Renoir, Degas, Pisarro, Sisley Impresionismus Renoir, Degas, Pisarro, Sisley

Auguste Renoir 1841-1919 vliv impresionismu, rokoka smyslové požitky, záliba ve veselí, lidových zábavách tanec akty krajiny podobizny zátiší Dlouhá léta měl blízko k Monetovi a impresionismu a později se rozhodli jít vlastní cestou, na sklonku života váženým a vyhledávaným malířem. Narozen v Limoges. Skromná řemeslnická rodina. Nadaný, podpora rodičů. Učil se jako dekoratér porcelánu.Maloval závěsy a vějíře, studoval díla v Louvru. Nakonec na Akademii. Zde se seznámil s malíři impresionisty (Monet, Bazille, Sisley). Oceňoval Courbeta a Coraota, delacroixe a maneta, ale odmítalpompéznost v umění, tak, jak ji prodsazoval Salon. 1867 se nastěhuje společně s Monetem do bazillova bytu. Pracují společně a společně chodí do kavárny Guerbois. Malují v lese ve Foinanebleau.V roce 1868 poprvé vystavuje na Salonu. (Líza se slunečníkem), pak maluje s Monetem v Bougival. V roce 1870 znovu na salonu, ale z komerčních důvodů. Mobilizován za prusko.francouzské války, nedostal se však na frontu. Po návratu se vrací k malování. Navštěvuje Moneta v Argenteuil a zakládají Sdružení umělců, které v rove 1874 pořádá impresionistickou výstavu. Kritika na ně útočí a akce končí finančním fiaskem. Přesto najde lidi, kteří se zajímají o jeho tvorbu a kteří ho podpoří. V roce 1879 úspěšně vystavuje na Salonu. „ Pro Renoira je malování jako dýchání. Je to pro něj činnost, která je součástí zrakového vnímání.“ Guillame Apollinaire Renoir a cestování: Je zván na návštěvu bohatými klienty (Normandie, břehy Seiny, Alžírsko – jako Delacroix, Itálie, jih Francie – návštěva u Cézanna, azurové pobřeží.) Poslední období – období zralosti: postavy umístěné na světlejším pozadí mají výraznější kontury, připomínají italské fresky. (Dvě koupající se ženy 1887). Později kupuje dům v Essoyes, pak se přestěhuje do Paříže na Montmartre. Ve stáří trpí chorobami a navštěvuje oblast v okolí Noce. Poslední léta ve znamení 1. světové války, smrti a nemoci. „Myslím, že v mém životě neuplynul jediný den bez malování.“

Autoportrét

Líza se slunečníkem

La Grenouillére

Oběd na lodi

Cesta v louce

Moulin de la galette

Rybář

Anemonky; Ovoce

Les ve Fontainebleau; Sbírání květin

Tanec na vsi; Tanec v Bougival

Portréty: Čtoucí Monet; Paní Monetová se synem; Richard Wagner; Alfréd Sisiey; Auguste Rodin

Zdroje informací o Renoirovi

Edgar Degas 1834-1917 Vlivy: Náměty. akademismus, realismus, impresionismus Náměty. koňské dostihy žánrové výjevy (New Orleans) ženy při toaletě, akty Tanečnice a baletky Oleje, akvarely, pastely Bronzové skulptury Degasův život Pocházel ze staré, zámožné a kulturně založené rodiny. Své původní jméno de Gas si změnil na Degas až ve zralém věku.Dědenářské rodiny v New orleansu. Zmček a otec byli finančníci, matka pocházela ze zámožné bavlnářské rodiny v New Orleansu. Zemřela, když mu bylo 13 let. Otec i dědeček milovali umění a Edgarovy malířské snahy podporovali.dědeček žil v Itálii, kam emigroval během francouzské revoluce. Degas napřed pobýval u dědečka v Neapoli a po návratu do Paříže se v Louvru seznámil s Monetem. Jeho malířský vývoj začal u akademismu a obdivu k Ingresovi, přes realismus pak dospěl k blížení s impresionisty, s nimiž založil sdružení a mnohokrát s nimi vystavoval. Kromě Itálie podnikl se svým bratrem cestu do USA, kde navštívil Orleans a matčinu rodinu. Zde našel mnoho zdrojů inspirace, ale pracoval hlavně na rodinných portrétech. Po návratu do Paříže věnuje všechen svůj čas pozorování baletek a jejich práce. V roce 1874 se po smrti otce jejich rodinná banka položila a malíř pocítí finanční problémy. Nakonec mu ale jeho malířství přinese úspěch, který tyto problémy pomůže řešit. Malíř si ale stěžuje na samotu a často propadá depresím. Nikdy se neoženil, žije sám s věrnou hospodyní Zoe. Neprožil lásku, měl ale velká přátelství i se ženami. (Berthe Morisot, Mary Cassat – obě impresionistické malířky.) Konec života je poznamenám zdravotními problémy: slábne mu zrak. Přesto je ale neustále aktivní, maluje, gravíruje a páše básně a dokonce také fotografuje. Ke konci života se dočká pocty a jeho obrazy jsou ve státních sbírkách. Trápí ho ale, že jenom pastely. Ocitá se ve stále větší samotě a jeho blízcí umírají. Protože nevidí, stále více se věnuje sochařství. Je ale sebekritický a tyto drobné bronzové sošky baletek nikomu neukazuje a dokonce je ani nedatuje. Konec života je poznamenán dalšími tragickými otřesy (1912 ztráta domu kvůli demolici, úmrtí dalších jeho blízkých) a nakonec hluchotou. „Nikam nechodí, sní, jí a spí.“ sochař Paul Paulin.

