Vývoj placenty a plodových obalů

Plodové obaly Amnion – vz. přiložením vrstvy primárního mezodermu k ektodermu amnia, ohraničuje dutinu amniového váčku Chorion – vz. přiložením extraembryonálního mezodermu k trofoblastu spojeny zárodečným stvolem; na ventrální ploše zárodku je žloutkový váček, spojený pomocí ductus omphaloentericus se středním úsekem střevní trubice Chorion kryt choriovými klky – mizí v oblasti decidua rozrůstají se v oblasti decidua basalis capsularis – chorion laeve Chorion frondosum Plodové obaly se tvoří ještě v průběhu diferenciace blastocysty. Amnion vzniká přiložením vrstvy primárního mezodermu k ektodermu amnia. Chorion se tvoří přiložením extraembryonálního mezodermu k trofoblasti. Oba obaly spolu souvisejí zárodečným stvolem. Na ventrální straně zárodku se nachází žloutkový váček, spojený prostřednictvím ductus omphaloentericus se středním úsekem primitivní střevní trubice. Chorion vybíhá na svém povrchu v četné klky, složené z extraembryonálního mezodermu. Na povrchu jsou kryty syncytiotrofoblastem, pod kterým se nachází jedna vrstva buněk cytotrofoblastu, zvaných buňky Langhansovy. Zpočátku jsou choriové klky vyvinuty po celém povrchu choria. V průběhu vývoje se embryo a celé vejce zvětšuje a vyklenuje děložní stěnu uložrnou nad ním (decidua capsularis) do děložní dutiny. Krevní zásobení d. capsularis je v důsledku toho daleko slabší než v decidua basalis pod zárodkem. Choriové klky se proto proti decidua capsularis nerozrůstají, naopak podléhají postupné redukci, kdežto v oblasti decidua basalis se zvětšují a rozvětvují. Tím se chorion rozliší ve dva okrsky, větší, kde choriové klky úplně vymizí, takže chorion má hladký povrch – chorion laeve, a v okrsek s menší rozlohou, v kterém se choriové klky proti decidua basalis stále rozrůstají a rozčleňují – chorion frondosum.Chorion frondosum spolu s decidua basalis vytvoří placentu.

Vývoj pupečníku vzniká z ductus omphaloentericus a zárodečného stvolu na povrchu pokryt ektodermem amnia (amniový epitel) obsahuje alantois, ductus omphaloentericus a vasa omphaloenterica – později zanikají vyplněn extraembryonálním mezodermem-obsahuje pupeční cévy (aa. umbilicales et v. umbilicalis) Základ pupečníku vzniká spojením ductus omphaloentericus a zárodečného stvolu. Na povrchu je pokryt ektodermem amnia. V pupečníku postupně obliteruje alantois, ductus omphaloentericus a spolu s ním i vasa omphalomesenterica. Extraembryonální mezoderm pupečníku se přemění v rosolovité vazivo (Whartonův rosol), v němž probíhají pupeční cévy (aa. Umbilicales et veny umbilicalis). Pupečník je zpočátku krátký, souběžně s růstem zárodku se prodlužuje, až na konci těhotenství nabude délky asi 50 cm a postupně se šroubovitě stáčí.

Vývoj placenty Vzniká spojením: 1)chorion frondosum – tvoří pars fetalis placentae 2) decidua basalis – tvoří pars materna placentae tvořena choriovou ploténkou, choriovými klky a bazální ploténkou Vznik choriových klků: A)primární: vz. 2. týden po implantaci syncytiotrofoblastu B) sekundární: vz. prorůstáním extraembryonálního mezodermu C) terciární: obsahují krevní kapiláry fetálního oběhu Placenta vzniká spojením chorion frondosum, která tvoří pars fetalis placentae a decidua basalis, která tvoří pars materna placentae. Choriové klky jsou složeny ze stromatu, tvořeného řídkým rosolovitým vazivem, v němž probíhají větve fetálních cév. Ve vazivu jsou roztroušeny Hofbauerovy buňky nepravidelného tvaru. Jsou to makrofágy hojné ve stromatu klků v 1. měsících gravidity, později jich ubývá. Na povrchu jsou klky kryty syncytiotrofoblastem, pod kt. je 1 vrtsva cytotrofoblastu, zv. též buňky Langhansovy. Vývoj choriových klků

