ŠOA – HOLOKAUST: KOŘENY, PRŮBĚH A REALIZACE NEJVĚTŠÍ GENOCIDY V DĚJINÁCH Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jan Dušek. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802–4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

E. Wiesel – Noc „Nikdy nezapomenu na tuto noc, první noc v táboře, jež proměnila můj život v jedinou, na sedmkrát zamčenou temnotu. Nikdy nezapomenu na ten kouř. Nikdy nezapomenu na tváře dětí, jejichž těla se před mýma očima měnila ve žhavé spirály pod němým nebem. Nikdy nezapomenu na ty plameny, jež navěky sežehly mou Víru. Nikdy nezapomenu na noční ticho, jež mi navždy vzalo chuť k životu. Nikdy nezapomenu na okamžiky, které zabily mého Boha, mou duši a mé sny, jež na mne hleděly tváří pouště. Nikdy na to nezapomenu, ani kdybych byl odsouzen žít stejně dlouho jako sám Bůh. Nikdy.“ Wiesel, E. Noc. 2. vyd. Praha: Sefer, 2007. ISBN 9788085924534.

Ideologie německého národního socialismu byla založena na představě o nadřazenosti německé árijské rasy nad ostatními národy. Nacisté čerpali z tradice evropského rasismu a moderního antisemitismu, který se vyvinul v druhé polovině 19. století, a z pseudovědeckých teorií o potřebě rasové hygieny, udržování čistoty rasy, které od přelomu století vzkvétaly nejen v Německu. Nacistická propaganda, odvolávající se na city a víru hluboce zakořeněné v evropské křesťanské kultuře, pranýřovala „špinavého Žida“ – „nečistý, lstivý lichvářský kapitalista a podvratný komunista, škodlivý, nečistý, rasově podřadný…“ Židům byla v nacistickém myšlenkovém světě přisouzena role hlavního protivníka, kterého je třeba v boji za vítězství německé rasy zdolat. Židé byli v rasistických představách Adolfa Hitlera považováni za podřadný národ, který je neschopný vlastní tvůrčí aktivity a pouze parazituje na árijských národech.

Rasové myšlení stálo v jádru nacistického světonázoru. Židovské mezinárodní spiknutí má za účel ovládnutí všech ostatních národů, které se mají stát otroky v židovských rukách. Židé demoralizují mravné a tvořivé árijské a křesťanské národy lichvou, alkoholismem, nemravným uměním, mají na svědomí prostituci, obchod se ženami, o údajně „doložených“ židovských rituálních vraždách ani nemluvě. Ve své VULGARIZOVANÉ VERZI DARWINISMU tvrdili, že probíhá neustálý boj na život a na smrt mezi národy (případně rasami) a v tomto boji že musí německá rasa zvítězit. Ve své životopisné a programové knize MEIN KAMPF (Můj boj) Adolf Hitler otevřeně zveřejnil svou ideologii založenou na představě o nadřazenosti německého národa a na potřebě vybojovat pro něj životní prostor (Lebensraum) na východě.

V konečném boji na život a na smrt měl německý národ zvítězit a pod vedením vůdce založit novou neporazitelnou říši, v níž by se plně rozvinuly tvůrčí vlastnosti německé rasy. Nacisté a s nimi též většina moderních nacionalistů a antisemitů sdíleli představu národa jako organismu, který musí být stmelen a zbaven všech parazitů. Nacisté se tak stavěli do pozice lékaře, který léčí nemocnou společnost. Národ měl být podle nich očištěn od všech rozkladných prvků, jejichž ztělesněním byla v nacistických představách židovská rasa a židovský negativní vliv na společnost. Po první světové válce se v poraženém Německu, stiženém ekonomickou krizí, šířila víra, že porážka byla způsobena zradou ze strany levice a Židů. Židé údajně stáli za bolševickou revolucí v Rusku a usilovali o její rozšíření do Německa.