Autoportrét Degas a impresionisté: V roce 1873 založili Sdružení umělců (Monet, Pisarro, Sisley, Cézenne, Morrisotová a Degas), které na jaře 1874 organizovalo první výstavu. Degas byl jeden z hlavních organizátorů a věnoval tomuto značné úsilí. Výsledkem této výstavy však není úspěch, ale skandál. „nové malířství“ se nesetkává s pochopením, dostává pejorativní přídomek impresionistické, s čímž ovšem Degas nesouhlasí a zůstává věrný své vlastní koncepci, kterou označuje jako realistickou. Vždy se spíše koncentroval na to, jak zachytit proměnlivost, gesto a pohyb lidského těla. Nesdílí Monetovo nadšení pro světlo a pro malbu v plenéru. Na druhé výstavě impresionistů vystavil 24 svých prací. Názory kritiky na jeho tvorbu se různí a ve stejné době prodává své obrazy v Británii. V roce 1877 se koná třetí výstava a Degas opatřuje obrazy pro ni určené bílými rámy, což zdůrazňuje jeho bohatou koloristiku. Tento způsob od něj později přejal Pisarro. Na čtvrté výstavě v roce 1879 vystavuje 20 obrazů a 5 ozdobných vějířů. Tentokrát volí rámy různých barev a předpokládá, že rám je dovršením plátna. Na páté výstavě představil 8 obrazů, pastelů a kreseb a 1 sochu. Kvůli této výstavě však nastaly mezi účastníky spory, např. už jenom kvůli úvodnímu plakátu. Degas chtěl uvádět nové účastníky a nové trendy. „Degas mezi nás vpustil dezorganizaci…….škodí mu jeho nesnášenlivá povaha….. Ztrácí čas handrkováním…… udělal by lépe, kdyby trochu více maloval…“ Spory nabývají na síle a skupina se pomalu rozpadá. V roce 1881 už Degas na výstavu dodá jen 4 díla a další výstavy se už vůbec nezúčastní. Důvodem jsou spory s Gauguinem, kterého však současně obdivuje. Na poslední výstavě v roce 1886 představil obraz U modistky sérii 10 ženských aktů. „Degasovo chování je stále absurdnější….. Uvidíte, že bude mít nešťastnější stáří než jiní.“ Gauguin v dopise Pisarrovi

Dostihy na vsi; Koňské dostihy

Zkouška baletu na scéně; Taneční třída; 1874-1876 Po svém návratu z Ameriky začal skicovat baletky. Zkoušku baletu vystavil na prvé výstavě impresionistů. Kritika toto dílo nepovažuje za malbu. Výjimečné dílo pro Degasovu tvorbu, jednobarevná tonace, nádherná, až pedantská dokonalost kresby. Na Taneční třídě pracoval poměrně dlouho a s přestávkami. Překvapivý úhel pohledu. Nakloněný parket, odpočívající tanečnice obráceny k divákovi zády. Ve druhém plánu učitel, který se soustředí na žákyně. Nejrůznější pozice postav v práci i v době odpočinku. Realismus scény. Profesor Jules Perrot, Degasův malířský hold. Dominanta scény a osa kompozice.

