Složení lidského oka Bloudíčková Gabriela, Radová Jana, Spáčal Josef, Březinová Dagmar, Marek Hrůza, Ludvík Josef
Co je to oko? Oko je smyslový orgán reagující na světlo, tedy zajišťující zrak. V průběhu vývoje živočichů došlo k výraznému rozvoji od světločivných orgánů reagujících pouze na existenci světla až po oko „jednoduché“ u obratlovců (včetně člověka) a hlavonožců a oko složené např. u členovců. Mnoho živočichů (většina savců, ptáků, plazů a některých ryb) má oči umístěné na přední straně hlavy, což jim umožňuje trojrozměrné binokulární vidění – jednotlivé obrázky z obou očí se skládají do jednoho, který vnímáme. Oproti tomu existuje monokulární vidění, kdy živočich vnímá současně dva rozdílné obrazy, jako např. zajíc nebo chameleon.
Popis oka
Čočka Čočka je nehomogenní těleso tvaru dvojvypuklé čočky z tuhé, rosolovité, dokonale průhledné hmoty. Je asi 4 mm silná. Během života přibývají na čočce vrstvy, které s přibývajícím stářím tvrdnou a snižují akomodaci oka. Po šedém zákalu se vyjmutá čočka může nahradit spojkou. U normálního oka je vzdálený bod v nekonečně velké vzdálenosti, blízký bod oka může být i 15 cm a mění se s věkem (u dětí asi 10 cm). Vidění na tak malou vzdálenost je spojeno se značnou námahou a oko se brzy unaví. Jako nejvhodnější vzdálenost pro čtení a prohlížení drobných předmětů je konvenční zraková vzdálenost 25 cm. Oko, jehož blízký bod má větší vzdálenost než 25 cm, se nazývá starozraké.
Děkujeme za pozornost