PRONÁSLEDOVÁNÍ NĚMECKÝCH ŽIDŮ (1933–1939) Leden 1933 - okamžitě po převzetí moci nacisty začalo „spontánní“ pronásledování, především ze strany jednotek SA, které na různých místech zastrašovaly, terorizovaly a fyzicky napadaly židovské obyvatele. Začala se vydávat různá nařízení vztahující se na Židy, která omezovala výkon jejich povolání nebo vstup do veřejných zařízení. Začalo také systematické vytlačování Židů z dalších profesí - mnoho právníků, lékařů či univerzitních učitelů muselo opustit své zaměstnání. Od převzetí moci nacisty bylo německé obyvatelstvo vystaveno dlouhodobé a neutuchající antisemitské kampani (např. časopis Der Stürmer). Antisemitismus a rasismus se stal běžnou součástí školní výuky.

NORIMBERSKÉ ZÁKONY (ZÁŘÍ 1935) Staly se právním základem pro vyloučení Židů z veřejného života v Německu. ZÁKONEM O ŘÍŠSKÉM OBČANSTVÍ bylo ustanoveno, že říšskými občany mohou být pouze árijští Němci nebo osoby spřízněné krve, zatímco Židé se stali pouze druhořadými státními příslušníky. ZÁKON NA OCHRANU NĚMECKÉ KRVE A NĚMECKÉ CTI zakazoval uzavírání sňatků a nemanželský styk mezi Židy a Němci. DEFINICE ŽIDA DLE NORIMBERSKÝCH ZÁKONŮ: Kdo měl alespoň 3 prarodiče židovského vyznání, byl považován za plného Žida. Lidé s jedním nebo dvěma židovskými prarodiči byli považováni za tzv. židovské míšence I. nebo II. stupně. Příslušnost do určité kategorie podle norimberských zákonů později rozhodovala o zařazení do transportů do koncentračních táborů.

9. LISTOPAD 1938 : KŘIŠŤÁLOVÁ NOC V březnu 1933 - tedy necelé dva měsíce po převzetí moci nacisty – byl založen PRVNÍ KONCENTRAČNÍ TÁBOR V DACHAU a brzy následovala další podobná zařízení. Na údajnou „převýchovu“ do nich byli umísťováni komunisté, Židé a nejrůznější skuteční i domnělí odpůrci nacistického režimu. V letech 1933 – 1939 z Německa emigrovalo zhruba 250 tisíc Židů. 9. LISTOPAD 1938 : KŘIŠŤÁLOVÁ NOC Celoněmecký pogrom zorganizovaný nacistickým režimem, během něhož shořela většina synagog a byly demolovány zbývající židovské obchody. Přibližně 100 Židů bylo zabito a dalších zhruba 30 tisíc bylo odvezeno do koncentračních táborů. Nacisté obvinili z vyvolání pogromu židovské obyvatelstvo a nařídili Židům zaplacení 1 miliardy říšských marek jako trest... Nacistický režim také zabavil veškeré pojistné platby, které poškozeným Židům náležely, a zároveň jim nařídil na vlastní náklady obnovit „vzhled ulice“.

ARIZACE = konfiskace židovského majetku v Německu a ve všech Němci okupovaných územích, popř. v satelitních státech (Slovensko), a jeho převod do vlastnictví tzv. árijců. OZNAČENÍ ŽIDŮ V červenci 1938 bylo nařízeno zavedení zvláštních průkazů pro Židy: od 1. ledna 1939 museli všichni Židé povinně přijmout doplňující dané jméno Israel (pro muže) a Sara (pro ženy). 1. 9. 1939 – německá agrese proti Polsku zahajuje druhou světovou válku Teprve tato „očistná“ válka měla nacistům umožnit uskutečnění dalekosáhlých plánů rasové a společenské přestavby celého evropského prostoru. Především obsazené východní území Polska a Sovětského svazu se mělo stát obrovskou laboratoří, v níž měli být Slované, Židé a další národy odsouzeny k vyhubení, vyhnání či otročení pro říši, zatímco jejich území mělo být po válce kolonizováno „nadřazenou“ německou rasou.

