Psychologie Rok 2013

Řecké písmeno Psí Bývá občas používáno jako symbol psychologie

Základy psychologie Psyché – duše ; logos – věda jako samostatná věda vzniká psychologie až ve druhé polovině 19.soletí Roku 1879 vznik psychologické laboratoře v Lipsku ( W. Wundt). Ve své práci se opíral o metodu introspekce. Zkoumal vjemové prahy u člověka . 20. století – vznik nových psychologických směrů (behaviorismus, hlubinná psychologie,kognitivní psychologie, humanistická psychologie, transpersonální psychologie apod. Psychologie je věda o člověku, jeho prožívání, chování, postojích a motivaci. Cíl psychologie: - využít získané poznatky ke zvýšení lidské spokojenosti - k léčebným účelům

Prožívání / Chování Prožívání – je souhrnný název pro všechny vnitřní, subjektivní psychické procesy u člověka. Vědomé prožívání Nevědomé prožívání (podvědomí ) Předvědomí Prožívání se projevuje navenek v chování člověka. Chování - soubor vnějších projevů, které jsou vyjádřením vnitřní situace člověka. Expresivní chování – vyjadřuje skutečné pocity člověka (bezprostřední chování) Adaptivní chování – účelně se přizpůsobující dané situaci (předstírání).

Psychologické disciplíny Obecná psychologie – podává celkový obraz o člověku - věnuje se základním teoretickým otázkám psychologie - zabývá se problematikou poznávacích procesů - zkoumá lidské postoje, zájmy, motivaci Psychologie osobnosti – zkoumá podrobnosti a odlišnosti mezi lidmi Vývojová psychologie – věnuje se vývojovým etapám u člověka Sociální psychologie – předmětem je konkrétní osoba, žijící v konkrétních společenských podmínkách Psychopatologie – zabývá se otázkami pojetí psychických poruch a potíží, zkoumá příčiny jejich vzniku a hledá léčebné metody, které je odstraňují.

Aplikované disciplíny Využívají poznatků základních teoretických disciplín. Pedagogická psychologie - zabývá se výchovou, klima třídy, vyučováním Klinická psychologie – orientuje se na diagnostiku duševní nemoci a na psychoterapeutickou péči o duševně nemocné. Součástí je i zdravotnická psychologie a psychoonkologie. Zabývá se také pacienty s psychosomatickým onemocněním (nachází vazby mezi fungováním psychiky a tělesným onemocněním). Poradenská psychologie – zabývá se výchovným,profesním a manželským poradenstvím. Soudní (forenzní ) psychologie – zabývá se studiem zločinnosti, psychologií pachatelů trestních činů. Další disciplíny – psychologie zdraví,práce, reklamy, sportu, umění apod.

Metody výzkumu Cílem výzkumu v psychologii je sběr empirických dat. Jejich vyhodnocování, posuzování a interpretování. 1) POZOROVÁNÍ - metoda, kterou sledujeme člověka a jeho projevy bez záměrného zásahu psychologa. Projevy zaznamenáváme. a) introspekce – pozorování vlastních vnitřních psychických projevů (hněv, strach) b) extrospekce – pozorování vnějších projevů u člověka (přirozené /speciální situace) 2) EXPERIMENT – vědecká metoda, ve které záměrně zasahujeme do podmínek a vlivů na zkoumanou osobu tak, aby všechny proměnné byly kontrolovány a za změn se daly kvantitativně vyjádřit souvislosti. Při této metodě používáme dalších výzkumných metod a technik ( dotazník, rozhovor, analýza slovních projevů)

Metody výzkumu 3) EXPLORAČNÍ (zjišťující) metody a) SOCIOMETRIE – slouží ke zjišťování a analýzy vztahů mezi členy malých skupin. Využívá forem dotazníku. Je důležité vymezit si hranice co chci vlastně zkoumat. b) OBSAHOVÁ ANALÝZA – zkoumá výskyt určitých témat v médiích. Složí k charakteristice určitých projevů a jejich historických proměn. Může sloužit i k identifikaci autora. c) SÉMANTICKÝ DIFERENCIÁL – slouží k měření různých objektů a jeho srovnávání ( dotazovaný je požádán, aby popsal něco/někoho pomocí několika připravených škál, jejich póly tvoří protikladná slova, např. moudrý 1 2 3 4 5 hloupý) 4) PSYCHODIAGNOSTICKÉ METODY je soubor metod, které zjišťují úroveň vývoje člověka, vlastnosti jeho osobnosti, jeho aktuální stav, přítomnost symptomů a syndromů. Ke sběru dat se využívají – výkonové testy, test osobnosti, rozhovor…..

Vybrané psychologické směry XX. století HLUBINNÁ PSYCHLOGIE ( 20.léta 20. století) zaměřuje se na zkoumání těch prožitků, kterých si člověk není vědom (jsou uloženy v hlubinách) a podle teorie přesto ovlivňují vývoj psychiky u člověka. Jedná se například o negativní zážitky z dětství, traumata. Sigmund Freud (1856 – 1939) – vypracoval metodu a teorii PSYCHOANALÝZY Podle psychoanalýzy má duševní život člověka energetický charakter, ten se v lidském těle přelévá a vyvolává různé způsoby reagování. Tento pohyb je určován traumatickými a konfliktními situacemi, které jsou důsledkem potlačování pudů – především sexuálního pudu. Život člověka je ovládán principem slasti (libido) a principem reality (společnost) . Ke zkoumání využíval metody rozhovorů a hypnózy. Freud se zabýval i strukturou osobnosti založenou na uspokojování a) Id – (ono) – uspokojování slasti (pudy, přání, touhy). b) Ego (Já) – racionální složka c) Superego (Nadjá) – naše „já“prahnoucí po ideálech.

