Od Machiavelliho k Schopenhauerovi aneb idoly účelnosti nebo pilíře cynismu?

Prolog „Řeč je pramenem veškerého lidského nedorozumění.“ Antoine de Saint Exupéry (1900 – 1944)

Co je řeč Řeč je způsob vyjadřování jazyka. Jiný způsob jeho vyjadřování je například písmo nebo gestikulace.

Co je jazyk „Jazyk je výsledek složité nervové aktivity dovolující vyjadřování a vnímání emočních a psychologických stavů prostřednictvím gest nebo sluchových a zrakových znaků při využité smyslových a hybných funkcí, které se původně na tuto činnost nespecializovaly.“ T. Alajouanin

Co je jazyk Jazyk je něco obecnějšího a složitějšího, než jsou způsoby jeho vyjadřování. Touto tematikou se dlouhodobě zaobírá například filosofie jazyka či analytická filosofie.

Filosofie jazyka / analytická filosofie Ludwig Wittgenstein (1889 – 1951) Gottlob Frege (1848 – 1925) Rudolf Carnap (1891 – 1970) Bertrand Russell (1872 – 1970) John Langshaw Austin (1911 – 1960) Teorie mluvních aktů George Edward Moore (1873 – 1958) A.J. Ayer (1910 – 1989) Willard van Orman Quine (1908 - ?)

Člověk versus zvíře Evidujeme minimálně tři funkční systémy, které nás odlišují od zvířat: řeč a jazyk schopnost vyrábět a užívat nástroje abstraktní myšlení.

Porucha řeči Poruše chápání a vyjadřování jazyka podmíněné poruchou vymezených mozkových oblastí běžně říkáme afázie. Nejčastější příčiny afázie: iktus nádor zánět mozku trauma.

Lokalizace řeči v mozku Řeč je lokalizována v řečových centrech mozku, kam spadá například Brocova oblast (ale nejen). (Pierre Paul Broca, pařížský anatom a antropolog)

Mapa mozku

Lateralita Historicky se lateralita mozku vykládala tak, že: levá hemisféra je odpovědná za humanitu expresivitu Inteligenci pravá hemisféra je odpovědná za animalitu percepce emotivitu.

Lateralita Dnes víme, že hemisféra levá je s to tvořit a chápat všechny stránky jazyka (syntax) řeči (fonologie) pravá je spojována s lexikonem (slovní zásobou).

Citový obsah Citovému obsahu či zabarvení řeči se běžně říká prozódie a jeho postižení pak aprozódie. Pro profesionální mluvčí (herci, moderátoři, učitelé, mluvčí apod.) jde o základní nástroj jejich mluvního projevu.

Kde to začalo Těžko jednoznačně odpovědět, ale určitě můžeme říct, že „už staří dobří Řekové …“ Platón a jeho sokratovské dialogy jsou nádherným příkladem metod vedení rozhovoru.

Platón Vlastním jménem Aristoklés  427 z.l. Athény  347 z.l. Athény

Dialogy o kráse Ión mladý Platón Hippias mladý Platón Faidros zralý Platón Ústředním tématem spojujícím všechny tři dialogy je otázka krásy (co je krása / krásno).

Otázka Který z Platónových spisů, o němž jsme se bavili v rámci výuky vývoje ekonomických teorií, je napsán formou dialogu?

Odpověď Ústava (Políteiá). Poznámka: Platónovi se přisuzuje cca 25 původních dialogů, u nichž se předpokládá jasné prokázání jeho autorství.

Sokrates - nejmoudřejší ze všech Řeků V čem spočívá permanentní vítězství Sokrata ve všech jeho dialozích s jinými velkými Řeky? Proč byl Sokrates nazýván nejmoudřejším ze všech Řeků?

Sokrates - nejmoudřejší ze všech Řeků Sokrates ve všech svých dialozích má výhodu první a poslední otázky. To znamená, že vytváří dojem (iluzi), že když na poslední otázku jeho partner v rozhovoru není s to odpovědět, že PRAVDU má on, že zná odpověď.

Sokrates - nejmoudřejší ze všech Řeků Skutečnost je však taková, že odpověď na danou otázku nemusí znát (a většinou ani nezná) on sám. Moudrost Sokratova v dialozích spočívá v tom, že budí zdání, že umí vést efektivně dialog, aniž musí znát vše.

Sokrates - nejmoudřejší ze všech Řeků „Vím, že nic nevím.“ Sokrates (470 – 399 z.l.) Úkol: Vysvětlete význam toho výroku.

