Vědomí – teorie vědomí Koukolík, F. (2003). Já. O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování Sternberg, kap. 3 Kulišťák, P. (2011). Neuropsychologie, Praha: Portál

Vědomí a pozornost James – pozornost jako výběrová charakteristika vědomí vědomí –orientovaná pozornost: pocit, že si něco uvědomujeme A obsah toho, co si uvědomujeme (část může zůstat pod prahem pozornosti) v laickém pojetí –ztotožňujeme vědomí s vědomou pozorností, ta je důležitá pro sledování toho, jak se adaptujeme kontinuita prožívání plánování, regulace jednání (vzhledem k situaci – vjemy, představy; a minulým zkušenostem- vzpomínky

Pozornost a vědomí z pohledu neuropsychologie Michael Posner – je pozornost funkcí celého mozku? přední (čelní lalok) – význam slov, intence, volba alternativ zadní (temenní lalok) systém pozornosti – vizuospaciální úlohy, jednoduché pohyby oba systémy se podílejí na řízení aktivace projekčních korových oblastí a

Neurobiologický model vědomí Kulišťák, P. (2011) Neurobiologický model vědomí Kulišťák, P. (2011). Neuropsychologie, Praha: Portál vědomí jako aktivní proces s mnoha složkami, hlavní funkce, které podmiňují vědomí jsou: arousal (vzestupný retikulární aktivační systém), bdělost nezbytná pro uvědomování (synchronní aktivita v kůře ve spojení s podkořím (talamicko-korové sítě, hipokampus, neokortex) arousal bez uvědomování – vegetativní stav

Neurobiologický model vědomí vědomí jako aktivní proces s mnoha složkami v základu stojí arousal, bdělost a pozornost, která zaměřuje duševní aktivitu; uvědomování vnějšího světa závisí na parietální kůře (zpracování počitků, interpretace), projekce do limbického systému přes temporální laloky (smysluplnost, důležitost).Motivace (amygdala, hypotalamus, limbický systém), sebeuvědomění (zrcadlové neurony v motorické kůře – integrace korových a podkorových oblastí), exekutivní funkce udržování pozornosti a plánování činnosti – frontální laloky.

Neurobiologický model vědomí

Neurobiologické teorie fylogenetický původ vědomí- primární emoce spojené se základními biologickými potřebami? – mozkový kmen, mezimozek, části limbického systému třídění signálů ze zevního prostředí do kategorií (důležitých pro přežití)

Edelman a Tononi - teorie dynamického jádra neuronálních událostí proud neuronálních událostí, který se trvale proměňuje; jeh vlastnosti jsou: integrace – vědomý stav jako nerozložitelná scéna, v řádu desetin vteřiny nejsme schopni udělat víc než jedno vědomé rozhodnutí (psychologická refrakterní perioda) diferenciace, resp. neurální komplexita – uvědomován si je vysoký počet vědomých stavů, mezi nimiž diferencujeme (např. vnímání běžného prostředí – barvy, rozdíly intenzit, tvary, změny atd.) základ vědomé zkušenosti je opakovanou, tzv. návratnou, interakcí zesílená a dostatečně dlouho (desetiny vteřiny) trvající integrovaná a přitom vysoce diferencovaná činnosturčitých skupin nervových buněk; poté vzniká jiný funkční systém – jiná vědomá zkušenost (metafora včelího roje)

Crick, Koch – teorie zrakového vědomí „předběžná dohoda“ o povaze vědomí každý člověk má rámcovou představu co to je, lépe se vyhnout definici – mohla by být předčasná některé druhy zvířat mají některé znaky vědomí (pro tyto nejsou nutné jazyk a řeč), je zřejmé, že jazyk a řeč vědomí podstatně obohacují vědomí odpovídá do nějaké míry složitosti nervového systému (jednodušší živočichové ho nemají) řada podob vědomí (smyslové prožitky), sebeuvědomování je zvláštní aspekt, pravděpodobně speciální případ

Crick, Koch – teorie zrakového vědomí zrakové vědomí – mozek musí vytvořit mnohoúrovňovou (aktivita jednotlivých úrovní hierarchie zrakového systému – jednoduché znaky, pak skládání do složitého objektu, explicitní (činnost nevelké skupiny neuronů, která rámcově reprezentuje určitý rys;, složitější objekt – synchronní aktivita více takových skupin; - výsledky této činnosti – interpretace scény, jen některých jsme si vědomi) symbolickou interpretaci části zrakové scény

Michael Gazzaniga vědomí je možné chápat jako instinkt – neučíme se mu a nemůžeme se ho odnaučit vědomá zkušenost – zkušenost s vlastními schopnostmi (lidé podstatně víc než zvířata) systémy levé hemisféry umožňují interpretovat naše poznávací i emoční odpovědi – prožitek sebe jako celku

Bernard Baars – shrnutí současných neurobiologických teorií - 8 divadelních metafor vědomí jako jeviště (Baars) – globální pracovní prostor osvětlený poroností, ústředí informční výměny vědomí jako větší počet jevišť (Dennet) – každý korový systém má svoje, přepínání reflektoru vědomí ve vztahu k vnitřní řeči, představivosti a pracovní paměti (Damasio – hypotéza somatických markerů, somatosenzorická aktivace) vědomí ve vztahu k orientované pozornosti (Posner)

Bernard Baars – shrnutí současných neurobiologických teorií - 8 divadelních metafor vědomí jako vztah diváků a posluchačů (vědomí nutné pro přístup k epizodické paměti, významům, hybnosti a emocím) vědomí jako vysílání volených obsahů:oslovení posluchačů a diváků (Edelman, Tononi) nevědomé systémy utváří vědomé události (vztah zákulisí a jeviště) – např.hysterická obrna vědomí jako vztah režiséra a výkonnostních systémů (Gazzaniga – interpetující levá hemisféra)

Filosofické přístupy k vědomí David Chalmers –těžký problém qualií (kvalitativní stavy sebeuvědomování, prožitky, které si uvědomujeme) Searle – vědomá zkušenost bez subjektivity neexistuje; vědomí má ontologii 1.první osoby, je neredukovatelné na ontologii 3.osoby