GHETTOIZACE ŽIDOVSKÉHO OBYVATELSTVA S okupací západní části Polska do nacistických rukou padlo na 2 milióny Židů. Zároveň ještě nebyli nacisté připraveni k uskutečnění samotného cíle „konečného řešení židovské otázky“ - fyzické likvidaci Židů. Jako přechodné řešení byla zvolena koncentrace a ghettoizace židovského obyvatelstva. Židé byli soustředěni ve městech, která měla dobré železniční spojení, aby mohli být později deportováni dále. Na rozdíl od středověku však byla tato ghetta pouze přechodnou fází, jakousi přestupní stanicí na cestě k vyvraždění.

Od koncentračních táborů se ghetta měla lišit především tím, že v nich existovala židovská samospráva - sloužila jako nástroj nacistů. Židé, kteří působili ve vedení židovské samosprávy, byli v nelehkém postavení: na jednu stranu se snažili zorganizovat snesitelný život v ghettu, starali se o zásobování, zajištění lékařské péče a výchovu dětí, na druhou stranu byli nuceni plnit všechny rozkazy nacistů, včetně sestavování transportů do vyhlazovacích táborů. Největší ghetta vznikla ve městech s významnou židovskou populací: Varšavě, Lodži či Lvově. Podzim 1941 – zavedení povinného označení Židů žlutou hvězdou.

POČÁTEK MASOVÉHO VRAŽDĚNÍ 22. června 1941 zahájila německá vojska útok na Sovětský svaz. Začal boj proti hlavnímu ideologickému a rasovému nepříteli německého národa. Jednalo se o vyhlazovací válku na východě proti „podlidem“. V týlu německé armády operovaly Einsatzgruppen - jednotky zvláštního určení složené z příslušníků SS. Jejich úkolem byla likvidace ideologických a rasových nepřátel - komunistů a Židů. Proto byly organizovány hromadné popravy mužů, žen i dětí Odhaduje se, že celkem tyto jednotky za pomoci místních milicí a v koordinaci s armádou vyvraždily zhruba 1,25 miliónu Židů a statisíce dalších sovětských občanů.

Symbolem byly dva starogermánské runové znaky pro S na černém pozadí (svým tvarem připomínají blesk). 31. března 1935 přebírají jednotky SS strážní a dozorčí službu ve zřízených koncentračních táborech. SS měla naplnit Hitlerovu ctižádost zbavit Německo a Evropu všech elementů, o nichž se domníval, že si „nezaslouží, aby existovaly“, natrvalo zotročit „nižší lidskou rasu ze slovanských zemí“ a vymýtit z kontinentu každého Žida - muže, ženy i děti. SS při vykonávání těchto úkolů zorganizovala vyvraždění 14 miliónů lidí. Přibližně 6 miliónů Židů, 5 miliónů Rusů, 2 miliónů Poláků, půl miliónu Romů a půl miliónu ostatních, včetně téměř 200 tisíc nežidovských Němců a Rakušanů, kteří byli mentálně nebo fyzicky handicapovaní, a takzvaných nepřátel Říše.

Genocida = vyvražďování skupin obyvatelstva z národnostních, rasových, politických či náboženských důvodů. Proces hromadného vraždění procházel několika fázemi: hromadné střílení plynování výfukovými plyny v pojízdných vozech (tzv. dušegubkách) plynové komory Nacisté se jednak snažili zefektivnit proces vyhlazování (šetřit náklady, počet lidí zapojených do procesu apod.), jednak učinit vraždění „snesitelnějším“, tj. „oddělit oběť od vraha“. (Při masovém střílení docházelo k srdcervoucím scénám, oproti tomu vraždění v plynových komorách bylo maximálně odosobněno.)

