Oscar Wilde Obraz Doriana Graye Mgr. Milan Štěpita

Oscar Wilde Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray)

život Oscar Fingal O´Flahertie Wills Wilde 1854, Dublin – 1900, Paříž Dublin, Oxford, Londýn básník, romanopisec, esejista, dandy 1882 USA Constance Lloyd / Holland (1884) Alfred Douglas, Markýz z Queensberry 1895 odsouzen ke 2 letům prací, Londýn, Reding 1897 Francie, ┼ 1900 tamtéž Pére Lachaise

dílo 1887 - Strašidlo Cantervillské 1888 - Šťastný princ a jiné pohádky 1890 - Obraz Doriana Graye 1891 - Salomé 1891 - Lidská duše za socialismu 1892 - Vějíř lady Windermerové 1895 - Ideální manžel /Jak je důležité míti Filipa 1897 - De profundis 1898 – Balada o žaláři v Redingu

Obraz Doriana Graye Dorian Gray Lord Henry Wotton Basil Hallward Sybil Vane James Vane Alan Campbell

zápletka Henry Wotton – Basil Hallward – Dorian Gray : „Poznal jsem , že jsem se tváří v tvář setkal s někým, jehož pouhý zjev je tak podmanivý, že kdybych ho nechal na sebe působit, zmocnil by se celé mé povahy, celého mého nitra a dokonce i mého umění. A já jsem si nepřál, aby byl můj život zvenčí nějak ovlivněn.“ portrét: „Jak je to smutné! Já budu jednou starý, strašný, příšerný. Ale tenhle obraz zůstane vždycky mladý. ….Kdyby to tak mohlo být opačně! Kdybych tak já mohl zůstat vždycky mladý a stárnout mohl ten obraz! Za to – za to bych dal všecko!...Dal bych za to svou vlastní duši.“

… Henry Wotton: „Provozovat umění ovlivňování, v tom je cosi strašně opojného…Promítnout vlastní duši do nějakého ladného tvaru a nechat ji tam chvíli prodlévat; slyšet své vlastní intelektuální názory, jak se k nám vracejí v ozvěně, navíc s hudbou vášnivosti a mládí, nechat vsáknout svou povahu do jiné…“ DG k HW o Sybil Vane: „Teď mě mrzí, že jsem vám o Sybile Vaneové vypravoval.“ „Musel jste mi o ní vypravovat, Doriane. Po celý život mi budete vždycky vypravovat o všem, co děláte.“ „Ano, Harry, myslím že máte pravdu…Prostě se vám musím svěřovat. Kdybych někdy spáchal zločin, přišel bych se vám vyzpovídat. Vy byste mě pochopil.“

… Dorian a Sybil: „Ano,“ křičel, „zabilas mou lásku. Dosud jsi ve mně vzněcovala obrazotvornost. Teď ve mně nevzněcuješ ani zvědavost. Prostě nepůsobíš už nijak. Miloval jsem tě, protože jsi byla skvělá, …protože jsi uskutečňovala sny velikých básníků a dávala podobu a obsah uměleckým dílům…“ A není tak pozdě, aby to nemohl napravit….portrét, který namaloval Basil Hallward, mu bude vůdcem na cestě životem, bude mu tím, čím je některým lidem svatost, jiným svědomí a nám všem strach z Boha. Jsou narkotika proti výčitkám, drogy, jež dovedou ukolébat k spánku mravní smysl, ale tady je viditelný symbol toho, jak znehodnocuje hřích. Tady je všudypřítomný důkaz o zkáze, do které lidé uvrhují svou duši.“

… Basil Hallward: „Nevěřím, že je to můj obraz.“ „Nepoznáváte v něm svůj ideál?“ „Bože můj! Je-li to pravda,“ křičel, „jestli jste ze sebe udělal tohle , pak, pak musíte být dokonce ještě horší, než jak si představují ti, kteří mluví proti vám… Modlete se, Doriane, modlete se…Budou-li hříchové vaši jako šarlat, jako sníh zbělejí.“

