druhy tepelného zpracování: 1. Žíhání 2. Kalení 3. Popouštění Druhy chemicko tepelného zpracování: 1. Cementace.
Transkript prezentace:

Neželezné kovy a jejich slitiny I (doplnění a rozšíření přednášky “Strojírenské materiály“ z předmětu BUM) Prof. Ing. Tomáš Podrábský, CSc., Ing. Martin Juliš, Ing. Karel Němec, Ph.D.

Co jsou neželezné kovy? ze všech dosud známých prvků tvoří asi tři čtvrtiny kovy kromě Fe, které je hlavním výrobním kovem, se ostatní technické kovy nazývají neželezné řadu neželezných kovů lze označit jako deficitní - nedostatek rud nebo obtížná výroba → vysoká cena neželezné kovy se používají v případech, kdy lze plně využít jejich specifických vlastností pokud je to možné, nahrazují se neželezné kovy a jejich slitiny nekovovými materiály → cena neželezné kovy se uplatňují především jako legující prvky ve slitinách Fe, dále v elektrotechnice, tepelné technice, ve šperkařství a v řadě dalších speciálních aplikací

Rozdělení neželezných kovů Rozdělení podle teploty tání: Kovy s nízkou teplotou tání (Pb, Sn, Zn, Bi, Sb, Cd, In, ….) Kovy se střední teplotou tání (Cu, Ni, Mn, Co, …) Kovy s vysokou teplotou tání (Cr, Zr, V, Nb, Ta, Mo, W, …) Další skupiny neželezných kovů: Lehké kovy → ρ ≤ 5000 kg/m3 (Al, Mg, Ti, Be, …) Ušlechtilé kovy (Ag, Au, Pt, Pd, Ir, Os)

Kovy a slitiny s nízkou teplotou tání Čisté kovy (Pb, Sn, Zn, Bi, Sb) Slitiny s nízkou teplotou tání: měkké pájky tvrdé olovo kompozice slitiny zinku, slitiny s velmi nízkou teplotou tání

Měkké pájky Do roku 2006 byla základem většiny měkkých pájek binární soustava Pb-Sn V dnešní době jsou však olovnaté pájky nahrazovány bezolovnatými Mezi bezolovnaté měkké pájky se řadí slitiny typu Sn-Cu, Sn-Ag-Cu, Sn-Zn,… Bezolovnaté pájení je kvůli zákazu používání olova v procesu pájení do budoucna jediným možným způsobem pájení PbSn40  Eutektikum “

Tvrdé olovo Pod tímto názvem rozumíme slitiny soustavy Pb-Sb s obsahem antimonu od 0,5 do 10 hm.% Při nižším obsahu Sb jsou slitiny vhodné ke tváření (např. pláště kabelů, lovecké broky, …) Slitiny s vyšším obsahem Sb jsou vhodné ke slévání (např. desky kyselých akumulátorů) Vzhledem k ekologické závadnosti olova však jsou snahy tyto slitiny nahrazovat jinými materiály Obdobně jako tvrdé olovo existuje i tvrdý cín (SnSb2,5)

Kompozice Jsou to materiály pro výstelky kluzných ložisek pro menší zatížení (10 – 15 MPa, vysoké rychlosti (50 – 70 m*s-1) a provozní teploty do 150 °C Nejvíce se používají kompozice na bázi Sn a Pb olověné kompozice jsou slitiny na bázi Pb-Sn-Sb cínové kompozice jsou slitiny soustavy Sn-Sb přísada mědi u obou typů slitin způsobuje vznik jehlicovité intermediární fáze Cu6Sn5, která zvyšuje tvrdost kompozic PbSn16Sb16Cu2 SnSb11Cu6 výstelka

