Welfare state – stát blahobytu SOCIÁLNÍ STÁT Welfare state – stát blahobytu

Sociální stát Sociální stát usiluje o zajištění „welfare“ (blahobyt, podmínky slušného žití) welfare state (stát blahobytu) – stát na sebe bere péči o sociální práva svých občanů je vázán na demokratický režim a pojí se s relativně vyspělou tržní ekonomikou

Vymezení SS nemá jasné vymezení Sociální stát Vymezení SS nemá jasné vymezení odkazuje k rozsahu zajišťování klíčových veřejných sociálních služeb (zdraví, vzdělání, bydlení, pečovatelské služby, zajištění příjmu) primárně usiluje o ekonomické a sociální zabezpečení občanů, omezení příjmových nerovností a udržitelný ekonomický růst a rozvoj využívá k tomu řadu politik jako programy boje proti chudobě, zajišťování vzdělávání obyvatelstva, zdravotní péči, sociální zabezpečení, státní kontrolu a regulaci trhu a výroby či zajišťování zaměstnanosti

Sociální stát Základní cíle SS 1. zajistit minimální příjem jednotlivcům i rodinám bez ohledu na tržní hodnotu jejich majetku 2. zmenšovat nejistoty – umožnit jednotlivcům a rodinám překonat těžké situace (nemoc, stáří, nezaměstnanost), které by mohly vést ke krizi 3. zajistit všem občanům bez ohledu na jejich status nejlepší životní úroveň

Definice SS Sociální stát Briggs: SS je stát, ve kterém je demokraticky organizovaná moc užita k zajištění základního příjmu pro každého jedince a jeho rodinu, zmírnění nebo překonání sociálních rizik v důsledku možných sociálních událostí s cílem zajistit přiměřenou sociální úroveň, poskytování veřejných sociálních služeb. Thoenes: SS je typem společnosti, v níž vláda přebírá zodpovědnost za politickou, ekonomickou a sociální prosperitu svých občanů Martin Potůček: SS je stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou. Liberální definice: SS změkčuje rizika moderního života, realizuje opatření k zajištění bezpečnosti všech občanů, zvyšuje rovnost příležitostí, a tím tlumí třídní konflikt a podporuje sociální spravedlnost. Peacock: Skutečným účelem welfare state je naučit lidi, jak si počínat bez něho. Česká terminologie: nejednotná, užívá se: stát blahobytu, veřejných sociálních služeb, asistenční stát, stát sociálního zabezpečení, sociálních práv, kapitalismu, někdy i welfare state

Sociální stát Vývoj SS jeho budování se týká spíše Evropy; představy konceptu SS již v myšlenkách Francouzské revoluce V 80. letech 19. stol. kancléř Bismarck (Německo) zavedl různé druhy sociálního zabezpečení (v případě úrazu, nemoci,…) termín použil William Beveridge k označení svého modelu univerzálního minimálního sociálního zabezpečení SS se začal budovat ve velkém po celé Evropě na začátku 20. stol. SS zaznamenal rozmach po druhé světové válce 50. - 70. léta označována zlatý věk SS– hospodářský růst západních zemí, plná zaměstnanost umožňovala rozšiřování sociálních služeb a dávek od konce 70. let éra uskromnění SS – vlády zápasily a zápasí s pomalým ekonomickým růstem, narůstající nezaměstnaností

Typologie SS Srovnání SS podle Titmusse – (50. léta) Sociální stát Typologie SS Srovnání SS podle Titmusse – (50. léta) Reziduální SS – vzniká jako výsledek realizace liberálních myšlenek a staví na tezi, že sociální stát nastupuje teprve tehdy, dojde-li k selhání jedince, rodiny, a trhu práce. Jedná se tedy o koncept minimálního sociálního státu a minimální intervenci státu do sociální sféry. Institucionální SS – stát je naopak typický svým univerzalismem a dominantní rolí státu jako realizátora sociálních práv občanů.Usiluje o vyrovnávání sociálních rozdílů a předcházení sociálním událostem. Stát je chápán jako prvek, který integruje společnost. Pracovně výkonový model – je založený na příjmech a zdůrazňuje vazby mezi zásluhami , pracovním výkonem a sociálními příjmy. Jeho základním prvkem je snaha o reprodukci statusu Esping-Andersen – zkoumá dále tyto režimy SS. Vychází z úvahy, že specifikem sociální politiky je, že v rámci konkrétního uspořádání SS řeší problém sociální stratifikace. Základem pro rozlišování různých režimů SS se stala specifika ve vzájemných vazbách mezi státem , trhem a rodinou.

Kritika konceptu SS Zleva – marxistická kritika považuje SS jen za nástroj vládnoucí třídy k umlčení třídy pracující, nemůže v kapitalismu existovat (bohatí dobrovolně nesníží své zisky) Zprava liberální Hayek, Friedman, Nozick a konzervativní myslitelé vyčítají SS omezování svobody jednotlivce a volného trhu

Krize SS Typy krizí sociálního státu: krize nákladů - sociální stát je příliš drahý; svými náklady sociální stát rozvrací svůj finanční systém a vede k rozpočtovým krizím krize efektivity - aparát sociálního státu je těžkopádný, pracuje neefektivně a netransparentně; prezentuje se jako přebujelý a lehko zkorumpovatelný krize legitimity - sociální stát je nespravedlivý, zvýhodňuje určité vrstvy společnosti Významným činitelem krize sociálního státu je také globalizace. Další z příčin krize SS je flexibilizace práce (SS byl původně budován na takřka plnou zaměstnanost; dnes je nezaměstnanost vyšší a pracovní úvazky jsou neplnohodnotné).