BIVŠ – Břeclav, 26.2.2010, Petr Musil HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA Téma č. 4: Vývoj praktické HOPO – intervencionismus a konzervatismus BIVŠ – Břeclav, 26.2.2010, Petr Musil

Struktura: zrod moderní praktické HOPO obecný vývoj intervencionistické a konzervativní etapy v praktické HOPO vývoj praktické HOPO ve vybraných zemích: USA UK Německo Japonsko

Vývoj praktické hospodářské politiky počátky „hospodářské politiky“ – merkantilismus (15. – 18. století) intervencionistický směr – doktrína hromadění zlata v zemi období hospodářského liberalismu (18. – 1.třetina 20. stol.) – prakticky žádná HOPO – trh státní zásahy nevyžaduje zrod moderní HOPO – pod vlivem Velké hospodářské krize 30. let 20. stol. první ucelený HOPO program: New Deal – program F.D.Roosevelta na oživení US ekonomiky New Deal obsahoval opatření jak konzervativního tak intervencionistického rázu

Intervencionistická etapa praktické HP důsledek Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. stol. otřesena víra v samoregulační schopnosti trhů ale: jaké byly skutečné příčiny krize? skutečně šlo o selhání trhu? nebylo to důsledkem špatné hospodářské politiky? např. Friedman – VHK jako důsledek špatné politiky FEDu (srovnej se současnou finanční krizí) převaha názorů, které zdůrazňují aktivní zásahy státu do ekonomiky

Intervencionismus po WWII praktická HP pod vlive neokeynesiánství především USA a UK v Evropě nejednotné zcela mimo stojí Německo (SRN) jinak různé (spíše národní) modifikace intervencionistické HP – např. Francie 60. léta – vrchol intervencionistické etapy – od poloviny 60. let převládla i v Německu Japonsko – specifický směr, tzv. „indikativní plánování“ centrálně plánované ekonomiky (CPE) – nejhrubší forma intervencionismu

Krize neokeynesiánství podcenění úlohy peněz v ekonomice keynesiáství – předpoklad hospodářského výkonu pod Y*, ale: ke konci 60. let problém s inflačními tlaky – ekonomiky narážejí na své potenciály vyvrcholení v 70. letech – dva ropné šoky současný pokles Y a růst P – do té doby pouze pokud klesal Y, tak P také klesala – tzn. nový jev Phillipsova křivka přestala „fungovat“ podle tehdejší teorie neschopnost neokeynesiánské teorie najít vysvětlení

Konzervativní obrat v HP objevuje se pojem jako „selhání vlády“ státní zásahy nejsou samospasitelné teoretické vysvětlení „slumpflace“ podávají monetaristé – zejména M. Friedman, E. Phelps, R. Lucas reinterpretace a rozšíření konceptu Phillipsovy křivky renesance kvantitativní teorie peněz a rovnice směny (M.V=P.Y) paralelně – ekonomie strany nabídky – A. Laffer 80. léta a první polovina 90. let – praktická HP ve znamení návratu ke konzervativním hodnotám

Hlavní rysy konzervativní HP důraz na cenovou stabilitu (v souladu s doporučením monetaristů) snaha o omezení role státu v ekonomice deregulace a privatizace oddělení politické moci od odborových svazů důraz na osobní svobodu a zodpovědnost jedinců primárně za sebe sama snaha snižovat vládní výdaje a zejména výdaje sociální snižování daňové zátěže USA – Reagan (reaganomika), UK – Thatcherová (thatcherismus), GER - Kohl

Vývoj praktické HP v USA Vývoj HDP, cenové hladiny (1929 = 100) a míry nezaměstnanosti v USA během Velké hospodářské krize Zdroj: Slaný et al. (2003)

Program New Deal 1933 – 1937 – program F.D.Roosevelta spíše soubor opatření než ucelenou koncepci strukturální programy – na obnovu zemědělství a průmyslu: regulace konkurence, cen, rozsahu výroby, minimální mzdy apod. sociální programy – zavedení systému PAYG daňová reforma – daňová progrese podpora členství v odborech reforma bankovního systému – oddělení retailového a investičního bankovnictví federální pojištění vkladů reorganizace centrální banky regulace trhu cenných papírů programy veřejných prací

Program New Deal nepřinesl očekávanou obnovu US ekonomiky předkrizové úrovně bylo dosaženo až v roce 1939 konečné oživení přišlo až se vstupem USA do WWII – výdaje na zbrojení rapidní růst vládních výdajů strmý pokles nezaměstnanosti