Slitiny s velmi nízkou teplotou tání Slitiny zinku Zinkové slitiny se používají téměř výhradně ke slévárenským účelům Mají výbornou slévatelnost a lepší pevnostní charakteristiky než zinek. Při lití pod tlakem se vyrábějí ze zinkových slitin tenkostěnné odlitky, např. součásti karburátorů V praxi se požívají slitiny typu Zn-Al s obsahem Al do 4% a Zn-Al-Cu s obsahem Al do 6% a Cu do 3%. Slitiny s velmi nízkou teplotou tání Obvykle se jedná o slitiny blízké eutektickému složení Některé slitiny mají teplotu tání i pod 100 °C Jejich složkami jsou kovy s nízkou teplotou tání (Sn, Pb, Cd, Bi, …) Používají se jako teploměrné látky (roztavení indikuje dosažení dané teploty), tepelné pojistky, materiály na výrobu vytavitelných modelů, … Binární soustavy Zn se většinou vyznačují velmi omezenou rozpustností přísady v tuhém stavu a tvorbou křehkých chemických sloučenin při vyšších koncentracích V praxi se využívají ternární slitiny Zn-Al-Cu s poměrně dobrými mechanickými vlastnostmi. Jsou to slévárenské slitiny používané pro součásti karburátorů

Lehké kovy a jejich slitiny ρ ≤ 5000 kg/m3 (Al, Mg, Ti, Be, …)

Hliník a jeho slitiny Nepolymorfní kov, fcc mřížka, Tt = 660°C, ρ=2,698 g/cm3 Rm = 70 MPa (základní stav), Rm = 130 MPa (tváření) hliník (Al) je stříbrobílý, lehký a tvárný kov, dobrý vodič elektrického proudu a tepla hliník je nejrozšířenější kov v zemské kůře a spotřebou druhý nejvýznamnější po Fe za normálních podmínek je Al velmi stálý, při zahřátí se však stává silně reaktivním a slučuje se zejména s O pro výrobu Al je nejvýznamnější ruda bauxit, což je v podstatě Al2O3 s neurčitým obsahem vázané vody hlavní oblasti použití Al – elektrotechnický průmysl (elektrovodný materiál, kondenzátory), chemický a potravinářský průmysl (dobrá tepelná vodivost a odolnost proti korozi v kyselém prostředí), obaly a ochranné povlaky, velká část Al se spotřebuje při výrobě slitin Al (slitiny k tváření a slévárenské slitiny se širokým použitím zejména v automobilovém a leteckém průmyslu)

Vlastnosti hliníku a jeho slitin Nízká měrná hmotnost Dobrá elektrická a tepelná vodivost Relativně vysoká pevnost Poměrně snadná zpracovatelnost Dobrá stálost čistého Al na vzduchu  pokrývá se tenkou a souvislou vrstvou Al2O3. Slitiny hliníku, pokud neobsahují měď, rovněž velmi dobře odolávají korozi v atmosféře a látkám kyselé povahy Dobrá svařitelnost slitin v ochranné atmosféře Relativně snadné zpracování vratného odpadu Špatná odolnost proti působení alkalických látek Nízká tvrdost  snadné zhmoždění povrchu materiálu Špatné třískové obrábění Slitiny hliníku mohou být napadeny elektrochemickou korozí, jsou-li v konstrukci ve vodivém styku s ostatními kovy a slitinami

Dělení slitin hliníku 1 slévárenské slitiny 2 slitiny určené k tváření 3  precipitačně vytvrditelné slitiny 4  precipitačně nevytvrditelné slitiny

Dělení slitin hliníku podeutektické 4,5 - 10 % Si eutektické nadeutektické nad 13 % Si Slévárenské slitiny - hlavně slitiny Al-Si (siluminy) - Al-Si-Mg, Al-Si-Cu - Al-Si-Cu-Ni, Al-Cu, Al-Mg. Al-Cu-Mg Al-Mg-Si Al-Zn-Mg Al-Zn-Mg-Cu vytvrditelné Al-Mg Al-Mn nevytvrditelné Slitiny určené k tváření SLITINY HLINÍKU

Slévárenské slitiny hliníku Jsou určeny k výrobě tvarových odlitků litím do písku, do kovových forem nebo tlakově Hodnoty mechanických vlastností odlitků značně závisí na způsobu odlévání, max. pevnost bývá asi 250 MPa Nejdůležitější skupinou slévárenských slitin hliníku jsou litiny typu Al-Si, tzv. siluminy

