na území České Republiky OBOJŽIVELNÍCI na území České Republiky Autor: Marcela Nováková

Co je to obojživelník ? Slovo obojživelník pochází z řeckého Amphibios a znamená žijící v obou živlech (amphi=obojí, bios=život), tedy na souši i ve vodě. Většina obojživelníků prožívá svůj život v mládí ve vodě a v dospělosti na souši.

Dělení obojživelníků Obojživelníci se dělí do tří řádů: OCASATÍ (čolci, mloci, surýni) BEZOCASÍ - ŽÁBY (27 čeledí) BEZNOZÍ - ČERVOŘI (červoři, pačervoři, cecílie) Na území české republiky žijí pouze zástupci prvních dvou řádů – čolci, mloci a žáby

OCASATÍ - Čolci Čolek obecný má hnědý hřbet s okrouhlými černými skvrnami. Břicho žluté nebo žlutooranžové s tmavými skvrnkami. Spodní okraj ocasu je oranžový, u samců s bledě modrým proužkem. V době páření narůstá samcům všech čolků výrazný „hřebínek“. U čolka obecného je tento „hřebínek nejvýraznější, má pilovitý tvar, táhne se podél celého hřbetu od hlavy až po konec ocasu a také na spodní straně ocasu. Celková délka do 10 cm, stejně jako u žab jsou samci vždy o něco menší. Čolek horský  má výrazně oranžové bříško beze skvrn, u samců lemované výrazným modrým pruhem. Zbarvení hřbetu je tmavošedé, u samců s nádechem do modra, u samic je typické mramorování, na bocích jsou patrné černé skvrny. Žije ve vyšších polohách, najdeme ho v rybnících, nebo malých tůních v blízkosti lesa, kde často nehybně stojí těsně pod vodní hladinou. Ve vodě žije převážnou část roku. Celková délka do 12 cm. Čolek obecný – samec v době páření Čolek obecný - samice Čolek horský

Čolek velký je 16-18 cm dlouhý a na rozdíl od ostatních čolků schopný žít skoro celý rok ve vodě. Hřbet má tmavě hnědý až černý. Břicho je žluté či oranžové s černými skvrnami. Výskyt je ostrůvkovitý, vázaný vždy na konkrétní lokalitu, zhruba do 800 m n.m., především v oblasti Českomoravské vysočiny a Orlických hor. Čolek dunajský  se podobá čolku velkému, je však menší, jen okolo 10-ti cm, má protáhlejší tělo a kratší končetiny. Výskyt pouze v okolí Lanžhotu a Uherského Brodu Čolek karpatský je podobný čolku obecnému, hřbetní kožní hřeben samců je nízký, kratší, nezačíná hned za hlavou jako u čolka obecného a je hladký – pouze v podobě hrany. Ocas zakončen vlákénkem. Délka kolem 10 cm. Výskyt ve vyšších nadmořských výškách 500 - 900 m n.m., u nás v oblasti Jesenicka, Železných hor a Beskyd   Čolek velký Čolek dunajský Čolek karpatský

OCASATÍ - Mlok skvrnitý Dospělé jedince obou pohlaví lze jednoduše identifikovat podle kontrastního lesklého žlutočerného až žlotooranžového zbarvení, které je velmi proměnlivé od „puntíků“ až po dlouhé čáry. V dospělosti dosahuje 15 až 25 cm. Je to noční tvor, se kterým se za dne setkáme jen výjimečně, především za deště či po něm. Přes den se ukrývá v zemních děrách, skalních štěrbinách, rozkládajících se kmenech apod. Lze ho pozorovat od března do října. Výskyt mloka je závislý na čistotě vody. Na rozdíl od čolků a žab, kterým stačí k rozmnožování větší kaluže, mlok potřebuje čistou tekoucí vodu, vyhledává lesní potůčky a studánky. barevné proměnlivosti mloků

BEZOCASÍ - ŽÁBY Ropucha obecná Ropucha zelená Ropucha krátkonohá Na území České republiky žijí žáby pěti čeledí v několika druzích. Některé druhy jsou rozšířeny hojně, jejich výskyt je celoplošný, jiné jsou velmi vzácné, s výskytem omezeným jen na malé lokality. Čeleď ropuchovití Ropuchy jsou poměrně velké, zavalité žáby, mezi samcem a samicí je velmi výrazný velikostní rozdíl. Svrchní strana těla má výrazně bradavičnatou kůži, barva je šedá nebo šedohnědá s barevnými, hnědými, nebo zelenými skvrnami. Ropucha obecná je největší žába žijící na našem území, samice dorůstají 12-14 cm, samci 8-10 cm. Je pomalá a skáče jen velmi málo, většinou jen „leze“. Výskyt je celoplošný, často ji můžeme nalézt i ve sklepech domů Ropucha zelená je menší, dorůstá maximálně 8 cm, má výrazné světle či tmavě zelené skvrny po celém těle, je poměrně čilá a dobře skáče, až 1m. Výskyt celoplošně v nižších polohách. Ropucha krátkonohá má výrazně krátké zadní končetiny, díky kterým špatně skáče, velikost max. 8 cm, uprostřed hřbetu je jasný světlý pruh. Výskyt pouze v Čechách, v nižších polohách v blízkosti vodních ploch s písčitými břehy Ropucha obecná Ropucha zelená Ropucha krátkonohá