Hodina tance Odkaz na interaktivní prohlídku Hodiny tance; 2 obrazy s námětem baletních zkoušek

Tanečnice v Opeře

Primabalerína; Modré tanečnice N otázku, proč maluje tanečnice, Degas odpověděl, že pouze u nich se setká s gesty antických Řeků……. Primabalerína je pastel vytvářený monotypickou technikou, což často používal. (na navlhčený list papíru se otiskne obraz namalovaný na měděné či skleněné desce.) vystaveno na třetí výstavě. Hodnocen rozporuplně, někdo jako realistický, jiný jako mystický až nadpřirozený. Hra světel a originální perspektiva. Neobyčejnost. Podobná perspektiva i u modrých tanečnic.

Zkouška baletu

Absint (V kavárně); srovnání s Pijákem absintu od Maneta Kavárna La Nouvelle Athene, herečka Ellen Andréová, která často pózovala i pro Renoira. Muž je Marcellin Desboutin, malíř a kovotepec a také Degasův přítel. Herečka smutně přemítá nad sklenkou absintu. Absint: hlavní hrdina naturalistických románů. Vyráběn z pelyňku, kmínu a anýzu a dalších bylin. V roce 1917 byla jeho produkce dokonce ve Francii zakázána. „Krutá zelená věštkyně“, mohl způsobovat také psychické poruchy a stal se synonymem pro alkoholismus, především mezi ženami, které tento likér rády popíjely. Toto téma má tedy sociální vyznění, a tak mu kritika hned může vytknout nový, šokující námět. Často navštěvoval Operu, kavárny i kabarety, kde se pohybovali různí zpěváci, maloval kavárnu des Ambassadeurs a kabaretní výjevy.

Kabaret

Kancelář obchodu s bavlnou v New Orleans; 1873 Během své cesty do USA musel provést řadu portrétů různých příbuzných, což ho příliš neuspokojovalo. Proto začal pracovat na plátně, které představuje kancelář firmy skupující bavlnu. Skicuje v kanceláři svého strýce, ten je v prvním plánu obrazu se vzorkem bavlny v ruce. Činnorodost. Kontrast tmavé a bílé, tedy barvy bavlny. Atmosféra pracovnosti a vážnosti. Vystaveno na druhé výstavě, hodnoceno jako přízemní a nudné.

Česající se žena

Motivy koupajících a česajících se žen: Nahá žena utírající si nohy; Umyvadlo; Toaleta – pastel V 80. Letech hledal nové a neotřelé výrazové prostředky, experimentuje s technikami. Zkouší kvaš, akvarel, olejomalbu, gravíruje, fotografuje a modeluje. Pastel byl v 19. Století používán jen zřídka, protože se tato technika spojovala s druhořadým uměním. Nevýhodou bylo snadné poškození a nestálost, Degas používal ustalovač. Téma šesání se pro něj stalo obsesí, také se několikrát vrátil k tématu žena s umyvadlem. Nebere v úvahu kánony klasické krásy.

Modistky V 80. Letech má pak ještě náměty se sociální tématikou, tedy dělnice, žehlířky, modistky. Snaží se o zachycení jejich gest. Modistky jsou takovou sérié pastelů a k tématu ho inspirovala americká malířka Mary Cassatová, která tvořila v Paříži.

