Sociální zabezpečení Josef Trnka ČSSZ v Praze

Počátky snažení o sociální zajištění spadají zhruba do středověku. Dlouho však těžiště pomoci starým a nemocným spočívalo především na rodině, v případech opuštěných pak postupně přebírala charitu do jisté míry církev. Souběžně však vznikaly i svépomocné podpůrné spolky určitého okruhu osob (profesí). Nejčastěji šlo o hornická bratrstva, případně hornické nemocenské pokladny.

S rozvojem řemesel, a výrobních vztahů vůbec, docházelo k častějšímu sdružování, začala se organizovat i státní chudinská péče. V devatenáctém stolení již existovala řada profesních sdružení, družstev a tovaryšských bratrstev. Se stále větší intenzitou do těchto vztahů pak začal vstupovat i stát. Původně svépomocné spolky tak začaly nahrazovat státem organizované instituce.

Postupně tak bylo zavedeno povinné veřejnoprávní pojištění do něhož (obdobně jako dnes) přispívali zaměstnavatelé i zaměstnanci. Na sklonku devatenáctého století zde tak postupně nabyly účinnosti zákony o úrazovém pojištění horníků, o nemocenském pojištění dělníků a o bratrských pokladnách. Na počátku našeho století pak byl přijat i zákon o penzijním pojištění soukromých úředníků a obchodních pomocníků. Tyto zákony převzala i Československá republika. V roce 1924 byl schválen důležitý zákon o invalidním a starobním pojištění zaměstnanců (číslo 221 Sbírky zákonů), který nabyl účinnosti od Jeho provádění se ujala Ústřední sociální pojišťovna, předchůdce dnešní České správy sociálního zabezpečení (viz. dobový obrázek na následující straně). Šlo o nejdůležitější právní předpis předmětné oblasti, vedle něhož však souběžně působily i další.

Teprve v roce 1948, přijetím zákona o nemocenském pojištění (ZNP) byla výrazně redukována roztříštěnost materie. Do účinnosti současné právní úpravy (zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) vstoupila ovšem v účinnost ještě celá řada zákonů. 55/1956 Sb. o sociálním zabezpečení 101/1964 Sb. o sociálním zabezpečení 121/1975 Sb. o sociálním zabezpečení 100/1998 Sb. o sociálním zabezpečení 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění

Funkce sociálního zabezpečení spočívá v ochraně občanů při výskytu sociálních událostí. Ty mohou mít charakter krátkodobý nebo dlouhodobý. Typickým příkladem krátkodobé sociální události je nemoc. Dlouhodobý charakter má pak třeba invalidita, úmrtí manžela nebo rodiče, a samozřejmě i stáří. Sociální událost je přesně definována v právní normě, takže proto, aby mohlo být např. stáří aprobováno jako sociální událost, je třeba splnit takto stanovené podmínky, v tomto případě tedy dovršit určitý věk. Sociální událostí se tedy rozumí taková situace v životě člověka, s níž společnost (právní předpis) spojuje vznik nároku na určité plnění. Zjednodušeně řečeno, takové plnění je chápáno jako náhrada za ztrátu příjmu při trvalé nebo krátkodobé ztrátě pracovní schopnosti, resp. nemožnosti uspokojit (základní) osobní potřeby vlastními silami. Samotný vznik takové situace ovšem k poskytnutí plnění nestačí. Nezbytnou podmínkou je účast na pojištění, neboli vědomá kooperace při tvorbě zdrojů, z nichž mohou být později nároky uspokojeny. V praxi tak jde o odložení části příjmů z období ekonomické aktivity pro případ, že sociální událost nastane.

Sociální zabezpečení podle zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, zahrnuje: a) nemocenské pojištění zaměstnanců a osob postavených jim v tomto pojištění naroveň a nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných b) důchodové pojištění a zvýšení důchodu pro bezmocnost náležející podle zákona o sociálním zabezpečení.

Právní předpisy Ústavní zákony Zákony Nařízení vlády Vyhlášky Obecně závazná….. Rozlišení normativních aktů podle právní síly.

Sbírka zákonů Zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění druhrok vydánípoř. číslonázev prováděcí předpisy vyhláška č. 284/1995 Sb. nařízení vlády č. 227/1995 Sb.