Slitiny na bázi Al-Si (siluminy) Binární siluminy velmi dobrá odolnost proti korozi špatné mechanické vlastnosti způsobené křehkými krystaly křemíku ke zlepšení mechanických vlastností siluminů slouží modifikace (nejčastěji sodíkem), která má za následek tvorbu jemných krystalků křemíku Speciální siluminy siluminy s přísadami dalších prvků, hlavně Mg, Cu, příp. Mn, Zn, Ni, Ti, … lze je vytvrzovat a tím zvyšovat hodnoty pevnostních charakteristik z těchto slitin jsou odlévány tvarově složité a tenkostěnné odlitky, např. skříně spalovacích motorů a převodovek, písty a hlavy válců, řemenice, … Modifikováním siluminů se však nemění pouze morfologie eutektika, ale dochází i ke změně strukturních složek siluminů. Siluminy eutektické a nadeutektické mají po modifikaci strukturu podeutektických siluminů nemodifikovaný silumin modifikovaný silumin

Další slévárenské slitiny hliníku Slitiny Al-Cu obvykle obsahují ještě další přísady, nejčastěji Fe a Ni, které s Al tvoří sloučeniny disperzně zpevňující tuhý roztok oproti siluminům mají horší slévárenské vlastnosti používají se na namáhané odlitky pro vyšší teploty (např. hlavy válců) Slitiny Al-Mg mají nejvyšší měrnou pevnost a houževnatost ze slévárenských slitin hliníku, oproti siluminům mají rovněž lepší obrobitelnost, avšak horší slévárenské vlastnosti a větší pórovitost přísada Si zlepšuje zabíhavost, s přísadou Zn mají slitiny lepší odolnost proti korozi ze slitin Al-Mg-Si se vyrábějí mechanicky namáhané odlitky za vyšších teplot (např. žebrované hlavy válců) nebo odlitky vystavené povětrnostním vlivům (např. automobilové kování, nádobí pro styk s potravinami, atd.) Slitiny Al-Zn-Mg Slitiny Al-Li

Slitiny hliníku ke tváření Nízkopevnostní slitiny s dobrou odolností proti korozi slitiny soustav Al-Mg, Al-Mg-Si a Al-Mn mají dobrou odolnost proti korozi, protože neobsahují Cu díky absenci Cu je ale nelze podstatně vytvrdit tepelným zpracováním mají dobrou svařitelnost, tvařitelnost a lomovou houževnatost Slitiny Al-Mg obsahují do 6 hm.% hořčíku mají výbornou odolnost proti korozi, zejména v mořské vodě nízké hodnoty pevnostních charakteristik lze zvýšit deformačním zpevněním jsou využívány ve strojírenském a chemickém průmyslu Slitiny Al-Mg-Si tyto slitiny lze mírně vytvrdit používají se zejména v letectví Slitiny Al-Mn

Slitiny hliníku ke tváření Slitiny s vyšší a vysokou pevností Slitiny Al-Cu-Mg (duraly) dosahují značné pevnosti po vytvrzení Ale mají nízkou odolnost proti korozi použitelnost do 150 °C, s přísadou Ni (1 - 2 hm.%) až do 300 °C využití nacházejí tam, kde je žádána nízká měrná hmotnost při zachování dostatečné pevnosti (např. součásti letadel nebo automobilů) Slitiny Al-Zn-Mg nejpevnější konstrukční slitiny hliníku (dosahují Rm až 600 MPa) k hlavním nedostatkům patří nižší lomová houževnatost, vyšší vrubová citlivost a intenzivnější odpevňování s růstem teploty než u duralů používají se na namáhané součásti pracující za normálních teplot tvářená slitina AlCu4

