Stoletá válka

Osnova hodiny Osnova zápisu : 1.) Příčiny války Které země se dostaly do sporu a o co se konflikt vedl ? Jaké bylo pozadí celé války ? 2.) První fáze V jakém časovém období a jak boj nejprve probíhal ? 3.) Druhá fáze Jakými rozhodujícími událostmi se v tomto období konflikt lišil od svého začátku ? Kdy probíhala ? 4.) Třetí fáze Jak celý konflikt skončil ? 5.) Shrnutí Co bychom si určitě měli pamatovat ?

1.) Příčiny války ve Francii vymírá přímá linie královského rodu Kapetovců  o nástupnictví na trůn se přela jejich vedlejší francouzská linie Valois s Angličany, potomky Normanů (dánských Vikingů, kteří ovládli severní Francii a roku 1066 n.l. také Anglii), neboť do Anglie se provdala jedna z dcer Kapetovce krále Filipa IV. Sličného  dle pravidel není jisté, kdo má nastoupit  francouzský král Filip IV. Sličný (1268 – 1314) – právě jedna z jeho dcer se provdala do Francie a zavdala tak příčinu k nástupnictví Angličanů na francouzský trůn; reálnou se tak ukázala hrozba připojení Francie k Anglii

b) obě země měly zájem na ovládnutí Flander, kraje známého svým potenciálem jako centra obchodního i řemeslného ( velmi známá je flanderská vlna ) c) od počátku vlastnili Angličané ve Francii celou řadu důležitých držav (= území, která nebyla přímo spojena s anglickým územím, ale byla Anglií spravována a řízena)  Francouzi si chtěli tato území podmanit – obzvláště se soustředili na oblast Bordeaux Flandry jsou dnes severní součástí Belgie (tmavě šedá a červené území)   Bordeaux je jihozápadní oblastí Francie s centrem ve stejnojmenném městě (červená tečka)

2.) První fáze - trvání: 1337 – 1360 n.l. - Francouzi napadají državy Anglie  Angličané chápou jako důvod k zásahu (oficiálně tvrdí, že důvodem je spor o trůn X reálně míří k upevnění území ve Francii a k zisku Flander ) 1337 n.l. – anglické vojsko se poprvé vylodí v severní Francii 1340 n.l. – Angličané v námořní bitvě definitivně ovládnou kanál La Manche  v námořní bitvě u Sluys dokázalo útočící anglické loďstvo prorazit blokádu francouzských lodí svázaných řetězy ve třech řadách poté, co vítr přesně v době útoku rozházel jejich neobratnou formaci; Francouze zasypali šípy, a v boji zblízka jim spojenecké vlámské vojsko pomohlo pobít přeživší; tato bitva je považována za jednu z nejkrvavějších středověkých bitev

Filip VI. (1293 -1350) Eduard III. (1312 - 1377) Anglie Francie - každou ze stran vedl v počátku konfliktu král Anglie Francie Filip VI. (1293 -1350) Eduard III. (1312 - 1377)

anglický lukostřelec maximální dostřel: 450 metrů výška luku: 2 metry materiál luku: tisové dřevo kadence: 10 – 12 výstřelů za minutu Lučištníci byli cvičeni v boji s lukem již od dětství. Po tréninku získali obrovskou sílu potřebnou k napnutí luku. Každý střelec měl při sobě vždy 48 šípů. Proti útoku těžké jízdy byli chráněni dlouhými trámy seříznutými do špice a zabodnutými do země.

1346 n.l. - bitva u Kresčaku Postupující francouzské vojsko se sestávalo převážně z rytířské jízdy, celkem i s pomocnými silami čítalo okolo 30 000 mužů. Oproti tomu Angličané disponovali jen něco okolo 12 000 muži, včetně několika tisíc lučištníků s proslulými dvoumetrovými luky z tisového dřeva. Angličané postupující od severu se dozvěděli o blížícím se francouzském vojsku. Jejich výhodou bylo postavení obránce severních držav. Rozhodli se ustoupit a opevnit se na kopci u městečka Crécy [Krési] – Kresčak.

