Domácí odboj Heydrichiáda Zahraniční odboj Slovenský štát Češi a Slováci za 2. světové války domácí i zahraniční odboj Heydrichiáda Domácí odboj Heydrichiáda Zahraniční odboj Slovenský štát

Domácí odboj Německo ve svých plánech s Čechy nepočítalo. Prominenti říše plánovali, že „rasově vhodná“ část Čechů bude poněmčena, ostatní budou vysídleni nebo pozabíjeni. K tomu mělo dojít po válce, protože během války Německo potřebovalo průmyslovou kapacitu českých zemí. Protektorát Čechy a Morava měl svého prezidenta (Emil Hácha) protektorátní vládu (premiéři – Eliáš, Krejčí Bienert) ale ve skutečnosti veškerá moc byla v rukou německé okupační správy v čele s říšským protektorem. Po vzniku protektorátu se objevil živelný odpor, pořádaly se masové demonstrace – největší: převezení ostatků K. H. Máchy, svátky Jana Husa, sv. Václava, 28.října 1939. Při této demonstraci zahynuli Václav Sedláček a medik Jan Opletal. Opletalův pohřeb se pak stal velkou protiněmeckou demonstrací. Následovala brutální německá odplata: 17. 11.1939 uzavřeli nacisté vysoké školy, 9 studentů popravili a 1200 odvlekli do koncentračního tábora. Od této události přešel odboj do ilegality. Ilegální organizace : Obrana národa , Politické ústředí. Postupně se utvářely další odbojové skupiny. Komunisté formovali ilegální síť samostatně v souladu s moskevským vedením.

Heydrichiáda Po přepadení SSSR došlo k aktivizaci odboje. Dosavadní říšský protektor Konstantin von Neurath byl vystřídán Reinhardem Heydrichem. Ten po svém příjezdu vyhlásil stanné právo (během něho popraveno 500 Čechů) a zatkl premiéra Eliáše Dne 27.5.1942 byl na Heydricha spáchán atentát výsadkáři vyslanými z Londýna – Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem. Heydrich následkům atentátu podlehl 4.6.1942 Desanty (paravýsadky) nejznámější Anthropoid, dále Silver A, Silver B. Většina výsadkářů zahynula 16.6.1942 ve svém úkrytu (krypta pražského kostela sv.Cyrila a Metoděje) Nacisté začali běsnění (heydrichiáda) Do Prahy přijel nový protektor Kurt Daluge a spolu se svým zástupcem Karlem Hermanem Frankem vyhlásil druhé stanné právo. V jeho průběhu popravili 1300 českých vlastenců, včetně zatčeného premiéra Eliáše. Dále vyvraždili dvě vesnice: v Lidicích zahynulo 310 lidí a v Ležácích 57 lidí. V únoru 1943 zavedli totální nasazení, mladí lidé vybraných ročníků byli donuceni k práci v říši. Po těchto zásazích byl protifašistický odboj na čas paralyzován, ale od roku 1942 se začaly objevovat první partyzánské oddíly v oblastech východní Moravy, Vysočiny a Brd. Atentát na Heydricha

Zahraniční odboj Po okupaci Čech a Moravy emigrovala řada vlastenců, kteří chtěli proti fašismu bojovat. Na západě zasáhli českoslovenští vojáci při obraně Francie a při vylodění v Normandii, hlavně však v bitvě o Británii. Českoslovenští letci v Anglii vytvořili tři stíhací perutě a jednu bombardovací. Dosáhli mnoha významných úspěchů, 511 československých letců v bojích padlo. Na východě se v roce 1942 formovala v Buzuluku 1.československá brigáda (prvně zasáhla v roce 1943 v bitvě u Sokolova) Později se vytvořil 1.československý armádní sbor. Velitelem těchto jednotek byl Ludvík Svoboda (V roce 1968 se stal prezidentem ČSSR) Významnou osobou zahraničního odboje byl bývalý prezident Edvard Beneš. V roce 1940 vznikla v Londýně exilová vláda v čele s Janem Šrámkem a Janem Masarykem jako ministrem zahraničí. Prezidentem se stal E.Beneš. Druhým proudem zahraničního odboje byly komunisté v Moskvě. Oba proudy se začaly sbližovat, když Beneš 12.12.1943 uzavřel se SSSR smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Beneš se stále nezbavil pokoření Mnichovem, rozhodl se nevěřit západním spojencům a orientoval se v zahraniční politice na SSSR.

Slovenský štát V souladu s přáním Hitlera vyhlásilo Slovensko 14.3.1939 samostatnost. Největší moc měla Státní rada v čele s prezidentem Jozefem Tisem a Vojtěchem Tukou Veškeré funkce ovládala Hlinkova ludová strana. Obdobou SS byly Hlinkovy gardy, obdobou Hitlerjugend Hlinkova mládež. Na Slovensku menší útlak než v protektorátu. Slovenské veřejné mínění bylo tomuto uspořádání více méně nakloněno. Situace se začala měnit po vstupu do války proti SSSR, do které Slovensko poslalo 50 000 vojáků. Zvláště po německých neúspěších slovenští vojáci na frontě dezertovali a přidávali se buď k československému vojsku nebo k partyzánům. Hospodářské problémy Slovenska (potraviny atd. putovaly na východní frontu) nespokojenost Slováků ještě prohloubily. Vyvrcholení protinacistického postoje většiny Slováků bylo Slovenské národní povstání