… Vražda: „Co byste řekl, Harry, kdybych se vám přiznal, že jsem Basila zavraždil já?“ „ Řekl bych, kamaráde, že se nutíte do role, která vám nesedí. Každý zločin je vulgární, stejně jako každá vulgárnost je zločin….Zločin patří výhradně k nižším vrstvám. Já je za to ani v nemenším nekárám. Dovedu si představit, že zločin pro ně znamená to, co pro nás znamená umění, prostě způsob, jak si opatřit vzrušení.“ „Tak vy si myslíte, že člověk ,který spáchal vraždu, může se třeba téhož zločinu dopustit znovu?“ „Ach, cokoli se změní v rozkoš, když to děláme příliš často…Řekl bych, že vražda je vždycky přehmat. Člověk by neměl dělat nic, o čem nemůže rozprávět po večeři…“

žánr a forma gotický román lineární se záměrně vynechanými momenty (tajemno) – představivost: „I to nejvšednější má hned půvab, jen když se s tím tajíš.“ (BH) “er forma“ s výjimkou 11. kapitoly morální a filosofický příběh melodrama tragédie společenská satira

jazyk poetický (79) soustředěnost na detaily a jejich spojení s pocity postav (příroda, zvířata, barvy, vlastnosti materiálu) metafory (Punctuality is the thief of time) 11.kapitola – bez dialogů, francouzská slova i celá báseň, “ich forma“ symbolika – tmavé čtvrti města – Dorianova duše jinak jazyk neutrální, místy Queen´s English vysoké společnosti

postavy Dorian Gray: archetyp krásy a mládí, marnivý, zranitelný, nejistý, hedonista, plytký (Sybil), zdá se nemít svědomí, krize individuality (Wotton a jeho názory a Dorian, který nedokáže žít podle svého přesvědčení) Henry Wotton: šarmantní a brilantní řečník, radikál, bojovník proti konvenčním pravdám, nemění se jako postava (proto zábavný na začátku, nudný na konci): „A pokud jde o tu knihu otravující duše, nic takového neexistuje. Knihy, kterým svět říká nemorální, to jsou knihy, jež světu předvádějí jeho vlastní hanebnost.“

… Basil Hallward: talentovaný, konvenčně uvažující člověk, emocionálně i umělecký závislý na DG, snaží se jej chránit ženy: - ODG se odehrává v mužském světě

témata Smysl umění: Esteticismus (l´art pour l´art) , umění nemá žádný vyšší smysl (opak viktoriánského názoru), musí jen být krásné je tomu tak v DG? (portrét Dorian, Basil + žlutá kniha) Dorian – představivost dává řád životu a naplňuje jej smyslem (umění je plodem představivosti, pak tedy nutně MUSÍ něco znamenat) Vláda mládí a krásy: V DG krása vládne, prostředek k úniku před drsným světem (11. kapitola) daň, kterou platí(me) je příliš vysoká (DG a jeho duše za krásu)

… Povrchnost společnosti: krása = povrch – krása uvnitř člověka – vnější elegance dokonale platí o DG (společnost jej nikdy zcela nevyloučí, protože je krásný) Negativní následky ovlivnění: - portrét, žlutá kniha., vliv Wottona na DG, vliv DG na Basila Hallwarda

motivy Portrét DG“ “nejmagičtější zrcadlo“ ukazuje DG dopad věku a hříchu, raguje na jeho duševní proměnu Náznak homosexuálních vztahů: Basil a Dorianova krása, Henry a jeho touha ovlivnit Doriana, pro OW důležité 1) vrací nás/ho to do antiky (kalos agathos) 2) ospravedlňuje to jeho životní postoje (homosexualita není hrřích, ale dokonalý vztah (Platón, Michelangelo, Shakespeare) Bílá: - DG na začátku, Basil cituje Izajáše, DG objednává růže – co nejméně bílých