Tepelné zpracování slitin hliníku Běžně jsou používány tyto způsoby tepelného zpracování: žíhání precipitační vytvrzování Žíhání slitin hliníku: Žíhání ke snížení vnitřních pnutí (200 – 300 °C, někdy i 400 °C) používá se u tvarově složitých odlitků, svařenců a tvářených součástí Žíhání rekrystalizační (obvykle 350 °C) pro odstranění zpevnění po předchozím tváření Žíhání stabilizační (zpravidla 240 – 360 °C) provádí se u součástí, které mají pracovat za vyšších teplot Žíhání homogenizační (ohřev nad křivku změny rozpustnosti) k odstranění resp. zmenšení chemické heterogenity materiálu

Tepelné zpracování slitin hliníku Precipitační vytvrzování spočívá ve využití precipitačního rozpadu přesyceného tuhého roztoku sestává se z rozpouštěcího ohřevu, rychlého ochlazení a vytvrzování rozpouštěcí ohřev (někdy nazývaný rozpouštěcí žíhání) provádí se za teploty mezi křivkou změny rozpustnosti a solidem rychlé ochlazení k potlačení vylučování rovnovážných fází → vzniká přesycený tuhý roztok stárnutí přesycený tuhý roztok je termodynamicky nestabilní a dochází k jeho rozpadu: při teplotě okolí (přirozené stárnutí) za zvýšené teploty (umělé stárnutí) Při delší výdrži na teplotě stárnutí dochází k nežádoucímu hrubnutí precipitátu a klesá tvrdost. Toto stádium se nazývá přestárnutí. stárnutí AlCu4Mg

Použití slitin hliníku automobilový průmysl (části motorů, profily pro výplně dveří, pouzdra tlumičů, atd.) potravinářský průmysl (obalová technika - alobal) strojírenství (odlitky, konstrukční součástky, různé profily, atd.) stavebnictví (fasádní profily, profily pro výrobu dveří a oken, atd.) elektrotechnika (kabely, dráty) letecký průmysl

Budoucnost slitin hliníku Slitiny hliníku dnes představují materiálově ukončenou skupinu  nepředpokládá se vývoj zcela nových slitin z hlediska chemického složení Pozornost je třeba zaměřit na: tepelné zpracování – nové postupy by měly sledovat možnosti zvýšení lomové houževnatosti slitin, tvárnosti, odolnosti proti korozi čí snížení vrubové citlivosti lehčené kovové struktury (lehké pěnové materiály s otevřenými a uzavře-nými póry) z hliníku a jeho slitin, zaváděné v průběhu devadesátých let především v konstrukci letadel, automobilů a kolejových vozidel pro svou nižší hmotnost a potenciální úsporu energie (výplně a zpevnění absorbérů nárazu, díly karoserií, atd.). Posledním vývojem z konce devadesátých let jsou lehčené struktury z dutých kuliček. výplně a zpevnění absorbérů nárazu, konstrukční díly karoserií, sendvičové a deskové díly v konstrukci automobilů kompozitní materiály na bázi hliníku amorfní slitiny hliníku nanokrystalické slitiny hliníku

Relativní atomová hmotnost: 24,305 Hořčík a jeho slitiny Atomové číslo: 12 Relativní atomová hmotnost: 24,305 Měrná hmotnost: 1,738 g/cm3 Teplota tání: 650 °C, tj. 922 K Teplota varu: 1090°C, tj. 1363 K hořčík (Mg) je nejlehčí z konstrukčních kovů za studena je špatně tvárný zejména při vyšších teplotách je velmi reaktivní a jeho výroba a zpracování jsou tudíž obtížné vyrábí se z Magnesitu (MgCO3), Dolomitu (MgCO3· CaCO3) nebo z mořské vody hlavní oblasti použití čistého Mg je jako redukční činidlo při výrobě Ti, modifikátor při výrobě tvárné litiny, přísada do slitin Al (dobrá pevnost a odolností proti korozi), vlastní slitiny Mg (zejména slévárenské slitiny pro automobilový a letecký průmysl, kde se používají v omezené míře jako náhrada slitin Al)