KONFERENCE VE WANNSEE (20. ledna 1942) Setkání vysokých představitelů nacistického Německa; zde byla dohodnuta koordinace různých nacistických ministerstev a úřadů při tzv. „konečném řešení židovské otázky“ = systematické vyvraždění všech Židů v Evropě (cca 11 mil.)

VYHLAZOVACÍ TÁBORY Od r. 1942 začaly naplno fungovat vyhlazovací tábory pro systematické („průmyslové“; Osvětim = „Továrna na smrt“) vyvražďování Židů, komunistů, Romů, homosexuálů atd. Tyto tábory byly vybudovány v obsazeném Polsku a Bělorusku. CHELMNO (něm. Kulmhof), BELZEC, SOBIBOR, TREBLINKA, MAJDANEK A OSVĚTIM II - BŘEZINKA. Pouze vyhlazovací funkci plnily první čtyři ze jmenovaných táborů, Majdanek a Osvětim plnily zároveň funkci koncentračních táborů, takže část vězňů byla určena pro otrockou práci. Hlavním pilířem vyhlazovacího procesu se stal TÁBOR V OSVĚTIMI - BIRKENAU, kde byly od března do června 1943 postaveny 4 NOVÉ PLYNOVÉ KOMORY, v nichž se k vraždění používal jedovatý plyn CYKLON-B. Do Osvětimi směřovaly transporty z celé nacisty okupované Evropy.

HROMADNÉ DEPORTACE DO KONCENTRAČNÍCH A VYHLAZOVACÍCH TÁBORŮ Židé dostávali výzvu, aby se dostavili na shromaždiště za účelem evakuace na východ. Každému bylo přiděleno evakuační číslo - číslo v transportu na smrt. Před deportací museli odevzdat klíče od bytů a bylo jim přísně nařízeno zaplatit všechny zbývající účty za vodu, elektřinu či plyn. Deportací zároveň propadal ve prospěch Říše veškerý jejich zbývající majetek. Deportovaní Židé si s sebou směli vzít zavazadlo v maximální váze 50 kg. Aby bylo zdání přesídlení dokonalejší, museli si často též platit náklady na železniční přepravu.

Transporty centrálně organizovalo oddělení IV B 4 na Hlavním úřadě říšské bezpečnosti vedené Adolfem Eichmannem. Odtud byl určován čas, cíl i počet obětí transportů nejen z německého území, ale z celé okupované Evropy. Eichmannovo oddělení zajišťovalo koordinaci transportů s dalšími úřady, především se správou železnic dotyčných zemí. Od roku 1942 až do konce války proudily transporty z celé nacisty ovládané Evropy a ze států, v nichž mělo nacistické Německo vliv.

Po příjezdu do tábora procházela většina transportů tzv Po příjezdu do tábora procházela většina transportů tzv. selekcí, při níž SS vybrala malou část vězňů na otrockou práci a ostatním určila okamžitou smrt v plynových komorách. Ti, kteří nebyli okamžitě po příjezdu zavražděni, neměli být ušetřeni, ale měli být vyhlazeni v procesu VERNICHTUNG DURCH ARBEIT – ZNIČENÍ PRACÍ. Tito vězňové, kteří byli rozptýleni po pobočných osvětimských a dalších táborech v rozsáhlém systému nacistických koncentračních táborů, byli za nelidských podmínek nuceni k otrocké práci vedoucí k naprostému vyčerpání končícímu většinou smrtí.