Angličané nařídili rytířům sestoupit z koní a postavit se mezi řady lučištníků, aby za jakýchkoliv okolností zamezili jejich útěku. Francouzské vojsko přitáhlo unavené a zmoklé. Přesto se rytířská jízda i přes nesouhlas francouzského krále rozhodla, že svůj útok odkládat nebude a rozjela se poprvé do vrchu proti připravenému nepříteli …. toho dne ne naposled. Angličané je okamžitě přesnou palbou z luků zasypali salvami šípů, které mnohé jezdce zahubily ještě předtím, než dosáhli vrcholku kopce. Zbylý jezdci se ocitli tváří v tvář welšským kopiníkům …

Více než desetkrát zaútočili rytíři za podpory pěchoty, která neměla naději na úspěch během jediného dne, aniž by způsobili anglickým řadám větší ztráty. Když byly téměř všechny síly Francouzských vyčerpány a o osudu bitvy bylo již rozhodnuto, vrhnul se do útoku již zcela slepý český král Jan Lucemburský, uvázaný mezi dvěma jezdci … Budoucí král Karel IV. byl na Janův příkaz odveden z bojiště, ale sám král skončil jako drtivá většina jeho spolubojovníků – byl sražen z koně a zabit. Po bitvě se nad jeho mrtvým tělem sklonil sám anglický princ Eduard a v zármutku nad smrtí světově uznávaného Jana prohlásil: „Padla koruna rytířská !“

Na památku a důkaz úcty přijal princ Eduard do znaku tři pera z chocholu Janovy přilby. Krom toho si osvojil jeho heslo: „Ich diene“ – „Sloužím“.  tři pera se v heraldickém znaku přeměnila v zobrazení patrné v levém dolním rohu obrázku Eduard nebyl jediný, kdo tento znak užíval, v té době byl svazek tří per typickým znakem ve Francii 

- Angličané vyhráli, postupovali do nitra Francie a obsazovali další důležité opěrné body  po dlouhém obléhání dobijí přístavní město Calais - na 8 let byl uzavřen mír  francouzský král Filip VI. v té době zemřel  nastupuje nový král – Jan II. Dobrý  obléhání francouzského přístavu Calais anglickými vojsky nový francouzský král Jan II. „Dobrý“ 

1356 n.l. - bitva u Poitiers [poatijé] Více než dvě desítky tisíc francouzských vojáků – převážně rytířů, kušařů, ale také pomocných sborů pod vedením kále Jana II. se podobně jako v bitvě u Kresčaku rozhodlo zaútočit na Angličany opevněné na kopci. Jejich počty jsou odhadovány na něco málo více než 6 000 mužů – rytířů a pancéřovaných anglických lukostřelců. Francouzští rytíři opět zahájili neohrožený útok, ovšem neprostupný bažinatý terén a salvy z luků několik jejich prvních útoků zcela odrazily. Poté však anglickým lukostřelcům došly na tu dobu velmi drahé šípy …

Protože však anglické šípy zdařile zasahovaly nechráněná místa francouzských koní, zvířata pod rytíři padla. Železní páni byli odsouzeni k pěšímu boji v neohrabaném krunýři. Tu se angličtí lučištníci jen v lehké zbroji chopili dýk a rapírů, angličtí rytíři nasedli na koně a zoufale statečné francouzské jezdce v pěším boji zblízka pobili. Do boje se rozhodl s posledními silami zasáhnout král Jan II. a vydal se s oddílem do protiútoku pěšmo. Anglický „Černý princ“ Eduard však proti pochodem unaveným Janovým mužům zaútočil sám, krále obklíčil (viz. obr.) a zajal. Takovou ránu již Francouzi neustáli a dali se na útěk. Angličané opět vyhráli.