Vlastnosti slitin hořčíku Vlastnosti hořčíku lze zlepšit přísadami dalších prvků, z nichž nejvýznamnější jsou Al, Zn, Zr a Mn hliník ve slitinách s Mg výrazně zvyšuje pevnost a tvrdost, zlepšuje slévatelnost a zmenšuje smrštivost při tuhnutí zinek zvyšuje pevnost a tvrdost (ale méně než Al) a při malých obsazích též houževnatost zirkonium zlepšuje mechanické vlastnosti a zjemňuje zrno slévárenských slitin mangan zlepšuje odolnost proti korozi a svařitelnost Mezi přednosti slitin Mg patří zejména nízká měrná hmotnost, dobrá měrná pevnost, vysoký útlum vibrací a dobrá obrobitelnost Nedostatkem je naopak obtížná výroba a zpracování (zvýšené náklady), špatná tvárnost za studena, nízká tvrdost, houževnatost a odolnost proti opotřebení a zejména nízká odolnost vůči korozi

Slitiny hořčíku Tepelné zpracování slitin hořčíku Slitiny Mg-Al-Zn nejvíce používané slitiny Mg známé pod názvem elektron použitelnost do 150 °C uplatňuje se např. v automobilovém průmyslu na lité disky kol Slitiny Mg-Zn-Zr vyšší hodnoty pevnostních charakteristik oproti „elektronu“ použitelnost do 200 °C s přísadou PVZ nebo Nd až do 250 °C Tepelné zpracování slitin hořčíku obdobné jako u slitin Al nutné delší výdrže (pomalejší difuzní pochody) stárnutí je možné pouze umělé ©2003 Brooks/Cole, a division of Thomson Learning, Inc. Thomson Learning™ is a trademark used herein under license.

Použití slitin hořčíku

Budoucnost slitin hořčíku Slitiny hořčíku v dopravní technice současná spotřeba 2,5 – 8 kg na 1 osobní automobil výhled – 40 kg na jeden osobní automobil Požadavky na výrobu a výzkum zvyšování objemu a kvalitu výroby (výrobní postupy) optimalizace struktury a mechanických vlastností zlepšení creepových vlastností zvýšení odolnosti proti korozi (povrchová ochrana)

struktura čistého titanu Titan a jeho slitiny Atomové číslo: 22 Relativní atomová hmotnost: 47,867 Měrná hmotnost: 4,506 g/cm3 Teplota tání: 1668 °C, tj. 1941 K Teplota varu: 3287 °C, tj. 3560 K titan je sedmým nejrozšířenějším kovem v zemské kůře byl objeven roku 1791, ale jeho izolace se podařila až po sto letech v malém množství je obsažen ve většině minerálů, nejvíce ho obsahují rudy ilmenit (FeTiO3) a rutil (TiO2) je to polymorfní kov s vysokou teplotou tání většinou se používá ve formě slitin titan i jeho slitiny mají poměrně nízkou měrnou hmotnost a dobré pevnostní charakteristiky → vysoká měrná pevnost dobře odolávají vůči korozi (i v mořské vodě), v některých případech i kyselinám → využití v chemickém průmyslu pracovní teploty slitin titanu mohou být až 600 °C mezi nevýhody titanu a jeho slitin patří vysoká reaktivita s plyna nad 700°C, obtížná obrobitelnost, špatné třecí vlastnosti někdy může být nevýhodou i nízký modul pružnosti (E = 115 GPa)

Základní dělení slitin titanu Slitiny  - přísadové prvky stabilizující fázi alfa jsou Al, Sn, N, O, C Slitiny  - přísadové prvky stabilizující fázi beta jsou: Mo, V, Cr, Nb, Ta Slitiny + (heterogenní) - vzájemný poměr fází je dán charakterem rovnovážného diagramu, obsahem přísad a podmínkami ochlazování Slitiny  Slitiny  Slitiny +