Vybrané psychologické směry XX. Století Pokračovatelé S. Freuda odmítali zdůrazňování přehnaného vlivu sexuálního pudu. C. G. Jung ( 1875-1961) představitel a zakladatel analytické psychologie Užíval termín kolektivní podvědomí lidstva – archetyp je to kolektivní zkušenost lidstva předávaná z generace na generaci, se kterou člověk přichází na svět, zjevuje se mu především ve snech, může být určitým poselstvím. Vybízí, aby člověk přemýšlel co je smyslem života – jinak by jeho život postrádal patřičnou hloubku a člověk by žil povrchně. Do psychologie zavedl pojem INTROVERT a EXTROVERT Alfred Adler (1870-1937) představitel individuální psychologie Tvrdil, že to co ovlivňuje naši psychiku je pocit méněcennosti, se kterým se rodíme a že svým jednáním se ho snažíme překonat. Cílem jedince je zařazení do společnosti! Erich Fromm (1900-1980) opouští Freudův „ biologismus“ a zdůrazňuje sociálně psychologické hledisko. Je představitelem kulturní psychoanalýzy. Hlavní cesta ke spokojenému životu vede skrze ideální lásku. Mluvíme o trojici protikladů a) láska k životu kontra láska ke smrti b) láska k bližnímu kontra narcismus c) svoboda kontra připoutání

Vybrané psychologické směry XX. století Kognitivní (poznávací) psychologie Předmětem zkoumání je člověk a jeho poznávání světa na základě vnitřních obrazů (modelů) vnějšího světa, ve kterém žije. Zdůrazňuje především myšlení člověka, které mu pomáhá poznávat situace, události a učinit smysluplné rozhodnutí. Představitelé: G. A. Kelly Humanistická psychologie Vznikla v roce 1962 v USA Zdůrazňuje, že člověk má naslouchat sám sobě, nepotlačovat to, kým je, svou identitu, protože jinak to může způsobit psychické problémy. Přistupuje k člověku holisticky Zajímá se o každodennost člověka a zdůrazňuje jedinečnost každého z nás. Zajímá se o hodnotový systém u člověka a jeho životní potřeby Představitelé: A.H. Maslow, Carl R. Rogers

Vybrané psychologické směry XX. století Behaviorismus (S +R psychologie) Zakladatelem BP je J. B. Watson ( 1878 – 1958), ten říká, že jedině vnější pozorování je objektivní. Odmítal tedy metodu introspekce. Prováděl pokusy na zvířatech i lidech (zkoumal jejich metody učení) Chování pak vysvětloval vzorcem CH=S=R (CH –chování, S – stimul, R- reakce) tedy S – R model Chování tedy považoval za sled naučených odpovědí (svobodná vůle tak byla chápána jako pouhá iluze). Naopak vše je podmíněno genetice a sugesci ( vnucení). Citát „ Dejte mi 20 dětí a já vám z nich udělám, co chcete“! Roku 1920 uskutečnil J.B.Watson spolu s Rosalie Rayner pokus, který nazvali „Malý Albert“. Jednalo se o experiment s 11 měsíčním chlapcem Albertem a bílou myší. Pokus prokázal, že emoce mohou být podmíněnou reakcí na podnět.

Behavioristé

Vybrané psychologické směry XX. století Neobehaviorismus je pokračovatelem behaviorální psychologie Cílem zkoumání je výchova a učení u člověka Teorie o odměně a trestu ( vždy je významnější odměna než trest) Hlavní představitel: B.F.Skinner (1904 – 1990) americký psycholog Transpersonální psychologie Zkoumá mimořádné stavy vědomí, jsou rovněž součástí našeho prožívání Tyto stavy vědomí vznikají při meditaci, hypnóze, užití drog apod. V těchto situacích je omezena lidská vůle, pozornost, schopnost ovládat své rozhodování a city. Zakladatel TP je Stanislav Grof (1931*) Objevitel holotropního dýchání Vědomí je podle něj prvotní vlastností bytí Pracoval se změnami vědomí během holotropních stavů Obohacuje tedy tradiční model psychiky (biologická) o oblast perinatální a transpersonální Kniha Psychologie budoucnosti, Perla 2004

Na jednom ze svých sezení s podáním LSD měl Richard velmi neobvyklý zážitek podivného a astrálního světa, zahaleného do strašidelné světélkující záře, plného zemřelých bytostí, které se velmi naléhavě dožadovaly komunikace s ním. Neviděl je ani neslyšel, a přesto téměř fyzicky cítil jejich přítomnost a dostával od nich telepatické zprávy. Zapsal jsem si jednu z nich, byla velmi konkrétní a posléze ji bylo možné i ověřit. Jednalo se o žádost, aby se Richard spojil s jedním manželským párem z moravského města Kroměříž, a dal jim vědět, že jejich synovi Ladislavovi se daří velmi dobře, a že je o něj postaráno. Zpráva obsahovala jméno manželů a jejich telefonní číslo. Žádný z těchto údajů před tím nebyl znám ani mně, ani mému pacientovi. Tento zážitek byl velmi záhadný, přičemž neměl žádnou souvislost s Richardovým životem, ani nijak nesouvisel s jeho poruchou, či léčebným procesem. Po určitém váhání a se smíšenými pocity jsem se konečně odhodlal provést něco, co by ze mě určitě udělalo cíl vtipů mých kolegů, kdyby se o tom dozvěděli. Šel jsem k telefonu, vytočil kroměřížské číslo a zeptal se, zda mohu mluvit s Ladislavem. K mému údivu žena na druhém konci drátu začala plakat. Když se uklidnila, sdělila mi přerývaným hlasem: Náš syn už není mezi námi. Před třemi nedělemi zemřel.

Stanislav Grof