Zdroje informací o Degasovi

Camille Pisarro 1830-1903 Samouk vliv realistů, později impresionistů Emigrace v Anglii: vliv Turnera a Constabla Krajinomalby Méně častěji figurální malby, portréty Divizionistické období Život Camilla Pisarra: Je asi o 10 let starší než impresionisté, v jeho tvorbě je určitý posun, který je způsoben dlouhým obdobím realismu v jeho tvorbě. Narodil se v Karibiku (město Charlotte-Amalie na ostrově St Thomas). Rodina obchodníka s pečivem, původ z Bordeaux. Škola ve Francii, po návratu má vést rodinný podnik, nezajímá ho to a vše věnuje malování. Odchází z domova a do Paříže dospěje jako 25letý. Jeho talent postupně uzrává, navštěvuje a objevuje stračí malíře, ale nejvíce se obdivuje Courbetovi. 10 let trvá odhalení tajemství t roby realistů. Chodí do nějakých škol, ale nikde dlouho nevydrží, příliš ho nezajímají akademická studia. Objevuje v sobě cit pro krajinomalbu. Jeho učitelem a vzorem je Corot, později se sblíží s Courbetem. Zatím je neúspěšný, kritika ho označuje jako „impresionistu zelináře, specialistu na zelí.“ Zlom v jeho tvorbě přináčí setkání s impresionisty (Monet, Cézanne, Renoir, Sisley). Žení se s Julií Velleyovou, s ní má postupně 7 dětí, což komplikuje jeho materiální situaci. Téměř celý život se potýkal s existenčními problémy. Žil v různých lokalitách v okolí Paříže (La varenne Saint Hilare, Pontoise) a ty ho výtvarně inspirovaly. V krajině hledá nové a nové náměty. Snaží se vystavovat se Salonem a prodávat obrazy, jde to ale dost těžko. Impresionistou se stane poté, co se přestěhuje do Louvenciennes v roce 1869. V té době se stýká s impresionisty, což ovlivní jeho techniku i koloristiku (projasnění palety). Během francouzsko- pruské války odchází do Londýna. Tady pracuje společně s Monetem a seznámí se s anglickými krajináři. Když se vrací do Francie, je otřesen. Jeho dům i část obrazů jsou zničeny. Pak vystavuje s impresionisty a hledá možnosti pro svůj další rozvoj. Přibližuje se Degasovi, gravíruje, dělá pastely. Na sedmé výstavě impresionistů vystaví největší průřez svým dílem. Pak je ovlivněn Seuratem a jeho divizionismem, což prezentuje na osmé výstavě. Pro Pisarra je to ale spíš přechodné období, nikoli konečné východisko. V roce 1880 tuto metodu opustí, protože se mu zdá, že jej příliš omezuje. Má ale problémy s chronickým zánětem spojivek, což mu komplikuje práci v plenéru, proto začíná malovat pohledy z oken. Jeho poslední dům je v Eragny-sur-Epte v Normendii. Maluje také města Rouen, Dieppe a Paříž. Ke konci života se konečně dožívá uznání a jeho díla jsou oceněna aLucemburském muzeu. dokonce vystavena v

Cesta z Versailles do Louvenciennes

Montmartre

Pařížský Montmartre

Zdroje informací o Pissarrovi

Alfred Sisley 1839-1899 Malíř „samouk“, podobně jako Pissarro Vzory: barbizonská škola, anglická krajinomalba Krajinomalba Různé lokality ve Francii a Británii Fointanbleau, Louvenciennes, Moret-sur-Loing Jampton court, East Molesey Sblížení s impresionisty, podobná technika, experimenty s barvami a světlem Život Alfreda Sisleyho: Rodina z různých břehů, tedy francouzsko.britský původ. Obchodníci a měli dokonce pašerácké předky. Bohatí, ale Alfred být obchodníkem nechtěl, podobně jako někteří jeho kolegové impresionisté. Rodiče žili v Paříži, kde spravovali filiálku rodinného podniku. Alfred se narodil ve Francii, ale měl britské občanství a podle rodiny zachovával i anglický způsob života a přístup k němu. „…..typická pečlivost v oblékání a sněhobílé límečky…“ V 18 letech vyslán do Londýna, kde má studovat obchod, což ho příliš nezajímá. Objeví ale anglické malíře. Po návratu do Francie se setkává s impresionisty, bazillem, Monetem a Renoirem. Renoir se stane jeho velkým přítelem. Společně navštěvují Gleyrův ateliér, kde se ale vyučuje v duchu akademismu. Monetova vzpomínka: „…Toho večera jsem si vzal Sisleyho, Renoira a a Bazilla stranou: vypadněme odsud, říkám. Tohle není správné místo, chybí tu upřímnost. Odešli jsme asi po 15 podobných lekcích. A udělali jsme vskutku dobře, neboť žádný z těch, kdo byli v práci v ateliéru dobří, nevytvořil nic hodnotného.“ Sisley tedy začal malovat jinak, společně s Renoirem vyráželi do Fointanebleau, kde se setkali s barbizonci, a malovali zde v plenéru. Jeho tvorbu ovlivńovaly i pařížské večery, tedy setkávání a diskuse s kolegy v kavárnách. Sisley nemá finanční problémy, a tak občas vypomáhá Renoirovi, který na tom příliš dobře není. Později se ale Sisley se svou rodinou rozchází (po té, co se mu narodilo nemanželské dítě) a zakouší podobné finanční nesnáze jako jeho ostatní kolegové. V roce 1870 v době války vykradou nájezdníci Sisleyho byt v Bougival, komunu a její útrapy prožije přímo v centru Paříže. V roce 1872 s eusadí ve vesničce nedaleko Louvenciennes, kde se věnuje krajinomalbě. Stále však naráží na nepochopení kritiky a nedostatek uznání. Spolu s dalžími obdobně smýšlejícími a obdobně postiženými kolegy zakládá Sdružení umělců, jež mělo být prostředkem jak zviditelnit ty malíře, kteří nemají přístup na salony. Pak s nimi organizuje výstavy a účastní se jich. …“Jsem již unaven tím vegetativním životem, který vedu již odedávna. Nadešel okamžik, kdy je třeba se rozhodnout. Naše výstavy sice probíhají a prospívají nám……….., domnívám se ale, že bychom se neměli již déle izolovat. Okamžik, kdy se budeme moci obejít bez prestiže spojené s oficiálními expozicemi, je ještě daleko.Jsem proto rozhodnut poslat svá plátna na Salón.“ Velice touží prosadit se na trhu s uměním, ale jeho situace se i nadále zhoršuje. V roce 1874 navštíví Anglii a maluje hampton Court a East Molesey. V roce 1879 je jeho finanšní situace takřka beznadějná. Pobývá v Sévres, později se usadí v městečku Moret –sur-Loing. Přes veeškerou snahu se nedočká takového uznání, jakým veřejnost nakonec přece jen obdaří jeho kolegy – Maneta, Renoira nebo Moneta. Jak trefně poznamenal Pissarro, oba zůstávají zapomenutámi pžedstaviteli impresionistického umění. Dva roky před smrtí se ožení se svou družkou a oficiálně uznává své nemanželské děti. Chce také francouzské občanství, ale k tomu se mu nepodaří získat potřebné dokumenty. Umírá v roce 18íí a je pohřben v Moret-sur-Loing.