(bílá fáze=a, tmavá fáze=b) Slitiny titanu Slitiny  nízká měrná hmotnost a pevnost až 1000 MPa dobré mechanické vlastnosti do 300 °C jsou odolné proti křehkému porušení Ti-Al → obsah Al bývá většinou do 8 hm.% Ti-Al-Sn → kromě Al obsahují 2 - 13 hm.% Sn používají se hlavně v letectví a kosmonautice Slitiny  mají vysokou odolnost proti korozi a dobrou tvářitelnost za normální teploty pevnost po vytvrzení dosahuje hodnot až 1600 MPa (slitina TiV13Cr11Al3, zpevňující fází jsou intermetalické sloučeniny Ti3Al, TiAl) nevýhodou je vyšší měrná hmotnost než u ostatních Ti slitin a vysoká cena (kvůli přísadám těžkých a obtížně zpracovatelných kovů) Slitiny + (heterogenní) vyznačují se širokou škálou vlastností podle přísad a zpracování nejpoužívanější slitina TiAl6V4 dosahuje pevnosti 1125 MPa heterogenní slitiny lze vytvrzovat tepelným zpracováním používají se na lopatky turbín a kompresorů, součásti leteckých draků, podvozků, sportovní vybavení, atd. tvářená slitina TiAl6V4 (bílá fáze=a, tmavá fáze=b)

Tepelné zpracování slitin titanu Obdobně jako u většiny slitin neželezných kovů jsou používány žíhání a precipitační vytvrzování Žíhání ke snížení vnitřních pnutí (450 – 650 °C) používá se po svařování, rovnání atd. Žíhání rekrystalizační (obvykle 800 °C) pro odstranění zpevnění po předchozím tváření Žíhání stabilizační u slitin bez Al 600 – 700 °C, s Al 700 – 900 °C provádí se u součástí, které mají pracovat za vyšších teplot Vytvrzování (u + slitin a  slitin ) sestává se z rozpouštěcího ohřevu, rychlého ochlazení a vytvrzování teplota rozpouštěcího ohřevu je volena tak, aby bylo zachováno co největší množství fáze  ochlazování se provádí do vody Následuje umělé stárnutí při teplotě 500 – 600 °C) TiAl6V4 – Widmanstätten. str. (fáze a + jehlice b)

Slitiny s tvarovou pamětí Jako vratný paměťový jev je označována opakovatelná samovolná změna tvaru součásti, doprovázející vznik teplotně indukovaného martenzitu při ochlazování a jeho zpětnou přeměnu na původní fázi při dalším ohřevu. Jev tvarové paměti byl poprvé experimentálně pozorován na exotické slitině Au-Cd v roce 1951. Výzkumu v tomto oboru ale vzrostl až po roce 1963, kdy byl tento jev náhodně pozorován na slitině NiTi vyvíjené původně jako antikorozní materiál. Následně byly objevovány další slitiny s tvarovou pamětí. V technických aplikacích jsou nejrozšířenější slitiny NiTi (50 at.% Ni), známé pod obchodním názvem Nitinol, příp. s přísadami dalších prvků mají řadu dalších specifických vlastností, jako je např. superplasticita nevýhodou těchto slitin je velmi vysoká cena používají se jako spojky potrubí ke spojování špatně svařitelných materiálů nebo spojování potrubí na nepřístupných místech (např. v křídlech letadel) uplatňují se rovněž jako regulační a pojistné prvky pro dobrou biokompatibilitu je Nitinol vhodnou slitinou pro medicínské využití (permanentní rovnátka, drobné chirurgické nástroje) Marsovké voztko – Mas Pathfinder – byo vybaveno detektorem dopadajícího maťanského prachu, pohyb byl zajišěn elektricky zahřívaným drátkem ze slitiny s tvarovou pamětí.

