SVĚTOVÁ LITERÁRNÍ MODERNA Literatura na přelomu 19. a 20. století

Nové umělecké proudy: SYMBOLISMUS IMPRESIONISMUS DEKADENCE Často se v tvorbě autorů prolínají

Konec 19. století: rychlé životní tempo konkurenční boj roste napětí pesimistický životní pocit, beznaděj důraz na instinkt a intuici

Symbolismus: umění, staví na symbolech (symbolon = znak, znamení), srdce = láska, kříž = křesťanství, utrpení znaky: bohatá básnická obraznost : volný verš, ale rytmizace : intenzivní prožitek : senzualismus (smyslovost)

Impresionismus: lat. Impressio = dojem (C. Monet – obraz Impresse – východ slunce) původně malířský směr znaky: zachytit subjektivní dojem, okamži- tou náladu, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, nostalgie) : převažuje lyrika – přírodní : metafory

Dekadence: z fr. décadence = úpadek znaky: nálady smutku, skepse, nudy, opo- vržení životem, : užívání symbolů smrti, erotiky, ta- jemno (někdy i satanismus) : únik z reálného světa do světa snů

Prokletí básníci ve své době nepochopeni – tvorbou i svým životem pobuřovali společnost označení francouzských básníků žili naplno, bohémským životem, odlišovali se oblečením, scházeli se v kavárnách, bytech termín pochází od Paula Verlaina, který pod tímto názvem vydal eseje

Charles Baudelaire básník, překladatel bohémský život v Paříži v jeho poezii protiklady milostné téma, filozofický charakter „Květy zla“ – lyrická sbírka, spojení představy krásy a zla, hledá krásu i v ošklivosti, mnohoznačné metafory Zdechlina – báseň sbírky, syrový obraz rozkladu a hniloby, život x smrt http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Charles_Baudelaire.jpg

Zdechlina Vzpoměňte, duše má, nač za letního rána, jak stvořeného pro lásku, jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná na horkém loži z oblásků. … Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně, jak dopéci by chtělo tu A velké Přírodě zas vrátit stonásobně, co spojila kdys v jednotu. a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě jako květ rozvíjí se dál. Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě div neomdlela, na nás vál.

Zdechlina A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob dralo se černo páchnoucích pluků larv, válících se jako černý sirob podél těch cárů živoucích. To všechno klesalo a stoupalo jak vlna, či perlilo se praskajíc; to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna, množí se, žije ještě víc. … A přece jedenkrát budete, není zbytí, jak tohle svinstvo plné much, vy, hvězda očí mých, vy slunce mého žití, vy, vášeň má i strážný duch!

Zdechlina Ano! jak tohleto, královno spanilosti, svátostmi zaopatřenou vás dají do země zpráchnivět mezi kosti, pod tučnou trávu zelenou. Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru polibky žrát vás budou dál, že božskou podstatu i tvar svých lásek věru, ač dávno tlí, jsem uchoval! SOCHROVÁ, Marie. Čítanka II. k Literatuře v kostce. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0188-3.

Paule Verlaine představitel fr. symbolismu a expresionismu toulky Evropou s Rimbaudem, vězněn za jeho postřelení důraz na smyslovost, zachycení dojmu, okamžiku „Básnické umění“ – programová báseň, principy symbolistické poezie „Saturnské básně“ – prvotina, dojmovost a intimní lyrika Podzimní píseň – báseň, pocity vzbuzené podzimní přírodou, volně řazené představy http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Netsurf17_-_Paul_Verlaine.png

Píseň podzimní Ó podzime, Dýchaje tíž tak dlouze tvé zesinám, když housle lkají, orloj slyším, mou duši tou vše je to tam, hrou unylou ten žal, co mám, utýrají. neutiším. I odcházím povětřím zlým, jehož svistem jsem hnán sem tam, jak bych byl sám Přeložil suchým listem. Fr. Hrubín SOCHROVÁ, Marie. Čítanka II. k Literatuře v kostce. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0188-3

Jean Arthur Rimbaud utekl od rodiny do Paříže žil z milodarů, žil s Verlainem (milenci), procestoval Afriku a Asii, usadil se kolem 30 let psal v období od 16 – 20 let „Iluminace“ – soubor, posmrtně ho vydal Verlaine Mé bohémství – báseň, odpor k soudobé společnosti, tuláctví, pocit spokojenosti a klidu, zvukomalba Opilý koráb – snová báseň (nikdy neviděl moře), fantazie, básník se ztotožňuje s lodí, metafory http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Arthur_Rimbaud

Mé bohémství Tak šel jsem, v děrách kapes ruce sevřeny; můj svrchník s sebe málem skutečnost už shodil; tvůj přítel byl jsem, Múzo, pod nebem jsem chodil, lala! co skvělých lásek znaly moje sny! Široce roztrženou měl jsem kalhotu. Paleček zasněný, já louskal jsem si v běhu rýmy. Ve Velkém voze byl jsem na noclehu. Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu. A já jim naslouchal u silnic okraje v ty dobré večery, kdy rosné krůpěje jsem cítil na čele jak víno sílící, Kdy tisknu k srdci nohu, jak lyru v klínu, rýmuje prostřed nočních, fantastických stínů jsem brnkal na gumy v rozbitém střevíci. SOCHROVÁ, Marie. Čítanka II. k Literatuře v kostce. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0188-3

Oscar Wilde (1854 – 1900) angl. dramatik, básník, prozaik, představitel dekadence dramata – komedie, láska, satirické a parodické prvky, důraz na dialogy, postavy bez charakteristiky – důležité to, co říkají, děj nepodstatný („Jak je důležité míti Filipa“) vychován v prostředí uměleckých salónů, stal se oblíbeným společníkem – módním dandym po obvinění z homosexuality umírá v bídě pařížského hotelu „Obraz Doriana Graye“ – jediný román, mystika, tajemno, záhady; podoba krásného Doriana se na obraze mění podle toho, jak se mění jeho charakter, obraz se promění v ohyzdného starce http://cs.wikipedia.org/wiki/Oscar_Wilde

Zdroj: SOCHROVÁ, Marie. Literatura v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment. ISBN 80-85768-95-X.