- za zajatého Jana II. se řízení Francie ujal jeho syn Karel V. - vypukají povstání lidí zbídačených válkou - v Paříži proti dauphinovi [dófinovi] (= korunnímu princi) Karlu V. - jacquerrie proti feudálům obecně (název dle vůdce Jacqua Bonona [žaka bonóna] = Kuby Prosťáčka)  obě potlačena 1360 – mír v Brétigny [brétyni] = konec 1. fáze války - vláda ve Francii stále v rukou francouzských králů - Francouzům zůstaly Flandry - Angličané ovládají velkou část Francie včetně Calais zajímavost: král Jan II. se již nikdy do Francie nevrátil, odmítl zaplatit vysoké výkupné a zemřel v anglickém zajetí nový francouzský král Karel V. (král v letech 1364 - 1380) 

3.) Druhá fáze - trvání 1360 – 1415 - Francouzi mění taktiku - už NE velké bitvy obrana měst + boje v malých skupinkách - Angličané vytlačeni  zbyde jim jen Bayonne, Bordeaux, Brest, Calais a Cherbourg - Francie i Anglie se poté soustředí především na řešení vnitřních poměrů ( rozvoj, nástupnictví, problematika povstání ad. ) mapa znázorňující červeně zbytkové državy Angličanů 

a) Anglie 1377 – umírá dosavadní král Eduard III.  nastupuje jeho vnuk král Richard II. (syn Černého prince Eduarda ) - šíření myšlenek reformátora Johna Wicliffa [džona viklifa]  kritika: - bohatství církve - odpustků (= lístky prodávané za vysokou cenu, jejichž zakoupením se hříšník mohl „vykoupit“ )  John Wicleff   král Richard II.

- 1381 – povstání pod vedením Wata Tylera [ vota tajlera] - Anglická šlechta utlačovala zemědělské dělníky a chudinu, kterou zatěžovala neúnosnými daněmi a robotou (= prací pro šlechtu)  chudí se vzbouřili proti šlechtě, ovládli velkou část Anglie a dobyli Londýn  král jim slíbil splnění požadavků (zrušení nevolnictví ) - když se však povstalci uklidnili, byl Tyler vylákán na jednání, a zavražděn  potlačení povstání + popravy vzbouřenců dobové vyobrazení zranění Wata Tylera na Svatojánském poli …  … a pozdější vyobrazení jeho definitivní vraždy starostou Londýna 

- král Richard II. však stále zvětšuje svou moc  pobouří si lid i část stavů  když odjede do Skotska, vzbouří se proti němu Anglie v čele s Jindřichem z Gauntu ( jeho bratrancem, jehož otci král zabavil celý majetek )  sesadí Richarda  jmenují Jindřicha z Gauntu králem Jindřichem IV. anglický král Jindřich IV. vládl 1399 – 1413 

a) Francie král Karel V. – Francie prosperuje, dobrý vladař - 1380 n.l. – umírá  nastupuje Karel VI. - vládnou za něj strýcové, pak vládne sám, ale poté opět zastoupen strýci pro duševní chorobu - vypukají povstání  vnitřní nejednotnost Francie francouzský král Karel VI. v dobovém vyobrazení na trůnu v letech 1380 – 1422; v záchvatu šílenství se údajně pokusil zabít i vlastního bratra 

4.) Třetí fáze - trvání 1415 – 1456 n. l. - nepokoje ve Francii přicházejí v době, kdy Anglie vnitřní problémy vyřešila  situace využije nový anglický král Jindřich V. ( vládl 1413 – 1422 n.l.)  anglické vojsko opět útočí na Francii anglický král Jindřich V. ; když byl teprve 16 let stár, zasáhl jej v boji do tváře šíp, zranění přežil a jeho tvář zdobila nápadná jizva, odkazující na jeho válečné zkušenosti – během války se mu ještě měly hodit 

1415 n.l. - bitva u Azincourtu (Azinkurtu) Na konci léta se král Jindřich V. rozhodl i se 7 tisícovou armádou vylodil v severní Francii a aby zabezpečil přísun dalších posil pro nastávající tažení, rozhodl se dobýt přístav Harfleur. Jeho obléhání se však protáhlo až do druhé poloviny září. Boje v druhé polovině podzimu a v zimě byly ve středověku pro armády velice vyčerpávající. I s Unaveným vojskem stiženým navíc úplavicí se král rozhodl stáhnout do anglického přístavu Calais a přezimovat tam. Francouzi však během prodlevy shromáždili početné rytířské vojsko a rozhodli se Jindřichovi nejkratší cestu do bezpečí odříznout u vesničky Azincourt …