Na přelomu let 1944 a 1945 se již nacistické vojenské síly hroutily a nacistická vojska byla na všech frontách nucena ustupovat. I přesto ZRŮDNÁ MAŠINÉRIE „KONEČNÉHO ŘEŠENÍ“ BĚŽELA AŽ DO POSLEDNÍ CHVÍLE. Nacisté ale zároveň usilovali o zahlazení stop po svých zločinech. Již v roce 1943 byly likvidovány doklady o hromadném vraždění v rámci Akce Reinhard v Treblince, Sobiboru, Belzecu a Majdanku. Na podzim 1944 byly na Himmlerův rozkaz ničeny stopy po vraždění v Osvětimi a tamější plynové komory byly vyhozeny do vzduchu. Osvětim byla sovětskou Rudou armádou osvobozena 27. ledna 1945.

Nacisté však nechtěli dopustit, aby vězňové koncentračních táborů byli osvobozeni postupujícími spojeneckými vojsky. Organizovali proto tzv. POCHODY SMRTI z koncentračních táborů, které byly před postupem spojeneckých vojsk postupně uzavírány a evakuovány. Pochody smrti probíhaly od léta 1944 až do posledních dní Říše v květnu 1945. Vězňové byli v nelidských podmínkách nuceni pěšky, často za mrazu a bez dostatečného oblečení i jídla, překonávat velké vzdálenosti do cílových táborů. Velká část z nich byla dozorci SS na cestě zavražděna.

EPILOG 8. května 1945 formálně skončila válka v Evropě. Zanechala za sebou obrovské lidské a materiální škody. V jejím průběhu bylo ze strany nacistického Německa a jeho pomahačů zavražděno na 6 miliónu Židů, statisíce Romů, mentálně nemocných, homosexuálů a dalších skupin, které nacisté považovali za méněcenné. V nacistických koncentračních táborech a na popravištích zahynuly také milióny Rusů, Poláků a příslušníků dalších národů.

NORIMBERSKÝ PROCES (20. 11. 1945 – 30. 9. 1946) Souzeno 22 nacistů a 7 institucí; obvinění např. z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti. 11 z nich bylo odsouzeno k trestu smrti, zbytek dostal vysoké tresty odnětí svobody. Zajímavost: A. Eichmann byl dopaden v r. 1961 izraelským Mosadem a odsouzen k trestu smrti oběšením v „jeruzalémském procesu“.

Jak líčila nacistická propaganda Židy? Otázky ke zopakování: Jak líčila nacistická propaganda Židy? Jak se jmenovala kniha, ve které A. Hitler zveřejnil své názory? Jaký byl obsah norimberských zákonů? Kdy byly vydány? Jaká byla definice Žida dle norimberských zákonů? Kdy proběhla tzv. křišťálová noc? Co se tímto termínem označuje? Co to byla arizace? Co rozumíme pod pojmem ghettoizace židovského obyvatelstva? Ve kterých oblastech k ní docházelo? Co to byly jednotky Einsatzgruppen a jaké měly úkoly? Uveďte jména čtyř vysoce postavených nacistů = válečných zločinců, kteří mají největší podíl na zorganizování holokaustu. Kdy došlo ke konferenci ve Wannsee a co na ní bylo rozhodnuto? Uveďte názvy tří míst, kde byly vybudovány vyhlazovací tábory. Jak se jmenoval největší vyhlazovací tábor? Jakým způsobem v něm nacisté vraždili své oběti? Jak nacisté maskovali hrůznou skutečnost vyvražďování?

Co to byly tzv. pochody smrti? Kolik (přibližně) bylo zavražděno Židů během holocaustu? Co byl norimberský proces? Kdy se konal a jaké měl výsledky?

Použitá literatura: Dokumentární filmy: BEDÜRFTIG, F. Třetí říše a druhá světová válka. 1. vyd. Praha : Prostor, 2004. ISBN 8072601091. BREITMAN, R. Architekt „konečného řešení“. Himmler a vyvraždění evropských Židů. 1. vyd. Praha : Argo, 2004. ISBN 8072036297. http://www.holocaust.cz Dokumentární filmy: SVĚT VE VÁLCE – GENOCIDA Claude Lanzmann – SHOAH (1985)