Barbora Řebíková (rebbarbora@email.cz) PostprodukcE Barbora Řebíková (rebbarbora@email.cz)

Nicolas Bourriaud Nicolas Bourriaud, Postprodukce, Tranzit, 2004

... silný a sílící proud současné umělecké produkce, který lze vysledovat v současných uměleckých postupech využívání již vytvořeného uměleckého „materiálu“.

... „Je to jednoduché: lidé vytvářejí díla, no a my si s nimi děláme, co se dá – prostě je využíváme pro sebe.“ (Serge Daney)

Pojem postprodukce ve filmovém průmyslu označuje veškeré pozdější zpracování natočeného materiálu. jednotlivé záběry a scény se řadí do náležitého pořadí, aby výsledný produkt poskytoval smysluplnou filmovou vizi. Scény se během něj upravují či krátí, je k nim přidáván zvuk, ladí se barvy a vytvářejí vizuální efekty.

... „ ,Postprodukce‘ je technický pojem, používaný ve světě televize, filmu a videa. Označuje se jím veškeré zpracování natočeného materiálu: střih, vkládání dalších obrazových či zvukových zdrojů, titulkování, hlasy mimo kameru (off), zvláštní efekty.“ (Bourriaud, N., Postprodukce, Tranzit, Praha 2004, s. 3.)

Bourriaud Tento pojem a jím označený proces vnesl do světa současného umění teoretik Nicolas Bourriaud. Ve své knize Postprodukce (2004) se pokusil o revizi a smysluplné vysvětlení současné umělecké tvorby důrazem na postprodukci, úpravy a re-produkování již existujícího materiálu a „produktů kultury“.

... „Od počátku 90. let 20. století se stále více a více umělců zabývá interpretací, reprodukováním, novým vystavováním či jiným využíváním děl ostatních umělců nebo kulturních produktů, které jsou k dispozici. Toto UMĚNÍ POSTPRODUKCE odpovídá zvýšení kulturní nabídky, ale nepřímo jde i to, že svět umění si přisvojuje formy, jež dosud opomíjel či jimi opovrhoval.“

Co svět umění opomíjel? ...možnost „interpretace, reprodukování, nového vystavování či jiné využívání děl ostatních umělců nebo kulturních produktů, které jsou k dispozici“ využít již hotové objekty k tvorbě díla vlastního

... „O umělcích, kteří zasazují vlastní dílo do díla druhých, můžeme říci, že přispívají k rušení tradičního rozlišování mezi produkcí a konzumací, mezi tvorbou a kopírováním, mezi readymade a původním dílem.“ „Tito umělci již nepracují se surovinami.“

... „Nevytvářejí novou formu ze surového materiálu, nýbrž pracují s objekty, které již obíhají na kulturním trhu, tj. nesou informace, které do nich vložili jiní lidé.“

... Pojmy „originalita“ či „tvorba“ dostávají nové významy. Spíše jde o vyhledávání kulturních objektů a jejich začleňování do určitých kontextů.

Skutečně svět umění tuto techniku opomíjel? Mnohé z toho, co autor popisuje jako revoluční prvky v tvorbě současných umělců, úplně nové není a ve světě umění se nacházelo již před objevem internetu. Užívání již existujících a použitých prvků v novém kontextu není v umění ničím novým.

... „Tvůrci kulturních produktů se podobně vykradačským způsobem chovali odjakživa, dnes to mají jen usnadněné existující technologií. Princip však zůstává stejný.“ (Pospiszyl, T., „Tancuj, bůh je přece dýdžej – mechanismy současného umění a úvahy Nicolase Bourriauda“ v Umělec, Divus, č. 2., 2004)

... Édouard Manet v 19. stol. předělával ve své tvorbě dílo Velasquézovo a Veroneseho, jen mu to díky použité malířské technice trvalo daleko déle než dnešním tvůrcům, jež mohou užívat Photoshop. Auguste Rodin vytvářel komplikované smyčky, aby mohl recyklovat sám sebe . Pabla Picassa lze označit za Google světového malířství.

... zpochybnění tradičních forem tvorby uměleckého díla na počátku dvacátého století s nástupem dada (Duchampovy Fontány) a neodada. Duchamp vystavující pisoár a sušák na lahve se stal pro svět umění dvacátého století zásadním milníkem. Odstartoval celou epochu, která se k němu v různých podobách neustále vrací a dovolává se jeho odkazu.