Placenta od 4. měsíce Pars materna je tvořena bazální ploténkou Bazální ploténka je složena z deciduálních buněk, okrsky cytotrofoblastu a masami fibrinoidu Deciduální buňky: - nepravidelně ovoidní tvar - obsahují četné enzymy: hl. nespecifickou esterázu a kyselou fosfatázu Fibrinoid: hyalinní degenerací zaniklé buňky placentárních sept, povrchových vrstev bazální ploténky a plazmoditrofoblastu Tvoří se již v 1. měsíci gravidity Podle lokalizace rozeznáváme: 1) Nitabuchův- na povrchu bazální ploténky 2) Rohrův – na choriových klcích v intervilozních prostorech 3) Langhansův – na spodní ploše choriové membrány Pars materna se označuje jako bazální ploténka, která je složena z vrstvy velkých deciduálních buněk, okrsky cytotrofoblastu a masami fibrinoidu. Deciduální buňky mají nepravidelně ovoidní tvar a obsahují velké množství enzymů- hlavně nespecifickou esterázu a kyselou fosfatázu. Buňky placentárních sept, ostrůvků cytotrofoblastu, povrchových vrstev bazální ploténky podléhají hyalinní degeneraci a mění se v masy fibrinoidu. Podle lokalizace rozeznáváme 3 druhy fibrinoidu: 1. Nitabuchův – na povrchu bazální ploténky. 2. Rohrův – na choriových klcích v intervilozních prostorech, 3. Langhansův – na spodní ploše choriové membrány obrácené do intervilozního prostoru.

Pars fetalis: je tvořena choriovou ploténkou a placentárními klky Choriová ploténka: - povrch kryt amniovým epitelem, vnitřní plocha syncytiotrofoblastem - tvořena řídkým rosolovitým vazivem, v němž probíhají větve pupečních cév - na amniové straně se upíná pupečník, uprostřed – insertio centralis n. excentricky – insertio marginalis Mezi bazální a choriovou ploténkou se nachází intervilózní prostor, do kterého vybíhají choriové klky a v kterém cirkuluje mateřská krev Choriové klky volné – vznášejí se v intervilózních prostorech úponové – zakotvené v bazální ploténce Pars fetalis je tvořena choriovou ploténkou a placentárními klky. Ch. membrána je tvořena řídkým rosolovitým vazivem, kterém probíhají větve pupečních cév. Povrch je kryt amniovým epitelem, vnitřní plocha syncytiotrofoblastem.Na amniové ploše placenty se upíná pupečník, nejčastěji uprostřed – insertio centralis nebo excentricky – insertio marginalis. Placentární klky rozdělujeme na úponové- zakotvené v bazální ploténce a volné – bohatě rozvětvené v intervilozních prostorech. Okrsek placenty zahrnující oblast většího úponového klku se nazývá kotyledon. Jednotlivé kotyledony jsou od sebe neúplně odděleny přepážkami, zvanými placentární septa.

Funkce placenty: Zajišťuje látkovou výměnu a výživu plodu Produkce proteohormonů a steroidních hormonů Proteohormony: choriový gonadotropin (HCG), lidský placentární laktogen (HPL), choriový thyreotropin HCG – rozvoj žlutého tělíska, vývoj gonád a zevního genitálu plodu, nadledvin HPL – vylučován do krve matky a ovlivňuje metabolismus dusíku, draslíku, lipidů a glycidů, využití k posouzení funkce placenty Steroidní hormony: progesteron a estrogeny

Placentární bariéra: Selektivně propustná (procházejí sedativa, psychofarmaka, barbituráty, rezerpin a meprobamát) Propouští řadu virů – př. spalničky, zarděnky, plané neštovice, HIV Průchod infekčních agens (Treponema pallidum) Průchod mateřských protilátek (IgG) pasivní imunizace Průchod erytrocytů a lymfocytů mateřského i fetálního původu možnost vzniku fetální erytroblastózy

Anomálie placenty a pupečníku Placenta praevia – zčásti nebo úplně přerůstá přes děložní hrdlo Placenta duplex – dvojitá až mnohotná placenta Placenta acreta – choriové klky prorostou až k myometriu Placenta increta – vrostou mezi svalové snopce myometria Úpon pupečníku mimo střed – insertio marginalis Úpon mimo vlastní placentu – insertio velamentosa

Základy cévního systému v raných stádiích zajištuje výživu syncytiotrofoblast po vzniku primárního mezodermu a extraembryonálního célomu vzniká krevní oběh (4. týden vývoje zárodku) 18.den vývoje–vz. krevních ostrůvků angioblasty –b. endotelové hemoblasty – primitivní embryonální krvinky proliferace endotelu krevních ostrůvků – vytvoření kapilární sítě – vz. primitivního krevního oběhu primitivní krevní oběh se skládá z primitivního oběhu embryonálního, 2 oběhů extraembryonálních, žloutkového a pupečního

Intraembryonální oběh - Tvořen dorzálními a ventrálními aortami - Žilní část je tvořena párovými vv. cardinales anteriores et posteriores – spojení v ductus Cuvieri Extraembryonální oběh - tvořen cévami omphalomesenterickými (a. et v. omphalomesenterica) a cévami umbilikálními (aa. et vv. umbilicales)