Hospodářské výsledky USA 1940-1945 Ukazatel 1940 1941 1942 1943 1944 1945 Růst HDP 8,8 17,1 18,5 16,4 8,1 -1,1 Nezaměstnanost 14,6 9,9 4,7 1,9 1,2 Federální výdaje (%HDP) 9,8 12,0 24,4 43,6 43,7 41,9 Výdaje na obranu (%HDP) 1,7 5,6 17,8 37,0 37,8 37,5 Saldo rozpočtu (%HDP) -3,0 -4,4 -14,3 -30,3 -22,8 -21,5 Federální dluh (%HDP) 52,4 50,4 54,9 79,1 97,6 117,5 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

Vývoj poválečné HP v USA – 50. léta krátkodobá konjunkturální politika – Truman, Eisenhower tzv. „stop and go policy“ snaha o aplikaci Keynesových myšlenek snaha aktivní hospodářskou politikou eliminovat hospodářský cyklus ve fázi konjunktury měl být uplatněn princip „stop“, ve fázi poklesu princip „go“ praktické problémy: časová zpoždění, neodhadnutí fáze cyklu, nedostatečná a opožděná statistická data přesto úspěšné období, ale spíše díky WWII – výrazný technologický pokrok se z vojenského sektoru dostal do sektoru civilního

USA – 60. léta přehodnocení „stop and go policy“ nově: politika automatického jemného ladění zaměření na střednědobý horizont tzv. „New Economics“ – Kennedy, Johnson vládní výdaje více systematizovány – již ne ad hoc opatření jako v 50. letech výdaje směřovány do programu Apollo, sociálních programů, investičních daňových úlev programy Medicare a Medicaid – hrazení zdravotní péče důchodcům a chudým měnová politika – po vzoru Keynese, tj. nízké úrokové sazby (politika levných peněz), ale: problém s narůstající inflací

USA – ropné šoky, 70. a 80. léta inflace koncem 60. let více než 5% ropné šoky 1973/4 a 1979/80 vyvolaly téměř 10% inflaci a hospodářský pokles přehodnocení HOPO – důraz na stabilitu cenové hladiny HOPO dle doporučení monetaristů – stabilizovat růst peněžní masy, důraz na měnovou politiku – přechod od řízení úrokových měr k řízení peněžní zásoby fiskální politika – cílem snížit význam vládních výdajů v ekonomice

Reaganomika politika spojena s R. Reaganem – 1981 – 1988 cíl: snižování daní (dle Lafferovy křivky), podpora nabídkové strany ekonomiky, snížení vládních výdajů neúspěšné: daně sice klesly, ale výdaje nikoli problém tzv. dvojitého deficitu – vládní deficit (výdaje na „uzbrojení SSSR – program hvězdných válek) + deficit zahr.obchodu (souvislost s hospodářským oživením) přesto úspěšné období – podařilo se stabilizovat cenovou hladinu, snížit UNE a oživit hospodářství

80. léta - výsledky Zdroj: Tomeš et al. (2008) Ukazatel 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 Růst HDP 2,5 -1,9 4,5 7,2 4,1 3,5 3,4 Inflace 9,4 6,1 4,0 3,8 3,0 2,2 2,7 Nezaměstnanost 7,6 9,7 9,6 7,5 7,0 6,2 5,5 Federální dluh (%HDP) 32,6 35,2 39,9 40,7 43,9 48,1 50,5 51,9 Obchodní bilance (%HDP) -0,5 -0,7 -1,6 -2,7 -2,8 -3,1 -3,2 -2,2 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

Od Clintona k Bushovi hlavní cíl Clintona: odstranit deficit federálního rozpočtu po G.Bushovi deficit téměř 5 % HDP kumulovaně měl deficit federálního rozpočtu klesnout o 510 mld. USD, a to: prostřednictvím zvýšení daní a snížení výdajů úspěšné, navíc nedošlo ke zpomalení ekonomiky – zřejmě významná role rozvoje informačních technologií vytvoření federálních přebytků až 2,4 % HDP v roce 2000

Od Clintona k Bushovi G.W.Bush – příklon ke konzervativní HOPO volební program – snižování daňové zátěže realizováno, ale: zároveň růst výdajů na obranu (War on Terror) doprovázeno uvolněnou politikou FEDu fiskální + monetární expanze = postupné přehřívání ekonomiky a vytvoření hypoteční bubliny opět deficity federálních rozpočtů (velká podobnost s Reaganem)