... Andy Warhol a jeho krabice Brillo Užití již existujících předmětů či motivů není ničím tak zcela revolučním, jak uvádí Nicolas Bourriaud.

! Pro současnou tvorbu se však technika postprodukce stala typickou a zásadnější než kdykoli dříve a to díky kulturním podmínkám, které k ní přímo vybízejí.

Kulturní prostředí - výchozí bod tvorby Co tvoří rámec nových forem uměleckých aktivit? Kulturní prostředí, „kolektivní senzibilita“. Výchozí bod – internet: „proměnlivý mentální prostor, jenž se lidskému myšlení otevírá s příchodem internetu jakožto ústředního nástroje informačního věku, do něhož jsme vstoupili.“

Informační věk „Ať už se na tento věk (pokud vůbec existuje jako jasně odlišená epocha) díváme jakkoli, ,informace‘ se často jeví jako druh nejzákladnějšího ready made, jako data, která musí být znovu zpracována a poslána dál, někteří z těchto umělců podle toho pracují – ,zinventarizují a vyberou, užijí a stáhnou‘, zrevidují nejen nalezené obrazy a texty, ale také dané formy vystavování a distribuce.“ (Forster, H., Kraussová, R., Bois, Y.-A., Buchloh, B., H., D., Umění po roce 1900, Modernismus, Antimodernismus, Postmodernismus, Slovart, Praha 2007, s. 665.)

... Díla druhých autorů, ale i způsob jejich vystavení a šíření jsou chápány jako informace, či sdělení, jež je možné dále používat, měnit a šířit.

... Co s sbeou přinesla existence celosvětové sítě? „Jde mi tu o to, jak se zorientovat v kulturním chaosu a jak z tohoto chaosu vyvodit nové způsoby produkce.“

... „Je skutečně překvapující, že nejčastěji užívanými nástroji při vytváření těchto ‚vztahových modelů‘ jsou již existující díla či formální struktury, jako kdyby svět kulturních produktů a uměleckých děl představoval jakousi samostatnou vrstvu, schopnou dodávat nástroje k vytváření vztahů mezi lidmi.“

... „jako kdyby cesta k zavádění nových forem družnosti a skutečná kritika současných forem života vedly přes změnu postoje ve vztahu k uměleckému dědictví, před vytváření nových vztahů ke kultuře obecně, a k uměleckým dílům zvlášť.“

Typologie postprodukce a) nové programování již existujících děl b) pobývání v historických stylech a formách c) užití obrazů d) využívání společnosti jakožto repertoáru forem e) vstup do světa módy a médií

... Formální různorodost, ale společný prvek – využívání již jednou vytvořených forem. „Tvůrci záměrně vkládají svá umělecká díla do již existující sítě znaků a významů, místo aby je považovali za nezávislé či originální formy.“

Gilles Deleuze Umělci si již nekladou otázku „co nového udělat?“, ale spíš „co s tím udělat?“ Jak produkovat jedinečnost, jak vytvářet smysl z chaotické masy předmětů, vlastních jmen a odkazů, která představuje náš každodenní život?

programování „Dnešní umělci tak formy spíš programují, než že by je vytvářeli: nepřetvářejí látku v surovém stavu (bílé plátno, hlínu atd.), nýbrž používají to, co už je dáno. Rirkrit Tiravanija: nikoli performace, nýbrž forma-performance Christian Marclay – The Clock

post Bourriaus nemá na mysli tradiční uměleckou skepsi „vše už tu bylo“ a předpona „post“, kterou k pojmu produkce přidává neznačí jeho negaci. Postprodukce - aktivní postoj a činnosti, jež pouze nekopírují, ale hledají vlastní způsob zobrazování a vyjadřování na základě užívání existujících forem. Vymýšlení „užívacích protokolů“ pro již existující metody zobrazení a systémy forem.

Podobný myšlenkový postup Postprodukční umělec Dýdžej Internetový surfer Hledání cest napříč kulturou Sémionauté

... „Dnešní umění je ‚kutilství s použitím hotových produktů‘.“

Děkuji za pozornost