Vývoj světové produkce titanu Použití slitin titanu Nákladná výroba → 1. použití ve zbrojním průmyslu, letectví a raketové technice, kosmonautice. 50. léta – vyvinuto firmou Lockheed Corporation letadlo SR-71 Blackbird – prakticky celotitanová konstrukce (poprvé vzlétlo 1962). Vývoj světové produkce titanu 40. léta 2,5 tuny/10 let 2007 8 000 000 tun/rok

9% hmotnosti letadel Airbus A340 a A380 tvoří titan a jeho slitiny Použití slitin titanu 9% hmotnosti letadel Airbus A340 a A380 tvoří titan a jeho slitiny

Použití slitin titanu šperky – duhové efekty tenkých oxidických filmů na povrchu rámy a ochranné kryty přístrojů – fotoaparáty, mobilní zařízení, notebooky sportovní potřeby vyžadující nízkou hmotnost a vysokou pevnost pro svoji vysokou korozní odolnost a biokompatibilitu se používá pro různé aplikace v lékařství

Budoucnost slitin titanu Slitiny titanu, podobně jako slitiny hliníku a dalších kovů, představují materiálově víceméně ukončenou skupinu  nepředpokládá se vývoj zcela nových slitin z hlediska chemického složení Pozornost je třeba zaměřit na: zvyšování žárupevnosti slitin při zachování dostatečné tvárnosti a stability struktury při dlouhodobém zatěžování ochranné povlakování proti oxidaci → zvýšení pracovní teploty (k tomu vhodných) slitin nad 600°C využití intermetalických sloučenin titanu (hlavně Ti3Al) při vysokoteplotních aplikacích (až do 900 °C) tváření v superplastickém stavu → lepší vlastnosti výsledných výrobků výroba součástí ze slitin titanu pomocí práškové metalurgie

Číselné označování neželezných kovů a jejich slitin dle ČSN 4 2 X X X X . X X Třída norem hutnictví 3 – těžké kovy 4 – lehké kovy 0, 2, 4, 6, 8 – kovy tvářené 1, 3, 5, 7, 9 – kovy slévárenské Pořadové číslo Dvojčíslí ze 4. a 5. číslice určuje též skupinu kovů Pro slévárenské materiály způsob odlévání Způsob tepelného zpracování: 0 – bez TZ 1 – žíhání 2 – neobsazeno 3 – rozpouštěcí žíhání 4 – umělé stárnutí 5 – vytvrzení za studena 6 – rozpouštěcí žíhání + stab. 7 – vytvrzení za tepla 8 – kalení a popouštění Pro tvářené materiály jakost a technologické zpracování Pozn.: Číselné označení lze doplnit také označením podle chemického složení.

Označování Al a jeho slitin dle ČSN EN Značka je tvořena následujícími znaky: E N A X – X X X X(X) Značení čistého hliníku E N A X – 1 X X X(X) Evropské označení Hliník a jeho slitiny W – tvářené výrobky B – ingoty C – odlitky M – předslitiny specifikace chemického složení – u tvářených materiálů 4 číslice – u netvářených materiálů 5 číslic (viz. dále) W → mezní obsah doprovodných prvků B, C, M → vždy nula min. obsah Al v % (99,XX) 0 (kromě letectví a kosmonautiky) Pozn.: Číselné označení hliníku a jeho slitin podle EN lze doplnit rovněž označením podle chemického složení.

Označování Al a jeho slitin dle ČSN EN Značení tvářených materiálů E N A W – X X X X Značení netvářených materiálů E N A X – X X X X(X) řada – hlavní slitinové prvky: 2 – Cu 3 – Mn 4 – Si 5 – Mg 6 – Mg-Si 7 – Zn 8 – ostatní prvky 9 – neobsazená řada 0 (kromě letectví a kosmonautiky) vyjadřuje modifikace slitiny: 0 - základní slitina 1 až 9 udávají modifikace základní slitiny nemají zvláštní význam, rozlišují různé hliníkové slitiny ve skupině B – ingoty C – odlitky M – předslitiny (9 – předslitiny) určuje skupinu slitin: 21 – Cu 41 – AlSiMgTi 51 – AlMg 71 – AlZnMg 42 – AlSi7Mg 43 – AlSi10Mg 44 – AlSi 45 – AlSi5Cu 46 – AlSi9Cu 47 – AlSi(Cu) 48 – AlSiCuNiMg 3. číslice je doplňující (1 až 9) 4. číslice je nula Předslitiny (M) První z pěti číslic číslo 9. Druhá a třetí číslice určuje atomové číslo hlavního prvku ( atomové číslo mědi je 29, křemíku 14) Příklad:. 929XX označuje předslitinu s mědí, 914XX označuje předslitinu s křemíkem. Čtvrtá a pátá číslice jsou pořadové Pátá číslice - lichá - předslitina s nízkým obsahem doprovodných prvků Pátá číslice – sudá - předslitina s vysokým obsahem doprovodných prvků V případě netvářených výrobků (B, C, M) je možno použít též označení na základě chemických značek