Vývoj praktické HP ve Velké Británii hospodářská krize 30. let se přelila i do Británie v l. 1929 – 1931 klesala průmyslová produkce o 5 % ročně export poklesl o 38 % ve stejném období nezaměstnanost přesáhla 20% hranici 1931 – opuštění zlatého standardu – libra již nebyla směnitelná za zlato ve stejném roce devalvace libry o 40 % snížení úrokových sazeb Bank of England na 2% oživení ekonomiky již v r. 1932 přechod na válečnou ekonomiku oživil ekonomiku zároveň růst podílu vládních výdajů na HDP (z 17% v r. 1938 na 63 % v r. 1943)

Keynesiánská etapa – po WWII britská ekonomika již v r. 1946 dosáhla předválečné úrovně 1945 – Labour party zvítězila ve volbách vlna znárodňování: uhelné doly, plynárny, elektrárny, železnice, civilní letectví, telekomunikace zavádění různých sociálních programů – základy britského státu blahobytu stop and go policy + demand management – po celá 50. i 60. léta obecně podobné principy v HP jako v USA, navíc pokusy o indikativní plánování

Britská nemoc (British Disease) období 60. a 70. let problém: pomalý ekonomický rozvoj Británie ostatní země OECD Británii „dohnaly a předehnaly“ – cca dvojnásobná tempa růstu HDP než Británie zatímco v r. 1950 zaujímala Británie 2. místo v rámci OECD v HDP/os., v r. 1973 byla předposlední podíl Británie na světovém obchodě klesl z 25% v r. 1950 na 11% v r. 1970 příčinu lze spatřovat v nadměrné státní intervenci do hospodářství

Ekonomická úroveň Británie v l. 1950 a 1973 (Británie = 100) Země 1950 1973 USA 160,6 148,1 Německo 60,1 102,5 Švédsko 93,5 111,8 Japonsko 26,8 89,3 Itálie 55,7 92,1 Francie 70,5 100,7 Dánsko 93,3 105,8 Nizozemí 85,2 104,6 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

Ropné šoky – 70. léta ropné šoky dolehly na britskou ekonomiku daleko více než na USA první ropný šok navíc podpořen expanzivní politikou ve snaze snížit nezaměstnanost inflace dosáhla přes 20 % 9% inflace byla dosažena ještě před 1. ropným šokem (srovnej s USA) konzervativní obrat v hospodářské politice

Hospodářské výsledky v 70. letech Rok Inflace Růst HDP Nezaměstnanost 1970 6,5 2,0 2,6 1971 9,2 1,7 3,4 1972 7,5 2,8 3,7 1973 9,1 7,4 1974 15,9 -1,5 1975 24,1 -0,8 4,0 1976 16,6 5,4 1977 5,8 1978 8,2 2,9 1979 13,4 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

Thatcherismus spojeno s premiérkou M. Thatcherovou období 1979 – 1991 v oblasti měnové politiky příklon k monetarismu v oblasti fiskální politiky (a politiky vlády obecně) příklon k ekonomii strany nabídky (podobně jako v USA) deregulace, privatizace (British Telecom, British Airways atd. radikální snížení přímých daní (před Thatcherovou nejvyšší mezní sazby daně z příjmů 83 %, úroky a dividendy až 98 %) radikální omezení moci odborů (např. zrušení zásady „closed shop“ – povinnost zaměstnávat pouze členy odborů)

Hospodářské výsledky – 80. léta Ukazatel 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 Růst HDP -2,0 -1,2 1,7 3,8 1,8 3,6 4,4 4,7 2,1 Inflace 18,0 11,9 8,6 4,5 5,0 6,0 3,4 4,2 4,9 7,8 Nezaměstnanost 4,8 7,9 9,5 10,5 10,7 10,9 11,8 10,3 8,3 6,4 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

New Labour – období vlád Tonyho Blaira myšlenka „třetí cesty“ – něco mezi thatcherismem a politikou „staré“ labouristické strany nový rámec makroekonomické politiky – dlouhodobé udržení ekonomické stability fiskálně-politický rámec – princip transparentnosti a odpovědnosti (růst kredibility fiskální politiky) golden rule – vláda si v rámci 1 cyklu může půjčit pouze na investice a ne na běžné výdaje sustainable investment rule – udržení čistého veřejného dluhu na stabilní a rozumné úrovni (40% HDP) poměrně úspěšné – britská ekonomika opět získala svou dynamiku