Čeleď blatnicovití Blatnice patří mezi větší žáby, dorůstají do velikosti 8 cm. Podobají se malé zavalité ropuše, spolehlivě je můžeme identifikovat podle očí – jako jediné mají panenky oválné shora dolů. Spatřit blatnici není běžné, většinou den přečkává zahrabána v bahně, v hloubce až jednoho metru, a na lov vylézá pozdě v noci. Výskyt není přesně zmapován, ale je přímo vázán na mokřady. U nás žije jediný druh Blatnice skvrnitá Čeleď kuňkovití Kuňky jsou malé, dorůstají jen 4,5-5 cm. Jsou většinou šedé, s výrazně zbarveným, žlutooranžovým břichem. Jsou známé tzv. kuňčím reflexem- v nebezpečí se otáčejí na záda, odhalují výrazné žluto-oranžové břicho a pacičky. Toto zbarvení má obranný charakter, má přesvědčit predátora, že živočich je jedovatý. Výskyt je pozorován v nižších nadmořských výškách, zhruba do 500m, vždy v těsné blízkosti čisté vody. U nás žijí dva druhy Kuňka obecná a Kuňka žlutobřichá. Blatnice skvrnitá Kuňka obecná Kuňka žlutobřichá

Čeleď skokanovití    Skokani mají nohy nejlépe přizpůsobeny ke skákání, jejich dlouhé nohy umožňují skoky o délce až 1 m a také velmi dobré plavání a potápění. Na hřbetní straně těla bývají nepravidelné skvrny, na nohách mají tmavší, příčné pruhy. Skokani se dělí podle barvy do dvou skupin na zelené a hnědé. Skupina skokanů zelených      Skokan krátkonohý má krátké zadní končetiny. Délka do 7 cm. Žije převážně na souši, výskyt od nížin až do vrchovin, ostrůvkovitě.    Skokan skřehotavý , je obecně světle až tmavě zelený se světlejší hlavou a černým proužkováním na končetinách. Je aktivní převážně ve dne. Výskyt v nížinách a pahorkatinách vždy v těsné blízkosti vody. Délka do 7cm.    Skokan zelený je kříženec skokana skřehotavého a skokana krátkonohého Délka do 10 cm, výskyt v nižších a středních polohách, není přesně zmapován. Skokan krátkonohý Skokan skřehotavý Skokan zelený

Skupina skokanů hnědých Skokan hnědý  dorůstá až 10 cm, zřídka i více. Zbarvení je proměnlivé, v odstínech hnědé barvy. Kromě období rozmnožování žije skokan hnědý na souši. Výskyt je celoplošný.     Skokan ostronosý  od skokana hnědého se liší zejména špičatě zakončeným čenichem, je také výrazně menší, do 6 cm. Obývá zvláště rašeliniště a vlhké louky v nížinách, výskyt u nás pouze na několika málo lokalitách. Skokan štíhlý má protáhlé tělo, hlavu i čenich a dlouhé zadní končetiny. Dorůstá do 7 cm, výskyt v nižších a středních polohách. Skokan hnědý Skokan ostronosý Skokan štíhlý

Čeleď Rosničkovití Rosnička zelená, klenot naší přírody Hlava je zakulacená, tělo oválné, zadní končetiny dlouhé, na konci prstů vytvořeny přísavné terčíky, které umožňují šplhání. Hřbetní strana je zelená, výjimečně hnědá. Hřbetní zbarvení je ohraničeno tenkým černým proužkem, který se táhne od zadních končetin přes oko až k nozdrám. Samci mají žlutohnědě nebo žlutošedě zbarvené hrdlo. Výskyt převážně v nižších až středních polohách, obývá dobře osluněné lokality v blízkosti menších a středně velkých nádrží, vlhčí listnaté lesy, sady, parky, zahrady. Rosničku není snadné v přírodě najít, protože je velmi malá, dorůstá jen do velikosti 3-5 cm. Navíc se nepohybuje po zemi, ale šplhá po rostlinách, díky svému zelenému zabarvení je tak téměř neviditelná. Přesto patří k hojnějším druhům.

Test znalostí A. Všechny kromě Skokana hnědého 1. Které druhy žab jsou u nás zákonem chráněné? A. Všechny kromě Skokana hnědého B. Jen Rosnička zelená a Blatnice Skvrnitá 2. Největší žába žijící v České republice je A. Ropucha obecná B. Skokan skřehotavý 3. Čolek Dunajský je A. největší z našich čolků B. omezen svým výskytem jen na konkrétní lokalitu 4. Mlok skvrnitý A. žije poblíž rybníků a tůní B. Je vázán na tekoucí vodu 5. Šípové žáby jsou A. Pralesničky žijící v Jižní Americe B. neexistují