symboly Symboly: opiová doupata – Dorianovo svědomí James Vane – Dorianovo svědomí, ale méně přesvědčivý – jeho mrtvolně bledá tvář DG pronásleduje a nutí jej přijmout zodpovědnost za jeho prohřešky žlutá kniha – symbol něčeho skoro posvátného – Dorianova bible, Karl Joris Huysmans “Naruby“– kopie v různých barvách

myšlenky HW: „To, že jsme potlačili přirozenost divochů, má svou tragickou dohru v našem vlastním sebezapírání, které maří naše životy. Jsme trestání za svá odříkání. Každý pud, který se snažíme udusit, zůstává vězet v našem vědomí otravuje nás. A tělo stejně jednou zhřeší a vypořádá se s tím hříchem ,neboť čin je druh očištění. Potom nezbude nic než vzpomínka na rozkoš nebo přepych lítosti. Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je vzdát se mu.“ (2.) „Být dobrý znamená být v souladu sám se sebou,“ odvětil lord Henry. „Nesouzvuk nastává, když jsme nuceni být v souladu s jinými lidmi. Vlastní život – to je důležité. Co se našich bližních týče, můžeme se…když si přejeme blýskat svými morálními názory, ale středem našeho zájmu nejsou….Podle moderní morálky má člověk uznávat měřítka současného věku. …uznávat měřítka současného znamená pro každého kultivovaného člověka jistý druh nejsprostší nemorálnosti.“ (6)

… Dorian: „Ano, musí přijít, jak to prorokoval lord Henry, nový hedonismus, který by dodal životu čerstvé svěžesti a zachránil ho z nevlídného, nesličného puritánství, jež za našich dnů znovu tak podivně ožívá. Musí v něm mít svou služebnost intelekt, to je samozřejmé; nicméně nesmí nikdy přijmout za svou žádnou teorii nebo soustavu, jež by v sobě zahrnovala obětování jakékoli zkušenosti z oblasti vášně. Jeho cílem musí být dokonce zkušenost sama, nikoli plody zkušenosti, ať už sladké nebo trpké.“ (11) …Dorianu Grayovi podala jed kniha. Chvílemi se díval na zlo jen jako na prostředek, jímž může uskutečnit své pojetí krásna…

… Wilde: „Společnost, společnost civilizovaná, nikdy není ochotna uvěřit ničemu, co je k necti těm, kdož jsou bohatí a ještě k tomu okouzlující. Pudově cítí, že způsoby jsou důležitější než morálka, a podle jejího mínění má i nejvyšší úctyhodnost mnohem menší cenu než dobrý kuchař v domě. To je koneckonců velmi slabá útěcha, když se dovíme, že člověku, který nám podal špatnou večeři nebo mizerné víno, nelze pranic vytknout v soukromém životě.“ (11)

… Dorian: „A přece jste mi kdysi otrávil duši jednou knihou. To bych vám neměl odpustit. Slibte mi, Harry, že tu knihu už nikdy nikomu nepůjčíte. Je škodlivá.“ Henry: „Vy začínáte opravdu moralizovat, drahý hochu. Brzy se budete chovat jako ti, co se obrátili na víru, a jako kazatelé Armády spásy a budete lidi varovat před všemi hříchy, kterých jste se sám už nabažil. Nemá to ostatně žádný smysl. Vy a já jsme prostě to, co jsme, a budeme to, co budeme. A pokud jde o tu knihu otravující duše, nic takového neexistuje. Umění nemá na naše činy žádný vliv. Je velkolepě neplodné.“ (19)

Seznam použitých zdrojů WILDE, Oscar. Obraz Doriana Graye. Lidové nakladatelství. Praha: Lidové nakladatelství, 1971. Pozn. : číslo za citací označuje kapitolu, stranu