Hnědé řasy

Obsah Titulní strana Obsah Hnědé řasy Rozsivky Chaluhy Zlativky

Hnědé řasy (Chromophyta) Na první pohled navzájem nepodobní zástupci, ale vykazují podobnou stavbu plastidů. Plastidy jsou obklopeny endoplasmatickým retikulem. Kombinace fotosyntetických barviv - chlorofyl a a c. + různé karotenoidy (fukoxantin). Charakteristická barva, která se pohybuje od hnědé po žlutozelenou. Zásobní látka je polysacharid chrysolaminarin nebo laminarin a tuk, nikdy se však netvoří škrob. Do oddělení hnědých řas patří například třídy rozsivky, chaluhy a zlativky

Rozsivky (Bacillariophyceae) Rozsivky jsou jednobuněčné hnědé řasy, žijící v koloniích nebo jednotlivě. Buňka je uzavřena ve dvoudílné křemité schránce, jejíž dva díly připomínají víčko a dno krabičky. Podle tvaru skořápky dělíme třídu rozsivek do dvou řádů centrické rozsivky s okrouhlým tvarem a paprsčitě uspořádanými řadami pórů, vybíhajících ze středu misky penátní rozsivky s protáhlým tvarem a po obvodu vyvinutými dvěma souměrnými systémy komůrek či pórů. Zásobní látku tvoří olejové krůpěje uložené v plasmě a velká množství volutinu (polyfosfátová zrníčka). Rozsivky se vyskytují velice hojně ve vodě i v půdě. Ve slaných vodách převažují centrické rozsivky. Sladké vody jsou osidlovány zejména penátními formami. Rozsivky mohou růst na povrchu jiných vodních rostlin, kde jsou přichyceny slizem. Fosilní rozsivkové sedimenty tvoří horninu zvanou diatomit. Ten se užívá jako izolační materiál nebo při filtracích.

Chaluhy (Phaeophyceae) Hnědé řasy s výhradně mnohobuněčnými stélkami, velkými od několika centimetrů po několik desítek metrů. Stélky mohou být vláknité s osním vláknem a vlákny bočními, nejčastěji jsou to však stélky pletivné, které mohou u některých chaluh obsahovat i plovací měchýřky. Plastidy obsahují barviva chlorofyl a a c, fukoxantin a β-karoten. Zásobními látkami jsou laminarin a mannitol. Buněčná stěna jen částečně celulózní a je tvořena hlavně z alginátových kyselin. Fukoidin spolu s alginovými kyselinami (polymery kyseliny mannuronové) je hlavní složkou slizu. V chaluhách jsou obsaženy polyfenoly. Ve stélkách chaluh je v organické podobě jód. Chaluhy se vyskytují zejména v mořích, pouze tři rody jsou sladkovodní. Osidlují hlavně chladnější moře obou polokoulí. Většinou rostou poblíž pobřeží v pásmu přílivu a odlivu.

Zlativky (Chrysophyceae) Většinou bičíkoví (volní, kolonie), někdy tvoří amébiodní stélku ve slizu. Žijí převážně ve sladkých vodách. Živí se mixotrofně. Buňky jsou většinou nahé nebo ve schránce, složené z chitinu nebo celulózy. Ta není nikdy spojena s cytoplazmatickou membránou, ani se neúčastní dělení. Buňky z ní mohou vylézt, a pak si vytvořit jinou, což dělají při rozmnožování. Někdy tvoří křemité šupiny. Mají dva bičíky. Jeden hlavní, ten má na sobě dvě řady mastigonemat (vlášení) a v přechodné zóně (místo, kde přestává být obalen membránou) má ztlustlinu. Druhý bičík má vlášení jednoduché (jedna řada mastigonemat) a na bázi (ukotvení bičíku v buňce) je fotoreceptor přiložený ke stigmatu (červená skvrna v prohlubni chloroplastu), ten obsahuje fotosensitivní protein retinal . Bičíky mají čtyři tubulární kořeny, které jsou spojeny pomocí rhizoplastu (příčně pruhované kontraktilní vlákno) k buněčnému jádru. Mají obvykle jeden nebo dva chloroplasty. Který je obalen, mimo klasických dvou membrán, ještě membránou endoplazmatického retikula. V tomto případě nejde u primární symbiosu jako například u rostlin ale o sekundární (předek Chrysophyceae nefagocytoval sinici, ale už eukaryotickou buňku – řasu, z které si udělal chloroplast). Mezi endoplazmatickým retikulem a membránou chloroplastu je síťovitá struktura, která se nazývá periplastovité retikulum (k čemu slouží nevíme, jako u většiny obskurních organel). Chloroplastová DNA (cDNA) je v prstencovitém nukleotidu (to je zbytek jádra předka chloroplastu).

Zlativky (Chrysophyceae) Thylakoidy jsou po třech a tvoří prstencovitou lamelu. Chrysophyceae mají specifická barviva. Mimo chlorofylu a, mají chlorofyly c1 a c2,β-karoten (červené) a fukoxantin (žluté, díky kterému mají svůj název). Zásobní látky jsou chrysolaminarin a olej a polyfosfátové granule, nazývané volutin, a jsou uloženy mimo chloroplast v cytoplazmě. V jejich buňkách můžete pozorovat i pulsující vakuolu, která má osmoregulační funkci. Diktyosom je další speciální organela, která vytváří slizový obal v palmelových (slizových) stádiích. Je složena z nenápadných váčků, které postupně přirůstají (nejmladší jsou u jádra, nejstarší u membrány). Obsahují amorfní (beztvaré) glykoproteiny. Dalším tělískem, který se podílí na výrobě slizu jsou mukocysty. Ty jsou uloženy pod povrchem buňky. Jinými, ještě záhadnějšími tělísky, jsou tzv. discobolocysty, to jsou vymrštitelná tělíska pod plasmatickou membránou, jejíž funkci neznáme