Angličané se opět opevnili na vyvýšené vinici, chráněni z obou stran hustým lesem. Francouzské rytířstvo přitáhlo pod kopec a chtělo Francouze oslabit dlouhým čekáním na boj. V ten čas se spustil hustý déšť a rozbahnil půdu vinice mezi armádami. Jindřich nehodlal čekat. Nařídil lučištníkům přiblížit se na dostřel a salvami šípů donutit protivníka k boji. Neorganizované francouzské jezdectvo v počtu 30 – 40 000 mužů se v několika vlnách rozjelo do rozbahněného svahu. Zdecimováni nezastavitelnými šípy pronikajícími do slabin padali po stovkách z koní, kdo nebyl zabit mohutným pádem, bezradně se plazil proti pevné linii Angličanů. Ani poté neměl vyhráno. Lehcí lučištníci vyběhli, obestoupili jej a bez milosti zabili.

- Jindřich V. zvítězil a stáhl se do Calais  obrovské oslabení Francie plán bitvy u Azincourtu – červené jednotky Anglie X modré síly Francie   dobové vyobrazení bitvy u Azincourtu z r. 1415

- Jindřich uzavřel smlouvu v Troyes [troj] s francouzskou královnou (manželkou Karla VI.) a spojencem burgundským vévodou o uzavření sňatku s královou dcerou, a po smrti francouzského krále Karla se měl on, nebo v případě jeho smrti nástupník z jeho rodu stát králem Francie …  r. 1422 však zemřel jen necelé 2 měsíce před francouzským králem - Anglie  nastupuje Jindřich VI. (není mu ani rok, králem i ve Francii) - Francie  nastupuje Karel VII. (mladík)  francouzský král Karel VII. v dospělém věku (1422 – 1461 francouzský král) anglický král Jindřich VI. (1422 – 61, 1470 – 71 anglický král; 1422 – konec války francouzský král) 

- Karel VII. v té době ještě není oficiálně králem, protože dle Troyeské smlouvy mají nárok na trůn Angličané  stahuje se do ústraní - Angličané drtivě útočí ( král moc mladý, velí generálové) - dokonce obléhají Orleáns (město jižně od Paříže) - Francouzi potřebovali zázrak … mapa Francie v době největšího úspěchu Anglie na jaře roku 1429; zelené území – francouzský dauphin Karel VII., červené území – anglický a francouzský král Jindřich VI., žluté – Buřgunďané (Francouzi spojení s Angličany) 

Jana z Arku - francouzská dívka z rodiny bohatého sedláka - narozena těsně před drtivou porážkou u Azincourtu (r. 1415) - od mládí slýchala hlasy a viděla božská zjevení, která jí našeptávala, že je vyvolena, aby pomohla Francii proti anglickým okupantům - rozhodla se, že navštíví dauphina Karla VII. a přesvědčí ho, aby jí udělil velení  na jaře r. 1429 uskutečnila svůj záměr Janino vnuknutí na obraze Eugena Thiriona 

- přesvědčila Karla, aby jí přidělil vojsko a zbroj - vytáhla na obléhané město Orleán  osvobodila město i jeho okolí od anglických vojáků  získala přízvisko „Panna Orleánská“ - pokračovala v útoku na další francouzská města v rukou Angličanů Jana z Arku na obraze Julea Lenepveu 

- prvním osvobozeným městem byl tedy Orleáns - obsadila ústí řeky Loiry - oblehla a dobyla město Patay - nakonec zamířila na severovýchod k významnému městu Remeš  zde se nacházela korunovační katedrála francouzských králů; Karel VII. se mohl nechat korunovat francouzským králem pouze zde

- její tažení trvalo od května do července - v půlce července 1429 byl Karel v Remešské katedrále korunován Karlem VII. – francouzským králem  oficiálně se stal 2. králem Francie (po Anglickém králi) - Jana z Arku se stala legendou mezi vojáky i obyčejným lidem … … což bylo trnem v oku nejen Burgunďanům a Angličanům, nýbrž postupně i samotnému Karlu VII.