Aristoteles Filosof 384 z.l. Stageira  324 z.l. Athény

Myšlení a Aristoteles Cíl: Rozmluva Cíl: Pravda rétorika dialektika filosofie analytika (logika)

Myšlení a Aristoteles Pravda Rozmluva Logika (analytika) Dialektika návod, jak dosíci pravdivé nezvratné závěry Rozmluva Dialektika návod, jak dosíci zdánlivě pravdivé závěry

Myšlení a Aristoteles Eristika Sofistika finální podoba tvrzení je správná, ale nesprávné je téma (předpoklad) – jeví se jako správné Sofistika finální podoba je chybná, ale jeví se jako správná

Eristická dialektika a Schopenhauer eristika sofistika „Eristická dialektika je umění disputace vedené tak, aby se účastník ocitl vždy v právu, tedy per fas et nefas.“

Eristická dialektika Eristická dialektika: je umění dovednosti kompetence být komunikačně úspěšný. Být komunikačně úspěšný predikuje společenský úspěch.

Eristická dialektika Eristická dialektika je tedy primárně věcí formální a nikoli věcné stránky disputace. Disputace – učená rozprava, respektive hašteření se.

Logika versus dialektika Logika – věda o správném myšlení, o pochodu čistého rozumu. Logiku lze konstruovat a priori. Dialektika – metoda, jak vést disputaci se zdáním pravdivosti. Dialektiku lze konstruovat a posteriori.

Logika versus dialektika Z dříve uvedeného vyplývá, že: logika není závislá na poznání plynoucím ze zkušenosti (předem) dialektika je závislá na poznání plynoucím ze zkušenosti (následně).

Intermezzo „Člověk si volí takovou filosofii, jaký je sám.“ Fichte

Arthur Schopenhauer 22.2. 1788, Gdaňsk 21.9. 1860, Frankfurt Otec: Arthur Matka: Johanna

Doba života A.S. 1774 – 1792: Ludvík XVI. 1788: Josef II. neúspěšně bojuje s Turky (došli až k Temešváru) 1804: Napoleon císařem 1805: Pražské domy označeny novými popisnými čísly platnými dosud 1806: založena pražská polytechnika (ČVUT) 1830: Pařížská komuna 1848: Evropské revoluce 1856: zemřel Karel Havlíček Borovský 1860: sjednocení Itálie (Italské království) Machiavelli a jeho Vladař (požadavek na sjednocení Itálie) – 1513

Arthur Schopenhauer 1793: přestěhování do Hamburku 1797 – 1799: pobyt v Le Havru (studium francouzštiny) 1804: vstupuje do učení za obchodníka 1805: stěhuje se s matkou do Výmaru, setkává se s Goethem 1809: vstupuje na universitu v Gottingenu 1811: přechod na universitu v Berlíně, zde vyučuje Hegel 1813: promoce v Jeně („O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu“)

Arthur Schopenhauer 1815: rozchází se s matkou - navždy 1815 – 1819: žije v Drážďanech, zde píše knihy O vidění a barvách (1816) Svět jako vůle a představa (1819). 1829: habilituje v Berlíně, po nezájmu o své přednášky odchází z Berlína 1831: Návrat do Berlína, po vypuknutí cholery (podléhá jí i Hegel) odchází do Frankfurtu nad Mohanem 1831: Návrat do Berlína, po vypuknutí cholery (podléhá jí i Hegel) odchází do Frankfurtu nad Mohanem 1831 – 1860: žije trvale ve Frankfurtu 1860: Umírá ve Frankfurtu

Arthur Schopenhauer Dílo: O čtveru kořenech věty a dostatečném důvodu (1813) O vidění a barvách (1816) – ovlivněno Goethem Svět jako vůle a představa (1819) Vůle v přírodě (1836) Dva základní problémy etiky (1841) O svobodě vůle O základu mravnosti Parerga a paralipomena (1851) Eristická dialektika (1831)

Arthur Schopenhauer Mladý Arthur Podobizna z roku 1809, období studií v Gottingenu

Arthur Schopenhauer Původ jména je keltský a je odvozován od slova arth tedy medvěd. Český ekvivalent je Artuš, ženské jméno pak Uršula nebo Voršila (od ursus).

Schopenhauer a Goethe Johanna Schopenhauerová (matka) byla ve své době vcelku uznávaná autorka. Setkávala se s Goethem. Goethe ovlivnil Arthura při výchově k vnímání umění a krásy. Schopenhauer věřil, že umění člověka povznáší a vede za skutečným poznáním nepoznatelného. Obdobně to vnímal i například Einstein.

Johann Wolfgang Goethe 28.8. 1749, Frankfurt 22.3. 1832, Výmar Životní láska: Ulrika von Levetzow z Třebívlic na Litoměřicku (Litomeritz)

Faksimile - Goethe

Arthur Schopenhauer Schopenhauera řadíme do tzv. poklasické filosofie (iracionalismu). Shopenhauerova filosofie bývá nazývána filosofií pesimismu. Jedná se o filosofii v základě iracionální, tj. vycházející z prožitkového světa individua.