Vývoj praktické HOPO v Německu obrovské ekonomické problémy po WWI a v období Velké krize po WWI – uvalení válečných reparací o velikosti 3-násobku Německého HDP roku 1913 neschopnost splácet – tisk peněz hyperinflace (v r. 1923 dosáhla roční míra inflace cca 105 000 000 000 % !!!) 1923 – nová měna Rentenmark 1924 – nová měna Reichsmark – obnoven zlatý standard (měna kryta z 30 % zlatem)

Reparace a Brüningova deflační politika Dawesův plán – splátkový kalendář na reparace jejich splácení bylo fakticky recyklací, neboť: příliv US kapitálu do Německa – Německo muselo vytvářet obchodní přebytky, aby mohlo reparace splácet kancléř Brüning prováděl deflační politiku – cílem bylo udržet konkurenceschopnost německého zboží, protože obchodní partneři se halili do protekcionismu eskalace problému po propuknutí Velké krize v USA – pokles poptávky po (nejen) Německém zboží – dopad krize na Německo zdrcující

Hlavní rysy Velké krize v Německu pokles HDP kumulativně o 30 % růst nezaměstnanosti až na 30% úroveň pokles průmyslové produkce na polovinu pokles zemědělské produkce na 1/3 pokles cenové hladiny kumulativně o 26 % sílící extremismus a posilování NSDAP ve volbách – leden 1933 – Hitler se stává kancléřem

Hlavní rysy HP nacistického Německa centrální plánování – ale při zachování soukromého vlastnictví politika plné zaměstnanosti (programy veřejně prospěšných prací – projekt Autobahns, zavádění pracovní povinnosti apod.) kartelizace – likvidace menších společností, slučování farem apod. úsilí o autarkní hospodářství (nutnost vojenské expanze) zmrazení cen a mezd čtyřleté bilanční plány příprava na válku – růst výdajů na zbrojení (až 80% celkových vládních výdajů) vytváření stínového vládního rozpočtu (MEFO směnky)

Hospodářské výsledky v r. 1938 téměř 30% HDP činily výdaje na zbrojení nezaměstnanost klesla do r. 1938 na 1,3 % předkrizové hospodářské úrovně bylo dosaženo již v roce 1935 celkové vládní výdaje vzrostly z 11% HDP v r. 1929 na více než 50 % na konci 30. let

Poválečná obnova reparace jen zhruba 20 mld. USD – většina z nich však byla odpuštěna (zejména v západních okupačních zónách) Německo přijalo Marshallův plán a další zahraniční pomoc (celkem cca 4,6 mld. USD v l. 1945-1952) Německo nesmělo vlastnit armádu – možnost hospodářské expanze až do června 1948 přetrvávalo centrální řízení hospodářství pod americkou správou příprava zásadních ekonomických reforem

Období hospodářského zázraku – Erhardovy reformy Hlavní rysy reforem: měnová reforma – nová měna Deutschmark deregulace cen deregulace trhů dekartelizace důraz na cenovou stabilitu (nový bankovní systém) důraz na vytvoření právního řádu + hospodářský liberalismus (ordoliberalismus) praktická HOPO ale připomínala „stop and go policy“ známou z USA a UK

Hospodářský vývoj období ekonomického zázraku je spojeno s obdobím vlád K. Adenauera a jeho ministra hospodářství L. Erharda (1948 – 1965) rapidní hospodářský růst (kolem 7 % ročně) pokles nezaměstnanosti (místy i pod 1%) cenová stabilita (inflace kolem 2%) růst podílu Německa na světových trzích 1965 – konec éry hospodářského zázraku – nečekaná recese a příklon ke keynesiánství

Keynesiánská etapa 1965 – 1982 spojeno s vládami Williho Brandta a Helmuta Schmidta implementace keynesiánských opatření do HOPO Německa posílení role odborů – tzv. „dohodovací řízení“ (odbory fakticky zasahovaly do HOPO) růst sociálních výdajů (v r. 1950 činily cca 17% HDP, v r. 1973 již téměř 32 % HDP)

Ropné šoky a Kohlova éra ropné šoky Německo zasáhly daleko méně než např. UK – inflace do 7%, nezaměstnanost kolem 4%, HDP klesl jen minimálně 1982 – 1998 – období vlád Helmuta Kohla snaha o návrat k hodnotám sociálně tržního hospodářství v podobě po WWII privatizace strategických firem (VW, Lufthansa apod.) snižování daňové zátěže oživení ekonomiky – obnova solidního růstu HDP a pokles UNE problém: sjednocení Německa