Zátiší s volavkou

Motiv: sníh v Louvenciennes: vlevo dole: První sníh v Louvenciennes, pak 2x Sníh v Louvenciennes

Ulice de la Machine v Louvenciennes; 1873 Sem se přestěhoval po pádu Pařížské komuny. Bylo to místo, které mělo řadu praktických i estetických výhod. Byla zde řeka Marly. Sisley toho uměl využít. Právě zde se z něj stal skutečný malíř. Půvabná venkovská scenérie, v níž se snaží zachytit atmosféru pohasínajícího podzimního odpoledne. Pozornost ztvárnění atmosféry pro slunečné a velice chladné dny. Dojem okamžiku. Sisleyho metoda: K zachycení okamžiku pečlivě vybírá úhel pohledu. Skicuje pomocí velkých skvrn. Detaily dotváří pomocí proměnlivých faktur.

Most pro pěší v Argenteuil; pro srovnání ještě Monetův most v Argenteuil

Most v Hampton Court; Pod mostem v Hampton Court Maluje nejméně 16 obrazů s tématem Hampton Court. Stavba typická pro architekturu z druhé poloviny 19. Století, fascinace moderní architekturou, zejména konstrukcemi z kovu, mosty a vlaky. Úhel pohledu: příklad Caillebottův Most Evropy. Kompozice: most na levém okraji obrazu, břeh Temže – další kompoziční osa směřuje kolmo na most. Postavičky, malé načrtnuté skvrny dodávají rytmus. Barvy převzaty přímo z přírody. Nanášeny ve skvrnkách.

Povodeň v Port Marly Na jaře 1876 vzedmuté vody Seiny zapříčinily povodeň v kraji Port Marly. Sisley namaloval řadu obrazů s tímto tématem. Podle Pissarra se jedná o nejcennější Sisleyho práce, kritikové ho označují jako triumf jeho koloristického a kompozičního nadání. Kompozice horního obrazu: 3 svislé části vymezené stavbou a telegrafním sloupem. Kontrast: solidnost stavby a neurčitost krajiny, lidská přítomnost koncentrována kolem skladu s vínem. Barvy: silné vrstvy modré, šedé a okrové. Rudé zbarvení holých stromů – ozvěna hnědé stěně budovy. Modrí střecha září. Nebe v jasných pastelových tónech.

Pohled na kanál St Martin Říční scenérie s námětem Seiny

Kostel v Moret: největší Slunce, vpravo nahoře Zima, dole Jasný a slunečný den, taky ho maloval večer. Tady jasně navazuje na Moneta. Rok 1893

Lady´s Cove, Langland Bay Z Británie, překvapivé dílo, motivy z anglického pobřeží. Skála omývaná mořem.

O Alfredu Sisleym „Sisley byl nejsubtilnější ze všech impresionistů, byl to malíř s poetickou duší a poetickým štětcem.“ Eugene Murer, Sisleyho přítel „Ten nádherný den vřelého přijetí a přátelství zůstal pro mě poznamenaný pocitem, který jsem tušil u stárnoucího umělce, jenž cítil, že paprsek uznání během života nikdy neozáří jeho umění.“ Gustave Geoffroy, 1923

Další informace o Alfredu Sisleym