Arthur Schopenhauer Schopenhauer ovlivnil: Wagnera (Prsten Niebelungův) Nietzcheho („…je dűrerovským rytířem, jemuž není rovno“) Kierkegaarda existencialisty Sartra Camuse Marcela

Arthur Schopenhauer Schopenhauer byl ovlivněn: Platónem Kantem Goethem Védami

Arthur Schopenhauer Schopenhauer kritizoval: německé klasické filosofy Fichta – jeho učitel v Göttingenu Herdera Hegela

Arthur Schopenhauer K Fichtovu stěžejnímu dílu Vědosloví: spíš Vědosloví (Wissenschaftslehre)? spíš Vědooslovství (Wissenschaftsleere). „Je to šílené, ale je v tom metoda.“

Arthur Schopenhauer Schopenhauer „nenáviděl“: Hegela coby vrchol idealistické racionální filosofie konkurenta na Berlínské univerzitě představitele pruského reakcionářství

Arthur Schopenhauer Eristická dialektika spisek z roku 1831 (1830?) návod, rukověť jak vždy uspět v disputaci obsahuje celkem 38 triků

Eristická dialektika Jak to vypadá s Schopenhauerovou eristikou? A co ještě k eristice?

Schopenhauer a Einstein Albert Einstein projevoval sympatie k Schopenhauerovi už tím, že si za své oblíbené krédo vybral jeho výrok: „Člověk může dělat to, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl.“

Albert Einstein „Ptát se po smyslu nebo účelu vlastní existence, jakož i existence tvorstva vůbec, mi z objektivního hlediska vždycky připadalo nesmyslné. Na druhé straně každý člověk má jisté ideály, které mu jsou vodítkem, kdykoli se o cokoli snaží a o čemkoli si tvoří úsudek. Mé ideály, které mi vždycky svítily na cestu a znovu a znovu mě naplňovaly radostnou životní odvahou, to byla laskavost, krása a pravda.“ Albert Einstein, Jak vidím svět, NLN, Praha, 1993, str. 5-6

Einstein versus Schopenhauer Co je spojuje: odpor k metafyzickým otázkám vysoké oceňování individuální vůle individuální rozměr člověka prožitkový svět a vztah k umění Co je rozděluje: vztah k pravdě

Proč je Schopenhauer stále atraktivní? Preferuje prožitkový rozměr člověka Popírá metafyzické otázky Zpochybňuje objektivní obecně platnou pravdu (relativizace pravdy) Zaštiťuje subjektivismus, čímž podporuje jakýsi „postmodernismus“ Je čtivý a srozumitelný

Doporučená literatura Platón, Dialogy o kráse, Odeon, Praha, 1979 Aristoteles, Topiky, ACADEMIA, Praha, 1975 Arthur Schopenhauer, Eristická dialektika, en, Praha, 1991, ISBN 80-901070-0-1 Thomas Mann, Schopenhauer, Votobia, Olomouc, 1993, ISBN80-85619-57-1 Ernest Dupuy, Úspěšný dialog, Portál, Praha, 2002, ISBN 80-7178-666-7 John Langshaw Austin, Jak udělat něco slovy, Filosofia, Praha, 2000, ISBN 80-7007-133-8 František Koukolík, Mozek a jeho duše, druhé vydání, Makropulos, Praha, 1997, ISBN 80-86003-08-6

Pár citátů na závěr „Lidská přirozenost je vždy připravena urážet, dokonce i tam, kde existují zákony. Pyšně se předvádí v rozličných barvách, je neschopná kontrolovat své vášně, nepřístupná myšlence spravedlnosti, nepřátelská ke všemu, co stojí nad ní.“ Thukydides

Pár citátů na závěr „Spory by netrvaly dlouho, kdyby omyl byl jen na jedné straně.“ Francois de la Rochefoucauld „Jed není v látce, ale v dávce.“ Hippokrates

Pár citátů na závěr „Protože nemohli to, co chtěli, předstírali, že chtějí to, co mohou.“ Michel de Montaigne „Mýlím se, soudím-li ty druhé podle sebe.“ Nicolas Malebranche

Pár citátů na závěr „Umění být nudným znamená říkat vše.“ Voltaire „Jak chceš, milý příteli, aby se tvá žena spokojila s tím, co jí říkáš, když jí všechno líčíš, jak se to jeví tobě?“ Luigi Pirandello, Každý má svou pravdu (1. dějství)

Pár citátů na závěr „Pravda je příliš nahá. Člověka nevzrušuje.“ Jean Cocteau „Souhlas není shoda názorů, ale vůle.“ Tomáš Akvinský

Resumé „Bez etiky a bez promyšleného postupu není dialog.“ Ernest Dupuy

Epilog „To podstatné očima spatřit nelze.“ Antoine de Saint- Exupéry (1900 – 1944)

A na úplný závěr … Co spojovalo Goetha, Schopenhauera, Einsteina a další … obdiv a láska k přírodě