- Janina armáda zaútočila i na Paříž, avšak silně bráněné město bez zbylých králových vojáků nedobyla - zajímavost: údajně prohlásila, že až porazí Angličany, přijde z Čech vymýtit Husity - r. 1430 byla při obraně města Compiegne zajata Burguňďany (= spojenci Angličanů) - poznámka: spekuluje se, že jim byla vydána zradou  ti Janu prodali Angličanům, kteří už s ní měli své plány …

Jana z Arku byla obviněna z čarodějnictví, uznána vinou, odsouzena a ve věku pouhých 19 let r. 1431 v Rouenu [Růenu] upálena ačkoliv ji král Karel VII. mohl vykoupit, neudělal to zajímavost: její soudce se jmenoval Cochonne [Kušón], což v překladu znamená „prase“ upálení Jany z Arku dle Eugena Lepveu 

= FAKTICKÝ KONEC STOLETÉ VÁLKY - francouzský král je v dalším boji úspěšný ( válčící strany se však stále neshodnou na podmínkách příměří ) - důležitý obrat: k Francouzům se přidávají Burgunďané  anglické vojsko do konce války již jen ustupuje  Francouzi dobijí zpět celou severní Francii krom města Calais - poslední bitva války je svedena r. 1456 u Castillionu  válka nebyla oficiálně ukončena, ale obě strany byly konfliktem již zcela vyčerpány = FAKTICKÝ KONEC STOLETÉ VÁLKY

Anglické vojsko o síle 3000 mužů se rozhodlo oblehnout přístav Castillion. V zádech však měli francouzský tábor více než 7000 francouzských vojáků. Bylo nutné jej dobýt. 1456 n.l. - bitva u Castillionu Anglický velitel však špatně vyhodnotil situaci, Když viděl z tábora odjíždět bretaňskou jízdu, domníval se, že zbytek Francouzů dokáže porazit i bez posil, které již byly na cestě. Tábor byl však chráněn nejen zákopy, bodci a dřevěnou palisádovou zdí, nýbrž také několika sty děly, které Angličanům způsobily drtivé ztráty. Když se obrátili na ústup, vrátila se bretoňská jízda, zbytek mužů téměř na hlavu porazila a zabila hlavního velitele. Angličané přestali na francouzském území disponovat vojenskou silou, která by Francii mohla jakkoliv ohrozit.

3. Shrnutí důvody: Francie + Anglie chtěla: a) nástupnictví ve Francii b) Flandry c) Anglie chtěla Bordeaux 1. fáze (1337 - 1360) - Angličané útok na území Francie - speciální zbraň: angličtí lučištníci 1346 n.l. – bitva u Kresčaku  Anglie vítězí 1356 n.l. – bitva u Poitiers  Anglie vítězí + zajme francouzského krále

povstání francouzského obyvatelstva proti: - feudálům - dauphinovi (= korunnímu princi, nástupníku trůnu) 1360 n.l. – mír v Brétigny  vše zůstává X Angličané část Francie + Calais 2. fáze (1360 - 1415) - Angličané vytlačeni  pak přerušení - problémy: a) Anglie – učení Johna Wicliffa X církvi - povstání Wata Tylora X šlechtě  potlačeno b) Francie – nejednotnost 3. fáze (1415 - 1456) - Anglie opět útočí

1415 – bitva u Azincourtu  vítězství Anglie  smlouva v Troyes - anglický královský rod zároveň francouzskými králi - dauphin Karel stáhnutí na jih Francie = - Jana z Arku - OBRAT - vidiny, víra že je vyvolená  s vojskem od dauphina dobytí Orleánu = přezdívka „Panna Orleánská“ - postup na sever, dobytí Remeše (katedrála, dauphin korunován Karlem VII. králem Francie) - zajata Burgunďany (= Francouzi spojenci Anglie ) - 1430 v Rouenu Angličany upálena jako čarodějnice

- král Francie útok na sever, vytlačování Anglie 1456 n.l. – bitva u Castillionu  Francie vítězí = KONEC VÁLKY