Ekonomické důsledky sjednocení Německa vytvoření měnové a fiskální unie – sjednocení zcela různorodých hospodářských celků problematické stanovení směnného poměru DM vůči OM – do 6 tis. OM poměr 1:1, jinak 2:1 privatizace v bývalé NDR – odhady ztrát až 230 mld. DM – podobné problémy jako v ČR problém s nezaměstnaností v bývalé NDR nerovná ekonomická vyspělost obou částí – řešení: buď odliv pracovní síly z býv. NDR do západní části SRN, nebo fiskální transfery 1993 – Pakt financování německé jednoty – transfery cca 200 mld. DM ročně v dalších 6 letech již v l. 1991 – 1993 cca 195 mld. DM ročně neschopnost Kohlových vlád problémy sjednocení řešit

Schröderovy vlády 1998 – 2005 přijetí dokumentu Agenda 2010 cíl: oživení německého hospodářství, vytváření nových pracovních míst reformy Hartz – reformy pracovního trhu – nepříliš účinné – nezaměstnanost neklesala HOPO vlády Angely Merkelové (od 2005) důraz na snižování pracovních nákladů (nižší zdanění práce) důraz na vědu a výzkum do r. 2010 až 25 mld. EUR na dopravní infrastrukturu

Vývoj praktické HOPO v Japonsku reformy Meiji [meidži] – snaha o napodobení hospodářského vývoje západních zemí cíl: převzít z každé země „to nejlepší“ výrazný vzestup Japonska – až po WWII klíčové instituce poválečné obnovy: EPA (Economic Planning Agency – Úřad pro ekonomické plánování) a MITI (Ministry of International Trade and Industry – Ministerstvo průmyslu a obchodu) charakteristické pro Japonsko: indikativní plánování orientace na export – JPN nedostatek vlastních surovin

Indikativní plánování tvorba dlouhodobých hospodářských plánů formulace obecných makroekonomických cílů v podobě: tempa růstu HDP, vývoje obchodní bilance, úspor, investic apod. jde o plánování v podmínkách tržní ekonomiky není nikterak závazné, je jen doporučující pod hlavičkou EPA

MITI tvoří a realizuje aktivní strukturální politiku princip „výběru vítězů“ – snaží se vybrat potenciálně perspektivní odvětví a ta podporovat, pro neperspektivní se připravuje strategie útlumu např. SONY vyhodnoceno jako neperspektivní firma (!)

Hospodářský vývoj do 70. let po celé toto období dosahuje Japonsko dvouciferných ročních přírůstků HDP do r. 1975 se stalo třetí nejsilnější ekonomikou světa příčiny hospodářského zázraku: pracovitá, vzdělaná a ochotná k dalšímu vzdělávání pracovní síla, výrazný technologický pokrok, někdy i nekalé praktiky (tzv. zpětný inženýring), demilitarizace, umírněná hospodářská politika

Ropné šoky zasáhly Japonsko poměrně silně, neboť je závislé na dovozu surovin (ropy a zemního plynu), ale: dokázalo využít – vývoj automobilů s nízkou spotřebou došlo pouze ke zpomalení hospodářského růstu druhý ropný šok již na JPN téměř nedolehl

HDP v období ropných šoků – průměrná roční tempa růstu Země před 1. šokem (1970-73) 1.ropný šok (1973-75) mezidobí (1976-79) 2.ropný šok (1979-82) po 2. šoku (1982-85) Japonsko 7,4 0,6 5,1 3,6 6,4 USA 4,7 -0.8 4,4 0,0 4,0 Německo 3,9 -0,6 0,3 2,0 Francie 5,6 1,7 3,8 1,1 1,2 Itálie 0,2 0,8 2,4 V.Británie 4,3 0,9 2,6 -0,5 3,2 Zdroj: Tomeš et al. (2008)

90. léta – období hospodářské recese 90.léta jsou v JPN ve znamení recese příčiny: přeinvestování v 80. letech, splasknutí cenových bublin na finančních trzích, nedostatečná domácí poptávka snaha HOPO o stimulaci celkem 8 fiskálních stimulačních „balíčků“ kromě stimulace také restrukturalizace ekonomika se ocitla v pasti likvidity (místy i záporné úrokové míry) nezaměstnanost přes 3 % - na japonské poměry jde o vysoké číslo Japonsko dodnes na hraně mezi růstem a recesí