Příklady označování slitin hliníku řada slitiny označení dle ČSN EN 573 dle ČSN číselné podle chemickéhosložení podle chem.složení tvářené materiály 2000 Al-Cu AW-2024 AW-AlCu4Mg1 424201 AlCu4Mg 3000 Al-Mn AW-3103 AW-AlMn1 424432 AlMn1 4000 Al-Si AW-4032 AW-AlSi12,5MgCuNi 424237 AlSi12Ni1Mg 5000 Al-Mg AW-5754 AW-AlMg3 424413 AlMg3 6000 Al-Mg-Si AW-6082 AW-AlMgSiMn 424400 AlMg1Si1Mn 7000 Al-Zn AW-7020 AW-AlZn4,5Mg1 424441 AlZn4,5Mg1 8000 různé AW-8016 AW-AlFe1Mn   netvářené materiály 20000 AC-21000 AC-AlCu4MgTi 40000 AC-42100 AC-AlSi7Mg0,3 424334 AlSi7Mg AC-43000 AC-AlSi10Mg 424331 AlSi10MgMn AC-44100 AC-AlSi12 424330 AlSi12Mn 50000 AC-51200 AC-AlMg9 424519 AlMg10SiCa AC-51300 AC-AlMg5 70000 AC-71000 AC-AlZn5Mg

Označování Mg a jeho slitin dle ČSN EN Značka je tvořena následujícími znaky: E N – M X X X X X X Evropské označení Hořčík a jeho slitiny Určení podskupiny a rozlišení slitin v jednotlivých pod-skupinách A – anody B – ingoty C – odlitky 1 – čistý Mg 2 – Al 3 – Zn 4 – Mn 5 – Si 6 – RE (prvky vzácných zemin) 7 – Zr 8 – Ag 9 – Y 00 – čistý Mg 11 – MgAlZn 12 – MgAlMn 13 – MgAlSi 21 – MgZnCu 51 – MgZnREZr 52 – MgREAgZr 53 – MgREZr Pozn.: Místo číslic na 6. až 10. místě lze použít kódové označení slitiny chem. značkami.

Označování tepelného zpracování neželezných kovů dle EN Výběr stavů nejčastěji užívaných v evropských normách Označení stavu Definice T1 Po ochlazení ze zvýšené teploty tváření a přirozeném stárnutí T2 Po ochlazení ze zvýšené teploty tváření, tváření za studena a přirozeném stárnutí T3 Po rozpouštěcím žíhání, tváření za studena a přirozeném stárnutí T4 Po rozpouštěcím žíhání a přirozeném stárnutí T5 Po ochlazení ze zvýšené teploty tváření a umělém stárnutí T6 Po rozpouštěcím žíhání a umělém stárnutí T7 Po rozpouštěcím žíhání a umělém přestárnutí

Hlavní důvody použití lehkých kovů a jejich slitin při výrobě automobilů Snížení hmotnosti Lepší jízdní vlastnosti Nižší spotřeba paliva Méně emisí

Doporučená literatura Ptáček, L. a kol.: Nauka o materiálu II. Akademické nakladatelství CERM, Brno, 1999, (2. opravené a doplněné vydání 2002) Pluhař, J. a kol.: Nauka o materiálech. SNTL, Praha,1989 Askeland, D.R., Phulé, P.P.: The Science and Engineering of Materials. Thomson-Brooks/Cool, 4th ed. 2003 (5th ed. 2005) Callister, W.D., Jr.: Materials Science and Engineering. An Introduction. John Wiley & Sons, Inc., 6th ed., 2003